Introvert, “asociál“, individualista – může uspět?

Napsal marat;1385065

Já jen koukám, co je tu odborníků na psychiku. Bohnice hadr. :D

Nejlepší je radit introvertovi, ať si najde kolektiv, to pomůže.... Asi jako jako radit tonoucímu, že má plavat?

nekdo v tom najde to co ty, nekdo inspiraci a udela si to po svem :) to prvni je svym zpusobem spatne, protoze na to proste koukas jen jednim omezenym pohledem, to druhe je svym zpsuobem spravne, protoze na to dokazes nahlednout z nadhledu a vzit si jne to co potrebujes... Nebylo yb od veci se to naucit... Treba bys pak nebyl takovy morous (to neni prima reakce na tuhle konkretni zpravu, jen obecna na tvoji osobu) ;)

Napsal marat;1385065

Nejlepší je radit introvertovi, ať si najde kolektiv, to pomůže.... Asi jako jako radit tonoucímu, že má plavat?

A co je na tom špatně? Tvoje přirovnání je hloupé v tom, že introvert a asociál není tonoucí s akutní potřebou přežít, ale neplavec, kterej se nikdy neodhodlal vkročit do vody. A neplavec by se měl prostě naučit plavat.Že je někdo introvert ještě neznamená, že se má zavřít doma a nevylejzat. Přesně mně se tohle stalo. Jsem introvert, kdysi v mládí opravdu asociál, kterej se nejraději doma zavřel u kompu a nikoho celý dny neviděl. Když jsem musel komunikovat s lidma, tak se mi do toho fakt nechtělo. A víš co? Naprosto jsem se změnil - a rozhodně k lepšímu. Dovednost komunikovat s lidma, sociální inteligence, se dá vytrénovat. Kdysi jsem si našel práci, musel jsem chodit mezi lidi, hovořit s nima, řešit věci, změnil jsem práci, podnikal jsem, musel jsem řešit věci s úřadama, našel jsem si koníčky, začal jsem chodit mezi lidi,... Nyní společnost aktivně vyhledávám, nebaví mě sedět doma a většinou jsem radši ve společnosti, než sám. Ne, rozhodně nejsu rázem extrovert. A ani nebudu. Nemám potřebu se vybavovat s každým, nebo o ničem. Troufnu si tvrdit, že jsem byl fakt velkej asociál, ale roky tréningu ze mě udělaly člověka, kterej dokáže žít a prosadit se i v reálné společnosti. A myslím, že by se o to měl pokusit každej, kdo na tom je podobně, jako já kdysi. Protože společnost cizích lidí nás naprosto reálně obohacuje.Takže ano, pokud se někdo cejtí jako asociál, tak nejlepší rada, kterou může dostat, je najít si kolektiv, nastartovat a rozvíjet svoji sociální stránku. Protože mu to pomůže zdaleka nejvíc.Naprosto tady souhlasím s Alešem.Trošku mimo téma, ale o introvertech obecně se docela dobře rozkecal tenhle týpek - https://www.youtube.com/watch?v=Zm65Fu5K9q4

Napsal Registrace;1385144

A co je na tom špatně? ... A neplavec by se měl prostě naučit plavat.

Co je na tom špatně? Že se obecně považuje extroverze za normální a introverze za chybu a je snaha z introvertů dělat extroverty, místo toho se je naučit respektovat. Opravdu nemám tušení, proč by se introvert měl sám nutit nebo se nechat nutit do něčeho, co nechce, co je mu bytostně nepříjemné a absolutně nic pozitivního mu to nepřinese. To přirovnání je naopak trefné, použil bych i drsnější k tomu, co tu doporučujete. Když se bojíš ohně, jdi se každý den spálit. Protože přesně takový efekt to bude mít.Problém vidím v tom, že si tu mnoho lidí plete introverzi se strachem, neschopností, asociální poruchou a podobně. Introvert nemá z lidí, sociálních kontaktů strach, on je pouze nevyhledává, protože to pro něj není příjemně ztrávený čas. Není asociál, baví se s lidmi, se kterými má smysl se bavit.

Napsal Registrace;1385144

Trošku mimo téma, ale o introvertech obecně se docela dobře rozkecal tenhle týpek - https://www.youtube.com/watch?v=Zm65Fu5K9q4

Ten kdo mluví na videu pokud vůbec mluví o vlastních zážitcích bude spíš někde na pomezí introverta a extroverta, protože popisuje situace, do kterých se introvert obvykle vůbec nedostane. Jaké hospody s cizími lidmi? Jaké párty kde nikoho nezná a ještě vleze přímo do středu dění? To není typické chování introverta, ten na takové akce nechodí nebo z donucení a bude stát co nejblíže východu. Rozhodně necítí žádnou potřebu začínat hovor a podobně, co ve videu zmiňuje.To co popisuje na konci videa, že se introvert dokáže naučit být extrovertem .... je absolutní nepochopení rozdílu mezi typem osobnosti a naučeným chováním. Introvert se může chovat jako extrovert, tedy přátelsky, otevřeně, povrchně, ale s jedním obrovským rozdílem. Vůbec nic mu to nepřináší, je to pro něj extrémně náročné a pak půjde a na dva dny se někam zavře. Protože je introvert, extrovert z něj nikdy nebude.Poslední jeho rada je fajn. Souhlas.

