Utajená data – Česká Televize – očkování 7.6.2015

Napsal Petr_P.;1423674

Autismus

Napsal Petr_P.;1423672

Jenže teď to není jeden z tisíce ale jeden z cca 50, a vzhledem k tomu, že se jedná většinou o kluky (moje zkušenost je cca 90% kluků), tak jsi skoro na 1 z 27 (přesně se mi to nechce počítat), pokud se ti narodí kluk

Napsal Petr_P.;1423677

Psal jsem, že očkování může fungovat jako spouštěč, ne že to způsobuje (byť ta reportáž mluví i ze to způsobuje). A ohledně statistiky, zkuste si k tomu něco dohledat, než budete psát, že je to blbost, zkuste zahraniční výzkumy a pak se pochlubte s tím, co jste našel.

Napsal Aleš Jiříček;1423655

Muzete byt konkretnejsi? Mylsim jake vakciny se ockuji moc rychle a podle vas by nemusely. to same to rozdelovani do mensich vakcin... Rad bych si o tom neco dohledal :)

Napsal Petr_P.;1423677

Psal jsem, že očkování může fungovat jako spouštěč, ne že to způsobuje (byť ta reportáž mluví i ze to způsobuje). A ohledně statistiky, zkuste si k tomu něco dohledat, než budete psát, že je to blbost, zkuste zahraniční výzkumy a pak se pochlubte s tím, co jste našel.

Největší zátěž hliníkem představuje současné podání vakcín Infanrix Hexa a Prevenar 13 nebo Synflorix v 3.–4., 5.–6. a 11.–12. měsíci života miminka. Hliník se do vakcín přidává ve formě hydroxidu hlinitého Al(OH)3 a fosforečnanu hlinitého AlPO4. Výrobce tvrdí, že hliník je pouze adjuvans — tedy látka, která v tomto případě zesiluje účinek vakcíny. Na tomto místě se vynořují samozřejmě další otázky. První z nich je, zda jsou to již všechny úkoly a účinky hliníku, použitého ve vakcíně, a tedy po injekční aplikaci i v organismu? Při intramuskulárním podání (do svalu) se v těle dospělých zadrží až 40% hliníku a u novorozenců až 75%. Jaké jsou tedy důsledky použití těchto vakcín, které spolu obsahují nejméně 945–1320 μg hliníku jako jednodenní zátěž, přičemž hranice otravy hliníkem je pro miminko s hmotností 5 kg na úrovni 35 až 50 μg hliníku v krvi celkově?

V organismu hliník nepatří mezi esenciální prvky (nezbytné pro život), jako například železo a měď. Ale jeho hromadění v organismu může ovlivňovat různé biologické funkce. V důsledku přítomnosti vysokých koncentrací hliníku mohou vzniknout různé nemoci, jako jsou například encefalopatie (psychické poruchy, způsobené poškozením mozkové tkáně), Alzheimerova choroba, Parkinsonova choroba a jiné. Přesný mechanismus toxicity hliníku není dosud zcela znám. Expozice nadměrným množstvím hliníku může ale vyvolat oxidační poškození buněk a orgánů, což je zapříčiněno nadprodukcí reaktivních kyslíkových intermediátů (přechodných meziproduktů) ROS (Reactive Oxygen Species). Hliníkem vyvolaný oxidační stres (což je v podstatě nadprodukce ROS) je svázán s jinými esenciálními kovy, především se železem. Role hliníku v tomto případě spočívá v ovlivnění homeostázy (stav dynamické funkční rovnováhy v živém organismu) železa, kdy při jejím porušení nastává nadprodukce ROS, a tedy oxidační poškození buněk a orgánů.

