Vývoj na Ukrajině

The chief of the main operational command of the General Staff of the Ukrainian Armed Forces, Major-General Oleksandr Shutov, has not been dismissed, but suspended from office, as have a number of other servicemen, pending an investigation into the tragedy of the downed Il-76 plane in Luhansk, Acting Defense Minister Mykhailo Koval has said.

Napsal Ondřej Kormoš;1099508

Takových snímků je na netu plno, včetně brutálních videí, který ukazujou, jak se "vládní kyjevští obránci" za podpory neonacistů z Pravého sektoru a nájemných armád chovají k ruskojazyčním povstalcům a civilnímu obyvatelstvu (a je to jen pro silné žaludky). To ovšem naše média úplně zamlčují. Doporučuji sledovat nezávislé zpravodajství a ne jen žumpu v podání České televize. P.S. nejsem komunista, rusofil ani nic podobného, ale tohle chování médií mě prostě vytáčí.

Napsal nishkam;1099623

V dobe informacni valky bych doporucoval byt opatrnejsi s tzv. "nezavislymi zdroji"

viz. http://www.examiner.com/list/russia-s-top-40-lies-about-ukraine

Nejsem zrádce ani panikář. Ale to, co se stalo s 30. brigádou z Novogradu-Volynského, zasluhuje nejpozornější pohled veřejnosti. Mlčet o tom znamená zradit zemi a muže, kteří zůstali ležet v doněcké zemi. Zradit jejich rodiny a národ, který poskytuje své nejlepší syny pod velení ..... s velkými hvězdami na výložkách. Nechci tu nikoho kritizovat, prostě doufám, že vyprávění obyčejného berdyčevského mladíka, jemuž se podařilo během zmíněných událostí zůstat naživu, pomůže Ukrajincům pochopit, že nekompetentní důstojník je horší Janukovyče...

Igor (jméno je změněno) byl povolán v Berdičevu v březnu. "Na deset dnů, na přecvičení", vysvětlila berdičevská vojenská správa. Z Berdičeva ho poslali do Novogradu, ke 30. brigádě. Tam se zabýval střeleckou přípravou - 12 nábojů na den, a tak po dva týdny. Potom proběhlo cvičení společně s 26. brigádou, a pak do války. Úkolem jednotky, u které Igor sloužil, bylo doprovázet vojenské kolony bojového zásobování. Dostávali se pod palbu, ale Bůh byl milosrdný a bojovou cestu vojáků značily pouze vyhořelé náklaďáky. Na konci června celou brigádu shromáždili a odeslali do vsi Solněčnoje v Doněcké oblasti. Tam provedli opravy, natankovali, doplnili munici a odjeli do vesnice Stěpanovka v Doněcké oblasti. Stěpanovka už byla osvobozena, ale teroristé ji ostřelovali z minometů. První den brigáda kvůli minometné palbě ztratila tři lidi. Ubytovali se v suterénech a ve sklepích a začala jim služba. Mezi úkoly vojáků patřilo hlídkování, ochrana blokpostů, vyčišťování obsazených sídlišť.

Události z 12. srpna Igor do smrti nezapomene. Vybavuje si rozhovor dvou dělostřelců z baterie samohybných houfnic ráno několik hodin před katastrofou: "Koljo, je to v nějak v

... . Střílíme a neměníme pozice, zasáhnou nás." "Jdi to říct veliteli, už to promyslel a dostal od velení hodinky. Řekli nám, abychom zůstali zde," odpověděl kolega. Na vojně jsou všechna pravidla psána krví zemřelých. A pokud rozkazy pravidla porušují, vojenská intuice začíná pracovat a očekává nějakou špatnost. Igor "měl štěstí", jestli se to tak dá říci. Jeho a ještě dva vyslali večer na průzkum, aby zjistili složení a rozmístění palebných prostředků a nahromadění živé síly protivníka.

Chlapi se vzdálili od svých na tři-čtyři kilometry a objevili stojící tankovou kolonu v počtu 18 tanků T-90! Pokus spojit se s velením je jen tak tak nestál život - kolem průzkumníků ležících v trávě projely tři tanky bojového zajištění. Blížící se tank je div nerozjel - "bylo možno si na něj sáhnout". Poté co tanky přijely ke koloně a zastavily se, průzkumníci se spojili s velením a po lokalizaci tankového uskupení žádali o dělostřeleckou palbu. Tanky stály kolem hodiny, ale palba nikde. Navíc k tankům přijela pěchota na Kamazech a vojska se začala rozptylovat. Tanky i pěchota začaly obkličovat vesnici - průzkumníci se ještě jednou spojili s velením a informovali o situaci - 30 Kamazů s lidmi a 21 tanků T-90. Tentokrát velení reagovalo (to Igor zjistil až později od vojáků, kteří zůstali naživu) - ujelo z ještě neobklíčené Stěpanovky a zanechalo tam jednoho štábního důstojníka v hodnosti podplukovníka.

Kolem desáté večer začala katastrofa. Vesnici a rozmístěná vojska zasáhla raketová smršť. Více jak dvě hodiny Grady přerývaly pozice 30. brigády a potom se do čištění vesnice pustily tanky a pěchota. Igor si myslí, že to byla ruská vojska - teroristé nemají tanky T-90. Začal ústup ukrajinských jednotek, přesněji toho, co z nich zbylo... Naši ustupovali směrem na Savur-Mohylu.

