Vývoj na Ukrajině

The country has $12.9bn (£7.74bn) in bond debt which is due to be paid by the end of next year, on top of its current $1.81bn gas bill from Russia. By the end of 2016, it will owe about $19bn, excluding gas bills.

As part of its ever-closer ties with Russia, the country filed on Monday for a $2bn increase to the $3bn, two-year Eurobond it issued late last year. Investors would have been suspicious of its 5% coupon, had Russia not already agreed to buy up the whole lot (it’s essentially a bailout).

Ukraine was due to receive the proceeds of the sale by the end of the week – but this morning it issued a notice on the Irish Stock Exchange saying ‘no such securities will be issued’, basically cancelling the sale.

No one’s quite sure why it’s happened – ‘there is a new subtle plan’, someone told the Wall Street Journal. But the consensus is that in the battle between Russia and the EU for control of Ukraine, the EU has belatedly decided to get serious. Unfortunately, that also means the EU’s bailout fund might have to get involved. We’re sure the Germans will be delighted…

Řečník také nezapomene varovat lidi před vlivem západu. V Sýrii, v Egyptě, všude, kde se dnes západní mocnosti angažují, to prý nedopadá dobře. Pak už ale přivítá na demonstraci jednoho z poradců prezidenta Putina. A dav jásá nadšením, že Moskva stojí při nich. „Rossia, Rossia!“

„Sevastopol byl, je a bude ruské město,“ tvrdí Putinův poradce. Lidé podle něj musí bojovat za to, aby mohli mluvit, myslet a žít rusky. A musí se ubránit okupantům.

Např. Finsko nepovažuje závazky vyplývající z článku 5 Charty NATO za dostatečnou bezpečnostní záruku a samo proto o vstupu do Aliance neuvažuje. Je pravda, že fakticky jde o závazek vágní. "Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 5 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti." - Přeloženo do obecné češtiny: "Pokud vás napadnou, neprodleně uděláme, co sami uznáme za vhodné. Například proneseme plamenný projev, anebo taky nepodnikneme vůbec nic." NATO zdraví Pobaltí.

***

Internetem letí fáma z naspinovaných ruských zdrojů, že se prý NATO právě zavázalo hájit územní celistvost Ukrajiny. Je to čistá studenoválečnická propaganda. Taková garance ovšem neexistuje. Když se Ukrajina v postsovětském období vzdávala jaderných zbraní, obdržela za to výměnou garance územní celistvosti od všech tehdejších oficiálních jaderných mocností. NATO v roce 1997 přijalo Chartu o zvláštním partnerství s Ukrajinou, ve které se mimo jiné hovoří o tom, že "žádný stát nepovažuje žádný region OBSE za svou sféru vlivu" a píše se tu také o respektu k územní celistvosti všech zemí OBSE a podpoře "suverenity a nezávislosti, územní celistvosti, demokratického vývoje" atd. na Ukrajině. Příslušné formulace z článku 14 dokumentu z roku 1997 nyní NATO doslova zopakovalo - nic víc. Co z toho ovšem udělaly kruhy kolem ruského zástupce při NATO Dmitrije Rogozina, spoluzakladatele a bývalého předsedy militantně nacionalistické strany Rodina, je věc jiná.

Pokud jde o skutečné garance územní celistvosti Ukrajiny, týkají se především USA, Británie - a Ruské federace, a to na základě Budapešťského memoranda z 5. prosince 1994. Další garance později jednostranně připojily Čína a Francie. A to je vše, co je tu ve hře. NATO rozhodně nikoliv.

Presidium of the Supreme Council of the Autonomous Republic of Crimea is asking deputies to initiate a pan-Crimean referendum on the question of perfection of the Autonomy's status and accretion of its powers, reads the presidium's address.

"Presidium of the Crimean Parliament thinks the only possible way out of the current situation is to apply the principle of direct people power. Are convinced that only holding of a pan-Crimean referendum... will allow Crimeans themselves, without external pressure and dictate, to determine the Autonomy's future," it said.

The document authors opine, peace and quiet in Crimea are laid down at stake as a result of unconstitutional seizure of power in Ukraine by radical nationalists with support of armed gangs.

As Ukrainian News earlier reported, the Crimean Council is about to open a special session at 14:00.

Unknown gunmen have seized the buildings of the Crimean Supreme Council at Karla Marksa Street and of the Council of Ministers in Kirova Avenue in Simferopol.

A day off has been announced in Simferopol.

A response centre has been established to resolve the situation in Crimea.

Napsal petrx;1061922

Nechají si těmi kupony zaplatit Rusové za ropu a zemní plyn?

Napsal Oleg;1061998

Co si pamatuji, tak se udela tak, ze se to zaplati nebo bude splacet stovky let - jako vzdy.

Moskva zajisté na Krymu nejedná bez alternativních plánů, takže situace se může měnit. Nicméně některé základní parametry nepochybně zůstanou konstantní.

Ruská federace se v roce 1994 zavázala garantovat územní celistvost Ukrajiny a až do poslední chvíle bude tvrdit, ať fakticky udělá cokoliv, že závazky plynoucí z Budapešťského memoranda plně respektuje. Na tom ovšem není nic překvapujícího. Slobodan Miloševič v roce 1999 při jednání se západními představiteli konstatoval, že chápe velmocenskou logiku: "Můžete říci, že čtvrtek je pondělí". Ano: Válka je mír, svoboda je otroctví. Invaze je obrana.

Rusko závazky z roku 1994 formálně uznává, z vyjádření ruských představitelů je však více než zřejmé, že fakticky Ukrajinu jako stát a Ukrajince jako národ uznávat jednoznačně odmítají. Ukrajinu označují za umělý útvar a "selhávající stát", Ukrajince za Rusy. Kromě toho Putinův hlavní projekt v třetím funkčním období, Eurasijská unie, je bez Ukrajiny neproveditelný. Ať se tedy stane cokoliv, zmíněné parametry to neovlivní.

Dosud neznámí ozbrojenci, s největší pravděpodobností průzkumníci jednotek zvláštního určení GRU, v minulých dnech infiltrovali Krym a obsadili parlament a letiště v Simferopolu a Sevastopolu. Následně z Ruska přilétly desítky bitevních vrtulníků (každý může mít na palubě až osm výsadkářů) a podle svědků až patnáct dopravních letounů Il-76. Konzervativní odhad říká, že touto cestou mohlo k zesílené brigádě námořní pěchoty v Sevastopolu přibýt dalších nejméně 2 000 příslušníků výsadkových jednotek VDV. Protože Krym je poměrně důkladně opevněn a místní proruské úřady disponují vlastními pravidelnými (Berkut) i nepravidelnými jednotkami, těžko předpokládat, že by zde nyní přítomné síly nepostačovaly k odražení jakéhokoliv pokusu ukrajinských úřadů obnovit kontrolu nad poloostrovem.

25. května proběhne na Krymu referendum, které hlasy ruské většiny přizná krymské administrativě právo samostatně sjednávat mezinárodní smlouvy. A ruská Státní duma právě pracuje na zákoně, který umožní regionům jiných států vstoupit do Ruské federace.

Jinak řečeno, Krym je nyní spolehlivě v ruských rukou, ať moskevská propaganda navenek říká cokoliv, už v nich zůstane - a Kyjev s tím nic nenadělá.

Co přijde dál a kromě toho?

Kreml nutně potřebuje přístup k Černému moři a konkrétně sevastopolskému přístavu, bezprostředně kvůli svému angažmá v Sýrii, dlouhodobě kvůli velmocenským ambicím obecně. Tuto kontrolu nyní tváří v tvář skutečnosti, že na silové posty v kyjevském "revolučním" kabinetu byli jmenováni nacionalisté až vyloženě extrémisté (šéf Pravého sektoru Jaroš se má stát hlavou zpravodajské služby), operací z konce týdne obnovil. Teď, střízlivě vzato, nemá, kam by spěchal.

