Centrální evidence exekucí – veřejný přístup?

Dnes jsem narazil na zajímavý "právní " problém. Zjistil jsem, (ano teprve dnes a náhodou), že registr exekucí, vedený exekutorskou komorou je vlastně veřejně přístupný a za pár kaček si mohu kohokoliv prolustrovat bez jeho vědomí. Ovšem tím pádem tu padá jakási "presumpce nevinny", protože né každý, kdo je v exekuci musí být zákonitě chronický neplatič a dostává se tak do pozice jakéhosi "handicapu" při případném prověření. (Je mi jasné, že presumpce nevinny platí v trestním řádu a zde se jedná o asi obchodní údaje, nic méně už to staví případného dlužníka do velmi nevýhodné obchodní pozice). Nehledě na to, že tu dochází k odkrytí osobních údajů a domnívám se, že ve většině případech bez souhlasu dlužníka. Co si o tom myslíte vy a jaký na to máte případně osobní názor co do odkrývání osobních, (potažmo soukromých), údajů bez souhlasu dlužníka.

za pár kaček si můžete dojít pro dlužníka na poštu, stačí znát jen některé údaje.

Napsal sova;1327052

za pár kaček si můžete dojít pro dlužníka na poštu, stačí znát jen některé údaje.

Ale to chápu.Jen se podivuji nad tím, že zde kolikrát zaznívá, že se budou protistrany žalovat kvůli zveřejnění osobních údajů a to jde v podstatě o nic a tady si člověk nechá vypsat vše včetně dluhů vůči třetím stranám, tak je mi to divné, že je to tak jednoduché a ještě to nikdo nenapadnul.

Ač mám kariérní dráhu jinou , tak jako zločinec bych v tom viděl i potenciál pro vydírání.

Nepřekvapuje mne to. I katastr prodává data o majitelích půdy včetně RČ.

Proč to nikdo nenapadl? Protože ty osobní údaje jsou zveřejňovány v souladu se zákonem, konkrétně v souladu s § 125 exekučního řádu.O dlužníkovi to neříká nic jiného, než že dobrovolně nesplnil svůj dluh, a to zpravidla ani na základě pravomocného rozhodnutí soudu. Minimálně tím se tedy "provinil", a mají-li ostatní ekonomické subjekty možnost se o tomto dozvědět, je to dle mého názoru jenom dobře. To je také smysl toho, že centrální evidence exekucí je veřejným seznamem. O tom, jestli je však někdo chronickým neplatičem lze pouze odhadovat z množství zahájených exekucí.Mimochodem znáš ISIR? :DFormulář pro lustraci - ISIR - Insolvenční rejstřík (U1.0.0.19)

Napsal Mike92;1327064

Proč to nikdo nenapadl? Protože ty osobní údaje jsou zveřejňovány v souladu se zákonem, konkrétně v souladu s § 125 exekučního řádu.

O dlužníkovi to neříká nic jiného, než že dobrovolně nesplnil svůj dluh, a to zpravidla ani na základě pravomocného rozhodnutí soudu. Minimálně tím se tedy "provinil", a mají-li ostatní ekonomické subjekty možnost se o tomto dozvědět, je to dle mého názoru jenom dobře. To je také smysl toho, že centrální evidence exekucí je veřejným seznamem. O tom, jestli je však někdo chronickým neplatičem lze pouze odhadovat z množství zahájených exekucí.

Pak je tedy exekucni zakon v rozporu s ustavou, pokud se nemylim a jestlize se provinil, pak by mel prijit trest.V pripade, ze je to jinak, tak musi byt pristupna centralni evidence odsouzenych, kde si kazdy musi mit pravo precist, kdo byl kdy a za co odsouzen, samozrejme je vypis z rejstriku trestu, ovsem tento podleha zahlazeni trestu, takze po urcite dobe se zaznam za urcitych podminek strati. U tohoto je do plneho uhrazeni dluhu.{Pominme, ze dluhy se maji vracet, divejme se na to principielne}.Pak "zlocinec" je na tom relativne lepe nez dluznik.

větší problém vidím v tom, že klidně nedostaneš oznámení do datovky, takže jsem jednu starou exekuci za špatné parkování vyplácel po 8-letech, obsílky mi chodily do bývalého bydliště -nepřebráno doručeno vyhláškou (moje blbost), ale datovkou jsem se jistil pro takové případy a stejně mi to tam neposlali.

