Podnikáte či pracujete vsedě? Starejte se o svůj pohybový aparát

... aneb Bolesti zad a nohou nejsou vůbec žádná prdel Stručně vyblekotám svoje zkušenosti s touto problematikou – s bláhovou nadějí, že to někomu ušetří nepříjemnosti podobné těm mým. Bolesti zad pro mě samozřejmě dlouho byly jenom jakýsi abstraktní pojem, který se týkal těch ostatních (simulantů). U počítače jsem během školy trávil většinu volných chvilek a když jsem začal podnikat na internetu, očividně se to moc nezměnilo. Bavíme se klidně o 20 hodinách sezení v kuse na židlích pochybné kvality proložených občasnou úlevou na WC či popadnutím nějakého gáblíku. Vsedě jsem jedl, pil, pracoval i relaxoval. Na spánek bylo vždycky času dost, musím si totiž ještě zavolat s Jackem a nebo najít checkpoint v Diablu. Momentálně mi je 25, první problémy se začaly hlásit tuším ve 22 – poměrně prudká a nechutná bolest v horní části zad po pár dnech odezněla a moje stupidní mladší já tenhle varovný šťouchanec zvesela ignorovalo. Na životním stylu jsem nezměnil ani ň, a tak se bolesti začaly vracet častěji. První zlom přišel jedné teplé a slunečné noci (teda ona možná byla studená a zamračená, ale první kombinace zní líp). To jsem se totiž pokoušel spát a najednou jsem zjistil, že:

• leh na levém boku = palčivá bolest
• leh na pravém boku = mučivá bolest
• leh na zádech = ano, ano, zradil jsem soudruhy, přiznávám se ke všemu
• leh na břiše = bodavá bolest, s kterou se dost dobře ležet nedá
• levitace nad postelí = paráda, krásně usnu! ... počkat.

Protože se mi úplně nechtělo probdít noc ve stoje, vygooglil jsem si nějaká cvičení na protažení zad. A protože pomohla, tak jsem v nich vesele pokračoval. Metodou pokusu a omylu jsem zjistil, že musím 100% a velice pečlivě cvičit každé ráno, jinak jsou bolesti zpět a budou pěkných pár dnů přetrvávat (stačilo vynechat byť jednou). Samozřejmě jsem se velkohubě plácal po zádech se slovy „tos to Ondřeji mazácky vyřešil, ještě abych s tím otravoval doktory, no ne”. A životní styl jsem stále nezměnil (což už hraničilo tak trochu s lokální debilitou v příslušné části mozku). No, jenže... ty bolesti přicházely pořád. A víc. A stěhovaly se. Další zastávkou na naší naučné cestě jsou tzv. nahřívací polštáře – nacpou se do mikrovlnky, chvilku se tam nechají a pak se aplikují na bolavé místo. Ty o dalšího půl roku oddálily Průser (áááno, který se nezadržitelně blížil) a zase jsem si gratuloval, jak si krásně umím poradit sám. Blízcí lidé mě samozřejmě vytrvale upozorňovali, že to není tak úplně košér a že válčím s přiznaky místo s příčinou. Což mě přivádělo do stavu zuřivosti, protože mi kurva svět leží u nohou a já vím všechno nejlíp...! No a v březnu tohoto roku to přišlo. Vytrvalé bolesti v sedací části nohou a v bederní páteři (představte si, že máte kolem sebe vyrovnanou armádu liliputů a ti vás s unylým úsměvem znuděně a s železnou pravidelností žďuchají malými a nesmírně ostrými nožíky). Nešlo dělat nic. V žádném případě nešlo sedět, bolest přetrvávala i během stání či pohybu a když jsem měl štěstí, mohl jsem ležet na břiše – a tak si na chvíli ulevit přes den a vyspat se v noci. Můj práh bolesti už byl výrazně posunutý dvěma předchozími roky boje se svou vlastní tvrdohlavou vymaštěností, ale tohle (relativně zničehonic) byla vyšší dívčí. A jak to vypadá dnes? Jednou za 2-3 týdny docházím k výtečnému fyzioterapeutovi, který a) mě naprosto přesně diagnostikoval b) mi poradil efektivnější cvičení c) svými serepetičkami během necelých 3 měsíců odstranil škody, na kterých jsem usilovně pracoval 20 let a umožnil mi nastartovat cestu zpátky k normálu. A hlavně? Hlavně se hýbu. Semtam mám možnost zahrát si fotbal a florbal, ale moje hlavní mantra leží někde úplně jinde – zcela bez výjimek 3x denně vstanu od počítače a jdu se na 20-30 min projít ostrou chůzí. Naštěstí jsem pořád mladý a věřím, že tvrdou disciplínou a zakomponováním co nejvíce pohybu do svého života si tělo ještě spravím a třeba budu moct posedět 4 hodiny na své svatbě, aniž bych se musel obávat nástupu velmi nepříjemné bolesti v sedacích partiích. Bolí to pořád. Ale už s tím můžu fungovat a občas mám dokonce dny, kdy si připadám jako normální člověk. Poučení Nejsme určeni k sezení. Choďte běhat/sportovat, jezděte na kole nebo prostě alespoň vypadněte na krátkou procházku. Lepší častěji a méně, než občas a více. A šmankote – jakmile vás začnou pravidelněji bolet záda, ihned si vyhledejte fyzioterapeuta nebo se nechte obvoďákem poslat na rehabilitaci. Čím víc na to budete kašlat, tím prudčeji vám to pak zasáhne do života. Howgh.