Toxické účinky kovů jsou závislé na velikosti expozice, od způsobu vstupu do těla a rychlosti této expozice, dále od jejich distribuce, jakož i od dosahované orgánové koncentrační úrovně (například akumulace kovu v mozku) a samozřejmě od rychlosti jejich vylučování z organismu. Ve svých toxických účincích zahrnují kovy inhibici (potlačení) aktivity enzymů a syntézy proteinů, mění funkci DNA a mění i propustnost buněčné membrány. Ve zdravém organismu se jen velmi malé množství orálně (ústy) přijímaného hliníku absorbuje trávicí soustavou. Z tohoto důvodu je podstatně významnější expozice hliníkem při intramuskulárním injekčním podání ve vakcíně, kdy je jeho hlavním transportérem v organismu krev. Při transportu krví se hliník váže na transferin a albumin a také na erytrocyty (červené krvinky). Výsledky různých studií ukázaly, že Al3+ ionty, akumulované v lidských erytrocytech, vyvolávají závažné změny v membránách červených krvinek. Nastává peroxidace lipidů membrány (oxidace membrány), což jen potvrzuje, že hliník indukuje produkci ROS. Navíc se potvrdilo, že zvyšující se koncentrace hliníku způsobuje větší oxidační stres, a tedy hlubší poškození buněčných membrán. Prooxidačné vlastnosti hliníku potvrzují i ​​experimenty, při kterých podání různých antioxidantů (látky, které potlačují účinky ROS) zapříčinilo snížení toxického účinku hliníku. Potvrdilo se také, že hliník oslabuje funkci mitochondrií, v důsledku čehož se zvyšuje produkce ROS těmito buněčnými organelami. Je všeobecně známo, že ionty kovů mohou násobit i železem katalyzovanou produkci ROS, které následně ovlivňují četné buněčné komponenty včetně lipidů, proteinů a nukleových kyselin, a tak přispívají ke vzniku neurodegenerativních chorob. Biologické membrány představují významnou buněčnou ochranu, ale současně i místo napadání ROS. Porušením membrány se může významně změnit funkce buňky (například v případě neuronu). Samozřejmě, že organismus má i velmi účinné ochranné systémy proti účinkům ROS. Jsou to zejména superoxiddismutáza (SOD, enzym, který katalyzuje přeměnu superoxidu O2 na peroxid vodíku), dále enzym kataláza (katalyzuje přeměnu peroxidu vodíku na vodu a kyslík) a glutathionperoxidázy (je schopná metabolicky rozkládat peroxid vodíku a lipidické peroxidy). Ze studií vlivu hliníku vyplynulo, že aktivita uvedených ochranných enzymů se v přítomnosti hliníku snížila, nejvíce v případě katalázy. V důsledku tohoto vlivu lze kumulovat peroxid vodíku v místě jeho vzniku, a tím se i zvyšuje produkce ROS. Ukázalo se také, že hliník proniká krevně-mozkovou překážkou (hematoencefalickou bariérou, z angl. Blood-Brain Barrier = BBB) a že se dostává do mozku plodů nebo kojenců transplacentární cestou nebo mateřským mlékem.

Hliník je prvek s vysokými neurotoxickými vlastnostmi, které v konečném důsledku hrají významnou roli při degeneraci lidských nervových buněk.

Toxicita představuje jedovatost, škodlivost dané látky pro živý organismus nebo jeho části. Toxický účinek závisí od doby expozice toxické látce, od druhu a velikosti organismu (tedy od jeho hmotnosti). Je dále významně závislá na zdravotním stavu organismu. Kromě toxicity pro celý organismus rozlišujeme toxicitu pro jednotlivé orgány, buňky a podle výsledku toxického působení například karcinogenní (rakovinotvorný), mutagenní (způsobující změnu dědičných vlastností, genů) nebo teratogenní (vyvolávající znetvoření vyvíjejícího se zárodku) toxický účinek.