Asi je potřeba hledat rovnováhu. Na jedné straně je ochrana osobních údajů neplatičů a na druhé straně je ochrana majetku "těch ostatních". A nemusí to být jen banky, telefonní operátoři a podobní, ale vpodstatě všichni, kdo uzavírají s někým jiným nějakou smlouvu. Třeba koupě ojetého auta, telefonu, nebo něčeho podobného.

Hnidopich: Kde tam vidíš rozpor s ústavou? Ta úvaha o neveřejnosti rejstříku trestů a veřejnosti centrální evidence exekucí (odsouzený je na tom lépe než dlužník) je ale poměrně zajímavá.

co teprve v USA, tam mají údajně veřejnou mapu na google maps kde bydlí uchyláci, kteří v minulosti spáchali např. pedofilní delikt, takže já bych počkal s čím ještě přijdou po volbách naši soudruzi, třeba nezaplatíš včas popelnice, prásk a seš tam i s fotkou

Napsal Mike92;1327109

Hnidopich: Kde tam vidíš rozpor s ústavou? Ta úvaha o neveřejnosti rejstříku trestů a veřejnosti centrální evidence exekucí (odsouzený je na tom lépe než dlužník) je ale poměrně zajímavá.

Tak ono dost casti exekucniho radu je v rozporu s Listinou základních práv a svobod, ovsem nikomu se do toho nechce "oprit". To je asi na jinou a delsi diskusi a k druhe casti. Je to samozrejme slozitejsi, ale v zasade za umyslny trestny cin, ktery si odsedis a nedostanes financni nahradu skody jsi po vykonu trestu v KLIDU.Ovsem pokud dluzis nejakou zasadni castku, tak je to vzasade bezvychodna situace do konce zivota bez moznosti jakekoliv realne sance se z toho dostat.A jak jsem vyse uvedl dluh neni trestny cin a preci jsi celou dobu v nejakem rejstriku, ktery muze byt pri nekterych rozhodovanich zasadni.

Tak které části exekučního řádu jsou tedy v rozporu s LZPS? Zajímá mě to z hlediska odborného.Jinak praxe je taková, že pokud je někdo trestným činem poškozen, velmi často se připojuje k trestnímu řízení (tzv. adhezní řízení), takže odsuzující rozsudek obsahuje i výroky o náhradě škody těmto osobám, případně se náhrady škody mohou domáhat v civilním řízení. Ale rozhodně nepopírám, že se najdou případy, kdy poškození úsilí vzdají s tím, že na odsouzeném stejně nic nevymůžou. Pak jsou tu ovšem odsouzení, kteří sice nejsou v klidu z pohledu dluhů, jenže se jim podařilo skrýt výnosy z trestné činnosti před orgány činnými v trestním řízení. Po vykonání trestu odlétají za sluníčkem a nějaké dluhy a náhrady škod... Na ně sotva pomyslí...

Napsal Mike92;1327128

Tak které části exekučního řádu jsou tedy v rozporu s LZPS? Zajímá mě to z hlediska odborného.

Jinak praxe je taková, že pokud je někdo trestným činem poškozen, velmi často se připojuje k trestnímu řízení (tzv. adhezní řízení), takže odsuzující rozsudek obsahuje i výroky o náhradě škody těmto osobám, případně se náhrady škody mohou domáhat v civilním řízení. Ale rozhodně nepopírám, že se najdou případy, kdy poškození úsilí vzdají s tím, že na odsouzeném stejně nic nevymůžou. Pak jsou tu ovšem odsouzení, kteří sice nejsou v klidu z pohledu dluhů, jenže se jim podařilo skrýt výnosy z trestné činnosti před orgány činnými v trestním řízení. Po vykonání trestu odlétají za sluníčkem a nějaké dluhy a náhrady škod... Na ně sotva pomyslí...