Tak se tři průzkumníci ocitli v týlu separatistů. Průzkumníci do rána leželi v poli a pozorovali projíždějící zásobovací kolony nepřítele. Celou noc se pokoušeli spojit s velením, aby zjistili, co mají v této situaci dělat. Ale rádio mlčelo. Ráno se spojení podařilo navázat a dostali rozkaz vydat se do obce Solněčnoje. Šli po polní cestě. Tak narazili na UAZ separatistů se třemi bojovníky. Během napadení "střílíme pouze na skla a dveře", ukořistili dopravní prostředek a dorazili téměř až do místa určení - separatisté je uviděli a začali pálit z minometu. Auto opustili a pokračovali podrostem...

V obci je čekal šok. Během útoku separatistů a ruských vojsk bylo zcela zničeno 18 tanků brigády, zcela zničena baterie samohybných houfnic a další obrněná technika. Veškerou bojovou technikou brigády se ukázaly být dva tanky, prostřelené, ale zázrakem pojízdné, a bojové vozidlo pěchoty. Lidí zemřelo velmi mnoho, ale kolik přesně, to tehdy ještě nevěděli. Ale velení na vojáky nezapomnělo a dalo jim rozkaz zbytky vojsk vyvést na Savur-Mohylu. Tam se odehrála druhá část tragédie... Vzpomínat na ni už Igor nemá sílu. Potom zbylí živí dostali rozkaz odjet na základnu v Novohradu, "aby sečetli a sestavili soupis přeživších". Sečetli. Z 4 500 vojáků a důstojníků se v Novohradu-Volynském ukázalo být 83, ještě kolem 500 v různých místech na Ukrajině, v zásadě opraváři, medici, odstřelovači... Kde jsou ostatní budou vyjasňovat otcové velitelé.

Dnes je Igor v Berdičevu. Bez peněz, ale živý. Co bude dál, neví. Pustili je domů a řekli, že v nejbližší době rozhodnou, co s nimi dál udělají... O osudu "ztracených" téměř čtyř tisíc vojáků a důstojníků 30. brigády zatím není nic známo.

Poroshenko has not kept several promises

It's been more than three months since the May 25 election in Ukraine that propelled Petro Poroshenko to the presidency in an unprecedented first-round victory.

Poroshenko made many promises during his extensive campaign trips, but has failed to keep several of them. It has not eroded his support so far, however. Some 57 percent of Ukrainians still support their president, according to the latest findings of the pollster Research & Branding Group published on Aug. 15.

The Kyiv Post has revisited some of the election promises ahead of Poroshenko's three months in power since his June 7 inauguration.

Promise: “I will nominate my team the day after inauguration”

Status: failed

Promise: “Anti-terrorist operation cannot and will not last two or three months. It has to, and will, last hours.”

Status: failed

Promise: Full reboot of power

Status: partially fulfilled

Promise: To sell business (except for Channel 5) in case of presidency

Status: pending

Promise: "All the soldiers will be paid Hr 1,000 per day starting May 26"

Status: failed

Motto: Tradičně„Člověk člověku vlkem.“ Moderněji a ze současnosti „ Přítel příteli přítelem“s dovětkem – až do roztrhání těla slabšího přítele.

Pokus o srovnání /na první pohled nesrovnatelné/ situace v Somálsku a v Ukrajině se mi honila hlavou již delší dobu, váhal jsem porovnávání styčných bodů, volbě kritérií apod. Trochu mne v minulých týdnech popíchla letmá zmínka v jednom komentáři Terezy Spencerové a více jsem byl pošťouchnut vystoupením prezidenta M. Zemana pří letošní poradě velvyslanců ČR.

V minulosti jsem zde publikoval článek Somálsko – díra v mapě. Země v Rohu Afriky zmítající se v bezvládí, pod vlivem radikálního islamismu a teroristů, se ocitla v začarovaném kruhu. Zmítá se v něm desítky let a dodnes bez i se snahou nejrůznějších mezinárodních organizací a více nebo méně demokratických zemí a institucí světa.

Text shora zmíněného článku byl uvozen mottem: „Hic sunt leones“ /Zde jsou lvi/ V současnosti bych ve vší obecnosti a se zkušenostmi posledního tuctu let dodal „Cui bono?“ /V čí prospěch?/.

Ukazuje se totiž, že na rozdíl od minulosti, kdy „díry v mapě ubývaly“ jak lidstvo toužilo po objevování, tedy poznání, a potažmo po surovinách apod., tedy bohatství, dnešní situace je vlastně opačná. Děr v mapách přibývá a globus se místy stává cedníkem. Znalostí má lidstvo dost (alespoň si to myslí), ne každý se po něm pídí nebo na něj má prostředky, či nižší úroveň znalostí až neznalost může určitým skupinám vyhovovat i jej zneužívat. Co do bohatství – bohatí ho mají dost a chudí jsou na vedlejší koleji, tedy nikoho moc nezajímají, když na nich nejde dost vydělat. Chudí, ožebračení ve svých zemích, vlastně pro bohaté jsou na překážku jejich zájmům. Nadnárodní korporace ovládají své manažery a zaměstnance, ale řídí i své vlády, vlády zemí kde operují a vlády vlád (MMF, EK, SB, ECB) ku prospěchu svému. Demokracie se vytrácí, až vytratila. Letitý vtip: V čudu je všechno. Kde je ten Čud? Nikdo nevěděl.

T. j. bohatí bohatnou, chudí chudnou; druzí s prvními nic v daném systému zatím nezmůžou.

Výraz somalizace jako projev všeobecného rozkladu struktur státu, vznikl za situace v Somálsku během 80. let minulého století.

Po Somálsku, které bylo první, přibyly Afghánistán, Irák, trochu Jemen, Libye, Sýrie. Ukrajina je zatím poslední zemí ve výčtu, které to hrozí. Že je to podle abecedy, ač podle časové řady odpovídající, je jen náhodou.

