Rozhovor s Janem Hýskem o úspěšném prodeji finančního serveru

Napsal Kubo120;852778

nemáte info koľko web zarába mesačne? :)

K množícím se dotazům prohlašuji, že nemám naprosto nic společného s osobou zvanou MUDr. Jan Hýsek, narozenou 1. 2. 1975, která se v Hradci Králové živí vekslováním se svými údajnými bankovními zkušenostmi. Pokud je mi známo, nemá se mnou tato bytost ani vzdálenou genetickou příbuznost. Mé znepokojené příznivce mohu uklidnit, že bych byl ochoten pracovat spíše už jako nájemný vrah nebo nedejbože profesor theologie, než jako investiční poradce nebo agent s realitami!

MUDr. Jan Hýsek (*29. 6. 1959, Praha)

Majitel vydavatelství Lege artis; lékař, spisovatel, básník, publicista, novinář, překladatel, fotograf, výtvarník, hudebník, typograf, počítačový a reklamní konzultant, nakladatel, produkční, redaktor, skladník, pomocný dělník v pivovaru, přidavač na stavbě, knihkupec, antikvář aj. (pro přehlednost jmenovány pouze činnosti, jimiž si někdy vydělal nějaké peníze).

Studia: 1979 neakademické gymnázium Praha 5 – Radotín; 1985 Fakulta všeobecného lékařství UK v Praze.

Pracoval jako internista v Kutné Hoře, pomocný obvodní lékař vojenského újezdu Libavá (ZVS) a dermatovenerolog na Kladně. Od roku 1988 redaktor, v r. 1990 zástupce šéfredaktora Zdravotnických novin. V roce 1991 řídil na částečný úvazek Bulletin MZ ČR a současně vyprojektoval a založil týdeník zdravotníků Statim! (vycházel bez jeho účasti v letech cca 92–94). Od r. 1992 plně na "volné noze". Majitel a jediný zaměstnanec vydavatelství Lege artis (bibliografický soupis zde); zbytek času věnuje vlastní tvorbě a publikační činnosti pod různými pseudonymy (většinou skrývačkami původního "Mr. Miš"), v letech 1992–1997 především v oblasti počítačové publicistiky (jako Martin Maniš).

Píše od dětských let, poprvé "vážněji" publikoval v Literárním měsíčníku (1983) povídku, kterou do časopisu poslal někdy okolo roku 1977. Na dvou tiskových stranách redakce provedla 69 textových úprav a zcela změnila závěr i smysl dílka. Od té doby své výtvory oficiálním nakladatelstvím raději ani nenabízel a publikoval výhradně v samizdatu. V roce 1978 založil s přáteli Mišmašistickou organizaci, jejíž konspirace byla tak dokonalá, že se o ní nedozvěděla nejen Státní bezpečnost, ale prakticky ani nikdo jiný (rozpuštěna v roce 1982, bibliografii viz zde). V letech 1983-1987 pracoval na teoretické studii o literárním braku (nedokončeno, části publikovány časopisecky). Po roce 1990 vydává (většinou v kooperaci s jinými nakladatelstvími – Pražskou imaginací, Půdorysem apod.) kromě prací jiných autorů (mj. kupříkladu reprinty bibliofilií Josefa Váchala, dříve netištěné texty Ladislava Klímy či MUDr. Jana Lukeše – Cara Ostena apod.) i svá vlastní díla.

Knihy si zásadně sází sám, a sám provádí i definitivní redakci. Jeho posedlost pseudonymy je snad odrazem traumatické zkušenosti z Literárního měsíčníku, kdy našel své jméno nad úplně cizím textem, což se nyní snaží kompenzovat tím, že píše cizí jména nad vlastní texty; v jednom ze svých článků však tvrdí, že pseudonymů používá prostě proto, že mu to připadá legrační. U své původní zásady vydávat každou knihu pod jiným jménem vydržel jen do roku 2001, kdy se zapomněl a narychlo připravil příležitostný tisk k padesátinám Václava Kadlece pod už jednou použitým pseudonymem Stradomír Hromnišský, takže to o rok později dovršil do náležité třetice, aby to vypadalo jako tvůrčí záměr.

V novém tisíciletí se převážně fláká a po proběhlých recidivách knižní shánčivosti v roce 1998 a znusení všehomírem v roce 2000 se věnuje hlavně blahosklonnému šmelení s knihami (ušlechtileji nazývanému antikvaření), místo aby sám něco kloudného tvořil.

Knižní publikace (mimo samizdat):

Archeologie – "soubor archetypálních textů z let 1966 – 1988" (experimenty a básně v próze; 1991, Pražská imaginace a Lege artis, Psychopatologické sešity sv. 1, s. 32, celek bez uvedení autora, jednotlivé části pod různými pseudonymy; redakce Miroslav Kromiš);

Miroslav Kromiš – Cesty z Gagry – "šest etud ze světů příštích" (SF povídky; 1991, Pražská imaginace a Lege artis, Psychopatologické sešity sv. 6, s. 32);

Harry Crasst – Strach nad Albrechtovem (SF román; 1993, Pražská imaginace a Lege artis, edice Došky sv. 1, s. 152; jako "překladatel ze sesutštiny" uveden Miroslav Kromiš);

Stradomír Hromnišský – Prokletý mráz (poezie a punkové texty, 1994, Pražská imaginace, s. 52; část nákladu s přílohou stejnojmenné audiokazety se staršími domácími nahrávkami příležitostného hudebního tělesa Clysma 20 litrů).

Stradomír Hromnišský – Pět básní z pozůstalosti (2001, Lege artis, mimo edice. s. 12).

Stradomír Hromnišský – Písně pro prasnici (2002, Lege artis, Nová bibliofilie sv. 2, s. 26).

Vše Praha.

Časopisecky:

Mimo jiné in: Dikobraz, Literární měsíčník, Tvar, Zdravotnické noviny, Respekt, Forum, Tvorba, Literární příloha RR, Computerworld, PC World, Softwarové noviny, Ikarie, Interkom, Živel atd. (po roce 1991 většinou pod pseudonymy: Miroslav Kromiš, Martin Maniš, Roman Šimeček, Jaromír Formišenský aj.)

hudební CD:

The Absolutelly Amazing Best Of The Wonderful Miraculous Mišmaš Studio (4CD 1973-1987)

Čtyři v punku a pes + Umaštěnci se bojej tmy (1980)

Radosti hnití (2CD 1980-1987)

Školníkův byt (1984)

Nostalgičník (1987)

Dlouhá kráva (1987)

Web:

http://lege.cz