Syndrom vyhoření ze 100 % nasazení.

Jsi nekonkurence schopny, protoze jsi zatim nic neudelal a delas jen kraviny.

Otvorím zaujímavo znejúcu tému, mrknem kto ju založil, ak je to Panv12 okamžite zatváram.

Napsal koleno;1432080

Otvorím zaujímavo znejúcu tému, mrknem kto ju založil, ak je to Panv12 okamžite zatváram.

Přesně tak.Nechápu, ze ma jeste nekdo sílu na to reagovat.

Za socialismu by se ti to nestalo. Dostal bys material, naradi, odevzdal vyrobek a sel bys s cistou hlavou domu :-) dneska je to sama deprese a psychicky nemocny clovek co je otrokem svoji myslenky na to jak prezit

-.-

Dneska lidé platí raději za kurzy, aby se dozvěděli, jak se živit ... jenže když se dozvědí, že klíčem k úspěchu je začít něco dělat, tak raději googlují a hledají kurz, kde jim řeknou, jak vydělat peníze a přitom nedělat. Zaplatí za to, aby jim řekli, že podstatou je slíbit dalším X lidem např. formou nějakého webináře, jak vydělávat peníze bez práce a tak to jde pořád do kola. Panv12 je přesně ten případ člověka, který místo aby něco zkusil a pár let u toho vydržel, tak raději hledá zkratky.

Napsal koleno;1432080

Otvorím zaujímavo znejúcu tému, mrknem kto ju založil, ak je to Panv12 okamžite zatváram.

Ja to mam presne opacne, hleda jen podle zakladatele.

Napsal Jacker;1432082

Přesně tak.

Nechápu, ze ma jeste nekdo sílu na to reagovat.

Ty ji mas zda se taky.

Napsal darksir;1432066

To je fakt, po práci u PC je fyzická námaha super. Někdo to řeší na zahradě, někdo chodí do lesa, jiný si třeba hraje na zedníka a zvelebuje. U všeho se pročistí hlava. Nejhorší je makat JENOM hlavou.

jeden z důvodů proč jsem šel k volantu po 10 letech šoubování mozkových zavitů a přetvářky. Když jedu, relaxuji, když skáču po korbě a tahám paleťák tak vlastně posiluji.Vše OK pokud nenarazím v provozu nebo někde na firmě na mutanty, to pak zase člověk přemýšlí jestli to není chyba.

Napsal vodička;1432089

Ja to mam presne opacne, hleda jen podle zakladatele.

Ty ji mas zda se taky.

Promiň, nevyjádřil jsem se jasne."Smysluplně reagovat a snažit se radit"

Chapu, mne treba prijde, ze uz fakt zacal neco delat, takze proc ne.