Hezky napsáno a pravdivě. Dávám Ti plusko.

no začal jsem mít problémy když jsem pracoval v sedě v křesle s nohama na konferenčním stolku který je výš než sedák křesla. Měl jsem podivný tlak a bolest na prsou ... no už jsem dva roky na mateřské a moc jsem toho nenaseděl. pracuji v klusu , jím v klusu, běhám za dětma , běhám za zákazníkama .... takže to než na bolesti zad vidím spíš na křečové žíly a žaludečná vředy.

Začal jsem to číst aniž bych se podíval na nick autora, jakmile jsem došel k části: Samozřejmě jsem se velkohubě plácal po zádech se slovy „tos to Ondřeji mazácky vyřešil, ještě abych s tím otravoval doktory, no ne”, jsem se pozastavil, jestli jsem to nenapsal sám. Hezky napsáno a jednoznačně souhlasím. Jakmile bolí záda, je všechno v prd...

A stanovili ti jakou diagnozu, čekal jsem, že se to dočtu, ale nikde ani zmínka.

Napsal bebo;1090463

A stanovili ti jakou diagnozu, čekal jsem, že se to dočtu, ale nikde ani zmínka.

Je to prostě civilizační choroba. V mém případě chybějící pohyb způsobil, že se začaly tvořit lokální minizáněty mj. u svalových a šlachových úponů – což vlastně byla (ehm, je) hlavní příčina bolestí. Stejně jako jsem si to sám a „ručně” dojebal, můžu si to naštěstí sám a ručně spravit cvičením, protahováním a vykonáváním takových funkcí, pro které je tělo evolucí vyvinuté.

Je to tak, fakt perfektně napsané, mě je 38 a že se mám pohybovat jsem zjistil až cca před rokem a naštěstí nejsem v takové nezáviděníhodné fázi jako ty.Vděčím za to pouze tomu, že jsem od 11-14 dělal atletiku a posiloval.Nyní se snažím víc chodit, dělám kliky, nějaký lehký činky.Mimochodem, když jsem před rokem zkusil udělat snad po 20 letech kliky tak jsem zůstal fakt paf... žil jsem v naprostém omylu že jsem stále ten atlet jak před lety... ne, udělal jsem asi 8 kliků a to jako fakt:-)Nyní sice nejsem Fico, kterej zničil v klikách i vojáky speciální jednotky, ale z vany se zvednu rukama bez potíží:-)

Napsal psena;1090468

Je to tak, fakt perfektně napsané, mě je 38 a že se mám pohybovat jsem zjistil až cca před rokem a naštěstí nejsem v takové nezáviděníhodné fázi jako ty.

Vděčím za to pouze tomu, že jsem od 11-14 dělal atletiku a posiloval.

Nyní se snažím víc chodit, dělám kliky, nějaký lehký činky.

Mimochodem, když jsem před rokem zkusil udělat snad po 20 letech kliky tak jsem zůstal fakt paf... žil jsem v naprostém omylu že jsem stále ten atlet jak před lety... ne, udělal jsem asi 8 kliků a to jako fakt:-)

Nyní sice nejsem Fico, kterej zničil v klikách i vojáky speciální jednotky, ale za vany se zvednu rukama bez potíží:-)

Já bych posiloval i celkem rád, bohužel se nejdřív musím zbavit rekurzivního karpálního tunelu v levý ruce. Ten mám pro změnu z přílišného užívání klávesnice ;) Jakmile tu ruku začnu zatěžovat činkama nebo klikama, je zle.