Moskva nepochybně velmi stojí o průmyslové oblasti Ukrajiny v její "ruské" části, o zbrojovky, o Donbas, a bude chtít tyto regiony přičlenit stejně jako Krym - jenže to vše může počkat. Před celým světem ponížená vláda v Kyjevě zbavená ruské pomoci čelí bankrotu, Západ projevil ochotu to kompenzovat pouze částečně a především ne dost rychle. "Kabinet kamikadze" v Kyjevě podle střízlivých odhadů vydrží nejdéle rok, a to ještě jen v případě, že Západ opravdu sáhne hluboko do kapsy, v řádu týdnů.

Až bude chaos nesnesitelný, východní soused, který mu vydatně napomůže, vyhlásí, že prozápadní projekt na Ukrajině evidentně selhal a Moskva v zájmu zajištění bezpečnosti ruskojazyčného obyvatelstva nabízí Doněcku, Charkovu atd. stejný právní model, jaký použila na Krymu. Západ bude nesouhlasit a bude proti tomu protestovat.

Navzdory politické orientaci ukrajinského ministra obrany je vzhledem k jeho vojenskému vzdělání přece jen nepravděpodobné, že se vláda v Kyjevě pokusí vojensky vyhnat Rusy z Krymu. Internetem ovšem obíhají údajné emaily ukrajinských ultrapravičáků krymským Tatarům, které prý dokazují přípravu ozbrojeného útoku "sebeobrannými" černosotněnci. Pokud nejde o ruský falzifikát "odůvodňující" "preventivní" invazi, znamená to, že vláda v Kyjevě zdaleka nekontroluje všechny ozbrojené frakce a nic není vyloučeno. Ovšem cynicky řečeno, pokud ukrajinská ultrapravice zaútočí o své vůli na Krym, Moskva dostane vše, co si vždycky přála. Postřílí jich co nejvíce a propagandisticky útok využije do poslední mrtě.

Je možné, že vznikne nějaká nová kompromisní dohoda se Západem? Vyloučeno to není, ovšem v zásadě na ni Moskva přistoupí jedině proto, aby západním zemím umožnila v danou chvíli zachovat si tvář a umlčet hysterické příznivce absolutně nemyslitelné vojenské intervence. Tak jako před pár dny Západ nijak nectil kompromis s Janukovyčem, nelze očekávat od Moskvy, že dodrží, co dodržet nemusí, neboť nyní má sama navrch.

Počká si na krach "prozápadního" projektu v Kyjevě, který je ve skutečnosti militantně nacionalistickým projektem a Západ na něj má jen omezený vliv. Obere Ukrajinu region po regionu jako hrozen - a kyselé kuličky, o něž nestojí, přenechá Evropské unii.

Imbecilita eurokratů a amerických "neowilsoniánů" i zástupy užitečných idiotů napravo nalevo omlouvajících libovolný velmocenský nárok Moskvy "americkou hrozbou" jí k realizaci tohoto plánu vydatně napomohou.

- Do Evropy putuje přes Ukrajinu zhruba 80 procent ruského plynu, který pokrývá přibližně čtvrtinu evropské spotřeby. Plyn do Evropy proudí i dalšími cestami (plynovody Jamal či Nord Stream).

- Plyn společně s ropou patří mezi strategické suroviny, které Česko z Ruska dováží. Tímto způsobem kryje přibližně 75 procent své spotřeby plynu, zbytek připadá na dodávky z Norska.

- Ze stoprocentní závislosti na dodávkách z Ruska se Praha vymanila v roce 1997, a to díky smlouvě o dodávkách plynu právě s Norskem. V Rusku to tehdy vyvolalo nevoli.

- Spekulovalo se o možných odvetných opatření ze strany ruského monopolního dodavatele Gazpromu. Firma je hlavním dodavatelem plynu pro řadu zemí ve střední a východní Evropě a disponuje největšími zásobami plynu na světě.

- V souvislosti s možnými riziky přerušení dodávek ruského plynu přes Ukrajinu má Česko lehkou výhodu - je totiž významnou tranzitní zemí pro přepravu plynu do dalších států EU.

- Tuzemské firmy (například největší dodavatel RWE Transgas) mají také uzavřeny dlouhodobé smlouvy na dodávky plynu, a to nejen s Ruskem, ale také s norskými producenty.

- Pojistkou proti výkyvům v dodávkách jsou i zásobníky zemního plynu. Jejich kapacita na území ČR je zhruba 3,6 miliardy metrů krychlových, což odpovídá 43 procentům roční spotřeby plynu. V jiných evropských zemích je poměr výrazně nižší.

- Omezení či přerušení dodávek ruského plynu přes Ukrajinu bylo v minulosti horkým tématem. Naposledy spor o ceny a dluhy mezi Ruskem a Ukrajinou v roce 2009 na více než dva týdny zastavil přísun plynu do Evropy. Krizi řešila i ČR jako předsednická země EU.

- Výpadky dodávek ruského plynu byly ve větší míře zaznamenány také v letech 1994 (devět dnů), 2006 (čtyři dny) nebo 2008 (tři dny).

- Ruská ropa do tuzemska proudí ropovodem Družba. Dodávky však Rusko v roce 2012 citelně omezilo. Vedla je k tomu hlavně snaha diverzifikovat exportní trasy.

- Česko surovinu odebírá i z dalších zdrojů, zejména ropovodem IKL z německého Ingolstadtu. Ten je napojen na páteřní Transalpinský ropovod, který bývá vytížen a někdy nestačí uspokojovat poptávku.

Nový šéf ukrajinské diplomacie Andrij Deščycja zpravodajské stanici BBC řekl, že se již tři dny snaží hovořit o celé situaci se svým ruským protějškem Sergejem Lavrovem. Ten mu ale nikdy nezavolal zpátky. Jak Deščycja dodal, nyní je na Západu, aby donutil Rusko stáhnout se.

The newly appointed head of Ukraine's navy has sworn allegiance to the Crimea region, in the presence of its unrecognised pro-Russian leader.

Rear Admiral Denys Berezovsky was only made head of the navy on Saturday, as the government in Kiev reacted to the threat of Russian invasion.

Ministr zahraničí Zaorálek bude na jednání šéfů unijních diplomacií navrhovat, aby EU přestala kvůli Ukrajině jednat s Ruskem o uvolnění víz.

Ukrajinská vojenská správa chce využít sociální sítě, aby naplnila stavy jednotek po vyhlášení mobilizace. Doplňování jednotek údajně vázne.

Nové ukrajinské vedení chce podle ruského ministra zahraničí Lavrova využít svého vítězství k útokům na lidská práva a základní svobody. Rusko hospodářsky pomůže pouze Krymu.

Server stanice Hlas Ameriky označuje možnosti amerického prezidenta Obamy za omezené. Odvolává se na experty, kteří se otázkou zabývali. Obama podle nich nezvažuje použití síly, přestože se svými poradci probíral možnost, že do oblasti vyslal válečné lodě. Ukrajina není členem NATO, proto není Aliance povinna zasáhnout, pravděpodobnější tak je užití ekonomických nástrojů.

Spojené státy mohou zavést sankce proti ruským finančním institucím, pokračuje Hlas Ameriky (celý článek čtěte zde) ve hře je i zmrazení zahraničních účtů ruských představitelů. Tim Brown ze serveru GlobalSecurity.org pokládá za prakticky jisté, že například Vladimir Putin má řadu takových účtů, jejichž zmrazení by nijak nezasáhlo obyčejné Rusy. Jedním z kroků proti ruskému sebevědomí je i pozastavení příprav na setkání skupiny G8 v Soči. Obama podle Hlasu Ameriky zvažuje i vyloučení Ruska z G8. A existuje i řada obchodních dohod, které může Západ vypovědět.

Americká páka na Rusko je nicméně oslabena řadou bodů, kde Washington potřebuje pomoc Moskvy: například ve vyjednávání o íránském jaderném programu či při tlaku na konec války v Sýrii. Spojené státy také využívají ruské zásobovací cesty pro přesun jednotek a materiálu do a z Afghánistánu.

Britský ministr zahraničí William Hague vyjádřil obavu, že se Rusko nezastaví obsazením Krymu a pošle své jednotky dále na ukrajinské území. Pokud Vladimir Putin nezmění kurz, tvrdě zaplatí, varoval Hague. Intervenci na Krym označil za nejvážnější krizi v Evropě od začátku 21. století.

The UK foreign secretary, William Hague has held talks with Ukrainian leaders in Kiev and pledged £10m of financial assistance but said Britain was not considering military intervention.

