Vzestupy a pády webtržníků

Říká se že kdo nikdy neprohrál, nikdy nevyhraje..Podnikatelé obecně to nemají jednoduché, vždycky mě fascinovaly lidské příběhy, rád bych založil vlákno kde se o ně budeme dělit a začátečníci v podnikání alespoň uvidí že se nemají nechat odradit neúspěchem.. Naopak, neúspěch má dodat sílu, mě ji dodal, neuvěřitelnou..Podělte se ;)

neúspechmi sa málokto chváli :-)

Největší neúspěchy člověk zažije, když do podnikání přibere někoho dalšího, pokud to teda není velká klika nebo hodně dobře ošetřená věc.Stalo se mi hodněkrát, že jsem byl uprostřed větších zakázek a prostě se to sesypalo kvůli různým důvodům a pak bylo celkem finančně náročné to napravovat. Nebo jsem se prostě nedostal někam dál a sklidil tvrdou kritiku, to jsou právě ty věci co mě vždy posunuly dále a neustále nutí se nějak vyvíjet.

No, chlape, když si vybavím, jaká já jsem byla v 17-ti ucho... :-) Ale fakt, možná mne budete kamenovat, nicméně jsem přesvědčená, že v tomto věku je většina lidí ještě příliš divokých a málo vyzrálých na podnikání. OK, určitě existují předčasně vyzrálé výjimky, ale stejně. Trochu mne zaráží, co na to tvá rodina, podrželi tě, neřekl jsi jim o tom ?Máš za sebou každopádně životní zkušenost a chuť jít dál, držím palce a věřím že to vyjde. Vlastně jsi mi připoměl životní příběh několika velmi úspěšných lidí, o nichž jsem kdysi četla, někteří se taky doslova protloukali na ulici po prvních neúspěších a začínali docela brzy. Tak jednou třeba budu číst ten Tvůj... :-)

Napsal Táňa Svobodová;935996

No, chlape, když si vybavím, jaká já jsem byla v 17-ti ucho... :-) Ale fakt, možná mne budete kamenovat, nicméně jsem přesvědčená, že v tomto věku je většina lidí ještě příliš divokých a málo vyzrálých na podnikání. OK, určitě existují předčasně vyzrálé výjimky, ale stejně. Trochu mne zaráží, co na to tvá rodina, podrželi tě, neřekl jsi jim o tom ?

Máš za sebou každopádně životní zkušenost a chuť jít dál, držím palce a věřím že to vyjde. Vlastně jsi mi připoměl životní příběh několika velmi úspěšných lidí, o nichž jsem kdysi četla, někteří se taky doslova protloukali na ulici po prvních neúspěších a začínali docela brzy. Tak jednou třeba budu číst ten Tvůj... :-)

Naopak je spíš chyba začínat později, podnikat má člověk začít klidně už v 10 letech, rozvíjí se tím klíčové schopnosti. Ať už je to jen přeprodej limonády na dvorku, prodávání sklenených kuliček, kartiček s pokemonama nebo něco většího. Člověk si prostě základy, naučí se být dravější a ve věku, kdy dozraje toho pak může jen využívat. Než když se po hlavě pustí do většího businessu a právě tčeba skončí na ulici kvůli chybě, kterou by nikdy po dřívějších začátcích jen tak neudělal.Jen je tam klíčová podpora rodičů, jejich postoj k zaměstnání / podnikání a hlavně k penězům. Pokud dostane kluk v 15ti kapesný na měsíc 300 korun, vždycky mu bude nějaká koruna chybět. Klíčový je ho naučit, jak se s minimálním úsilím dostat na úroveň, kdy bude mít dostatek, ať už si to ušetří nebo nějak rozmnoží. Mně se tohle od rodičů dostalo, protože podnikali oba už od 16 let ve větším businessu, přešli krachem a dneska jsou opět na pevných nohou, tak zkušenost s nima mi dala hodně.

Napsal Táňa Svobodová;935996

No, chlape, když si vybavím, jaká já jsem byla v 17-ti ucho... :-) Ale fakt, možná mne budete kamenovat, nicméně jsem přesvědčená, že v tomto věku je většina lidí ještě příliš divokých a málo vyzrálých na podnikání. OK, určitě existují předčasně vyzrálé výjimky, ale stejně. Trochu mne zaráží, co na to tvá rodina, podrželi tě, neřekl jsi jim o tom ?