O tom, kdo je vinen, lze rozsáhle bádat a popisovat nebo se vše snažit zjednodušit a zestručnit podle jednoduchých hledisek.

Vybraná kritéria

Historie:

Somálsko - původně teritorium s historicky arabským a později britským vlivem, nezávislost v r. 1960.

Ukrajina – nezávislost od r. 1991, je třeba připomenout, že Ukrajina v rámci SSSR, vzhledem ke svému významu v bojích ve II. světové válce, měla od r. 1945 plné samostatné členství v OSN.

Zeměpisná poloha:

Somálsko – Roh Afriky, území ve východní Africe, ve většině těsně nad rovníkem

Ukrajina – východní Evropa

Podstatný rozdíl spočívá v klimatických podmínkách. V Somálsku místní obyvatelstvo přežije po celý rok bez výrazných problémů. Ukrajina během zimy zamrzne a vše se bez intenzivního přísunu paliv (ropa, plyn, uhlí) zastaví.

Státní řízení:

Somálsko – republika, která většinu republikánských atributů ztratila

Ukrajina – parlamentní republika v čele s prezidentem. Po násilných demonstracích v Kyjevě na počátku roku 2014, prezident kvůli své nerozhodnosti řešit eskalující konflikt odcestoval ze země. Nově jmenovaná vláda postrádala jmenování na demokratických principech, parlament doznal značných změn, část poslanců byla nucena v několika vlnách své mandáty opustit. Nově zvolený prezident v srpnu, měsíc po rezignaci vlády vypsal na říjen t. r. parlamentní volby. Jaké podmínky k jejich uskutečnění budou, zvl. v problematických oblastech je otázkou.

Sousedé:

Somálsko – Keňa, Etiopie, Džibuti, (Indický oceán)

Ukrajina – Rusko, Bělorusko, Moldávie + - Podněstří, /, Polsko /NATO/Rumunsko /NATO/, Slovensko /NATO, (Černé moře – Bulharsko /NATO/, Turecko /NATO/)

Ekonomika:

Somálsko – rozvrácená, dluhy při své ekonomice nejspíš nesplatitelné, tedy postupně odepisované.

Ukrajina – rozvracovaná, narůstající dluhy možno splácet privatizací toho, co ještě zbylo, prodejem všeho o co bude zájem, pronájmem (Čína má z poslední doby dlouhodobě pronajaty tisíce hektarů půdy)…

Pro většinu příslušníků naší civilizace je anachronické a poněkud nepochopitelné dělení Somálců podle kmenových struktur. Na Ukrajině se po rozpadu SSSR etablovala úzká vrstva oligarchů, kteří disponují obrovskými majetky, politickým vlivem, vojenskými jednotkami a svými partikulárními zájmy. To byl důvod vření v době „oranžové revoluce“ v roce 2004 a jednou z příčin počátku loňských listopadových protestů v centru Kyjeva.

Vzdělanost:

Somálsko - vysoká negramotnost, středoškolské a vysokoškolské vzdělání možno získat převážně pouze v zahraničí

Ukrajina – na evropských standardech

Životní úroveň:

Somálsko - rozvojová země, jedna z nejchudších podle kritérií mezinárodních organizací

Ukrajina – snižovala se v období po rozpadu SSSR a zvl. posledních letech. Současná občanská válka na východě Ukrajiny znamená rozvrácení života v postižených oblastech s tvrdým dopadem na celé území státu. Na přikladu zastavení dodávek zemního plynu z Ruska a zastavení dodávek teplé vody do domácností např. v Kyjevě, je zřejmý pokles úrovně života. Jednoduchý příklad: lépe snáší ztrátu veškerého majetku bezdomovec než člověk se zaměstnáním a slušným postavením mající zařízený byt s ložnicemi pro rodiče a každé dítě, autem před domem a permanentkou do koncertní síně. Zvyk je železná košile; když nic nemáte a trvá to generace, ani se vám nezdá příliš divné, když je ještě hůř. Kolem se střílí, umírá, nutí vás do něčeho, co nechcete, ale nakonec se přizpůsobíte, třeba za trochu jídla (tak mohou vznikat dětští vojáci). Zchudne-li evropská rodina, jak ji známe, stává se lépe manipulovatelnou viz. demonstranti za „služné“, možné ovlivňování voleb za „tři stříbrné.“.

Migrace:

Somálsko – z cca 10 mil. obyvatel je 1 mil. v zahraničí a další hledají cestu jak Somálsko opustit, nejčastěji ze Severní Afriky po moři do Evropy, z čehož plyne množství mrtvých během této anabáze a růst zločineckých gangů, které na jejich beznaději vydělávají.

Ukrajina – po r. 1991 počet obyvatel klesl z cca 52 na 46 mil. Ukrajinci: 77%, Rusové 18 %, Moldavané a Rumuni 1%, ostatní národnosti tvoří zlomky jednoho %. I vysokoškolsky vzdělaní Ukrajinci odchází do zahraničí za méně kvalifikovanou prací. /Pozn.: z osobních setkání příklad vysoce kvalifikovaného inženýra, který v SSSR stavěl přečerpávací elektrárny, aby ve Středočeském kraji nádeničil na stavbách a rekonstrukcích rodinných domků/. Předpoklad, že počet migrantů poroste, je vysoce reálný.

Možná specifika:

Somálsko - pirátství, pramenící ad 1/ původně z chudoby, ad 2/ k získávání zdrojů pro pokračování vnitřních konfliktů.