panv12Nedá mi to nereagovat. Příběh ze života. Já se už na škole ve druháku začal věnovat programování iOS aplikací, šlo mi to velmi dobře, dokonce jsem pak pracoval i pro jednu zahraniční firmu na velmi dobře placené pozici a hned po škole řekli, že mě potřebují v centrále a že mi letenku zaplatí, byt mi zaplatí atd.. chvíli jsem žil v Israeli. Jenže pak přišel zásadní životní zvrat po zdravotní stránce a já si musel vybrat buď chci zdraví nebo fakt dobře placenou práci, do které se každý den těšim. Jen sem napíšu že šlo o oční problémy, že mi lékaři řekli, že pokud neomezím čas na počítači o několik hodin (předtím jsem u toho seděl 12 hodin) a zásadněji nezměním svůj životní styl hrozí, že se zdravotní stav zhorší mnohem rychleji a může se to změnit v trvalý stav. To bylo zrovna na návštěvě v Čechách (byl jsem tu na pár dní za rodiči). Nedbal jsem na doporučení českých kapacit v očním lékařství a odletěl zpět do Israele a pracoval další tři měsíce u firmy a skutečně se zanedlouho zdravotní stav velmi zásadně zhoršil - časté výpadky vidění, nedokázal jsem vůbec rozpoznat nějaké barvy, jednou se vzbudil a ,,viděl" jen obrysy, zavolal jsem do firmy a vzal jsem si den volna a za asi 16 hodin se to naštěstí vrátilo. Navštívil jsem nejlepší kliniku v Israeli a ty mě okamžitě poslali na operaci. Něco s rohovkou už si nepamatuju jak se to jmenovalo. měsíc jsem nesměl na počítač z toho 14 dní strávil v nemocnici a firmě to naštěstí nevadilo a poté maximálně na hodinu, pak dvě atd.Tím problémy teprve začali. Za pět měsíců od zákroku jsem šel na další operaci rohovky druhého oka na stejnou kliniku = znovu 14 dní ve špitále a další měsíc pauza. Došla mi už dovolená i zdravotní volno. Při kontrole obou očí a podstoupení množství vyšetření pro kontrolu zda se vše hojí dobře se zjistilo, že sice ano, nicméně začali další problémy. V průběhu následujících 8mi měsíců jsem šel ještě na 4 operace, už jsem toho začínal mít dost, byl jsem otrávenej, z toho všeho unavenej nemohl jsem pracovat navíc v cizí zemi ve městě, které je 2,5x dražší než Praha - firma byla tak laskavá, že mi nechali služební byt do doby než se dám do stavu kdy budu moct odletět do ČR. Měl jem sice velké úspory, ale Israel celkově nepatří zrovna k nejlevnějším, takže polštář úspor se postupně ztenčoval a ztenčoval. Do toho jsem ani nesměl odletět, protože jsem nesměl přijít do styku s velkým poklesem tlaku jaký je při vzletu a přistávání, který by mohl mít fatální následky.V Israeli jsem strávil celkem 2 a 3/4 roku než mi bylo lékaři dovoleno odletět, prodělal jsem 8 operací a z těch 2,3/4 let jsem pracoval jen 7 měsíců. Zbytek jsem promarodil a pak byl tak moc šťastnej, když jsem konečně! mohl sednout na letadlo a letět konečně zpátky do ČR, do levné ČR. Než jsem však v listopadu 2016 opustil Israel, zjistili mi ještě, že u mě dochází k degeneraci sítnice na pravém oku a že dochází ke ztenčování zrakového nervu. Poté už v Čechách, kdy se mi to dalo trochu dokupy - na pravé oko už nevidim, levé drží 40% jsem měsíc přemýšlel co dělat - s těmito zdravotními problémy přišla řada omezení. Přišel jsem o řidičák a najednou nemohl najít práci a než jsem se s tím naučil žít, stal jsem se závislým na druhých na několik měsíců - hrozný pocit a bezmoc, styděl jsem se za to, ale prý jsem k tomu dle rodiny neměl důvod. Rodina mi moc pomohla. Za měsíc po příletu jsem zjistil, že bych mohl prodávat nové zboží na eBay. To bylo v roce 2016 - našel jsem si obchodní partnery a po nasbírání několika pozitivních hodnocení to šlo výbrně. Jenže pro dnešní vědu neznámá nemoc, kdy jsem podstoupil mnoho testů nejen v Israeli a v ČR, ale i jinde v Evropě opět pokročila a hrozí mi odchlípnutí sítnice i na levém oku a možná ztráta zraku. 