Při dopisování komentu jsem si všiml, jak je tohle téma staré.. nevadí, přispěju svou slohovkou. Možná ji nikdo nedočte do konce, ale to nevadí, chtěl jsem se vypsat. :)
S tím krmením svině a přežráním to mám naopak.
Čím déle prokrastinuju, tím větší cítím pocit viny a
tím větší chuť a potřebu mám k návratu k dělání něčeho produktivního, což pak dělám naplno, abych si "odčinil" tu prokrastinaci. Dříve, poté, co jsem skoncoval se závislačinou, jsem si jednou ročně instaloval WoWko a propařil pár dní. Pak jsem měl tak silný pocit promrhaného času, že po odinstalaci přišlo snad mé nejproduktivnější období v roce. :)
Poslední roky si už ale WoWko neinstaluju a snažím se tu produktivitu nějak navodit sám, třeba právě i tím občasným prokrastinováním. Je potřeba najít nějaký balanc. Chce to
vyvážit pracovní a nepracovní čas. Nejsem Elon Musk, abych dokázal jet dlouhodobě na 100 %. Nejsem stroj.
Co se týče "to můžeš udělat potom" - to u mě obvykle nehrozí. Když hoří deadline, soustředím se na zakázku, na nic jiného.
Když slíbím, že něco udělám, tak to prostě udělám, přes to nejede vlak. Až zakázka skončí, dám si třeba tu pauzu, ale jinak jedu naplno. Pokud jde o něco, co "může počkat", například nějaká úprava mého webu, zamyšlení se nad textací atd., tak tam posoudím, zda to může počkat či nikoli - zda to něco zásadního ovlivní, když to přesunu o pár hodin anebo na další den. A také vezmu v úvahu to, zda bych mohl v tu chvíli dělat něco jiného užitečnějšího. Pokud usoudím, že v tu chvíli si tu pauzu opravdu můžu bez černého světomí dát, tak si ji dám.
K tomu dělání "užitečnějších" věcí se, alespoň u mě, taky úzce váže i to,
zda na to mám chuť a myšlenkové rozpoložení. Nejde-li o něco nepříjemného ale o běžnou práci, tak jsou zkrátka přes den období, kdy se daná činnost hodí a nehodí. Třeba když vymýšlím loga, vymýšlím je ráno a v noci, to jsou mé nejkreativnější časy a zároveň časy, kdy nejsem na mailu a tudíž mě vůbec nic nevyrušuje. Od dvanácti do šesti / sedmi večer, kdy mail zapínám, jde už kreativita dolů, ale naopak mi v té době jdou mechaničtější věci - např. tvorba něčeho podle zadání, tvorba newsletterů, letáků atd. A na tyhle věci zas nemám myšlenky v to ráno a noc. Pak je samozřejmě spousta jiných činností - třeba ladění webu, SEO, blogování.. - na to vše mám taky své "chvilky", kdy mi to jde nejlépe.
A to je něco, co by podle mě měl
každý najít - měl by najtí "své chvilky". Protože když ti něco jde, baví tě to a jde ti to od ruky v konkrétní část dne, tak když se do dané věci pustíš, je pravděpodobnější, že ji zvládneš daleko rychleji a s menší námahou, než kdybys ji dělal v jinou denní dobu. Nejenže pak může výsledek dopadnout kvalitativně hůře, ale daná práce může trvat třeba i o 50% déle - mám to odzkoušené.
Z toho tedy vyplývá, že když si člověk zařídí den dle toho, co mu jak kdy jde a naopak nejde, tak pak
ušetří spoustu času, které může věnovat odpočinku / relaxování / zábavě. A nemusí to znamenat, že se celý den čeká na to, až bude vše hotovo a pak si pustit dvouminutové video. Naopak, je ideální to proskládat a střídat stres/námahu s uvolněním/zábavou. Samozřejmě v rozumném poměru.