Ukrajina – nebezpečí partyzánských bojů, možná obou nyní bojujících stran, nebude-li dojednán oboustranně akceptovatelný mír.

Výsledek:

Na prvém místě tisíce mrtvých a několika generační zášť mezi boji postiženými rodinami. Vzroste počet členů extremistických skupin, které se zúčastňují bojů po boku pravidelné ukrajinské armády. Tyto elementy lumpenproletariátu budě těžké až nemožné začlenit zpět do civilizované společnosti. Obyvatelstvo Ukrajiny bude v různé míře pauperizováno. Ekonomika bude vržena o desetiletí zpět. Lze očekávat nostalgii po časech před r. 1991. Infrastruktura podle vzdálenosti od konfliktu bude v různé míře devastována. Budou vzrůstat a posilovat extremistické nálady a hnutí je reprezentující. Hluboce postiženo bude zdravotnictví, školství, kulturní život. Vzroste nacionalistické napětí mezi východem a západem země, včetně obav a možných iredentických snah národnostních menšin. Lze očekávat růst počtu ekonomických uprchlíků směrem na Západ a uprchlíků a přistěhovalců do Ruské federace.

Propaganda jako samostatná kapitola:

Osudy států a lidí se odvíjí od vzdálenosti od místa, kde žijete, intenzity problému a pozornosti novinářů. Nově působí jen internet a zvl. sociální sítě. Zatím. Je třeba si uvědomit, že novináři jsou až na výjimky za své výkony někým placeni. Totéž politologové, analytici, političtí geografové atd. Když zmizí malajsijský Boeing 777, zajímá to svět, pokud to zajímá sdělovací prostředky. Pak jako když utne. I nad Boeingem spadlým nad Ukrajinou, jako by se po dostatečně masivní protiruské a proti „vzbouřeneckým“ silám na východě Ukrajiny zavřela voda. Píše se o tom, co se hodí, co se nehodí, se zahodí a zapomene. Hájení vlastních zájmů na druhém konci světa může být zločinem nebo taky nemusí, když se věci ujmou správně média. Hájení vlastních zájmů v bezprostředním okolí svého teritoria /viz. výše: Sousedé: Ukrajina/ je zločin, když se věci ujmou správná média.

Závěr:

Ukrajina novým Somálskem nebude; ale jen tak, tak a je otázkou, zda to pro ni bude ve všech směrech dobře.

Ukrajina se již letošní zimu stane chudobincem Evropy. Pochopitelně jiného typu než Somálsko. Kdo v Africe nežil, nepochopí. Kdyby Ukrajina Somálskem byla, nikdo by např. nezmrzl. Na Ukrajině matky nebudou novorozence odkládat před stany Červeného kříže s nadějí, že dítě přežije.

Ukrajina bude mít stále řadu přátel i a „přátel,“ kteří si na jejím území budou s oligarchy hájit své ekonomické zájmy (kšefty) při osobní přítomnosti v luxusu někde ve světě.

S nemístnou ironií možno učinit závěr, že konflikt na Ukrajině skončí s příchodem mrazů.

Nejžádanější „humanitární invaze“ /nový termín - viz. konvoj bílých Kamazů do Luhanska/ za pár týdnů bude motorová pila s barelem benzínu a štípačka polen; (později bude stačit pila a sekyrka).

Dílčí prognóza:

Více či méně zhroucená ekonomika může být příčinou přijímání řady dosud nepředstavitelných podmínek ukrajinskou vládou. Jednou z nich může být smluvně upravené teritoriální uspořádání v oblasti podél Azovského moře k pozemnímu propojení Ruska s Krymem. Nějaká forma zásobování Ukrajiny plynem za možnost zásobování Krymu pobřežní komunikací je možná, stejně jako souhlas EU s takovýmto řešením za záruku zásobování ropou a plynem svých členských zemí, neboli připomínka o blízkosti košile a kabátu. Obdobných kompromisů se můžeme nadít v hojné míře.

Cui bono?

Ukrajina zůstane „na krku“ EU, která se na vzniku krize a konfliktu více či méně podílela. „Na krku“ ji bude mít i Ruská federace. USA, které pochopitelně měly na destabilizaci i v této zemi své zájmy, budou jako obvykle „za vodou“ i za vodou a budou selektivně využívat situaci ve svůj prospěch a hledat výhody pro svou chřadnoucí ekonomiku a mnohde i upadající politický vliv. Po tzv. resetu vztahů mezi USA a RF nastává jejich dereset. Sankcemi vůči Rusku a odvetnými sankcemi ze strany Ruska budou oslabovány především Ruská federace a členské země EU, USA jen okrajově, pakliže vůbec.

Asociační dohoda mezi EU a Ukrajinou bude nějak obhospodařována (viz desetiletí téhož s Tureckem). „Hospodářskou a finanční pomoc“ si EU a ostatní nechají dobře zaplatit.

Ukrajina Somálskem nebude spíše formou – poloha, než obsahem – rozvrat.

Vypjaté chvíle provázely jednání ukrajinského parlamentu před válkou a logicky nechybí ani teď. Šéf parlamentu Olexandr Turčinov na jednom z posledních zasedání vypnul mikrofon poslankyni, která začala kritizovat vládu za vojenské akce na východě země. "Měla byste padnout na kolena před ukrajinskou armádou!" seřval Turčinov poslankyni.

