Podnikání nebo práce – kam dál v životě?

Mohu Vám, Dave 1337, zavolat?Osobně bych v podobné situaci určitě zkusil pár drobných věcí:- existuje několik jednoduchoučkých metod, jak si před sebe "zobrazit", kudy se můj život ubírá, ev. kam by mohl směřovat- v současnoti již nejsou psychologové jen doktory, kteří řeší patologické jevy v psychice - čím dál víc se to posouvá k poloze "hele psychologu, potřebuju v této oblasti svého života tomu dát vyšší level, pomoz mi v tom" (a ano, psychology má smysl vybírat jen ty lepší či špičkové, např. takové, co se uživí, i když je musí klienti platit ze svého) - zkusil bych- resp., jaké máte přátele? Je mezi nimi někdo, kdo si na nic nehraje a dokáže být upřimný?- kdybych měl víc času a peněz, tak si např. dopřeju několik kurzů soft skills, nějaké ty letní Lipnice apod (mne osobně by třeba zajímala sochařina a animovaný film..) - z jiných akcí mám vyzkoušeno, že člověk tam nejen poznává ten daný předmět, kolem kterého se ta akce točí, ale i fajn lidi a také sám sebe- jen tak sám si pronajmout na měsíc chatku v horách a chodit po okolí a nechat to na sebe a v sobě působit? Ticho je něco zázračného.- nebo na jachtě na Středozemním moři, s trochou duchovna a několika málo dalšími (tip doporučím)- duchovno - jak to máte s duchovnem?- třeba na dva týdny do nějakého kláštera? na měsíc? na rok? Jestli je Vám bližší budhistický nebo křesťanský je asi jedno...- a soukromě: co se Vám na dnešek zdálo?Vše dobré přeje Honza

Omlouvám se za prodlevu v odpovědi, tak trochu jsem se bál to téma znovu v prohlížeči otevřít, protože jsem nevěděl, co tady bude... Možná to znáte ten pocit, že byste měli něco udělat/vyřídit, ale bojíte se a odkládáte. Já to mám ad absurdum až tak, že jsem se nedokopal tohle téma několik dní otevřít. :) Zkusím všem rozumným komentářům odpovědět, zdůrazňuji rozumným.

Napsal Tuttinho;1297608

A myslíš, že ti co dělaj ve fabrice umí něco navíc, nebo dělají něco zajímavějšího než ty, taky umí hovno, ale ty narozdíl od nich aspoň za to hovno máš peníze, v tom je hlavní rozdíl, dnes valnou většinu nekvalifikované práce zvládne skoro každý o tom to opravdu není. Tak si třeba kup nějakej bar, diskoteku, restauraci, kde se budeš potkávat s hodně lidma a budeš ji rozvíjet, aspon tak to planuju já za nějakou dobu, protože mě baví vaření. SI Najdi něco co tě baví mimo online a realizuj se v tom.

Dost dobrý nápad, do restaurace bych asi nešel, to je hodně složitý a nevděčný byznys (ze strany partnerů i zákazníků), ale něco offline by asi prospělo. Myslím, že tenhle problém má dost lidí z IT byznysu, že vlastně nemají dost kontaktu s lidmi a pak to nějak hormonově ovlivňuje mozek nebo nevím co... kamarád se nechal zaměstnat jako číšník a během roku se - alespoň na venek - z těžkého introverta přeměnil na extroverta, který se umí bavit s každým. :)

Napsal malacanek;1297609

Já si myslím, že to bereš ze špatného konce. Jako první bych se snažil alespoň částečně odnaučit to porovnávání. Ono to občas dost člověka motivuje k výkonům, ale občas je to naopak kontraproduktivní a člověku se do toho nechce. A hlavně, nevěř všemu a všem, co říkají. Ne vždy to je pravda.

Pak bych začal od toho, co tě baví, a kterým směrem by jsi se chtěl v budoucnu ubírat. Máš dobrou finanční základu, takže si můžeš opravdu vybírat. Podle toho co píšeš, tak to zaměstnání asi nebude úplně ono. Nevidím to v dnešní době vůbec jako mínus, spíš naopak. Sice je hodně skeptických názorů, jak se v dnešní době nedá podnikat, ale podle mě vzniká hodně zajímavých nápadů od různých podnikavců a pak to stojí za to. Doba už trochu pokročila a lidé jsou ochotni zaplatit i nemalé peníze za různou zábavu atd. Pokud tě baví např. zmíněná automatizace, nebo něco s ní, tak si zkus udělat průzkum trhu a dělej třeba něco s tím.

V dnešní době jsou podle mě ty možnosti velké a pokud nepotřebuješ živit rodinu a generovat nějaké extra peníze, tak začni s tím, co tě teď baví a víš, že můžeš nějak zpeněžit třeba v budoucnu a začni na tom stavět.