Russian wires reporting that PM Dmitry #Medvedev issued an order to build a bridge across the #Kerch straights linking #Russia and #Crimea

1) In Moscow even anti-Putin liberals seem to think that the US/EU has pushed too far in Ukraine. For example, last week I had lunch with two Russian professionals. The conversation turned to Ukraine and one of them remarked that US policy seemed driven solely by a desire to “stick it to Russia” (насолить). The leaked conversation between Nuland and Ambassador Pyatt shocked people. It appears to people that the US is encouraging anti-Russian nationalists or sending signals that they could easily misinterpret. At the end, they decided that it was probably more ineptitude than a deliberate effort to cause harm, but I imagine 90% of Russians assume American diplomats understand exactly what they’re doing and the potential consequences. It takes a great deal of sophistication to consider stupidity and incompetence as an explanation.

2) People understand perfectly well why Poles, Balts and some Ukrainians would be anti-Russian. But they don’t understand why this desire to settle historical scores gets so much support from the US.

3) If you read the US press, it’s axiomatic that Crimea and Eastern Ukraine would choose Russia, if given the choice. But I’m hearing it’s not a sure thing, especially in regards to Eastern Ukraine. There people want to keep their jobs and they don’t want their factories shut down in a trade war with Russia, but that doesn’t mean they want to be annexed.

4) People make a sharp distinction between Crimea and other parts of Ukraine. If a referendum does vote in favor of union, most Russians would be happy to take them, irrespective of political leaning.

5) It seems to me that any Russian President, of any political persuasion, would have had his or her hand forced by this meddling.

6) I sometimes think that Americans have benefited from democratic institutions so long (even if they are under assault by the political elite with gerrymandering and anonymous donations), that they don’t grasp the institutional framework that has to be in place for a democratic revolution actually to work. Also, people underestimate how much of this infrastructure is being built in Russia, even though the process is slow and boring. It’s one thing to scream that you want a democracy and the end to corruption; it’s another to organize people in a way that it happens over decades. In that respect, Russia, even under Putin, is far more advanced than Ukraine.

7) The immediate vote to remove the legal status of Russian (as well as other languages) confirmed suspicions that the new Ukrainian parliament is blindly anti-Russian, even though the idea was quickly stopped. It also raises the question of political competence.

8. I was in Donetsk and in Crimea for a Coal Miners’ Conference last spring. At the time I was shocked by the near apocalyptic pessimism of nearly everyone. I thought people were being hyperbolic when they said the political situation was hopeless and the country could split in two.

9) I suspect Putin will come out of this situation stronger, unless it all descends into chaos. It has certainly set back the Russian opposition. People won’t demonstrate, and not just because of fear of the police. It will simply seem unpatriotic and remind everyone of violence in Kiev, which no one wants. Even people who dislike Yanukovich do not like how he was kicked out of office. I think it’s a fair question to ask why elections couldn’t take place as agreed, and why he had to be forced out of office immediately.

10) Putin may well circumscribe civil liberties further. For which we can thank, in part, Poland, Western Ukraine, the EU and Obama.

11) I sometimes suspect that many East Europeans feel they will lose their identity as bulwarks against barbarianism if Russia ever becomes a normal country, so unconsciously they try to stop it. It’s going to be tough for the Poles when they have to go head to head with Russians on culture alone.

.

I will be commenting in greater detail on some of these points, but for now will simply say that though I have been a strong admirer and supporter of President Obama, I cannot understand how he could fail to recognize that confronting President Putin publicly on an issue that is so central to Russian national pride and honor, not only tends to have the opposite effect on the issue at hand, but actually strengthens tendencies in Russia that we should wish to discourage. It is as if he, along with his advisers, is living in some alternate ideological and psychological universe.

Komentátor Romancov na ČT24 naznačil, že ti po zuby ozbrojení voláci bez označení příslušnosti a hodností by také mohli být vojáci soukromé armády firmy Gazprom. Moc obrázků jejich výstroje nejde najít. Ale něco na tom je. Takto novou nesepranou výstroj klasická ruská armáda nemá. Americké petrolejářské firmy mají taky soukromé armády - viz Blackwater.

Tak konec druhého dne po invazi a jestli to chápu dobře, tak Obama vydal kategorické prohlášení, že od teď nebude jíst boršč, Rada EU po celodenním jednání odsoudila používání 100W žárovek okupanty a NATO hledá, kde je na mapě Krym.

Nebo jsem něco zásadního přehlédl?

Vyostřená konfrontace na Krymu zvýšila napětí i v regionech na východě Ukrajiny, kde mluví značná část obyvatel rusky. V Doněcku zaútočil dav proruských radikálů na sídlo místní oblastní správy. V Charkově hlídkují členové proruské domobrany v hlavních ulicích.

Reportér agentury Reuters z tiskového centra ve čtvrtém patře budovy doněcké oblastní správy hlásil, že se domobrana zmocnila prvního podlaží, ale dál se nedostali - výtahy totiž nejezdily a schodiště byla uzavřená. Ve snaze dostat se dál radikálové vytloukli i okna ve druhém patře.

Útok je reakcí na výměnu doněckého gubernátora, jímž se o víkendu z vůle nové kyjevské vlády stal Sergej Taruta. Dosavadní proruský gubernátor Andrej Šišackij byl z funkce odvolán.

Podle agentury Interfax průchod do objektu umožnili demonstrujícím radikálům policisté. Pod tlakem událostí zastupitelstvo dosadilo do funkce gubernátora znovu Šišackého, Taruta v obsazené budově nebyl.

"Nikdo Krym nikomu nevydá," řekl Jaceňuk novinářům."Rusko nemělo a ani nikdy nebude mít pádný důvod k použití síly proti Ukrajincům a mírumilovným občanům nebo k vyslání ruského vojenského kontingentu," dodal. "Nedovolíme ruským vojskům, aby vstoupila do východních (ukrajinských, pozn. red.) oblastí."

Evropané nejsou občany USA a nemusí tedy spolu s nimi absolvovat radosti postimperiální kocoviny, během níž jedny fatální ideologické slepé skvrny nahrazují jiné fatální ideologické slepé skvrny. Ostatně kritika zahraniční politiky USA hraje v českém veřejném diskursu v každém případě naprosto odlišnou úlohu, než ve Spojených státech samotných. Kritikou USA přece Češi netepou do "vlastních řad", protože Evropa. kde žijí, nejsou a nikdy nebudou Spojené státy americké. A v této bouřlivé době má navíc Evropa na starosti mnohem důležitější věci než rituální fackování odcházejícího Strýčka Sama. Musí se orientovat ve velmi rychle se měnící mezinárodní situaci.

Slábnutí amerického vlivu ve světě a jistota, že se slábnoucí Západ ve skutečnosti nezmůže na žádnou účinnou protiakci, vede Putinovo Rusko k využití jedinečného okna příležitosti a expanzi do "blízkého zahraničí". A v tomto snažení nejde v žádném případě jen o Krym, ba dokonce ani o Ukrajinu. Jde o obnovu ruského impéria a pokus dosáhnout přitom strategické dohody s Německem na úkor států nacházejících se v nešťastném prostoru mezi oběma giganty.

S tímto údělem Američané Střední Evropě nijak nepomohou. Ani vojensky, ale ani teoreticky.

V pondělí večer se objevily první rozpory mezi USA a EU ohledně toho, jak potrestat Vladimira Putina za jeho okupaci Krymu. Evropské země odmítají naléhání Washingtonu, aby byly zavedeny tvrdé sankce.

Zatímco Spojené státy, podporovány Švédskem a některými zeměmi východní Evropy požadují přísné sankce proti Moskvě, ministři EU se rozdělili na jestřáby a holubice. Dávají přednost vyjednávání a monitorování situace na Ukrajině. Tvrdé sankce proti Rusku odmítají.

Na mimořádném jednání ministrů zahraničí EU v Bruselu odmítli ministři zahraničí Německa, Francie, Itálie a Španělska obchodní sankce proti Rusku. Namísto toho se rozhodli pozastavit dlouhodobé rozhovory s Ruskem o liberalizaci vízové politiky, která by měla ulehčit Rusům cestování do Evropy. Washington také hrozí, že vyloučí Rusko ze skupiny G8, ale Německo to odmítá učinit.

