Předem bych nadhodil, že jsem na webtrh začal chodit čím dál méně, protože mi vadily opakující se témata jako "Jak začít podnikat, jak založím s.r.o a musím platit DPH u adsense?"
Zároveň předem deklaruji, že jsem si kvůli této diskuzi založil nový účet, protože přes starý login jsem relativně dohledatelný v práci.
Než položím otázku, popíšu svůj profesní / životní příběh (ve zkratce):
Jsem z okresního města na Moravě
Ještě na střední jsme s kamarády organizovali sportovní akce, založili jsme neziskovku a přes tu jsme organizovali závody, afterparty a měli jsme vlastní web, byli jsme celkem úspěšní, prosadili jsme zisk dotace na sport, šlapalo nám to, něco jsme vydělali, byli jsme jako skupina známí. Pak začaly maturity a výška, v nejlepší době jsme se na to vykašlali a nechali to plynout.
Na výšce jsem dělal asi půl roku weby, ale jen tak pro známý.
V druháku jsem nastoupil do IT firmy, jedné z největších, co tam byla, napřed jako na brigádu, pak jsem tam zůstal na plnej, začal jsem jako plnička dat, končil jsem na nejlukrativnějším oddělení jako analytik, chvilku jsem dělal projekťáka, neměl jsem ani hotovej druhák, dokázal jsem si vyhádat větší plat než většina starších kolegů, měl jsem výsledky a nastartovanou kariéru. Pak jsem začal po večerech s kolegou podnikat, pak se to nějak rozjelo a když mě posadili na post, kde jsem najednou nemusel nic dělat a jen jsem dostával slušnou výplatu, prostě jsem dal výpověď. Sehrál jsem to na to, že se chci věnovat škole a odešel jsem.
Začali jsme vyvíjet systém pro řízení fabrik, hlavní zákazník byla jedna z největších firem v oboru, ze začátku jsme jezdili v děravým embéčku, parkovali jsme za rohem, upláceli jsme obchoďáky šunkou, občas jsme neměli na benzín, do šesti do rána drtili kód a v sedm ráno jsme předávali, občas jeden z nás přijel na jednání přímo z kalby a tak musel spát v autě v lese za fabrikou. Jenže kolegovi ruplo v kouli, zblbla ho ženská, přestal chodit do práce, na 14 dní se ztrácel, neodevzdával práci včas a jednoho dne oznámil, že odlítá na jinej kontinent. Za čtyři dny. Zbyl mi tu po něm zdroják na dodnes systém s potenciálem a nepředanej projekt.
Ve stejné době jsem dostal nápad, že budu pronajímat e-shopy. Vzhledem k tomu, že to bylo v době, kdy se za eshop bralo 20k+, byl po tom celkem hlad, služby na netu byly v čechách snad tři. Vymyslel jsem projekt, udělali jsme pár prvních projektů na beta verzi a.. a můj bývalej kamarád zmizel jak pára nad hrncem i se zálohama. Projekty jsem nějak dodělal sám, ale o nejlepším systému na pronájem eshopu v ČR nemohla být ani řeč. Za půl roku se kamarád objevil s vymahačem dluhů s tím, že zálohy jsem žádný neplatil, ale zato jsem převzal dílo a že je tam sekera a penále. Byl jsem blbej, když jsem mu dával peníze, nenechal jsem ho podepsat některý doklady. Nicméně smlouvu jsem podepsanou měl, podkladů bylo dost, a tak jsem oproti očekávání všech zaplatil za poslední peníze dobrého právníka a pustil se do boje. Po půl roce jsem dosáhl mimosoudního vyrovnání, nicméně kde nic není, ani smrt nebere, splátkový kalendář má 8 let a nechtěl jsem mu ničit život, takže jsem nárokovanou částku snížil na životně únosnou.
Tak jsem začal dělat na sebe, pár webů, žádná sláva, ale byl jsem pořád na vš, sice jsem bydlel doma, pohyboval se v malé ztrátě, ale nějak to ekonomicky fungovalo, doma jsem využíval akorát ledničku a postel, školu a všechno ostatní jsem si platil sám.