To je taky velice rozumný názor. Rodinu nemám a asi radši neplánuju, protože bych byl otec na dvě věci. :/ A lidé jsou ochotni zaplatit i nemalé peníze za různou zábavu to bych tesal do kamene a bude to jenom větší a větší obor. Viz třeba jenom youtubeři, znudění lidé se koukají, jak jiní lidé hrají hry nebo rozbalují výrobky. :) Na jednu stranu jsou lidi, kteří neví, co by roupama dělali, a na druhou stranu je svět každý rok složitější a složitější no...

Napsal cargopro;1297613

je krátkozraké shodit práci ve "fabrice" neboť až tam se zhodnocuje to, co geniální jedinci vymysleli, vyprojektovali. Sám mám kopřivku z průchodu vrátnicí a do fabriky už bych nepáchl, ale strašák z toho udělali zase jenom lidi. Kastování zaměstnanců, šikana a jiné nástrahy, které potlačují individualitu. Přesto se tam stále nachází dost chytrých a samostatných jedinců, kteří nemají odvahu jít s kůží na trh na vlastní triko, riskovat a někdy mají "recht". Zvlášť v našich končinách jsou fabriky důležitý faktor (aktuálně automotiv), neboť nemáme nerosty ani moře, vše musí vytvořit hlavy a ruce. Boužel v našich fabrikách není motivací pro zaměstnace kromě platu i to budovatelské nadšení z doba T. Baťi, ale strach existenční.

Já jsem nikoho neshazoval (snad někdo jiný v topicu), maximálně tak feťáky a těžké alkoholiky nemám rád. Sám jsem potkal dost chytrých a sympatických lidí, kteří třeba pracují v autoprůmyslu a dělají relativně blbou práci na řadové pozici, i když jsou chytří (selský rozum), praktičtí, spolehliví, přátelští, ale prostě v životě se to vyvinulo tak, že třeba vyrostli někde na vesnici, otec jim řekl půjdeš na tuhle školu... a tak oni šli, nechali si vybrat svoji budoucnost někým jiným.

Napsal hor;1297612

Tak já si myslím že se opět pohybujeme na té bázi častých diskuzí nově založených anonymů tázajíc se kam investovat jejich miliony.... zkrátka v rovině "hypotetické" :))

Jak už jsem uvedl, mám tady na fóru účet (500+ příspěvků), ale přesně z důvodů komentářů jako od hor teď píšu jako anonym. Hypotetická rovina to není, je to taková prakticko-filozofická úvaha o (nejen) mém životě.

Napsal hnidopich;1297616

jak to vsechno stihas?

To není zas takové umění, když člověk nemá závazky (rodinu) a nemá 9-to-5 práci nebo práci, kde směňuje svůj čas za peníze. Ve velké části škol si taky můžeš sestavit rozvrh, aby se to dalo kombinovat s jinými věcmi. A v dnešní době je celkem jedno, kde žiješ a odkud pracuješ, pokud děláš online byznys. Myslím, že i tady na webtrhu je pár nomádů, kteři třeba žijí v Thajsku, na Kanárech nebo tak... O tom to opravdu není.

Napsal J.Čakloš;1297625

Urob infoprodukt o tom ako zarobiť milióny pred 30-tkou a potom o tom, ako nájsť stratenú motiváciu. :-))

To bych mohl prodávat tak jenom sám sobě. :) Nejsem moc dobrý v přesvědčování, natož abych vystupoval na kameru jako propagátor nějakého neurorestartu, mozkových vln a podobných blbin.

Napsal hor;1297630

To je zkrátka problém skoro všech affiláků a eshopařů rok po škole..... nahromadí se majetky v desítkách mega, a co pak. Kdo nespadne obklopen harémem prostitutek do drog a hazardu, ten to prostě nedá a ve svém Bentley si pustí výfukový plyn nebo se oddělá v jedné ze svých zahraničních nemovitostí.

Je to smutné, ale takové je prostě drobné podnikání při škole po česku a jeho důsledky. Ale aspoň všichni ti nováčci co si chtějí založit živnost vidí, co je čeká.

Nebudu konkrétní, ale i tady na webtrhu byli lidé, kteří něco rozjeli, je jim do třiceti, uvedený majetek mají v vyšších desítkách či stovkách mega - čili řádově větší než já, i když v jiných ohledech jsou mi celkem podobní. Otázka je co dál. Někdo pak skončí na antidepresivech, někdo se přestěhuje do rozvojové země a tam kritizuje dnešní svět, někdo prošustruje vše na pochybných projektech... Rozdíl mezi těmito lidmi a panem hor je, že tito lidé už na Webtrh několik let nechodí. A když sem chodili, snažili se lidem pomáhat a ne mít blbé kecy. Holt komunita se tu změnila.