3 obchody na eBay se mi po roce mezitím tak rozjely, že je mi líto toho nechat, ale tak strašně mě to vyčerpává, že prostě cítím že to není ono a že musím během krátké doby ZNOVU změnit obor. Ach jo.Začal jsem se proto v listopadu rekvalifikovat na maseřinu a našel borce co umí speciální druhy masáží, který tu dělají jen 3 lidi v ČR a oba dva učil on a o které je v ČR velký zájem. Navíc jsem zjistil, že to očím nevadí a já si budu schopen udržet standard na který jsem zvyklý z bývalé práce programátora a z prodejce na eBay. Už se těšim, až kurz na získání živnosti dokončim a půjdu se konečně učit k němu. A pointa pro Tebe z mého životního příběhu? Nezáleží ani tak na tom co děláš (no částečně taky), pokud jsi zdravý, můžeš dělat cokoli. Důležité je zjistit si podmínky v daném oboru a jít do toho ,,po hlavě" a věnovat se tomu naplno a stále hledat informace - u prodeje na eBay je například dobré znát a naučit se mezinárodní dohody nebo chceš-li směrnice pro mezinárodní obchod a samozřejmě nesmí chybět výborná znalost angličtiny. Zaměř se POUZE na JEDNU oblast a té se věnuj naplno. Hlavně nesmíš skákat z jedné oblasti na druhou během krátké doby. Nespoléhej také jen na jeden projekt/produkt/dosaď si do rovnice cokoli jiného. Vždy mysli na zadní vrátka a počítej jak s variantou možného úspěchu, tak také s variantou neúspěchu. Najdi si lidi z oboru o který máš zájem nejlépe s mnohaletou praxí a ptej se - pomůže ti to vyvarovat se chybám, které už udělal někdo jiný, kdo je ochotný se o tom s tebou bavit.Pamatuj na jedno - žádný dotaz není hloupý l jedno moudro praví ,,Líná huba, holé neštěstí". Koukej se, uč se, zkoušej a postupně nabírej zkušenosti. Já se například budu nyní učit ty speciální masáže u člověka s 12 lety praxe a zjistil jsem taky, že mě to i baví a naplňuje. Nejdůležitější věc - dělej co tě baví, protože když tě to baví, dáš do toho úplně všechno a máš tak větší pravděpodobnost úspěchu (ne však zaručený úspěch :) )A ještě jedna věc - během této životní zkušenosti jsem si sáhl téměř na úplné dno. Jsem zároveň i rád, že jsem tuto zkušenost prožil, protože mi to dalo hodně - změnil jsem žebříček životních hodnot, dodalo mi to více životní síly a vyrovnanost. Přesto se domnívám, že jsem syndrom vyhoření nezažil nebo možná nepropukl naplno - stále mám chuť pracovat, vydělávat peníze a být v kontaktu s lidmi - to je můj hlavní motor a zase mám chuť do života. A domnívám se, že ani ty nemáš syndrom vyhoření - pouze nevíš jak/kam dál. Za svůj relativně ještě krátký život už jsem si toho prožil opravdu hodně. Byl jsem velmi bohatý a během dvou let padl téměř na úplné dno. Z každé ať už dobré či negativní zkušenosti jsem si něco vzal, vždy mi to něco dalo. Totéž doporučuji i tobě - najdi si vždy nějaké poučení z tvé ať už pozitivní či negativní zkušenosti. Zda ti má zkušenost pomůže a něco ti dá nevím, třeba ano nebo ne, to bohužel posoudit nedokážu.Každopádně vám všem lidi přeji krásné prožití Vánočních svátků ve zdraví, štěstí a pohodě a přeji vám všem šťastný vstup do Nového roku, už s číslovkou 2018. To je děs jak život letí... Mějte se fajn! :)