K té druhé polovině diskuse, jestli se dá osobnost změnit:Podle knihy Personality in Adulthood, kterou jsem kdysi četl, se osobnost (měřená na pěti osách, tzv. Big Five, z nichž jedna osa je i zde probíraná intro/-extraverze) dá změnit kdykoliv, až do vysokého stáří. Ale u velké většiny lidí měření osobnosti vychází napříč jejich životem (po adolescenci, tedy po cca 25. roku) neměnná.Autoři dospěli k závěru, že osobnost lze změnit, ale pouze pokud má člověk dlouhodobou, silnou motivaci a zvolí správný plán. Jinak bez vnějších zásahů nebo bez cílené přeměny zůstává v dospělosti stejná.(Plus minus, není to zcela pravda, ve stáří napříč kulturami i pohlavími lehce posiluje osa neuroticismu a zeslabuje osa otevřenosti vůči novým zážitkům, ale ne natolik, aby to člověka posunulo úplně na druhou stranu měření.)

Omlouvám se za nepřipojení do dizkuse, každopádně všechny vaše příspěvky jsem si pečlivě přečetl. Můj nový anonymní account jsem si zřídil, protože jsem se bál, že budu nepochopen. Jsem moc potěšený a překvapený reakcemi.Jsem rád, že vidim, že nejsem v tom sám a že se dá uspět i tímto způsobem. Děkuji také všem za rady a diskuzi (a výměně názoru pár přispěvatelů) o introvertnosti a změně povahy. Jak to mám já :Už od mala jsem byl "divné" dítě, raději jsem si hrál sám s kamínky, byl sikanovaný, přišla doba, kdy jsem měl více kamarádů (puberta) - zkazil jsem se - hulení, alkohol, nezávazné aféry, na stredni jsem se zase stáhl, dostal se do obrovských depresí, které jsem nějak překonal. Po škole jsem šel na jazykovku a tam jsem byl velmi oblíbený a chvíli jsem žil. To vydrželo asi 8 měsíců, pak jsem se zase stáhl. Teď pracuji, zatím normální práce (u které dělám "ty internety") a v práci co se týče zákazníků jsem velmi nejistý a stáhlý, jedině na koho si dovolím vyjít z ulity je šéfka, když mě sere :D Introverství není jediné, co mě trápí. Mám černé na bílém sociální úzkost a derealizace (je to něco hrozného). A zkoušel jsem již to, co pár lidí mi tady radilo - překonat se, zkoušet to opakovaně přicházet do interakce s lidmi, schůzky, telefonáty apod. Tak jsem to vydržel asi 3 měsíce, od té doby se mé stavy ještě více zhoršily a vrací se mi deprese.Vyčerpává mě to, a už i lidi kolem mě mi říkají, co se to se mnou děje, ze vypadám jako tělo bez duše, energie. Asi je to moje neskutečná bariéra - měl jsem pár "extro" měsíců v mém životě, ale nakonec jsem se vrátil k tomu "starému" a jen se na mě nabalovali psychické problémy (úzkost, deprwse, derealizace). Ale teď vidím, že i s tímto to jde - dodali jste mi energií a sílu a velmi vám děkuji. Nemohu odepisovat každému zvlášť, tak doufám, že to nejdůležitější jsem vzpomněl aspoň takto :) díky

Napsal olku;1384927

Můj 'sen' je být zavřený v pracovně s notebookem, za sebou skvělého obchoďáka shánějící nové akvizice, tým, který chápe mou slabinu..nikoho nevidět, jen tiše pracovat na zakázkách a komunikovat přes email...

Inu - takhle já to dělám spoustu let - je to príma, ale...:

• skvělý obchoďák je iluze, pokud ti tvůj "projekt" už teď netvoří interesantní zisky - musíš tohle zvládnout sám a patrně na tom se zasekneš (já zasekl)
• tým můžeš mít, pokud ty lidi umíš pravidelně nasytit prací - jinak utečou, ztratí zájem...
• (přímý osobní) kontakt s lidmi může být inspirativní (nové nápady, čerstvý pohled na starou věc, tvořivá interakce) - o to se ochuzuješ
• být sám se sebou vyžaduje silnější vnitřní motivaci, aby ses udržel v pracovním tempu - to zvládáš
• určitý typ klientů, aby vnímali, že nekomunikují s robotem, skutečně vyžaduje alespoň telefonát (nebo Skype hovor) - i když se v něm stejně zpravidla nikdy nic nevyřeší - naštěstí pak jsou svolnější psát mejly, někdo píše mejly k smrti nerad, o toho přijdeš

K oslabení sociální fobie jistě existuje nějaký "tréning", který Ti pomůže osvojit si techniky, s nimiž dokážeš dojít alespoň do půli cesty, ale svou povahu úplně asi změnit nemůžeš. Je lépe ji akceptovat a nepovažovat za handicap. Přizpůsobit se sám sobě. Akceptovat nevýhody a co nejlépe využít výhody.