Incident začal nevinně. Poslankyně Olena Anatoliivna Bondarenková ze Strany regionů, někdejší partaje bývalého prezidenta Janukoviče, vyzvala parlament k minuté ticha "za všechny zabité civilisty Donbasu během ATO" (antiteroristická operace ukrajinské armády). Poslanci vstali a mrtvé obyvatelé východu Ukrajiny uctili. Když mlčení skončilo, poslankyně se rozohnila a pokračovala zvýšeným hlasem: "To mne dovoluje mluvit o tom, že vláda, která momentálně vládne... dělí lidi na Ukrajince a NEUkrajince...Vláda, která posílá armádu bombardovat civilní města, je zločinná... Vláda která bere právo na výuku...." V tu chvíli se její mikrofon odmlčel.

Šéf parlamentu Turčinov ho rázně vypnul a zakřičel: ,,Končím provokaci a ruskou agitaci... Sedněte si na svoje místo... Ukrajinská armáda chrání Ukrajinu... I vás chrání ukrajinská armáda... Vy byste měla padnout na kolena před ukrajinskou armádou!"

Minařík (Úsvit): Ukrajinské SU25 může i do 10 km, čili…

2. 9. 2014 11:00

Na základě dostupných informací i na základě vznikajících a množících se konspiračních teorií se chci ještě jednou podívat na zánik malajsijského boeingu nad Ukrajinou.

Jakožto bývalý pilot a posléze velitele českého letectva a i z hlediska toho, že jsem několik let létal na často diskutovaném letounu SU 25, který se měl stát možná jedním z aktérů zničení tohoto dopravního letounu, a tím i smrti téměř 300 osob.

Ale začněme od začátku, to je od odklonění malajsijského letounu od stanovené trasy. Piloti letounu museli tento pokyn dostat od toho, kdo v té chvíli řídil jeho let a to je jednoznačně stanoviště řízení letového provozu nad zemí, kde se v té chvíli pohybovali a to nad Ukrajinou. Před letem piloti naprogramovali celý let do palubního počítače a prakticky za letu se mohli zabývat „pouze“ kontrolou autopilota nebo na pokyn ze země změnit letovou trasu nebo výšku letu. Po pokynu ke změně kurzu ji provedli a potvrdili tomu, kdo jim to nařídil. Veškerá korespondence mezi stanovišti řízení letu a letounem je nahrávána na zemi i na palubě letounu. Na palubě letounu je jedním ze záznamů nacházejících se v tzv. černých skříňkách. Podobně jsou nahrávány i vzájemné rozhovory osádky v kabině a zaznamenány tamtéž. Jaká je situace nyní. Černé skříňky jsou ve Velké Británii na vyhodnocení a vyšetřování provádějí čtyři země Ukrajina, Holansko, Austrálie a Belgie a podle posledních informací budou výsledky zveřejněny pouze po souhlasu všech těchto zemí. Záznamy z pozemního stanoviště řízení letů byly ihned zabaveny ukrajinskými orgány (což je v pořádku), ale jejich další pohyb je neznámý. V zásadě oba záznamy by měly porovnány a měly by být součástí vyšetřovacích spisů a přesně dá se říci po vteřinách, by měl být sestaven znovu celý let, od pohybů letounu, pokynů se země, odpovědí a reakcí pilotů i mnoha jiných parametrů s důrazem na blízkost kritické situace.

Další diskutovanou otázkou je druhý letoun, který se přiblížil k malajskému dopravnímu letounu a mohl jej ohrozit svým zbraňovým systémem. Nejčastěji se hovoří o bitevním letounu SU 25. Je to s podivem, protože Ukrajina má ve výzbroji i letouny mimo jiné i stíhací letouny MIG 29 či víceúčelové SU 27. Ale vraťme se k letounu SU 25. Při sledování tisku v minulých dnech jsem se setkal s názory, že tento letoun nemohl akt sestřelu provést, protože má dostup pouze 7 km a nemá střelecký radiolokátor. Obě tato tvrzení jsou pravdivá ale….dostup letounu je opravdu 7 km, ale ne z hlediska omezení motorů, trupu či různých agregátů. Dostup letounu je omezen z hlediska nemožnosti hermetizace kabiny pilota (nebyla technicky provedena, letoun byl určen k působení v malých a přízemních výškách). Z hlediska mých praktických zkušeností, protože jsem na těchto výškách s ním létal a dodržoval toto omezení a jsem přesvědčen, že vystoupání do výšek kolem 10 km by nebyl problém. Letoun měl dostatečný přebytek tahu pro další stoupání (dva motory z letounů MIG 21 bez forsážních komor). Nyní otázka výzbroje. Rakety R 60, které dvě letoun mohl nést na konci křídel, mají infračervené navádění. To znamená, že nemusí být součástí výzbroje letounu střelecký radiolokátor. V praxi je raketa namířena do přibližné polohy cíle, sama si jej nalezne a i sama dá pilotovi signál, že může být odpálena. V případě nemanévrujícího dvoumotorového letounu, kterým boeing byl, není snadnější cíl. Často se hovoří i o použití kanonové výzbroje. SU 25 je vybaven dvouhlavňovým 30mm kanonem s možností kombinovat různé druhy kanonových granátů do pásů pro střelbu (protipancéřové, trhavé, zápalné apod.). Při použití kanonu je však potřeba přiblížit se s letounem k cíli na vzdálenost několika set metrů. Z tohoto někdy zjednodušeného popisu je zřejmé, že letoun SU 25 mohl svou výzbrojí zničit malajsijský dopravní letoun. Zda byl vyslán a přímo se podílel na zničení dopravního letounu nebo byl vyslán, aby ho „dorazil“, nebo se účastnil nějaké jiné hry, se v souladu s tím, jak se vyvíjí vyšetřování patrně nikdy nedozvíme.