panv12Nedá mi to nereagovat. Příběh ze života. Já se už na škole ve druháku začal věnovat programování iOS aplikací, šlo mi to velmi dobře, dokonce jsem pak pracoval i pro jednu zahraniční firmu na velmi dobře placené pozici a hned po škole řekli, že mě potřebují v centrále a že mi letenku zaplatí, byt mi zaplatí atd.. chvíli jsem žil v Israeli. Jenže pak přišel zásadní životní zvrat po zdravotní stránce a já si musel vybrat buď chci zdraví nebo fakt dobře placenou práci, do které se každý den těšim. Jen sem napíšu že šlo o oční problémy, že mi lékaři řekli, že pokud neomezím čas na počítači o několik hodin (předtím jsem u toho seděl 12 hodin) a zásadněji nezměním svůj životní styl hrozí, že se zdravotní stav zhorší mnohem rychleji a může se to změnit v trvalý stav. To bylo zrovna na návštěvě v Čechách (byl jsem tu na pár dní za rodiči). Nedbal jsem na doporučení českých kapacit v očním lékařství a odletěl zpět do Israele a pracoval další tři měsíce u firmy a skutečně se zanedlouho zdravotní stav velmi zásadně zhoršil - časté výpadky vidění, nedokázal jsem vůbec rozpoznat nějaké barvy, jednou se vzbudil a ,,viděl" jen obrysy, zavolal jsem do firmy a vzal jsem si den volna a za asi 16 hodin se to naštěstí vrátilo. Navštívil jsem nejlepší kliniku v Israeli a ty mě okamžitě poslali na operaci. Něco s rohovkou už si nepamatuju jak se to jmenovalo. měsíc jsem nesměl na počítač z toho 14 dní strávil v nemocnici a firmě to naštěstí nevadilo a poté maximálně na hodinu, pak dvě atd.Tím problémy teprve začali. Za pět měsíců od zákroku jsem šel na další operaci rohovky druhého oka na stejnou kliniku = znovu 14 dní ve špitále a další měsíc pauza. Došla mi už dovolená i zdravotní volno. Při kontrole obou očí a podstoupení množství vyšetření pro kontrolu zda se vše hojí dobře se zjistilo, že sice ano, nicméně začali další problémy. V průběhu následujících 8mi měsíců jsem šel ještě na 4 operace, už jsem toho začínal mít dost, byl jsem otrávenej, z toho všeho unavenej nemohl jsem pracovat navíc v cizí zemi ve městě, které je 2,5x dražší než Praha - firma byla tak laskavá, že mi nechali služební byt do doby než se dám do stavu kdy budu moct odletět do ČR. Měl jem sice velké úspory, ale Israel celkově nepatří zrovna k nejlevnějším, takže polštář úspor se postupně ztenčoval a ztenčoval. Do toho jsem ani nesměl odletět, protože jsem nesměl přijít do styku s velkým poklesem tlaku jaký je při vzletu a přistávání, který by mohl mít fatální následky.V Israeli jsem strávil celkem 2 a 3/4 roku než mi bylo lékaři dovoleno odletět, prodělal jsem 8 operací a z těch 2,3/4 let jsem pracoval jen 7 měsíců. Zbytek jsem promarodil a pak byl tak moc šťastnej, když jsem konečně! mohl sednout na letadlo a letět konečně zpátky do ČR, do levné ČR. Než jsem však v listopadu 2016 opustil Israel, zjistili mi ještě, že u mě dochází k degeneraci sítnice na pravém oku a že dochází ke ztenčování zrakového nervu. Poté už v Čechách, kdy se mi to dalo trochu dokupy - na pravé oko už nevidim, levé drží 40% jsem měsíc přemýšlel co dělat - s těmito zdravotními problémy přišla řada omezení. Přišel jsem o řidičák a najednou nemohl najít práci a než jsem se s tím naučil žít, stal jsem se závislým na druhých na několik měsíců - hrozný pocit a bezmoc, styděl jsem se za to, ale prý jsem k tomu dle rodiny neměl důvod. Rodina mi moc pomohla. Za měsíc po příletu jsem zjistil, že bych mohl prodávat nové zboží na eBay. To bylo v roce 2016 - našel jsem si obchodní partnery a po nasbírání několika pozitivních hodnocení to šlo výbrně. Jenže pro dnešní vědu neznámá nemoc, kdy jsem podstoupil mnoho testů nejen v Israeli a v ČR, ale i jinde v Evropě opět pokročila a hrozí mi odchlípnutí sítnice i na levém oku a možná ztráta zraku. 