Britské pokusy zajistit, aby Británie a londýnské finančnické středisko City of London dostaly výjimku z jakýchkoliv sankcí proti Rusku byly trapným způsobem odhaleny, když reportéři vyfotografovali v Downing Street v rukou jednoho pracovníka tajný vládní dokument k této věci. V dokumentu se praví, že "Británie by neměla nyní podporovat obchodní sankce, ani by neměla uzavřít londýnské finančnické centrum Rusům."

Stejně jako ostatní země EU a zejména Německo, které dostává téměř 40 procent svého zemního plynu z Ruska, Británie nechce zavést opatření, která by zpomalila dosud křehké hospodářské oživení.

Berlín namísto sankcí proti Rusku prosazuje vytvoření "kontaktní skupiny" pod vedením Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Ta by se měla vydat na Ukrajinu a zaznamenávat stížnosti z obou stran po ruské okupaci Krymu, která dosáhla svých cílů bez jediného výstřelu. Žádné rozhodnutí o této kontaktní skupině však dosud nebylo přijato.

Novináři vyfotografovali v Downing Street tajný vládní dokument v rukou nejmenovaného státního úředníka, který šel na jednání britské Bezpečnostní rady státu. V dokumentu se praví:

Británie by nyní neměla podporovat obchodní sankce ani by neměla uzavřít pro Rusy londýnské finančnické centrum.

Británie by měla být připravena přidat se k ostatním zemím EU při zavádění "omezení víz/zákazu cestování" pro ruské státní činitele.

Měla by být proti jednání (například v NATO) o jakýchkoliv vojenských přípravách.

Měla by začít spolu s EU připravovat nouzová řešení jak poskytnout Ukrajině alternativní zdroje zemního plynu, pokud je Rusko vypne.

Konkrétní hrozby Rusku musejí být přímo vázány na konkrétní události a musejí být sdělovány soukromě, kdežto veřejná prohlášení musejí být "obecná".

Je zapotřebí ve spolupráci s Německem vypracovat balík technické pomoci Ukrajině.

Je nutno připravit angažmá pozorovatelů z Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a z OSN (nikoliv však z EU) na Krymu a na východní Ukrajině.

Přimět generálního tajemníka OSN Bana, aby požadoval vytvoření diskusního fóra s Ruskem o Ukrajině.

Přijmout mimořádné zasedání šéfů EU k Ukrajině. To se bude konat v Bruselu ve čtvrtek.

Vládní činitelé uvedli, že na jednání Bezpečnostní rady státu nebyla přijata žádná usnesení a potvrdili, že rozhodnutím neuzavřít finančnické středisko v Londýně pro Rusy vláda nechce poškodit britskou ekonomiku.

Ruský prezident Vladimir Putin právě v souladu s předem oznámenými termíny nařídil jednotkám účastnícím se minulý týden vyhlášených manévrů, aby se vrátily na základnu. Co to znamená? Může to znamenat hned několik různých věcí.

Za prvé, někde v zákulisí bylo dosaženo diplomatického průlomu a Putin mezitím z Kyjeva a Washingtonu dostal, co žádal, takže nemá důvod stupňovat nátlak. Zpráva ze zdroje, který je samostatně obyčejně nespolehlivý, hovoří o údajných ruských podmínkách pro deeskalaci krize. Mají jimi údajně být: Kyjev nevstoupí do NATO, NATO ani USA neumístí na Ukrajině žádný typ radaru protiraketové obrany, ukrajinská armáda bude v některých druzích výzbroje limitována, ruskojazyčné oblasti budou mít vlastní ozbrojené jednotky. Pokud by se toto potvrdilo, velmi věrohodně vypadá verze událostí, kterou v rozhovoru pro rádio Echo Moskvy představil šéfredaktor listu Nězavisimaja gazeta Konstantin Remčuk. Podle této interpretace Putin nařídil obsazení Krymu v zásadě proto, aby měl ve hře nějaké aktivum a vrátil se do vyjednávání o budoucnosti Ukrajiny jako silný hráč. Obdobnou verzi předložil před dvěma dny komentátor Deutsche Welle pro Rusko Ingo Mannteufel. Uvidíme. Kéž by.

Jiná verze by vycházela z obvyklé invazní rutiny. Manévry by v tom případě sloužily ke krytí rozmisťování jednotek určených do první vlny útoku. Ty by se samozřejmě na základny nevracely a naopak čekaly na rozkaz v příslušných předsunutých prostorech. Po pravdě řečeno, toto už v dané chvíli nevypadá příliš věrohodně. Shora zmíněný postup je notoricky znám a poté, co Kyjev dostal dost času k mobilizaci, je moment strategického překvapení pryč. S takovou by se dala čekat invaze víceméně jen za podmínky, že GRU mezitím důkladně zevnitř rozložila ukrajinské ozbrojené síly a ruská vojska jen najedou a obsadí území. Ukrajinská armáda ale již není na pouhých mírových stavech a úkol ruské páté kolony se značně zkomplikoval. Dezerce byly zaznamenány, jejich skutečný rozsah těžko posoudit, nicméně není dokladů o tom, že by armáda všeobecně byla v rozkladu. Každopádně nyní by Moskva mohla znova získat moment překvapení jedině velmi nečekaným manévrem, s útokem se počítá.

Ještě jiná verze by interpretovala Putinův postup jako úsilí rozbít potenciální koalici, která se proti němu začíná na Západě rýsovat. Deeskalace by v takovém případě hrála do karet těm, kdo oponují čerstvé snaze amerických jestřábů využít ukrajinskou krizi k likvidaci diplomatické agendy Baracka Obamy, také v otázce Íránu a Sýrie. Nemyslím ovšem, že by neocons, "the witches" (Samantha Power, Victoria Nuland, Susan Rice...) a jejich spřízněnci měli až tak silné politické postavení, že by jejich plány hrozily naplněním. A v Evropě je obecně mnohem méně rusožroutské hysterie, než v USA, kde se Putin po nedávném nekritickém oslavování médii naráz ocitl v roli univerzálního padoucha, jež dosud příslušela výhradně Bašáru Asadovi.

Další verze by vycházela z předpokladu, že Putin vlastně ustupuje, aniž čehokoliv podstatného dosáhl, jen kvůli nejistotě na měnovém a akciovém trhu, s ohledem na možné dopady na ekonomiku a střední třídu. To je ovšem velmi, velmi nepravděpodobné. Ví přece dobře, že zde by musel přestát nejhorší řekněme během jednoho týdne a pak, pokud nezačne "ostrou" válku, se situace pomalu vrátí k normálu; také v důsledku stoupajících cen plynu a ropy, které státní pokladně v kombinaci s poklesem kurzu rublu přinesou dodatečné dolarové příjmy. Krátkodobě nemá v této sféře žádný fatální problém. Problém se rýsuje v oblasti zdražení importovaných investičních celků zajišťujících modernizaci ruské ekonomiky, nikoliv v oblasti balance příjmů státní kasy. A i v oblasti investic je dobudoucna dost času na nápravu, pokud ukrajinská krize bude zdárně ukončena. Může například nalézt způsob, jak z dodatečných státních příjmů zdražené investice dotovat. Nic fatálního.

Co se tedy nakonec stane, to se vyjasní teprve v příštích dnech. V danou chvíli je jasné pouze jedno: Minulý týden do manévrů zapojených 150 000 vojáků se teď přinejmenším z největší části vrátí na základnu a scénář přímočarého masivního útoku sovětského stylu coby přímého pokračování manévrů se stává mnohem méně pravděpodobným, než byl ve dnech 26.2. - 3.3.

Moscow will halt military steps in Ukraine – only after a US guarantee not to post missile shield there

DEBKAfile Exclusive Report March 3, 2014, 4:13

As Washington and the Europeans – and especially the UK – continue to decry Russian military aggression, the US and Russians have quietly entered into intense negotiations on a compromise for resolving their dispute over Ukraine, DEBKAfile’s Washington and Moscow sources report.

Moscow insists on keeping in place the military forces which took control of Crimea over the weekend, but is ready to discuss terms for restraining the Russian army from advancing into the Russian-speaking eastern Ukraine.