Několik slov k systému, který se s největší pravděpodobností přímo podílel na zničení dopravního letounu. Nebudu zde rozebírat technicko-taktické parametry systému BUK. Chci pouze poukázat na to, že systém se skládá z několika vozidel různého určení a v neintegrované protivzdušné obraně což v oblasti bojů je, bývá doplněn přehledovým radiolokátorem a radiolokačním výškoměrem. Všechny tyto systémy spolu spolupracují a jejich obsluha musí být vycvičená, propojená a schopná cílené spolupráce. Nelze říci a pochybuji o tom, že proruští povstalci by byli schopni v krátké době takovou činnost úspěšně provést. Určitá „výhoda“pro sestřelení byla, že dopravní letoun se pohyboval stálou rychlostí na jedné výšce, nemanévroval a měl velký radiolokační odraz.

Co říci závěrem. Střetává se zde několik podivných věcí na to, abychom mohli hovořit, že se nejedná o připravenou akci. V tomto případě si musíme uvědomit, kdo měl z výsledků, smrti téměř 300 lidí největší užitek.

Genmjr. vv. Ing. Ladislav Minařík, kandidát Hnutí Úsvit do Senátu za Královehradecký kraj

Přispěla k současné ofenzívě doněckých rebelů zrada v ukrajinském táboře?

Podle nejnovějších zpráv na serveru Novinky.cz opírající se o ukrajinské zdroje loajální kyjevské vládě (V ilovajském kotli je sevřeno několik ukrajinských praporů, fronta se hroutí; úterý 26. 8. 2014 v 13:28 z Kyjeva) došlo v minulých dnech k hrozivému obklíčení nejméně šesti praporů ukrajinské Národní gardy v tzv. amvrosievském kotli. Toto sdělení pocházející od ukrajinských sil z Dněpropetrovské oblasti potvrdilo zprávy, které proruští povstalci publikují již od minulé soboty. Podle nich se ve zmíněném „kotli“ podařilo uzavřít nejen dobrovolnické prapory a další jednotky Národní gardy, ale také vojenské jednotky 28. a 30. mechanizované brigády a 95. výsadkové brigády.

Na článku v Novinkách je nicméně velice zajímavá pasáž, ve které promlouvá velitel jednoho z dobrovolnických praporů, Dněpr, Semen Semenčenko: „Po úterním průniku od Novoazovsku byla situace plně pod kontrolou. Strach se projevil později. Naráz samovolně opustila pozice část ukrajinských vojáků, která měla zabezpečovat týl uskupení osvobozujícího Ilovajsk. Dělostřelectvo zničily rakety Grady, zbylí vojáci odešli a zůstaly jen minomety. Pak protivník podnikl ještě jeden úder tanky u čtvrti Mospino. Byly zastaveny po 15 kilometrech přehradnou palbou dělostřelectva a tanků ozbrojených sil Ukrajiny u Starobeševa a Kutejnykova.“

Podle této zprávy tedy došlo k samovolnému opuštění pozic v týlu vojsk „osvobozujících“ čili útočících na Ilovajsk, což následně přispělo k vytvoření a uzavření kotle. Takové jednání, pokud by k němu došlo vědomě, se samozřejmě rovná zradě. A právě k něčemu takovému možná opravdu došlo. Podle zpráv tiskové agentury tzv. Doněcké lidové republiky to byl velitel dalšího dobrovolnického praporu Azov, který odmítl uposlechnout rozkazu svých nadřízených a opustil bojiště.

Prapor Azov měl v neděli 24. srpna zaujmout pozice ve vesnici Novoivanovka, což by zabránilo možnému postupu sil rebelů k Azovskému moři. Velitel praporu Andrej Bělecký ale odmítl rozkaz splnit s odůvodněním, že prapor ztratil 4 mrtvé a 35 zraněných vojáků v bitvě u Ilovajsku. Vojáci praporu pak opustili bojiště směrem na Mariupol, „aby si odpočinuli a doplnili své zásoby.“

Tento svévolný krok vojáků praporu Azov přispěl k vytvoření mohutného průlomu na jižní frontě a rychlému postupu jednotek doněckých povstalců směrem na Novoazovsk s plánem dosáhnout v dohledné době přístavní centrum Mariupol. V Mariupoli samotném prý vypukla panika a město rychle opustila řada jednotek národní gardy stejně jako úředníci prokuratury a městské správy, kteří zamířili do Dněpropetrovsku. I tak ovšem Mariupol stále drží v rukou zbylé jednotky ukrajinské armády.

Prapor Azov, stejně jako další tzv. dobrovolnické prapory formálně patří do struktur Národní gardy spadající pod ukrajinské ministerstvo vnitra. Fakticky jde ale o značně autonomní struktury, jejichž zorganizování a následnou aktivitu financují a koordinují soukromé osoby, zejména ukrajinsko-izraelský oligarcha a současný dněpropetrovský gubernátor Igor Kolomojský a poslanec ukrajinského parlamentu za ultrapravicovou Radikální stranu, Oleg Ljaško.

Prapor Azov je prakticky kompletně složen z nacistů ze Sociálně-nacionálního shromáždění a Ukrajinských patriotů (složky Pravého sektoru), rusky mluvících ukrajinských neonacistů z východu země a rovněž z neonacistických dobrovolníků ze zahraničí (Švédska, Itálie, Španělska a Řecka). Azov, stejně jako některé další prapory, má pověst krutých zabijáků a drancovačů, kteří nešetří civilní obyvatelstvo, ale pokud jde o jejich nasazení v ostrých bitvách, nevyznačují se žádnou velkou chrabrostí ani vojenskými schopnostmi.