3 obchody na eBay se mi po roce mezitím tak rozjely, že je mi líto toho nechat, když to tak hezky vydělává, ale tak strašně mě to vyčerpává, že prostě cítím že to není ono a že musím během krátké doby ZNOVU změnit obor. Ach jo.Začal jsem se proto v listopadu rekvalifikovat na maseřinu a našel borce co umí speciální druhy masáží, který tu dělají jen 3 lidi v ČR a oba dva učil on a o které je v ČR velký zájem. Navíc jsem zjistil, že to očím nevadí a já si budu schopen udržet standard na který jsem zvyklý z bývalé práce programátora a z prodejce na eBay. Už se těšim, až kurz na získání živnosti dokončim a půjdu se konečně učit k němu. A pointa pro Tebe z mého životního příběhu? Nezáleží ani tak na tom co děláš (no částečně taky), pokud jsi zdravý, můžeš dělat cokoli. Důležité je zjistit si podmínky v daném oboru a jít do toho ,,po hlavě" a věnovat se tomu naplno a stále hledat informace - u prodeje na eBay je například dobré znát a naučit se mezinárodní dohody nebo chceš-li směrnice pro mezinárodní obchod a samozřejmě nesmí chybět výborná znalost angličtiny. Zaměř se POUZE na JEDNU oblast a té se věnuj naplno. Hlavně nesmíš skákat z jedné oblasti na druhou během krátké doby. Nespoléhej také jen na jeden projekt/produkt/dosaď si do rovnice cokoli jiného. Vždy mysli na zadní vrátka a počítej jak s variantou možného úspěchu, tak také s variantou neúspěchu. Najdi si lidi z oboru o který máš zájem nejlépe s mnohaletou praxí a ptej se - pomůže ti to vyvarovat se chybám, které už udělal někdo jiný, kdo je ochotný se o tom s tebou bavit.Pamatuj na jedno - žádný dotaz není hloupý l jedno moudro praví ,,Líná huba, holé neštěstí". Koukej se, uč se, zkoušej a postupně nabírej zkušenosti. Já se například budu nyní učit ty speciální masáže u člověka s 12 lety praxe a zjistil jsem taky, že mě to i baví a naplňuje. Nejdůležitější věc - dělej co tě baví, protože když tě to baví, dáš do toho úplně všechno a máš tak větší pravděpodobnost úspěchu (ne však zaručený úspěch :) )A ještě jedna věc - během této životní zkušenosti jsem si sáhl téměř na úplné dno. Jsem zároveň i rád, že jsem tuto zkušenost prožil, protože mi to dalo hodně - změnil jsem žebříček životních hodnot, dodalo mi to více životní síly a vyrovnanost. Přesto se domnívám, že jsem syndrom vyhoření nezažil nebo možná nepropukl naplno - stále mám chuť pracovat, vydělávat peníze a být v kontaktu s lidmi - to je můj hlavní motor a zase mám chuť do života. A domnívám se, že ani ty nemáš syndrom vyhoření - pouze nevíš jak/kam dál. Za svůj relativně ještě krátký život už jsem si toho prožil opravdu hodně. Byl jsem velmi bohatý a během dvou let padl téměř na úplné dno. Z každé ať už dobré či negativní zkušenosti jsem si něco vzal, vždy mi to něco dalo. Totéž doporučuji i tobě - najdi si vždy nějaké poučení z tvé ať už pozitivní či negativní zkušenosti. Zda ti má zkušenost pomůže a něco ti dá nevím, třeba ano nebo ne, to bohužel posoudit nedokážu.Každopádně vám všem lidi přeji krásné prožití Vánočních svátků ve zdraví, štěstí a pohodě a přeji vám všem šťastný vstup do Nového roku, už s číslovkou 2018. To je děs jak život letí... Mějte se fajn! :)