Toxicita látky dále závisí od exponovaného objektu, od způsobu podání látky a od jejího charakteru. To je nesmírně důležité například i při řešení našeho problému. Je podstatný rozdíl, je-li látka podána ústy (perorálně), nebo je aplikována do žíly (i.v. = intravenózně) či do svalu (i.m. = intramuskulárně). Totiž hliník přijatý potravou se účinně vylučuje trávicím systémem, zatímco injekčně přijatý hliník organismus ve vysoké míře zadržuje a distribuuje krví do jednotlivých orgánů. V tomto případě je třeba upozornit i na formu, v jaké se hliník nachází (platí obecně prakticky pro všechny kovy). Nejméně toxická je kovová forma, to znamená hliník jako kov — tedy například v otázce zmíněný příbor. Podstatně jiná je situace v případě iontové formy, což je náš případ, kdy se hliník aplikuje vakcínou ve formě iontové sloučeniny jako Al3+. Podobně jako v případě rtuti a jejích sloučenin se pak významně mění nejen toxické účinky, ale zejména distribuce dané formy a její ukládání v jednotlivých orgánech (například její bioakumulativní vlastnosti). V případě rtuti, která se stále používá u některých vakcín jako konzervační prostředek, se toxicita zvyšuje od jejích anorganických sloučenin k organickým, které vznikají i v trávicím systému různými transformačními reakcemi za vzniku methylrtuti a dimethylrtuti (jde o dvě nejtoxičtější formy výskytu rtuti). Tyto formy mají velmi vysoké bioakumulační vlastnosti a v organismu se kumulují zejména v mozku, a tím nastává poškozování centrálního nervového systému (CNS).

Jak jsem již uvedl, podávaná dávka hliníku vakcínou významně překračuje povolenou úroveň hranice otravy hliníkem, a to je nebezpečné zejména pro miminka. Důsledky takové expozice jsou obecně známé jako různé neurotoxické poruchy vyúsťující do neurodegenerativních chorob. Tedy koncentrační úroveň hliníku ve vakcíně, injekčně aplikované kojencům a batolatům, v žádném případě nepředstavuje bezpečnou úroveň. Množství hliníku aplikované injekčně ve stejnou dobu na různé části těla se samozřejmě sčítá. Tvrzení, že při současném podání dvou vakcín, obsahujících hliník, není překročena povolená hranice hliníku, je proto nesmyslné. Kdyby nás například dvakrát kousla zmije, jednou do ruky a vzápětí do nohy, nebezpečí otravy je samozřejmě dvakrát větší než v případě jednoho kousnutí.

Dítě skutečně hliník vyčůrá, ale pouze hliník přijatý potravou, tedy orální cestou. Ledviny velmi účinně vylučují takto přijatý hliník. Ale hliník, podaný injekčně, se v organismu zadržuje v převážné míře ve formě různých stabilních komplexních sloučenin, a to významně ovlivňuje možnost jeho vyloučení z organismu a na druhé straně naopak zvyšuje jeho toxické účinky.

formaldehyd je známý karcinogen a z tohoto důvodu se upouští od jeho užívání jako konzervační látky ve vakcínách. V případě karcinogenních látek říkáme, že jde o tzv. bezprahové látky. To znamená, že každá koncentrace takové látky může vyvolat karcinogenní účinek.

Formaldehyd (F) jako genotoxická látka (poškozující genetickou informaci, uloženou v DNA) vytváří s molekulami DNA tzv. adukty. To znamená, že tento karcinogen se nevratně váže na makromolekulu DNA pevnou chemickou vazbou (F-DNA). Tím vzniká tzv. bodová mutace. Z výzkumů na potkanech vyplynulo, že perorální nebo inhalační expozice formaldehydem zapříčiňovala zvýšený výskyt leukémií a zvýšení výskytu nádorů v trávicí soustavě. Na základě těchto výsledků autoři charakterizují formaldehyd jako multipotenciální karcinogen.