Jo a
pokud ten čas během dne není, tak není čas ani na prokrastinaci, anebo jen silně omezený. Když jsem byl měsíc na nomádské dovolené v Thajsku a přes den jsem cestoval, večer během 5h odpracoval zakázky, které by mi tady trvaly třeba 7h, tak mi zbylo minimum energie a času. Takže jsem sice na ten FB zašel, ale namísto pročítání téměř každého statusu a namísto sledování všech gifů a videí jsem umístil palec na mezerník a během cca minuty či dvou projel celý feed za poslední den a rozklikl maximálně jednu dvě věci a pak jsem to zaklapl. A byl to krásnej pocit, že jsem pro-prokrastinoval z celého dne jen pár minut. Jasný, občas jsem si tam s někým napsal pár vět, ale to nepočítám, to je sociální kontakt, ne prokrastinace a i tak to vždy trvalo pár minut.
Jinak ano. Díky internetu je prokrastinace snadnější. Já se osobně snažím o to, aby bylo prokrastinování (ikdyž to možná ani prokrastinování není) rozděleno na
prokrastinování přínosné (samostudium, seberozvoj, sledování tutoriálů, inspirace) bylo tak
v poměru 3:1 vůči prokrastinování nepřínosnému (zábavná videa, zábavné články). Pak mám z celkového prokrastinování dobrý pocit a výčitky nemám. A když se nějaké začnou dostavovat, tak s tou činností skončím a jdu se dát do vhodnější činnosti.
Všeobecně se snažím
vyvážit konzumaci a produkci. Nejde-li o vzdělávání, což vnímám jako investici do sebe sama, tak chci, aby produktivní čas vyvážil čas konzumní. Je fajn si dát jednou ročně maraton rozšířené verze Pána Prstenů a zabít tím celý den, ale dělat něco podobného pravidelně.. z toho bych měl asi depku.
Nemyslím si, že jsem vyloženě nějaký workoholik, jen
opravdu nerad marním čas něčím neperspektivním. V tom mě holt poznamenaly životopisy Jobse (od Isaacsona), Schwarzeneggera (Total Recall), Rondy Rousey (My Fight / Your Fight) a nedávno dočtený Elon Musk (od Ashlee Vance). Když člověk vidí, jak ostatní dřou, ale jak se jim to vyplácí, tak - má-li nějaké ambice - musí logicky usoudit, že by asi taky neměl lelkovat a chce-li něčeho dosáhnout, měl by dřít taky. Nemusí dřít 24/7 jako oni, ale určitě by neměl chrápat denně 10 hodin a pak během dne dalších 5 věnovat jen zábavě (za předpokladu, že ta zábava nevydělává a není předmětem byznysu).
Každopádně
se nedokážu bavit naplno, dokud není práce hotová a dokud mi neskončí pracovní doba. Pokud byť jen na půlhodinu během pracovní doby zmizím si vyzvednout něco do města, tak ač zrovna nikdo nic nechce a tudíž nic rozpracovaného nemám, tak tu půlhodinu strávím výčitkama a přemýšlením nad tím - co když mi někdo minutu po mém odchodu napsal, že potřebuje rychle něco přeposlat? Jsem tedy akorát nervní. Zatím se nestalo, že by něco tu půlhodinu nepočkalo a obvykle tam za tu půlhodinu ani nic nepřišlo, ale i tak jsem z toho vždy nervózní a proto už teď raději nikam během pracovní doby neodcházím - leda z panelu mailu do panelu youtube. :)
Ale krom toho tedy
potřebuji mít pocit z dokončené práce, nějaký ten "closure", abych se mohl uvolnit. Proto si schovávám třeba dnešní finále Survivora s reunionem až na noc, kdy už bude mail vypnutí a já nebudu ničím rušen - ani svými výčitkami. A to bych se na to klidně mohl podívat nyní, jelikož, bohužel, žádná zakázka nepřišla. Což je mimochodem podezřelé a má to tak pár mých kolegů - loni makačka jak hrom, od rána do noci nějaké vánoční zakázky a letos ticho po pěšině.. Radši bych si snad dal nějakou stresující zakázku, než tu lelkovat.
Kurnik, to jsem se rozepsal. No nic.
