Provozování eshopu při stálém zaměstnání

Zaměstnavatelé a zaměstnanci jsou dva rozdílné světy, které se navzájem příliš nechápou. Nevidím ale jediný důvod, proč by zaměstnanec nemohl hledat svoje životní naplnění, ať už je jakékoliv. Hledání by ale nemělo ovlivnit pracovní nasazení v zaměstnání. Pokud se tak stane, je to bod, ve kterém je nutné se rozhodnout, kam chci dále směřovat.

Napsal Aveso;1120509

Zaměstnavatelé a zaměstnanci jsou dva rozdílné světy, které se navzájem příliš nechápou. Nevidím ale jediný důvod, proč by zaměstnanec nemohl hledat svoje životní naplnění, ať už je jakékoliv. Hledání by ale nemělo ovlivnit pracovní nasazení v zaměstnání. Pokud se tak stane, je to bod, ve kterém je nutné se rozhodnout, kam chci dále směřovat.

Je to otázka životní filozofie, pokud chci v něčem vyniknout, nemohu sedět na dvou židlíchkdysi jsem dělal chvíli v Německu, bylo to těsně před Plyšákem, když už byly hranice relativně pootevřené a ve firmě u které jsem tehdy byl, jsem měl dost silný pocit sounáležitosti zaměstnanců a majitele, s toto iluzi jsem také zakládal firmu, což byla chyba, protože jsem se mýlil, jsme jiní, s jinými zvyky a životními zkušenostmi, zde je považováno za úspěch s druhými vydrbávat. Stačí mi zajít do hospody u nás na vsi a poslouchat místní. Kradou jako za komančů, dělají i zaměstnávají načerno, řemeslníci nedají doklad, berou podporu a chodí na melouchy atd. Nebo si koupí hobby vercajk, odře na stavbě baráku a před koncem záruky schválně spálí aby vy-reklamoval novou. Baby na úřadě si surfují, vyřízují korespondenci, používají firemní kopírku, v pracovní době jdou nakoupit a všichni přesně ví, na co mají od firmy či státu nárok

Napsal Petec;1120555

Je to otázka životní filozofie, pokud chci v něčem vyniknout, nemohu sedět na dvou židlích

kdysi jsem dělal chvíli v Německu, bylo to těsně před Plyšákem, když už byly hranice relativně pootevřené a ve firmě u které jsem tehdy byl, jsem měl dost silný pocit sounáležitosti zaměstnanců a majitele, s toto iluzi jsem také zakládal firmu, což byla chyba, protože jsem se mýlil, jsme jiní, s jinými zvyky a životními zkušenostmi, zde je považováno za úspěch s druhými vydrbávat. Stačí mi zajít do hospody u nás na vsi a poslouchat místní. Kradou jako za komančů, dělají i zaměstnávají načerno, řemeslníci nedají doklad, berou podporu a chodí na melouchy atd. Nebo si koupí hobby vercajk, odře na stavbě baráku a před koncem záruky schválně spálí aby vy-reklamoval novou. Baby na úřadě si surfují, vyřízují korespondenci, používají firemní kopírku, v pracovní době jdou nakoupit a všichni přesně ví, na co mají od firmy či státu nárok

No moje osobní zkušenost je taková, že pokud slyším nářky zaměstnavatelů na zaměstnance tak v drtivé většině případů jsou zaměstnanci buď špatně placeni nebo špatně vedeni. V ČR ale bohužel v drtivé většině převládá obojí současně. Podnikatelská sféra se po roce 1989 utvářela tak jak utvářela a bohužel často se do vedení firem dostali lidé, kteří nemají absolutně žádné předpoklady k vedení lidí nebo firmy. Byli zvyklí pouze poslouchat příkazy shora nebo lézt komu je třeba do... Setkávám se také (zejména u menších firem) s tím, že majitel nedokáže pochopit to že zaměstnanci jsou lidé najatí na nějakou práci za nějakých podmínek, kteří ale mají svůj život, svoje rodiny, svoje zájmy, svoje koničky a nebudou žít s firmou dnem i nocí jako on.Z osobní zkušeností také vím, že provozovat e-shop jako one man show při zaměstnání lze pouze u hodně malého businessu, pokud to má mít alespoň nějakou úroveň. Jak business roste je potom třeba mít minimálně někoho, kdo bude pomáhat hlavně s tou každodenní rutinní prací (balení a expedování zásilek), kterou lze při zaměstnání dělat už těžko.