The exchanges between the two powers are going through Berlin. The German government is making every effort to dispel the winds of war coming in from the east. Chancellor Angela Merkel and President Vladimir Putin conferred Sunday night by phone and decided to talk again about ways of promoting the negotiations.

Our sources were unable to confirm that Merkel ever said to President Barack Obama when she reported on the conversation in reference to Putin that “she was not sure he was in touch with reality. He lives in another world.”

Senior official sources reported instead that the chancellor had proposed to Putin that Russian troops be withdrawn in stages from Crimea and their place taken by European Union observers.

She also suggested that the interim government provide guarantees to refrain from occupying the regions vacated by the Russian army or harming the Russian-speaking populations of Ukraine.

In effect, Chancellor Merkel added her voice to a formulation taking shape in consultations Sunday at EU and NATO headquarters in Brussels, which called for “an inclusive political process in Ukraine based on democratic values, respect for human rights, minorities and the rule of law, which fulfills the democratic aspirations of the entire Ukrainian people.”

Monday, EU foreign ministers began considering how these lofty principles could be applied in practice. One idea gaining ground was for European contact groups to circulate Ukraine and discuss arrangements based on these principles with local authorities.

However, according to our US and Russian sources, Putin is after hard, practical strategic gains, principally, a demilitarized Crimea that would not threaten Russia from its western doorstep.

In fact, the Russian president has couched his demands for further negotiations under four headings:

1. The Kiev government whichever form it takes must sign an obligation to abstain from any ties with NATO.

2. Neither the US, NATO or any other power will deploy X-Band or BX-1 radar stations on Ukraine territory whether on land, sea or air. This guarantee would additionally cover elements of an anti-missile missile shield and ballistic missiles placing Russia in their sights.

3. Restrictions will govern the types of weapons allowed the Ukrainian army.

4. Local military bodies will be established to protect the Russian-speaking and ethnic Russian regions of Ukraine.

Putin emphasized in his conversation with Merkel that, until those four conditions are met, Russian forces would remain where they are in Crimea and if this was deemed necesssary, advance into other parts of Ukraine.

This list of demands was at the back of Foreign Minister Sergey Lavrov’s assertion Monday that Russian troops were needed in Ukraine “to protect Russian interests and citizens - until the normalization of the political situation.” Russia, he said, was defending human rights against “ultranationalist threats.”

It was evident from these words and deeds that Moscow finds the interim government in Kiev unacceptable Moscow and will make every effort to remove it.

US Secretary of State John Kerry is scheduled to pay a visit to Kiev Tuesday, March 4. He follows British Secretary of State William Hague who paid homage to the former protesters in the Ukraine Monday. “Russia has created a tens and dangerous situation, Hague said, calling it “the biggest European crisis in the 21st century.”

Such declarations are unlikely to put Putin off his course, but there is little more that the West can do to turn the clock back to a more advantageous moment in the Kiev fracas.

Politika je mimo jiné o signálech. A zdá se, že dnešní signály z německého tisku nejsou tak úplně nezajímavé.

Týdeník Der Spiegel se ve svém pondělním internetovém zpravodajství hned dvěma texty zabývá současnou ukrajinskou krizí. Uwe Klussmann rozebírá pod titulkem „Fatální chyby vlády v Kyjevě“, co všechno vláda a parlament za tu krátkou dobu udělaly úplně špatně. Proč obyvatelé Krymu vítají ruské vojáky jako ochránce? Proč se celé regiony na východě a jihu Ukrajiny odvracejí od vlády v Kyjevě?

Klussmann odpovídá jednoznačně: Způsobily to fatální chyby nové vlády. Pod tlakem bojovníků z ulice, kteří násilím „hlídali“ parlament, byl zrušen zákon, který garantoval používání ruštiny na východě a jihu Ukrajiny. Dohoda z 21.února, kterou garantovali zástupci Německa, Francie a Polska, předpokládala vznik přechodné vlády národní jednoty. V ní by logicky měli mít místo i zástupci východních a jižních regionů. Místo toho se ministry stali představitelé extrémně pravicové strany Svoboda. Tedy strany, která udržuje úzké vztahy s německou neonacistickou NPD. Nadšení NPD pro Svobodu je dost pochopitelné, protože Svoboda definuje národ jako „společenství krve a ducha“, a oslavuje boj ukrajinských kolaborantů po boku Hitlera.

Že vstup extrémní pravice do vlády nebude příspěvkem k národnímu usmíření, píše Klussmann, pochopili na východě a jihu Ukrajiny rychleji, než v západoevropských ministerstvech zahraničí. Hnědá strana Svoboda dostala několik ministerských křesel, vicepremiéra a nejvyššího státního zástupce. Tím se stal Oleg Machnickij, který zastupoval šéfa strany Olega Ťjahniboka před soudem. Byl obžalován za štvavou řeč proti „moskevské židovské mafii“. Také Ťjahnibok podepsal dohodu s Janukovyčem, společně se třemi evropskými ministry zahraničí.

Uwe Klussmann se zabývá i další organizací, která působila na Majdanu, a sice Pravým sektorem. Její šéf podle Klussmanna nechal své podřízené už od ledna střílet na policisty, čímž významně přispěl ke krvavé eskalaci. Pro Pravý sektor ale není nepřítelem jen Rusko, ale také Evropská unii označuje za „bruselské byrokratické monstrum“, které hájí totalitní liberalismus a sexuální perverzi. Že šéf Pravého sektoru Dmytro Jaroš není žádnou vedlejší figurou, svědčí i to, že při vystoupení na Majdanu 22.února měl větší potlesk, než Julia Tymošenková.

Dohoda „Majdanu“ s evropskými ministry zahraničí předpokládala například odzbrojení ilegálních skupin do 48 hodin. Místo toho ale pravicoví radikálové získali významné vládní pozice. Důsledek: Ruské obyvatelstvo Krymu se postavilo proti ústřední vládě v Kyjevě ještě dříve, než se dali do pohybu Putinovi vojáci. Ministři zahraničí Německa, Polska a Francie Steinmeier, Sikorski a Fabius, kteří zmíněnou dohodu podepsali, mohli -- pokud by byli chtěli -- proti jejímu porušení protestovat. Adresát stížnosti je přitom známý: je jím další spolupodepsaný a současný předseda ukrajinské vlády Arsenij Jacenjuk, uzavírá Klussmann.

Ještě kritičtější je ve svém sloupku Jakob Augstein, syn zakladatele týdeníku Der Spiegel. Co si mysleli v kancléřství a v ministerstvu zahraničí, ptá se, když se připravovala asociační dohoda Kyjeva a Evropské unie? Když povzbuzovali ukrajinskou opozici vystupovat proti -- bohužel zvolenému tyranovi -- Janukovyčovi? Jako že vznikne nová vláda -- pučistická vláda, jinak ji nemůžeme nazývat -- a my ji bez zaváhání uznáme?

Možné ovšem je, spekuluje Augstein, že Západ celou dobu usiloval o rozdělení Ukrajiny na západní a východní část. Raději polovinu Ukrajiny na naší straně, než celou na ruské? Pokud by to tak bylo, byla by německá zahraniční politika mnohem rafinovanější, než jak ministr zahraničí Steinmeier vypadá. Podle všeho to pro celý svět dopadne relativně dobře, když tato krize skončí jen osamostatněním Krymu, shrnuje Jacob Augstein. Novinář, který ve šlépějích svého otce opravdu netrpí přehnanou politickou korektností.

Ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi doručili dnes žádost o nejvyššího sovětu Krymu o vstup do Ruské federace. Informovala o tom televize Rossia-1 s odvoláním na Putinova tejemníka Dmitrije Peskova.

Nejvyšší sovět autonomní republiky Krym dnes přijal rozhodnutí o vstupu republiky do Ruské federace. O tom informovalo tiskové centrum krymského parlamentu. Zároveň se obrátil na prezidenta RF s Federálnímu shromáždění RF s žádostí o zahájení procedury vstupu Krymu do Ruské federace.

Která strana konfliktu vyvolaného v Kyjevě potřebovala mrtvé? Samozřejmě, že ta, která měla důvod financovat ozbrojené "demonstranty", ta, která chtěla svrhnout vládu.