Máš za sebou každopádně životní zkušenost a chuť jít dál, držím palce a věřím že to vyjde. Vlastně jsi mi připoměl životní příběh několika velmi úspěšných lidí, o nichž jsem kdysi četla, někteří se taky doslova protloukali na ulici po prvních neúspěších a začínali docela brzy. Tak jednou třeba budu číst ten Tvůj... :-)

Naopak je spíš chyba začínat později, podnikat má člověk začít klidně už v 10 letech, rozvíjí se tím klíčové schopnosti. Ať už je to jen přeprodej limonády na dvorku, prodávání sklenených kuliček, kartiček s pokemonama nebo něco většího. Člověk si prostě základy, naučí se být dravější a ve věku, kdy dozraje toho pak může jen využívat. Než když se po hlavě pustí do většího businessu a právě tčeba skončí na ulici kvůli chybě, kterou by nikdy po dřívějších začátcích jen tak neudělal. Jen je tam klíčová podpora rodičů, jejich postoj k zaměstnání / podnikání a hlavně k penězům. Pokud dostane kluk v 15ti kapesný na měsíc 300 korun, vždycky mu bude nějaká koruna chybět. Klíčový je ho naučit, jak se s minimálním úsilím dostat na úroveň, kdy bude mít dostatek, ať už si to ušetří nebo nějak rozmnoží. Mně se tohle od rodičů dostalo, protože podnikali oba už od 16 let ve větším businessu, přešli krachem a dneska jsou opět na pevných nohou, tak zkušenost s nima mi dala hodně.

Nevím, zda se vyměňování hokejístů dá nazvat dobrým podnikáním (asi bych byl dobrý podnikatel :D). Či dohazování brigád známým, dělání taxíkáře, apod...

biggycz - souhlasím s tebou, ale je podnikat a podnikat. Ano, má 4,5 letá dcera si na dvorku hraje s ostatními sice ne moc dané problematiky chápajícími, ale o to nadšenějšími dětmi na e-shopy, do telefonu si fiktivně povídá se zákaznicemi (onehdá cosi vykřikovala, že ne, zboží jim nedá, dokud nezaplatí, což mě šokovalo, protože toto jsem nikdy nikomu určitě do telefonu neříkala... :-) ), chápe již trochu hodnotu peněz a její současnou neotřesitelnou vizí je, že až bude velká, tak bude mít počítač vedle mámy a pracovat s ní, nicméně v 15-ti, 16-ti, 17-ti atd. letech bych rozhodně nechtěla nechat své děti se v tom úplně samotné plácat, zvlášť, když už by to jelo v takových částkách, jako psal zakladatel vlákna. Druhá věc ovšem je, že o tom třeba ani nemuseli jeho rodiče vědět, respektive o rozsahu, prostě nechci spekulovat, je to jen takový můj pocit.Ano, i já jsem v deseti prodávala na ulici v Oděsse, kde žila babička, ručně sbírané maliny procházejícícm turistům, mířícím na pláž, nebo na základce pomáhala kamarádovi, který si přivydělával prodejem bílých myšek, které choval. To ale neznamená, že jsem nebyla totálně naivní ucho.Tak teď vidím, že zakladatel odebral svůj příběh, takže už ani není jasné, na co narážíme... :-) OK, tak ať nejsem úplně mimo téma - osobně jsem v podnikání vyloženě pád na dno naštěstí nezažila a snad ani nezažiji. Ale co mne rozhodně poslední dobou pohání kupředu je konkurence, ta mne dost nepříjmeně probudila z letargie a nutí mne přemýšlet, vymýšlet, zlepšovat, hnát se dál...

Táňa Svobodová ten fiktivní rozhovor dcerky mě fakt dostal :D To můj malej bude asi řemeslník. Ve svých necelých třech letech ho zajímají jen kladiva, se kterými sem tam i usne. Srašně se mu líbí moje pila, ale řekl jsem mu, že je na to ještě moc malý a že mu ji půjčím, až bude velký. Na to začal jíst jak strhaný a když jsem mu řekl, že bude tlustý, tak mi odvětil, že jí, aby byl velký a mohl si půjčit tu pilu... Ale aspoň, že už trochu chápe, že táta musí na počítači sem tam pracovat a nemůže mu pořád pouštět pohádky na YouTube :-)Ale k tématu. Menší a větší pády zažívám pořád. A pěkně to napsal biggy, většinou je to člověka posune dále. Ale žádný větší držkopád jsem zatím naštěstí nezažil.

Pred 6 lety jsem ziskal prvni vetsi zakazku pro zapadniho zakaznika. Pracuji pro nej dodnes a prinasi mi to skvely zivotni standard.Myslel jsem jak budu chytrej a krome komercnich zakazek rozebehnu vlastni zajimavy projekt. Pracoval jsem na revolucnim zpusobu hledani pres prirozeny jazyk. Stravil jsem na tom 3 roky veceru, vikendu, noci atd. Nakonec to cele byla ztrata casu, prestoze to jakztakz funguje, realny zakaznik se na to nenasel. Tim chci jenom rict to ze co si myslime jak je super se pozdeji ukaze jako pekna volovina, kez bych v roce 2006 vedel neco o Lean startupu.

Pro podobné inspirace doporučuji http://thefailcon.com/