Каратели батальона «Азов» перестали подчиняться командованию » ДНР - ДОНЕЦКАЯ…

Slova o samovolném opuštění týlu nepadla jen z úst Semenčenka a tiskové agentury pro-ruských povstalců, ale motiv zrady zaznívá i v úvahách analytiků sledujících dění na frontě. Na blogu Yurasumy byl 24. srpna v poledne publikován text, z něhož přinášíme tři odstavce:

„Po zničení jižního kotle a ukončení úderů na Šachtorsk a Krásný Luč už byla junta fakticky ztracená. Nejlepší možností by pro ní ještě bylo shromáždění všech dostupných sil z různých „hnízd“ a pokusit se o překvapivou obranu. Ale logika vedení ukrajinské armády pro mě od začátku zůstává naprostou záhadou.

V rozporu s obecně přijímaným a mylným názorem neměly v té době ukrajinské ozbrojené síly dostatek sil pro vedení ofenzívy. Jejich aktivní obrana mohla zesílit frontu a pokusit se ji udržet až do příchodu posil. Ale… hlava mi to nebere. Jediné vysvětlení, které mám – zrada. Samotný fakt, že kotel zůstal přeplněn dobrovolnickými formacemi (ultra-pravicovými patrioty) vzbuzuje otázku. Pokus útočit za každou cenu a do „uzávěrky“ vyústil v naprosté odkrytí týlu a… k očekávané katastrofě.

Minulý týden bylo možné odhadnout místa operací a orientační cíle. Průzkum skupiny poblíž Amvrosievky pod soustavnou palbou. Došlo k roztažení záloh podél hranice atd. – to vše směřovalo k nevyhnutelné porážce. Zarputilé útoky na Ilovajsk a pokusy udržet se na Saur-Mohyle, o kterou nemá nikdo zájem (jde jen o návnadu a fetiš) vedly k naprostému oslabení skupiny Jih. A v nejkritičtější chvíli pak tato skupina dostala úder do podbřišku. Všechno, co jen šlo, pak skončilo v kotli.“

yurasumy - Контрнаступление (Дополнено)

Tyto zprávy mohou ukazovat na naprostou ztrátu koordinace, ale také a spíše na neshody a nejednotu ukrajinských sil bojujících proti pro-ruským silám. Opuštění týlu a vydání bojiště k rozsáhlé ofenzívě doněckých rebelů ze strany praporu Azov potřebuje ještě vysvětlení. Může mít původ v demoralizaci či zbabělosti ukrajinských neonacistů, jejich nekázni, snaze vyhnout se důsledkům špatného velení bojových operací ze strany ukrajinského armádního vedení (jejich druzi z dalších praporů skončili v „kotli“) nebo v jiných okolnostech. Každopádně důsledkem byl po mnoha týdnech nejmasivnější postup a získání kontroly nad územím ze strany povstalců právě v době, kdy se to v Minsku jednajícímu ukrajinskému prezidentovi Porošenkovi hodí ze všeho nejméně.

Vladimir Putin odhalil „jedno malé tajemství" stran Ukrajiny a u nás to zapadlo. Čtěte, máme překlad

Vladimir Putin minulý týden pronesl na táboře prokremelských mládežníků u jezera Selinger, že jeho země se nenechá vtáhnout do válečného konfliktu. Při té příležitosti poukázal na jadernou sílu své země, což je prý skutečnost, která by měla spolehlivě odradit každého, kdo by měl choutky pouštět se do konfliktu s Ruskem. Se svými „obdivovateli“ hovořil i o údajné podpoře bývalého ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče. ParlamentníListy.cz opět přinášejí čtenářům překlad celé jeho odpovědi.

Slova ruského prezidenta Vladimira Putina o tom, že je třeba mít na paměti, že je Rusko jednou z největších jaderných mocností, vyděsila mnohé západní politiky, včetně někdejší šéfky Poslanecké sněmovny Miroslavy Němcové (ODS). Její komentář pro ParlamentníListy.cz k přečtení ZDE.

ParlamentníListy.cz na svých stránkách rovněž publikovaly odborný překlad celé odpovědi Vladimira Putina na otázku ruského studenta ohledně historického významu ruské společnosti na mezinárodní scéně a jejího možného „odstrašujícího“ efektu na všechny ty, kteří se pokouší o vtažení Ruska do otevřeného světového konfliktu.

Na setkání s ruskými mládežníky ovšem přišla řeč i na bývalého ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče, kterého prý Rusko mělo dostat do čela Ukrajiny a držet ho u moci. Jakoukoliv jeho podporu ruský prezident důrazně odmítl s tím, že jeho zvolení bylo výhradně rozhodnutím Ukrajinců. Zároveň odmítl jakýkoliv nátlak na Janukovyče, aby nepodepisoval asociační dohodu s Evropskou unií. Kdyby ji prý Ukrajina chtěla podepsat, mohla to udělat už dávno.

Co ve skutečnosti pronesl Vladimir Putin:

Gadis Obragimov, Dagestán:

Mám možnost komunikovat s některými svými ukrajinskými přáteli i s přáteli z ostatních zemí. A oni většinou zastávají názor, vidí situaci na Ukrajině tak, že bývalý prezident Janukovyč je podle nich naprostá ruská kreatura a že to ve skutečnosti bylo Rusko, které způsobilo samo sobě velký problém, když podporovalo tak nečestného a morálně pochybného člověka, který si v podstatě nakradl tolik, až se prodral k moci. Pro Západ pak bylo jednoduché vyvolat protesty proti takovému prezidentovi. Jaký na to máte názor?