minimálně brutálním zásahem do svobod je vstup do domova dlužníka bez souhlasu soudu, i Policie potřebuje souhlas , pakliže není ohroženo zdraví nebo život, exekutor v klidu vypáčí zámek a pobere věci, které nejsou dlužníka a břemeno dokazování leží na skutečném majiteli věci. Platí zde presumce viny, pokud sdílíte s dlužníkem např byt. V takovém právním prostředí může vykonavatele dělat jenom duševní mrzák.

1. Rozpor s Listinou - v tomhle pohledu by v rozporu bylo i vězení, či jakékoliv omezení svobody. To o čem mluvíte, lze nazvat kolizí základních práv. Takový případ se pak řeší - velice jednoduše řečeno - na principu proporcionality. Je takový zásah do základního práva odůvodnitelný? Nelze jej dosáhnout jiným způsobem? Atp. Lepší příklad je třeba kolize na ochranu osobnosti (celebrity) a svoboda projevu (bulvár). K tomuto střetu dochází poměrně často a je to případ od případu, které právo má přednost atp. 2. Srovnání výkonu trestu a exekuce. Myslím, že hlavní problém je v tom, že si neuvědomujete smysl jednotlivých institucí. Výkon trestu, zjednodušíme to na vězení. Člověk, který sedí ve vězení, tam je zejména z těchto důvodů:1. ochrana společnosti2. potrestání viníka3. "varování" ostatních - prevence Exekuce - výkon rozhodnutí - má ale úplně jiný smysl. Cílem je navrátit věřiteli to, co dlužník sám a dobrovolně nesplnil, ačkoliv měl. Exekuce přece není trestání dlužníka. Zde bych podotkla a zdůraznila, že mít dluhy není trestní čin, jen ze své podstaty se dlužník do vězení dostat nemůže. Většina lidí vidí exekuci z pohledu dlužníka (a nutno podotknout, že televize to podporuje), který je ještě navíc v roli chudáka. Ale podívejte se na to z druhé strany - co kdybyste své těžce získané úspory půjčil někomu, kdo je nevrátí. A nebyl by prostředek, jak ty peníze získat zpět. Exekuce je až krajní způsob řešení. A tím se dostávám k 3. bodu. Než se někdo dostane do fáze "exekuce", vede k tomu dlouhá cesta. Prosím, nenechte se zmást reportážemi TV Nova atp. Lidé, kteří "vůbec o ničem netušili", jsou buď lháři nebo podprůměrně inteligentní lidé. Existuje malé procento, kdy v tom mohou být skutečně nevinné /zejména tedy manželé/, nicméně ve většině tomu tak skutečně není. Zkuste se podívat, co vše je třeba, aby byla nařízena exekuce. Je to vážně běh na dlouhou trať. A ráda bych reagovala na toto: "Ovsem pokud dluzis nejakou zasadni castku, tak je to vzasade bezvychodna situace do konce zivota bez moznosti jakekoliv realne sance se z toho dostat." Mohl byste mi, prosím, uvést příklad? Protože pokud je to zásadní částka (řekněme milion a výš), jak se k takovému dluhu člověk dostal? Půjčil si ho? Špatné rozhodnutí v podnikání? Nedokáži si představit, jak by "nevinně" člověk mohl dlužit zásadní částku. V opačném případě to beru tak, že se špatně rozhodl a nese si následky. Pokud mluvíme o nezaplacené pokutě nebo něčemu podobnému, pochybuji, že se můžeme dostat do zásadních částek, které do konce života nebude reálné splatit. Na stranu druhou, ten problém, který vidíte ve registru exekucí, je spíš v insolvenčním rejstříku. Tam se, tuším, může objevit kdykoliv kdokoliv z nás, a to zcela neoprávněně. Tam je skutečně nějaká šikana možná. Zákon na to myslí, ale "trest" za zneužití je v některých případech vážně směšný.