Jak teda řeším prokrastinaci já? Ono je
potřeba najít důvod, proč člověk vůbec prokrastinuje. Já dříve prokrastinoval relativně často. Až do doby, než jsem si uvědomil, že za to může
strach z velkých soust. Strach z toho, že je zakázka moc velká a děsivá. Od té doby jsem si začal každou zakázku rozkouskovávat a bojím se jich méně. A tím rozkouskováním nemyslím to, že "teď na tom budu 20 minut pracovat, pak si dám volno a pak dalších 20 minut". Ne. Rozkouskováním myslím to, že si udělám
rozbor problému, na papír si případně nakreslím
mind-mapu či pod-úkoly, které je potřeba vykonat a pak jedu postupně jeden úkol za druhým. Anebo, jako tomu bylo třeba když jsem psal e-book, tak jsem si mohl vybrat i nelineární postup a volit různé podúkoly podle nálady. Když jsem měl chuť tvořit, věnoval jsem se grafické podobě. Když jsem neměl energii tvořit, zaměřoval jsem se na zkracování a úpravu textu atd. Ale nejdůležitější je zkrátka si udělat přehled v tom, co vše je potřeba udělat a popřemýšlet, kolik času dané úkoly zaberou a kdy bude nejlepší čas je provést. Pak se
stačí držet "plánu" a vše jde jak po másle a je čas i na pravidelné pauzy.
A stejně tak si to chce
naplánovat širší horizont. Osobně mám soubor zvaný to-do.txt a ten mám otevřený neustále. Mám tam prakticky všechno od různých odkazů, přes různé poznámky a přes úkoly až po rozpis toho, od kdy do kdy jsem v daný den pracoval na různých zakázkách. Dřív jsem měl "volné úkoly" (ty, co nemají pevný deadline, ale je potřeba je vykonat) poházené ledabyle. Po začtení do knihy o GTD jsem si ale v texťáku začal vytvářet sekce pro každý den. Takže mám dlouhou čáru, u toho napsané pondělí a pod tím věci, které by šly vykonat v pondělí, anebo je chci vykonat v pondělí. Pak další čára a tam úterý atd. Takhle si vždy v neděli rozepíšu následující týden. Tím jsem docílil přehlednosti a toho, že po otevření texťáku nevidím 50 nijak neorganizovaných úkolů, jejichž počet mě děsí a ve finále si nevyberu žádný, jinak bych vybíráním a zvažováním, co by se dalo / mělo udělat strávil snad hodinu... Takhle po rozdělení v tom mám přehled a věci, co by se stihnout měly, prostě stihnu. A člověk pak nemá důvod se do něčeho nepustit. Obvykle totiž člověk
prokrastinuje z nerozhodnosti.Takže když to shrnu, chce to si udělat
pořádek v úkolech. Chce to si je rozkouskovat na malá sousta a ta
sousta "papat" v tu denní dobu, kdy se to sousto "papá" nejlépe. A v tu chvíli se soustředit jen na to "papání" a vše ostatní vytěsnit a vrátit se k tomu až po "dopapání". A zastávám i názor, že ty pauzy a oddych jsou potřeba, takže pokud někdo tu a tam během dne pročte nějakej článek anebo napíše někde komentář, neměl by se cítit špatně. Je to normální, člověk potřebuje občas dobít baterky. Naopak chvíle odproštění od řešení problému obvykle napomůže najít řešení toho problému právě díky odstupu a pročištění mozku. Během relaxu je mozek kreativnější a ty problémy v podvědomí řeší a pak, když se člověk k problému vrátí, podvědomí zakřičí "kámo, dostal jsem super nápad!". A kdyby jel člověk bez přestávky a intenzivně se soustředil na daný problém, řešení by ho napadnout vůbec nemuselo. Já tedy vnímám podobné pauzy a relax jako součást pracovního procesu. :)
Kdokoli, kdo to dočetl do konce, si zaslouží
certifikát čtenáře roku. Zažádejte o něj v nejbližší knihovně. :)
17. 12. 2015 14:39:17
Prodej
Více