Ta musela nakrmit veřejné mínění oběťmi a nabít ostrými politické argumenty zemí NATO, píše pro Prvnizpravy.cz psychiatr a exministr zdravotnictví Ivan David (ČSSD)

Byli to spojenci těch, kteří zorganizovali útok sarinem v Sýrii. Jak se ukázalo, střela nemohla přiletět z příliš dalekých oblastí ovládaných vládními vojsky. Byli to spojenci těch, kteří potřebovali útok na tržiště v Prištině, aby bylo usnadněno vytvoření Kosovského státu a v něm vojenské základny. Atd., atd.

Koho tedy může překvapit odposlechnutý rozhovor estonského ministra zahraničí Urmase Paeta a šéfky diplomacie EU Catherine Ashtonové? Z odposlechu je patrné, že Paet řekl: „Panuje stále silnější a silnější přesvědčení, že za snipery nebyl Janukovyč, ale někdo z nové koalice.“ Asthonová odpověděla: „Domnívám se, že bychom to měli vyšetřit. Tím nemyslím, že to chci navrhovat.“.

Když rozhovor vyšel najevo, Paet řekl: „Je velmi nešťastné, že se rozhovor dostal k těm, kteří ho neměli slyšet..." Paet si uvědomuje, že na to aby strkal nos do velké politiky, není Estonsko dost významná země.

Většinu toho, co nemáme slyšet jistě neslyšíme. Taková je povaha demokracie, že lidu do vládnutí oligarchů a jimi najatých politiků nic není.

Paet měl zprávy o tom, že stejní ostřelovači zabíjeli lidi na obou stranách. Totéž se prokázalo i při současných nepokojích ve Venezuele. To jsou náhodičky...

Odposlech byl pravý, střely byly ostré a válka je zatím prý jen studená.

Kde je morální převaha "bojovníků za svobodu, demokracii a lidská práva"?

Zveřejněný odposlech telefonátu estonského ministra zahraničí Paety s unijní ministryní Catherine Asthon má jeden pozitivní aspekt: vrací nás do reality. Paeta referuje o indiciích, že ostřelovačské eskapády na kyjevském Majdanu jsou i v režii opozice. Paeta autentičnost rozhovoru nepopřel, lady Ashton se uchýlila do mediální ilegality a není známo, jak dlouho v ní hodlá setrvat.

Případ má groteskní stránky. Pan Paeta běduje, že se rozhovor dostal k lidem, kteří ho neměli slyšet. Ono je to jinak. Pokud ministr měl zprávy o tom, že snajpři míří svými dalekohledy na lebky kyjevských policistů, měly to slyšet určitě i jiné uši než paní Ashton. Především to měla vědět světová veřejnost, která si dělá obraz o událostech na Ukrajině z médií. Z reakce lady Ashton "Domnívám se, že bychom to měli vyšetřit. Tím nemyslím, že to chci navrhovat," je zřejmé, že dáma byla sdělením šokována, neboť to nabouralo její ideologický obraz a z něho plynoucí mediální konstrukci.

Je to zřejmě dobrý důvod k odstoupení lady Ashton z funkce. Ve chvílích krize fatálně selhala. Že se zesměšňuje Obama, na to je svět už zvyklý. Z Washingtonu je do Kyjeva daleko a kdo se v tom má vyznat. Avšak Ukrajina je součástí Evropy, významná část jejích občanů má zájem o evropskou kooperaci, jsou zde vazby po staletí trvající a bylo by očekávati, že se osobnost na rozhodovací špičce bude chovat s rozmyslem. Ale to, že Ashton o indiciích věděla a odmítla je prověřit, je naprosto šokující a podlamuje důvěru v evropskou reprezentaci.

Rozhořčení ukrajinských občanů se dá snadno pochopit a je právě tak pochopitelné, že události na Majdanu mají svoji dynamiku, která jde přes hranice demokratické procedury. V tomto smyslu má pravdu Stanislav Křeček, který se nenechal zakřiknout svou šéfkou Šabatovou a nadále poukazuje na to, že byl ukrajinský prezident svržen nestandardně. To má samozřejmě závažné důsledky pro další politický vývoj a zdaleka to neznamená, že Stanislav Křeček pokládá Janukovyče za muže na pravém místě. Ale není to tak, že na Ukrajině sledujeme zápas dobra se zlem a že lady Ashton podrží palečky dobru.

Skandální indiskrece podruhé v krátkém rozmezí ukázala na realitu: první odposlech odhalil americké pohrdání impotentní evropskou politikou (výraz "fuck the EU" z úst druhé figury americké diplomacie) a druhý odposlech odhalil impotenci v praxi – musí se to vyšetřit, ale já to nenavrhuji. Fuck the lady Ashton za tato slova, opravdu v hodně obrazném slova smyslu.

Pozitivní dopad? Vrací nás to na zem. Nejde o souboj dobra se zlem a už vůbec ne demokracie s totalitarismem. Existují i rozumné hlasy, jeden zazněl v Hospodářských novinách ve středu, kde se k událostem na Ukrajině vyslovil Luboš Dobrovský. On se nezabývá hodnocením albeda klobouků na jednotlivých hlavách v tomto případě. Konstatuje, že Rusko hraje svoji velmocenskou hru a že Evropa, pokud má její počínání mít smysl, se musí naučit vnímat Rusko jako neskrupulózního velmocenského žraloka. Ten samozřejmě využije každou slabost a každou protivníkovu chybu. Zatím sklízí jeden bod za druhým, i v té ukrajinské mele.

Ruské jednotky na Krymu posilují své pozice a zpevňují blokádu ukrajinských vojenských objektů. Podle místních médií na několika místech budují okopy. Agentura Unian oznámila, že v přístupu k ukrajinské námořní základně Novoozerne na západě Krymu ruská armáda potopila vrak protiponorkové lodi Očakov, aby kotvícím ukrajinským plavidlům zabránila ve vyplutí na volné moře.

Vstup do západokrymského zálivu Donuzlav, kde kotví část ukrajinské flotily, je podle ukrajinských médií zcela zablokován. Hloubka moře v ústí zálivu dosahuje jen deseti metrů a vrak potopené ruské lodi vyčnívá nad hladinu. Na jeho odtažení podle ukrajinské armády bude zapotřebí nemálo času a peněz. Podle listu Ukrajinska pravda Rusové na přístupech k základně Novoozerne potopili i vlečný člun Šachťor.

Agentura Interfax-Ukrajina dnes napsala, že výsadkové lodi ruské armády v noci dopravily do Sevastopolu 50 kusů vojenské techniky a 500 vojáků. Ozbrojenci byli přepraveni do kasáren ruské Černomořské flotily.

Do obytných domů v Sevastopolu, kde žijí důstojníci ukrajinského námořnictva, byla dnes v noci přerušena dodávka elektřiny, oznámil ukrajinský list Fokus. Neznámí útočníci poškodili místní trafostanici, a protože v objektech není zaveden plyn ani dálkové topení, musely místní úřady asi stovku rodin evakuovat.

Úsilí zvnějšku ovládnout Ukrajinu přivedlo fašisty k moci a zemi dostalo na pokraj konfliktu

Je známo, že diplomatická prohlášení jsou pokrytecká a řídí se dvojím metrem. Avšak západní kritika ruské intervence na Krymu nyní dosáhla extremní míry sebeparodie. Dosud nekrvavá intervence je "neuvěřitelným aktem agrese", vyjádřil se americký ministr zahraničí John Kerry. V jednadvacátém století se prostě neprovádějí invaze na základě "naprosto vymyšlené záminky", zdůrazňoval Kerry a spojenci Ameriky souhlasili, že došlo k nepřijatelnému porušení mezinárodního práva, za něž bude Rusko muset "platit".

Že taková tvrzení pronášejí státy, které uskutečnily nejhorší čin nevyprovokované agrese v moderní historii na základě vymyšlené záminky - proti Iráku v protizákonné válce, v níž do současnosti podle odhadů zahynulo 500 000 lidí, které provedly invazi do Afghánistánu, provedly krvavou změnu režimu v Libyi a zabíjejí tisíce lidí útoky bezpilotními letadly v Pákistánu, v Jemenu a v Somálsku, a to všechno bez schválení Rady bezpečnosti OSN, je horší než absurdní, píše v deníku Guardian Seamus Milne.