Big Pharma pořád ještě vyrábí vakcíny, konzervované formaldehydem, které jsou ve světě injekčně aplikovány při očkování miminek 24 hodin po jejich narození. Formaldehyd obsahuje například i Infanrix Hexa, jak uvádí podrobnější australský leták, přibalený k této vakcíně. Kromě uvedených toxických účinků se v jiných pracích pozorovali i tzv. křížové spoje, když se pomocí molekuly formaldehydu nebo působením ROS spojily dvě molekuly DNA (DNA-DNA) nebo bílkovina (B) a DNA (B-DNA). Pozorovali se i zlomy vláken DNA. V tomto případě říkáme, že daná látka vykazuje epigenetické účinky, což znamená, že přítomnost cizorodé látky v organismu v závislosti na její koncentraci vyvolává produkci až nadprodukci ROS, které nepřímo oxidačně poškozují biologicky významné molekuly, například DNA. Zde vyvstává otázka, jaká je souvislost mezi formaldehydem, přítomným ve vakcínách, a rakovinou u dětí? Odpovědí mohou být následující údaje. Mezi 12 nejčastěji se vyskytujícími typy rakoviny u dětí tvoří leukémie, nádory mozku a centrální nervové soustavy více než polovinu nových případů.

Formaldehyd reaguje nejrychleji s organickými a anorganickými anionty, s aminoskupinou —NH2 a se sulfidickou —SH skupinou. Dále reaguje s elektronově bohatými molekulami, když narušuje metabolický proces, případně způsobuje smrt organizmu. Z významných biologických molekul jsou to například aminoskupiny v DNA, když vzájemnými reakcemi vznikají hydroxymetylované aminoskupiny DNA—NH—CH2OH. To je první krok z hlediska mutagenních (způsobujících mutaci živých organismů) a následně karcinogenních účinků formaldehydu. Formaldehyd je vysoce reaktivní látka, která vzniká i endogenně (uvnitř těla) jako základní metabolický intermediát (přechodný meziprodukt) ve všech živých buňkách.

Přestože jsme vystaveni formaldehydu ze znečištěného životního prostředí, poslední studie poukázaly na rozdílný mechanismus genotoxického působení inhalačního (vdechovaného) nebo perorálně působícího formaldehydu a formaldehydu aplikovaného injekčně do svalu. V práci se zjistilo, že genotoxické působení formaldehydu se zakládá na genové expresi 66 genů, které se převážně spojují s procesy apoptózy (programované buněčné smrti) a s poškozením DNA. Genová exprese v genetice označuje aktivity genu a vyjádření informace, která je v daném genu obsažena. Porucha genové exprese je například podkladem zhoubného bujení. Ze všech testovaných aldehydů právě formaldehyd vyvolával nejsilnější genovou odezvu. Tato zjištění jsou v souladu se skutečností, že formaldehyd je známý karcinogen působící v in vivo systémech. (In vivo nebo zaživa označuje v biologii procesy nebo pozorování chování systému v prostředí, ve kterém se přirozeně nachází.) Důležité závěry přinesla i studie, zabývající se riziky, spojenými se zbytkovým formaldehydem, který se nachází ve vakcínách, určených pro kojence. Autoři upozorňují, že je třeba rozlišit rizika, spojená s inhalační expozicí formaldehydem z ekologických zdrojů znečištění, a rizika, spojená s expozicí formaldehydem, aplikovaným ve vakcínách injekčně do svalu. Obě studie jednoznačně potvrzují skutečnost, že naše znalosti, spojené s genotoxickými účinky formaldehydu v in vivo systémech, jsou stále pouze částečné.

Lze tedy konstatovat, že zákaz používání formaldehydu jako komponentu některých vakcín je více než nutný.

Napsal Petr_P.;1423684

Zkuste se podívat na tu reportáž a na to co jsem psal, pokud neudržíte myšlenku, tak znovu :

- nejsem proti očkování

- nikde nepíšu, že očkování způsobuje autismus

- ano, uvádí se 1,5-2% děti s autismem, za tím si stojím, a určitě si budete schopen najít sám zahraniční zdroje pro ověření