Jeden z klientů mi nabídl podíl ve firmě, rozjeli jsme společnej eshop, staral jsem se o weby a okrajově jsem se staral o jeden segment prodeje. Šlo mi to, udělal jsem první větší kšeft, vydělali jsme kilo za pár dní a.. ..však to znáte, dohody jsou dohody, ale když před třema lidma leží balík peněz. Společníci měli pocit, že segment, který jsem skoro celý dělal já, i když mě tam přivedli, se má dělit rovným dílem. Dodnes si pamatuju, jak jsem ráno přišel na firmu, musel jsem na místě odevzdat papíry, razítka, smazat vše a pak jsem vyšel ven za dveře a šel pěšky domů:)
Nicméně nakonec jsme se dohodli na vyrovnání, vyplatili mě a já jsem stál s nulou na účtě doma a řešil, co budu dělat.
Nakonec to přišlo za dva dny, chtěl jsem založit podobnou firmu a dělat jen segment, za kterej jsem byl předtím zodpovědnej. Když se to dozvěděl jeden z našich partnerů, nabídl mi práci.
Tak jsem se stal manažerem v nadnárodní firmě mimo čr s pružnou pracovní dobou, volností, jejich plnou podporou a asi třema zrealizovanýma referencema na našem území (v té době konkurence dělala desítky). A platem, počítaným pouze z obratu (ze začátku jsem měl ještě desítku na nutné výdaje). Měl jsem jeden dobrej oblek, kterej mi koupil táta na první jednání s vedením, orezlýho peugeota (svůj podnikatelskej tuningovej závoďák jsem prodal kvůli umoření dluhů a investici) a začal jsem se starat. Po půl roce se začalo celkem dařit, koupil jsem si na úvěr první bmw, hromadu hadrů a pronajal si kancelář. V té době jsem pracoval asi 18 hodin denně a po večerech dělal pro pár firem weby a seo.
Po roce jsem do kanceláře nastěhoval programátora a během volných chvil na služebkách jsem dojednával kšefty, rozjel nějaké projekty na webu a z platu dotoval rozjezd firmy. Po půl roce jsem byl s investicí na nule a kolega přišel s tím, že bude dělat it v nějakém korporátu, dostal nabídku a odešel.
Já jsem mezitím v práci dostal na starosti trh se čtyřmi státy, zodpovědnost a pověst jednoho z nejlepších lidí ve firmě. V rámci možností, které jsem ve firmě měl, jsem dokázal neuvěřitelné a přežil všechny ty zákulisní války, převraty a výměny ředitelů. Koupil jsem si novější bmw s kmotrovskou spz, nakoupil několik perspektivních veteránů, dodělal si nějaké certifikáty, začal se učit další dva jazyky. Zaplatil jsem dluhy z mládí, doplatil leasing, koupil jsem nezbytné věci a zbytek začal půjčovat známým na jejich projekty.
Do toho mi zbylo cca pět klientů, kterým měsíčně vyfakturuji 15 - 20 a tři litry hází affily a adsense. Jenže ne všichni platí včas a pravidelně a klientů zbyla polovina, zkrachovali nebo se potácejí nad hrobem a mám tam nedobytné kilo.
Ve firmě to teď nejede, jak má, můj plat se po úsporných opatření přiblíží hranici, u které se mi ta práce vzhledem k nákladům, času a stresu moc nevyplatí dělat. Sice si vydělám o 20 více, než to, co bych mohl dělat a na co jsem studoal, ale.. už mě to prostě unavuje, začínám být utahanej a klesá mi produktivita a motivace.
Přemýšlím nad tím, že bych začal podnikat, jenže vyfakturovaných dvacet měsíčně na uživení není (i když na těch dvacet pracuju asi 40 hodin), mám strach z toho, že další zákazníky prostě nenajdu. Podnikal bych v čemkoliv, nemusím nutně dělat na webu, mám dokonce i peníze na investici, firmu s historií, zkušenosti, kanceláře, auto, kompy, kontakty)
Třeba mi tu někdo poradí, jestli bych měl jít podnikat naplno, pracovat naplno nebo naoko pracovat a po večerech podnikat.
Zkusím dát na oplátku pár rad těm mladším:
I s nejlepším kamarádem si sepisujte papír i na půjčený dvoulitr
Snažte se naspořit si aspoň trojnásobek vašeho příjmu
Soustřeďte se na jednu věc, nedělejte jich ze začátku dvacet
Při úspěchu nejsou hadry a drahé auto všechno
Nastudujte si základní ekonomické teorie, vyfakturovaných dvacet litrů neznamená dvacka měsíčně výplata
Důležitá je podpora rodiny
Nerozhazujte.
10. 6. 2013 23:13:18
Prodej
Více