Nejde jen o to, že západní agrese a protizákonné zabíjení probíhají v naprosto nesouměřitelném měřítku ve srovnání s tím, co, jak se zdá, zamýšlí Rusko, nemluvě o tom, co už způsobilo, a likviduje to jakékoukoliv důvěryhodnou základnu, z níž by USA a jejich spojenci mohli zuřit proti ruskému porušování mezinárodního práva. Jde i o to, že západní mocnosti sehrály ústřední roli při vytvoření ukrajinské krize.

Americké a evropské mocnosti otevřeně financovaly protesty, jejichž cílem bylo vyhnat z úřadu zkorumpovanou, avšak demokraticky zvolenou vládu Viktora Janukovyče. Ty protesty vznikly na základě kontroverze ohledně dohody s EU, kdy Evropská unie nabízela "buď všechno, nebo nic" - dohodu, která by znemožnila hospodářskou spolupráci s Ruskem.

Ve svém nechvalně známém telefonním rozhovoru, prozrazeném minulý měsíc, kdy se americká činitelka Victoria Nuland vyjádřila, že "má jít Evropská unie do prdele", položila Nulandová základy budoucí ukrajinské vlády po Janukovyčovi - její představy byly pak proměněny v realitu v důsledku eskalace násilí o čtrnáct dní později.

Prezident Janukovyč tou dobu určitě už přišel o politickou autoritu, avšak jeho okamžité vyhnání z úřadu bylo ústavně pochybné. Byl nahrazen vládou oligarchů, neoliberálních primitivů z oranžové revoluce a neofašistů. Jedním z prvních zákonů této nové vlády byl pokus zrušit postavení ruštiny jako oficiálního jazyka, jímž mluví na jihu a na východě Ukrajiny většina obyvatelstva, a dále se tato vláda pokusila zakázat komunistickou stranu, pro kterou v posledních volbách hlasovalo 13 procent obyvatelstva.

Tvrdí se, že roli fašistů při demonstracích zdůrazňuje ruská propaganda, aby mohla ospravedlnit manévry Vladimíra Putina na Krymu. Realita je dostatečně znepokojující na to, aby nepotřebovala přehánění. Aktivisté informují o tom, že extremní pravice tvořila asi třetinu demonstrantů, ale že měla rozhodující slovo při ozbrojených konfrontacích s policií.

Fašistické gangy nyní hlídkují v ulicích. Avšak fašisté jsou v Kyjevě také u moci. Ultrapravicová strana Svobodaa, jejíž šéf odsoudil "kriminální činnost" "organizovaného židovstva" a kterou odsoudil Evropský parlament za její "rasistické a antisemitské názory", má pět ministerských funkcí v nové vládě, včetně náměstka premiéra a generálního prokurátora. Šéf ještě extremnějšího Pravého sektoru, který byl v centru pouličního násilí, je nyní náměstkem šéfa státní bezpečnosti Ukrajiny.

Neonacisté ve státních funkcích, to je v poválečné Evropě nový rekord. Avšak USA a EU nyní podporují nezvolenou vládu. A v gestu pohrdavého výsměchu obyčejným Ukrajincům, kteří protestovali proti korupci a doufali ve skutečnou změnu, jmenovala nová vláda dva miliardářské oligarchy - jednoho, který řídí svůj byznys ze Švýcarska - novými gubernátory měst Doněck a Dněpropetrovsk na východě země. Mezitím připravuje MMF šokující plán škrtů pro krachující ukrajinskou ekonomiku, které nutně povedou k chudobě a nezaměstnanosti.

Z dlouhodobé perspektivy je krize na Ukrajině důsledkem katastrofálního rozkladu Sovětského svazu začátkem devadesátých let. A v rozporu s přísliby učiněnými v té době, Spojené státy a jejich spojenci od té doby tvrdě rozšiřují NATO až k ruským hranicím. Začlenili devět bývalých států Varšavské smlouvy a tři bývalé sovětské republiky do protiruské vojenské aliance v Evropě. Evropská asociační dohoda, která vyvolala ukrajinskou krizi, také obsahuje klauzule, které mají začlenit Ukrajinu do obranné struktury EU.

Západní vojenská expanze byla poprvé zastavena r. 2008, kdy americký loutkový stát Gruzie zaútočil na ruské jednotky na sporném území Jižní Ossetie a byl odtamtud vyhnán. Tento krátký, ale krvavý konflikt signalizovaal konec Bushova unipolárního světa, v němž Spojené státy vnucovaly svou vůli lidem na všech kontinentech bez jakékoliv opozice.

Vzhledem k této situaci je těžko překvapivé, že Rusko jednalo ve snaze zabránit tomu, aby strategicky citlivá a neuralgická Ukrajina připadla s konečnou platností do západního tábora, zejména vzhledem k tomu, že jediná ruská velká námořní základna v teplých mořích je na Krymu.

Je zjevné, že Putinovo ospravedlňování intervence "humanitární" ochranou pro Rusy a apelem za svrženého prezidenta je právně i politicky pochybené, i když to nedosahuje hrůz "zbraní hromadného ničení". Ani Putinův konzervativní nacionalismuss či oligarchický režim nejsou pro širší svět zrovna atraktivní.

Avšak role Ruska jako aspoň omezené protiváhy vůči unilaterální západní moci atraktivní skutečně je. A ve světě, kde Spojené státy, Británie, Francie a jejich spojenci proměnily mezinárodní právní vakuum prostřednictvím pokryteckého morálního nátěru v trvalou praxi je logické, že i jiní se pokoušejí o totéž.

Naštěstí, zatím vystřelily ruské jednotky jen do vzduchu. Avšak nebezpečí eskalace zahraniční intervence je zjevné. Nyní je zapotřebí vyjednávat o narovnání na Ukrajině. Musí vzniknout široce založená vláda bez fašistů. Federální ústava, která zaručuje regionální autonomii. Ekonomická pomoc, která neožebračí většinu obyvatelstva a šance pro obyvatele Krymu, aby sami rozhodli o své budoucnosti. Cokoliv jiného riskuje rozšíření konfliktu.

Napsal Bourgeois;1065141

Jednoho dne může přijít "znormalizovat" situaci i do Prahy, kde se momentálně už nachází cca 100 000 Rusů.

Napsal georgejc;1065210

Prostě hájí si své teritoriální zájmy. Zatímco v EU se vedou diskuze, která nesmyslně rozebírá kdo je dobrý a špatný na Ukrajině. Místo zbytečné diskuze by si měla EU hájit své zájmy a postavit se Putinovi.

Nové ukrajinské vedení se snaží objasnit pozadí odstřelovačských útoků, jimž v únoru v centru Kyjeva padly za oběť desítky lidí. Ozbrojenci na střechách kyjevských domů tehdy mířili nejen na protivládní demonstranty, ale často i na policisty a nezúčastněné civilisty. V Kyjevě se spekuluje o akci speciálních jednotek ministerstva vnitra, o provokaci pravicových nacionalistů či o krvavé lázni vyvolané Moskvou. Rusko naopak uvedlo, že snipery najalo vedení Majdanu.

"Pokud Rusko zastaví dodávky plynu, potom ho budeme odebírat z jiných zdrojů," reagoval ukrajinský ministr zahraničí Andrij Deščycja na ruské výhružky.

Napsal dusivk;1065276

Bez ohledu na rozdílnost zájmů EU (co to je? sbor oligarchů? Protože sbor států rozhodně ne) a USA si je potřeba uvědomit jednu věc. Evropa (evropské státy) NIKDY NIC NEUDĚLALI.

Napsal dusivk;1065276

Zrovna včera jsem se s přítelkyní bavili o historii a ona mi říká, že nezná ani řecké ani římské dějiny ani jejich bohy a nezná souvislosti, nikdy to nepotřebovala. Ja si myslím, že kdo je zná, ten ví, že všechno už tu bylo a proto i ví, jak všechno dopadne. A proto ho nemůže nic překvapit. Ani parcelování slabší Ukrajiny (pokolikáté v historii?) ani nedodržování úmluv z Budapešti (pokolikáté už?) ani další vývoj EU a Ukrajiny. Vydělá na tom Rusko a Čína. A ta umí sestřelovat satelity ;)

Napsal Bourgeois;1065926

Argument o obkličování Ruska mi přijde lehce přehnaný. Rusko má dvakrát víc atomovek než USA, nikdo si v životě nedovolí zaútočit na Rusko, pokud to není sebevražedný fanatik, co si přeje konec světa. Rusko je největší stát světa, co se táhne přes půlku planety, stačí účelově vybrat pár základen a hned to vypadá jako obkličování.