panv12Nedá mi to nereagovat. Příběh ze života. Já se už na škole ve druháku začal věnovat programování iOS aplikací, šlo mi to velmi dobře, dokonce jsem pak pracoval i pro jednu zahraniční firmu na velmi dobře placené pozici a hned po škole řekli, že mě potřebují v centrále a že mi letenku zaplatí, byt mi zaplatí atd.. chvíli jsem žil v Israeli. Jenže pak přišel zásadní životní zvrat po zdravotní stránce a já si musel vybrat buď chci zdraví nebo fakt dobře placenou práci, do které se každý den těšim. Jen sem napíšu že šlo o oční problémy, že mi lékaři řekli, že pokud neomezím čas na počítači o několik hodin (předtím jsem u toho seděl 12 hodin) a zásadněji nezměním svůj životní styl hrozí, že se zdravotní stav zhorší mnohem rychleji a může se to změnit v trvalý stav. To bylo zrovna na návštěvě v Čechách (byl jsem tu na pár dní za rodiči). Nedbal jsem na doporučení českých kapacit v očním lékařství a odletěl zpět do Israele a pracoval další tři měsíce u firmy a skutečně se zanedlouho zdravotní stav velmi zásadně zhoršil - časté výpadky vidění, nedokázal jsem vůbec rozpoznat nějaké barvy, jednou se vzbudil a ,,viděl" jen obrysy, zavolal jsem do firmy a vzal jsem si den volna a za asi 16 hodin se to naštěstí vrátilo. Navštívil jsem nejlepší kliniku v Israeli a ty mě okamžitě poslali na operaci. Něco s rohovkou už si nepamatuju jak se to jmenovalo. měsíc jsem nesměl na počítač z toho 14 dní strávil v nemocnici a firmě to naštěstí nevadilo a poté maximálně na hodinu, pak dvě atd.Tím problémy teprve začali. Za pět měsíců od zákroku jsem šel na další operaci rohovky druhého oka na stejnou kliniku = znovu 14 dní ve špitále a další měsíc pauza. Došla mi už dovolená i zdravotní volno. Při kontrole obou očí a podstoupení množství vyšetření pro kontrolu zda se vše hojí dobře se zjistilo, že sice ano, nicméně začali další problémy. V průběhu následujících 8mi měsíců jsem šel ještě na 4 operace, už jsem toho začínal mít dost, byl jsem otrávenej, z toho všeho unavenej nemohl jsem pracovat navíc v cizí zemi ve městě, které je 2,5x dražší než Praha - firma byla tak laskavá, že mi nechali služební byt do doby než se dám do stavu kdy budu moct odletět do ČR. Měl jem sice velké úspory, ale Israel celkově nepatří zrovna k nejlevnějším, takže polštář úspor se postupně ztenčoval a ztenčoval. Do toho jsem ani nesměl odletět, protože jsem nesměl přijít do styku s velkým poklesem tlaku jaký je při vzletu a přistávání, který by mohl mít fatální následky.V Israeli jsem strávil celkem 2 a 3/4 roku než mi bylo lékaři dovoleno odletět, prodělal jsem 8 operací a z těch 2,3/4 let jsem pracoval jen 7 měsíců. Zbytek jsem promarodil a pak byl tak moc šťastnej, když jsem konečně! mohl sednout na letadlo a letět konečně zpátky do ČR, do levné ČR. Než jsem však v listopadu 2016 opustil Israel, zjistili mi ještě, že u mě dochází k degeneraci sítnice na pravém oku a že dochází ke ztenčování zrakového nervu. Poté už v Čechách, kdy se mi to dalo trochu dokupy - na pravé oko už nevidim, levé drží 40% jsem měsíc přemýšlel co dělat - s těmito zdravotními problémy přišla řada omezení. Přišel jsem o řidičák a najednou nemohl najít práci a než jsem se s tím naučil žít, stal jsem se závislým na druhých na několik měsíců - hrozný pocit a bezmoc, styděl jsem se za to, ale prý jsem k tomu dle rodiny neměl důvod. Rodina mi moc pomohla. Za měsíc po příletu jsem zjistil, že bych mohl prodávat nové zboží na eBay. To bylo v roce 2016 - našel jsem si obchodní partnery a po nasbírání několika pozitivních hodnocení to šlo výbrně. Jenže pro dnešní vědu neznámá nemoc, kdy jsem podstoupil mnoho testů nejen v Israeli a v ČR, ale i jinde v Evropě opět pokročila a hrozí mi odchlípnutí sítnice i na levém oku a možná ztráta zraku. 