Jak poznáte, že trpíte syndromem vyhoření? Jednoduše tak, že už nemáte chuť do práce, do života ani netoužíte dělat nic, co vás dříve těšilo a co jste považovali za své koníčky. Bojovat se s ním ale dá.
Jste neustále vyčerpaní, trpíte chronickým stresem a po pracovní stránce to s vámi jde od desíti k pěti? Tomuto stavu se říká syndrom vyhoření nebo také syndrom vyhasnutí či vyprahlosti. V angličtině pro něj mají ekvivalent burnout. Syndrom je v podstatě důsledkem dlouhodobého pracovního stresu. Ztrácíte motivaci cokoliv dělat a už nemáte vůli to změnit.
Syndrom vyhoření má několik fází:
1. Nadšení – máte dostatek elánu, motivace a chcete se pustit nejlépe do všech svých plánů a cílů najednou
2. Stagnace – dopadá na vás tíha reality; postupně zjišťujete, že všechno se stihnout zkrátka nedá
3. Frustrace – začínáte být ve stresu z toho, že nic nestíháte; práce přibývá a vy na všechno máte čím dál méně času
4. Apatie – dostavuje se pocit naprosté bezmocnosti a beznaděje; práce už pro vás není potěšením, ale jen zdrojem příjmu, který k životu potřebujete
5. Vyhoření – každý den přemýšlíte nad tím, proč vůbec děláte to, co děláte
Syndrom vyhoření může potkat každého z nás. Náchylnější jsou k němu však lidé, kteří jsou přecitlivělejší a mají sklony k perfekcionismu a workoholismu. Často se projevuje i u lidí, kteří podlehnou takzvanému teroru příležitosti. Co to znamená? Že se na vás valí úkoly ze všech stran a vy nikoho nechcete odmítnout, a tak jejich vypracování vždycky přislíbíte. A to bohužel i přesto, že víte, že čas už na ně nemáte. O tom, jak se naučit říkat `NE`, jsme psali v článku Chcete být úspěšní? Naučte se říkat `NE`.
Nejdůležitější příznaky
Kromě příznaků, jako jsou deprese, úzkosti, ztráta nadšení nebo pocit bezmoci a smutku, může mít syndrom vyhoření i tělesné příznaky, mezi které patří především:
- silná únava
- nespavost
- nechutenství
- vysoký krevní tlak
- ztráta imunity
Pokud si nejste jistí, zdali syndromem trpíte, pak lze podstoupit test, který probíhá dotazníkovou metodou, nebo si udělejte online test MENFIT. K rozpoznání této nemoci také slouží Shiromova-Melamedova škála vyhoření.
Jak nemoc léčit?
Ze všeho nejdříve si musíte připustit, že syndrom vyhoření máte. Poté je dobré vyhledat pomoc zkušeného psychologa či psychiatra. S odborníkem se pak domluvíte na vhodném postupu a na způsobu léčby. Ta probíhá například přístupem zvaným existenciální psychoterapie nebo kognitivně-behaviorální terapií, transformační systematickou terapií nebo logoterapií V. E. Frankla.
Také byste měli začít uvažovat o změně místa práce či rovnou o změně profese. Pomoci vám může i dovolená, ale ne týdenní nebo čtrnáctidenní, ale třeba měsíční či dokonce čtvrtletní.
Jak se syndromu vyhoření vyhnout?
Existuje nespočet rad, jak syndromu vyhoření předejít. Které jsou ale ty nejúčinnější? Kromě toho, že byste se měli naučit říkat `ne`, což jsme ostatně zmínili i výše, je také dobré:
- vyvažovat pracovní čas časem na rodinu, přátelé a své koníčky
- nepracovat o víkendech ani po večerech
- odpočívat aktivně, například pomocí vhodného sportovního koníčku
- mít radost z maličkostí
- dopřávat si pravidelnou dovolenou (alespoň čtrnáct dní) dvakrát až třikrát do roka
- nedávat si nesplnitelné cíle (úspěch tkví v maličkostech)
Možná si myslíte, že je to jen legrace, ale není. Syndrom vyhoření vám doslova a do písmene může změnit život, samozřejmě k horšímu. A někdy vám ho může i zničit. Proto je dobré navštěvovat psychologickou poradnu pravidelně, i když zatím žádný problém nemáte.