Napsal Bourgeois;1065926

Souhlas s tím, že naši dva poslední prezidenti jsou nejspíš agenti Ruska. Po převratu tu s náma hrajou hru na levici a pravici. Ten minulý se nás snažil přesvědčit hlavně o tom, že pravice a kapitalismus je synonymum pro kradení a neohlížení se na lidi. Což se mu docela podařilo, ale v civilizovaném světě tohle narozdíl od ČR neplatí.

Napsal Bourgeois;1065926

OK, podle odkazů, co jste poslal je neoliberalismus to, co já označuji za libertariánství.

Napsal Bourgeois;1065926

Potom je ale naprosto scestné to tahat do jakékoliv geopolitické debaty

Napsal Bourgeois;1065926

libertariáni nemají skoro žádnou reálnou politickou moc nikde na světě

.. zvoní telefon...

Putin: Ano?

Obama: Vlado, musíš s tím okamžitě přestat!

Putin: Proč?

Obama: Protože je to špatné, jak si vůbec něco takového můžeš před bohem dovolit?

Putin: Ale klid, víš že každý velký státník má nějakou slabůstku... a jak si to vůbec zjistil?

Obama: Jak? Sem kvůli tomu musel seděl dvě hodiny v pentagonu a poslouchat ty jejich analýzy situací a scénářů a pak se mě na to každý ptal při tiskovce.

Putin: (nervózní): Ehm... o čem že to mluvíš?

Obama: O té vaší bezprecedentní okupaci nezávislého státu.

Putin: (s úlevou v hlase): Jo tohle..

Obama: Sem si připadal jak blbec, netušil sem kde to vlastně je... kde to vlastně je?

Putin: Kde je co? Ukrajina?

Obama: Ale Ukrajina vím, ta je skoro v Evropě. Ale kde je ten Krym?

Putin: V Rusku!

Obama: (na pozadí šustí papír) Já tady čtu, že je to autonomní součást Ukrajiny a že si tam vpadl s armádou

Putin: To je jen místní domobrana, moje armáda nepřekročila hranice Sevastopolu.

Obama: Jakýho poolu? Vy tam hrajete kulečník?

Putin: Ne, pool, pol jako polis... prostě takové město kde máme vojáky a lodě

Obama: Počkej, vy tam už máte základnu? Tak proč je obsazujete?

Putin: Protože nacisté, fašisté a jiné ultrapravicové rozkladné živly v nové samozvané vládě ji chtějí zavřít.

Obama: Myslíš ty mírumilovné demostranty toužící po svobodě, demokracii a lidských právech?

Putin: Jo, to jsou oni.

Obama: Aha... hele ale takle to nejde. V dobách SSSR jste měli alespoň dost slušnosti abyste nám o invazi dali vědět předem... a já bych si mohl připravil argumenty proč s tím nemůžeme nic dělat.

Putin: Stejně s tím nemůžete nic dělat.

Obama: Jak nemůžu? Tohle je jasné a pregnantní porušení veškerého mezinárodního práva!

Putin: O to se nepřu, na to jste vy experti.

Obama: ale fakt, Vlado... takle to prostě nemůžeš dělat.

Putin: Myslíš, že sem to tam měl nejdřív vybombardovat veškerou infrastrukturu a pak jim nabídnout výhodné půjčky a nechat z nich zaplatit ruské firmy aby to opravily?

Obama: To taky... ale hlavně si nám o tom měl říct včas, teď vypadáme jako blbci. A co teprve evropa. Chudák Ashtonová.

Putin: To je zase kdo?

... následuje delší prodleva doprovázená šustěním papíru na obou stranách...

Obama: Hele, to je prý někdo jako evropská ministryně zahaničí

Putin (překvapeně): Evropa má vlastní ministerstvo zahraničí? A co je s ní?

Obama: Měla nervový kolaps. Přijela chudák do toho... (šustění papíru) Kyjeva, aby se vyfotila s novou demokratickou proevropskou vládou a najednou je obklopená fantiky a každý se jí ptál jak bude evropská unie hájit územní celistvost Ukrajiny proti ruské agresi...

Putin (samolibě): nijak

Obama: Ale to já vím taky.... ale ona to prostě nečekala a nervově se zhoutila... jsou u ní doktoři. Prý pořád kouká na svůj mobil a každého se ptá jaké číslo má Winston Churchill.

Putin: A to ti řekl její doktor?

Obama: Ne, kluci od NSA.

Putin: Jestli máš nějakou nahrávku tak si to pustíme v Soči na GÉ osmičce ať je tak také trošku sranda.

Obama: Hele, my tam asi nepojedem

Putin: Proč?

Obama: Protože jsi agresor, tyran a diktátor

Putin: No a co?

Obama: A nic... prostě musíme nějak prostestovat, chápeš, ne?

Putin: Ne. Ale když Vás to baví...

Obama: Hele, a co kdybychom na Vás uvalili nějaké sankce?

Putin: Hm, přijde na to jaké.

Obama: Mohli bychom zrušit Vaší spolupráci s NATO.

Putin: Myslíš jako že bych měl zavřít ten koridor do Afganistánu?

Obama: Tak nic no... ale mohl bych... (delší šustění papíru)... mohl bych prý neschat schválit nějaký zákon a dodávat do Evropy ten nový břidlicový plyn.

Putin: To by šlo... jen to prosím neschvaluj než dokončím ten plynovod do Číny.

Obama: Jasné... ale také prý bych Vám také mohl zmrazit nějaké majetky co máte u nás.

Putin: A já bych mohl přejít z dolarů na nějakou jinou měnu.

Obama: Teď kecáš... víš jak dlouho by trvalo než bys tohle protlačil?

Putin: Tři dny max... mě schválí parlament i vláda všechno.

Obama: Hajzle... víš jak ti někdy závidím?

Putin: Vím

Obama: Hele, ale my prostě nějaké ty sankce budeme muset přijmout... já pak řeknu někomu z hospodářského ať to s váma předtím projedná.

Putin: Takže jako vždy

Obama: Přesně. Ale co s tím Krymem? My to prostě uznat nemůžem, to po nás nemůžeš chtít

Putin: Tak nic neuznávej, my tam už jsme a nikam nejdeme.

Obama: Myslíš jako v tý Gruzii?

Putin: Přesně

Obama: To by šlo. Ale nechceš tam předtím zfalšovat nějaké referendum jako že s tím ty lidi souhlasí?

Putin: a pak byste to uznali?

Obama: Jasně, že ne... ale vypadalo by to trošku líp až jim budu vysvětlovat že s garancí územní celistvosti maj prostě smůlu... víš jak je to trapný?

Putin: Ne. Ale pokud ti to udělá radost tak tam nějaké referendum klidně udělám.

Obama: Díky Vlado. Hele pokud s tím chceš pomoct, máme tu skvělou PR firmu co se zaměřue na politiku a ti udělají super kampaň i pro naprosto ztracené případy. Volby v ČR už skončily tak snad mají čas.

Putin: Dík, ale myslím že to nebude potřeba, to projde tak jako tak.

Obama: Jako že ti to hoděj sami od sebe? Jak je k tomu chceš přemluvit?

Putin: Byl si někdy na Ukrajině?

Obama: Hm.. pravda.

Putin: A na tu GÉ osmičku fakt nepřijedeš?

Obama: Hele asi ne, uvidíme se za rok až se to uklidní.

Putin: Tak jestli je to všechno...

Obama: Jo počkej, mám tady email od Kerryho, chce výhodně půjčit Ukraijně nějakých 11 miliard dolarů na mizerný úrok... nevadí ti to?

Putin: Vůbec ne, alespoň zaplatí co mi dluží za plyn.

Obama: OK, tak ahoj za rok...