Znam par lidi kteri si částečně prodlouzili nebo skoro i zachranili život rekrečním během nebo chuzi 2x denně. Seznamil jsem se např. s 90ti letou pani, svého času mistryni v půlmaratonskem behu, te běh změnil a prodlouzil život, začala běhat když měla cca 60let. Nebo jsou to lide napr.po infarktu, kteri začali třeba chuzi. Důležite je se hybat, nebo pro ty kteří nedelaji fyzickou praci ale pracuji v sedě napr. mini.jednou denně 20min lehké protahovaci cviky a aspon jednou tydne vetsi fyzicka zatez, sport, práce na zahradě atp.Zrovna 14dni zpatky jsem vedl rozhovor s dědou od mého kamaráda. Je mu 89 nebo uz 90let a stále je neskutečně vitálni, nechodi o hůlce, je stale pozitivně naladěny, dobře a vtipně reaguje, slyší, opticky vypada na 68, chodi jednou za čas do místni hospudky na pivko atp.Říkam mu co děla pro své zdraví a jak to že je tak v pohodě, zdravy, pozitivní a že hlavně na svůj věk vubec nevypadá.A on mi říká: Už cca 25let se po ránu každý den otužuji, sprchuji studenou vodou a strašně mi to doporučoval, dále chodi pravidelně každý den na takové pohodove zdravotní procházky a nikdy se nijak nerozčiluje nebo asp.co jsem slyšel ne(občas poškadli svoji o 2roky starší manželku :-)Možna neco v tom hrajou roli i geny. Pan pocházi z Bulharska a dokonce ted rikal ze se tam musi zajet podivat že tam ma jeste rodinu, příbuzné. Říkám mu ja se ani 90tky nedožiju a pokud ano, tak nekde na lužku. A on se chystá v 90ti do Bulharska :-)Tedy není nutno hned začít chodit napr.do fitka nebo začít behat maratony někdy stačí 20min.cviceni rano nebo treba i vecer, otužovaní, zdrava strava, 2-3km procházky, brusle nebo kolo, jednou za čas masáž zad a omezit dlouhodobé sezení na židli a flakání se, nicnedělání-bez pohybu. A po ránu studenou sprchu.

Já se tomu musím skoro až zasmát. Teda ne tomu příspěvku, ale sám sobě. Protože u mě je to přesně stejně jako přes kopírák. Poslední měsíc běhám po doktorech a zrovna začínám chodit na rehabilitace.15 hodin denně u počítače x let udělalo své. Moje diagnóza: ventrální osteofyty + subchondrální skleróza.subchondrální skleróza = snížený prostor v oblasti meziobratlové destičky, vzniká díky dlouhodobému sezení, což je pro tělo nepřirozená poloha, při které se páteř deformujeventrální osteofyty = výrůstky degenerativního charakteru. Na ventrálních okrajích obratlových těl se tvoří zobáčkovité výrůstky - osteofyty. Ty jsou reakcí kosti obratle na dlouhodobé, mechanické přetěžování páteře, mimo jiné vlivem sezení.Není to nic vrozeného, všechno je to díky sezení u PC a hlavně mojí blbosti.

Záda jsou svinstvo - jednou mě kvůli zádům odvážela sanitka a nepomohli ani 2 injekce morfia. Nikdy víc! Nemohl jsem se ani nadechnout, jak to bolelo a modlil se, abych už chcípnul a teď když se někdo belhá a skuhrá, jak ho bolí záda, tak to nezažili to co já. Prostě, když fakt chytnou záda, že jediné čím lze pohybovat jsou oči, kua, to bych nepřál nikomu.

jinak ta pani tedy nezačala běhat v 60ti ale až v 63 :-) je to tato neuveritelna osoba: http://knihy.abz.cz/prodej/beham to malé číslo vlevo nahoře na startovním čísle byl její věk když běžela onen závod (knižku vydala prakticky na sve naklady pro svou dceru, nikdo ji to nechtel vydat) její životní příbeh ohledně behani a životě vůbec byl dechberouci a nikdy jsem nikoho tak skromného a zapaleného do sportu-běhu ještě neviděl. V planu měla běhat do 90ti ale porazil ji bezohledny řidič.

díky, právě mě rozbolely záda, krk

Já si spíš tak chodím. Dávám si kolem 100km, sfouknu to cca za 20 hodin a je mi potom taky docela fajn. Jednou procházkou spálím tolik, kolik ostatní za 1 měsíc a tělo to nijak nepoškodí. Při běhu to mnohdy přeženu a způsobím si zranění, z kterého se dost dlouho kurýruji, při takto extrémní chůzi tělo dostane dost velký záhul, ale do 24hodin se nastopro zregeneruje a funguje normálně.

To už řadím do extrému.. a můj názor je ten, že extrémy na obě strany můžou škodit.