3 obchody na eBay se mi po roce mezitím tak rozjely, že je mi líto toho nechat, když to tak hezky vydělává, ale tak strašně mě to vyčerpává, že prostě cítím že to není ono a že musím během krátké doby ZNOVU změnit obor. Ach jo.Začal jsem se proto v listopadu rekvalifikovat na maseřinu a našel borce co umí speciální druhy masáží, který tu dělají jen 3 lidi v ČR a oba dva učil on a o které je v ČR velký zájem. Navíc jsem zjistil, že to očím nevadí a já si budu schopen udržet standard na který jsem zvyklý z bývalé práce programátora a z prodejce na eBay. Už se těšim, až kurz na získání živnosti dokončim a půjdu se konečně učit k němu. A pointa pro Tebe z mého životního příběhu? Nezáleží ani tak na tom co děláš (no částečně taky), pokud jsi zdravý, můžeš dělat cokoli. Důležité je zjistit si podmínky v daném oboru a jít do toho ,,po hlavě" a věnovat se tomu naplno a stále hledat informace - u prodeje na eBay je například dobré znát a naučit se mezinárodní dohody nebo chceš-li směrnice pro mezinárodní obchod a samozřejmě nesmí chybět výborná znalost angličtiny. Zaměř se POUZE na JEDNU oblast a té se věnuj naplno. Hlavně nesmíš skákat z jedné oblasti na druhou během krátké doby. Nespoléhej také jen na jeden projekt/produkt/dosaď si do rovnice cokoli jiného. Vždy mysli na zadní vrátka a počítej jak s variantou možného úspěchu, tak také s variantou neúspěchu. Najdi si lidi z oboru o který máš zájem nejlépe s mnohaletou praxí a ptej se - pomůže ti to vyvarovat se chybám, které už udělal někdo jiný, kdo je ochotný se o tom s tebou bavit.Pamatuj na jedno - žádný dotaz není hloupý l jedno moudro praví ,,Líná huba, holé neštěstí". Koukej se, uč se, zkoušej a postupně nabírej zkušenosti. Já se například budu nyní učit ty speciální masáže u člověka s 12 lety praxe a zjistil jsem taky, že mě to i baví a naplňuje. Nejdůležitější věc - dělej co tě baví, protože když tě to baví, dáš do toho úplně všechno a máš tak větší pravděpodobnost úspěchu (ne však zaručený úspěch :))A ještě jedna věc - během této životní zkušenosti jsem si sáhl téměř na úplné dno. Jsem zároveň i rád, že jsem tuto zkušenost prožil, protože mi to dalo hodně - změnil jsem žebříček životních hodnot, dodalo mi to více životní síly a vyrovnanost. Přesto se domnívám, že jsem syndrom vyhoření nezažil nebo možná nepropukl naplno - stále mám chuť pracovat, vydělávat peníze a být v kontaktu s lidmi - to je můj hlavní motor a zase mám chuť do života. A domnívám se, že ani ty nemáš syndrom vyhoření - pouze nevíš jak/kam dál. Za svůj relativně ještě krátký život už jsem si toho prožil opravdu hodně. Byl jsem velmi bohatý a během dvou let padl téměř na úplné dno. Z každé ať už dobré či negativní zkušenosti jsem si něco vzal, vždy mi to něco dalo. Totéž doporučuji i tobě - najdi si vždy nějaké poučení z tvé ať už pozitivní či negativní zkušenosti. Zda ti má zkušenost pomůže a něco ti dá nevím, třeba ano nebo ne, to bohužel posoudit nedokážu. Jo a v žádném případě nestojím o lítost. Napsal jsem jí sem proto, že by někomu mohla pomoci nebo ho popostrčit k nějakému zásadnějšímu životnímu rozhodnutí. Každopádně vám všem lidi přeji krásné prožití Vánočních svátků ve zdraví, štěstí a pohodě a přeji vám všem šťastný vstup do Nového roku, uf už s číslovkou 2018. To je děs jak ten život letí že... Mějte se fajn lidi! :)

Whow, tobě také krásný Nový rok a hlavně to zdravíčko ...

To je krasny pribeh. Obdivuju tvou vuli a odhodlani se s tim poprat a drzim palce do budoucna. Presne za tohle bych ty trollujici trotly placnul po tlame. Nic jim neni, jen jsou liny jako prase poradne makat :)