jde to skloubit i s normalni praci, kdyz clovek sedi cely den u kompu, dostava minimum soukromych byznys callu a nemusi trebas moc casto vybihat z budovy kvuli osobnimu doberu. Ja si nechavam zbozi posilat do prace a po praci ho balim a jdu na postu, obcas i pres praci, kdyz je uz nadrizena mimo budovu a tedy muzu delat trosku kraval pri tom baleni. O dovoleny jsem nechtel mit zavrino, tak jsem za par kacek zaangazoval kolegu, nebo spolu bydliciho, pac lid nerad ceka, chce vsechno hned. Ale tedy hlavne nenapadne, mit volne skrine na zbozi a domluvit se v budove s recepcii, aby nemeli problem mi dat nejak jinak najevo, ze mi prislo zbozi a ze si 10 kilovou krabku muzu u nich nechat do vecera, abych ji netahal pres celou firmu pres den atd...

Tak to nefunguje. Platil jsem dobře a když se zadařilo, ještě jsem dobrovolně přidal. Myslel jsem naivně, že podpořím iniciativu a sounáležitost. Místo toho narostlo jejich sebevědomí a přístup zůstal stejný. Ti co bylo poctiví a sounáležití byli i nadále, to byl pilíř firmy a přidání si zasloužili. Ti kteří firmu využívali jako sociální zabezpečovnu, činili tak i nadále. Problém je, že neexistuje trh práce a Zákoník práce je socialistický a dělá se zaměstnavatele rukojmí. Zaměstnance když to přestane bavit, tak odejde ze dne na den, bez ohledu na potřeby firmy, zaměstnavatel se jej zbavuje naopak velmi obtížně s finančními sankcemi za odstupné. A navíc ve výpovědní lhůtě propuštěný tak škodí, že je lepší i za cenu ztráty to odstupné zaplatit.Velké firmy mají právníky, personalisty a celý kontrolní, organizační a donucovací aparát. Takže to relativně snadno zvládá. V malé firmě to řeší třeba jen majitel, který navíc musí shánět zakázky, řeší technické a obchodní problémy a i oponentury pracovníků, kteří ví proč něco nejde ale nejsou ochotni řešit problém, aby to šlo.Proto malé firmy dávají přednost švarc systému a potřebné práce si "obchodují" s pracovníky na jejich IČO. Nebo ještě lépe zaměstnají načerno.Já si nestěžuji, jen konstatuji a dokázal jsem se také přizpůsobit. A jediné co mi vadí, že daně které odvádím z mé prosperity jsou přerozděleny i na podporu statisíců lidí na dávkách. Já bych je klidně nechal umřít hladem. Protože jsou i lidé skutečně postižení, se zdravotními handicapy a snaží se a přičiňují. Nebo bych netáhla odvezl někam do Afriky, aby poznali, co je opravdová bída.

Napsal HonzaD;1120948

No moje osobní zkušenost je taková, že pokud slyším nářky zaměstnavatelů na zaměstnance tak v drtivé většině případů jsou zaměstnanci buď špatně placeni nebo špatně vedeni. V ČR ale bohužel v drtivé většině převládá obojí současně. Podnikatelská sféra se po roce 1989 utvářela tak jak utvářela a bohužel často se do vedení firem dostali lidé, kteří nemají absolutně žádné předpoklady k vedení lidí nebo firmy. Byli zvyklí pouze poslouchat příkazy shora nebo lézt komu je třeba do...

Setkávám se také (zejména u menších firem) s tím, že majitel nedokáže pochopit to že zaměstnanci jsou lidé najatí na nějakou práci za nějakých podmínek, kteří ale mají svůj život, svoje rodiny, svoje zájmy, svoje koničky a nebudou žít s firmou dnem i nocí jako on.

Z osobní zkušeností také vím, že provozovat e-shop jako one man show při zaměstnání lze pouze u hodně malého businessu, pokud to má mít alespoň nějakou úroveň. Jak business roste je potom třeba mít minimálně někoho, kdo bude pomáhat hlavně s tou každodenní rutinní prací (balení a expedování zásilek), kterou lze při zaměstnání dělat už těžko.