V. Putin:

Odhalím vám takové jedno malé, no, není to ani tajemství, spíše příběh. Co se týče bývalého ukrajinského prezidenta Janukovyče, neměli jsme k němu ani nemáme žádný zvláštní vztah. Viktora Janukovyče jsme nikdy nikam neprosazovali, nikam jsme se ho nepokoušeli protlačit. Byl bych rád, kdybyste si to uvědomili i vy, a aby to věděli lidé na Ukrajině i v Rusku: Nikdy se nic podobného nedělo!

Rusko vždy podporuje vládnoucí politiky. V tomto směru se nechováme stejně jako někteří naši partneři. Ti jsou ostatně v tomto ohledu daleko pragmatičtější, protože, abych tak řekl, svá vejce obezřetně vkládají do různých košíků. A nejen to – to dělají velice rádi například Američané, že i když je v některé zemi vláda, která je k nim loajální, stejně vždy pracují také s opozicí. Vždycky!

A zpravidla dokonce opozici tak trochu ponoukají a popouzejí proti těm, kdo jsou u moci, aby i když k nim je ta která vláda loajální, začala být ještě loajálnější, aby jim ukázali: Ano, v případě, že to budete potřebovat, máte se o koho opřít. To je jistě pragmatická pozice, přičemž se uplatňovala už dlouhá staletí například ještě ve Velké Británii.

No a tyto anglosaské manýry se později přenesly do Spojených států a jsou tam používány i v současné době. Ať už mi na to odpovědí cokoli - a jsem přesvědčen, že mě budou chtít jako obvykle chytit za slovo a budou mě za to odsuzovat – mé vnitřní přesvědčení mi zkrátka říká, že to tak je. Jenomže u nás, zejména v postsovětském prostoru, tak zkrátka postupovat nemůžeme. Zcela přirozeně tu máme situaci, která je úplně odlišná. To znamená, že my vždy zcela samozřejmě hovoříme s těmi, kdo jsou u moci, a podporujeme je.

To neznamená, že nás nezajímá opozice, nebo že bychom se k ní měli chovat nepřátelsky. Ne, tak to není, my nečiníme rozdílu, chováme se ke všem stejně, ale spolupracujeme s demokraticky zvolenou vládou. A přesně tak to bylo i za prezidenta Kučmy. A když se jeho prezidentský mandát chýlil ke konci, přímo jsem se ho zeptal: „Leonide Daniloviči, koho by mělo Rusko podporovat v příštích prezidentských volbách?“ A on mi řekl, že Janukovyče. Já jsem tehdy měl jisté pochybnosti, jestli je to z jeho strany definitivní rozhodnutí, a tak jsem se ho na to ještě jednou, ve fázi finální přípravy k předvolební prezidentské kampani zeptal. A on mi odpověděl: „Je to definitivní, už je vše vyřešeno, přijali jsme rozhodnutí, že budeme podporovat Janukovyče. A chtěl bych požádat vás a Rusko, abyste ho také podpořili prostřednictvím informačních zdrojů a politicky.“

A tak jsme to udělali. A potom, když došlo k rozvratu a naprostému chaosu ohledně třetího kola voleb – jinak se to skutečně říci nedá - sledoval jsem to samozřejmě s otevřenými ústy. A tehdy už jsem se musel obrátit na Leonida Daniloviče a říkám mu: „Co se děje? Tak podporujete ho, nebo nepodporujete? Vždyť oni zpochybnili jasný výsledek voleb. Janukovyč přece jasně zvítězil ve druhém kole. Jenomže pak se to všechno zvrtlo v mimořádně ostrý a tvrdý vnitropolitický boj."

A pan Juščenko, který se stal prezidentem, i paní Tymošenková, která se stala premiérkou, jak se ukázalo, také nedosáhli žádného zásadního úspěchu, když dopustili, aby v dalším kole tohoto souboje zvítězil Janukovyč. A já se, jen tak mimochodem, musím neustále ptát: „Proč jste tehdy vlastně neuzavřeli asociační dohodu s Evropskou unií? Kdo vám v tom bránil? Měli jste veškerou moc ve svých rukou!“ Ale stejně to neudělali. Otázkou zůstává, proč?

Mám takové podezření, že to neudělali z toho prostého důvodu, protože ze sociálně-ekonomického hlediska šlo o dosti nebezpečný krok. Zřejmě tušili, že následky pro ekonomiku Ukrajiny, a tím pádem i pro sociální oblast, mohou být dosti bolestné a těžké, což se může následně promítnout i do politiky. Ale opakuji, my jsme nikdy nikoho k ničemu netlačili, nenutili, nenutíme a nutit nebudeme, a to se týkalo i Janukovyče. To byla svobodná volba ukrajinského národa a logika vnitropolitických procesů.

Mimochodem, s panem Juščenkem, který se považoval za prozápadního politika, a také s paní Tymošenkovou, která měla přesně stejný image, jsme spolupracovali, přičemž zcela plnohodnotně. A určitě dobře víte, že když se paní Tymošenková ocitla ve vězení, naše stanovisko bylo formulováno dosti jasně. Osobně jsem vždy prohlašoval a byl přesvědčen o tom, že používání kriminálních metod a kriminální politiky je nepřijatelné v politice jako takové.

A mělo to samozřejmě negativní vliv i na rusko-ukrajinské vztahy, protože my jsme byli přesvědčeni o tom, že při uzavírání dohod s Ruskem o dodávkách plynu k žádnému porušení zákona nedošlo. Mimochodem její straničtí kolegové, kteří byli přítomni podpisu toho kontraktu, včetně současného ministra energetiky Prodana, nyní z nějakých důvodů nechtějí dodržovat ty smluvní podmínky, které sami podepsali, ale to už je zase jiný příběh.