Napsal OndrejDyrka;1297636

Charita. Je spousta lidí (hlavně mladých), kteří potřebují popostrčit, nějaký vzor a samozřejmě i finanční pomoc. To budu dělat já, až se dostanu do pozice OP.

Já přispívám přes Dobrý anděl, i když relativně málo... Vzor bych asi moc dobrý nebyl, finančně pomoct ale můžu, to je pravda.

Napsal Barbora Kulichová;1297669

Ideální čas hledat co vás baví, máte na to "neomezeně" času a peněz! Jsem ve stejném stavu ale bez těch peněz :D nemám čas ani peníze na to "hledat se" musím makat ve fabrice kde mne šikanují a tak dále a tak dále to už jsme tu četli. Peníze člověku asi zatemnují mozek, můžete dělat cokoli, od vašeho oboru třeba přes sport po humanitní věci. A můžete začít od začátku učit se od nuly nic vám v tom nebrání.

Téhle situaci rozumím, ale nedokážu se do ní v cítit, tak se to snad zlepší. :) Nejhorší co by se mohlo stát, je zůstat v tomhle krysím kolečku delší dobu, což se bohužel stává často a pak vznikají otrávené prodavačky, tragédi vzpomínající v dobrém na komunismus, důchodci nadávající na svoje vlastní zdraví atd. Myslím, že vždy je nějaká alternativa, nějaká možnost - akorát člověk musí nebát se a udělat ten první krok... a v tom máme evidentně problém oba dva. Nicméně určitě je dobré uvědomit si, že vždy budou lidi, kteří jsou na tom líp a lidi, kteří jsou na tom hůř... Už jenom to, že se člověk narodí v Česku je taková menší výhra v loterii oproti většině světa.

Napsal cargopro;1297674

já ho docela chápu, i když nejsem tak odporně bohatý jako Dave, také žádný bič nad sebou nemám, to se pak ráno nechce z postele a každý pohyb je zbytečný výdaj z úspor. Každý den si říkám jak to udělat abych byl šťastný a přitom nepřišel o žádný zlaťák, všude tolik nástrah!

To je pravda. :) Občas čtu nějaké blogy a tam vidím lidi, kteří nadšeně vstávají v 5:30, zaběhnou si patnáct kilometrů, pak šup do práce, kde něco zajímavého budují, večer se ještě věnují rodině. Otázka je, kde berou tu motivaci každý den. Tenhle měsíc je o tom tématu rozhovor ve Forbes s Jaromírem Jágrem, to je docela inspirativní, akorát jak tu inspiraci převést do praxe. :D

Napsal lVlorf3us;1297847

V tvé situaci bych si dal tak rok cestování kolem světa (čím exotičtější krajiny, tím lépe). Přijdeš na jiné myšlenky, změní se ti pohled na svět, získáš spoustu inspirace, ujasníš si své hodnoty a naučíš se toho o sobě a o životě tolik, kolik se nepoštěstí většině lidem za celý život. A nepochybuju o tom, že když budeš denně s někým na cestách kecat o svých a jejich příbezích, tak že dříve či později ti někdo vnukne nějakou myšlenku a dokáže tě vhodně nasměrovat, co dál. Ideálně vycestuj sám, nic tě nikde nebude omezovat / zdržovat / ovlivňovat a můžeš si dělat cokoli a chodit kamkoli se ti zachce.

A pokud o sobě jakožto introvertovi pochybuješ a říkáš si, že nějaké to kecání s cizincema není pro tebe, tak se neboj. Jsem taky introvert, ale jakmile jsem se ocitl v Thajsku, najednou to všechno opadlo. Lidi jsou obvykle introverti protože se bojí, že řeknou / udělají blbost a lidi si pak na ně budou roky prstem ukazovat. Jenže tady ty lidi vidíš obvykle jednou a šmitec (pokud tedy nejde o místní, mluvím teď o turistech), takže nikdo nic nehrotí. Pokecy s dalšíma turistama anebo místníma jsem prakticky cíleně vyhledával a byly to fajn chvíle. Ráno kecáš s novomanželama ze Singapuru, odpoledne s Ruskou, kterou to doma deptalo, tak se odstěhovala na ostrov Phi Phi, kde pomáhá v turistickém centru a večer na lodi hodíš řeč s vdovcem z Norska, který si našel novou lásku v Thajsku.. Prostě to by bylo, aby ty konverzace s tebou něco neudělaly a nějak tě neinspirovaly. :)

Takže opravdu doporučuju – vypadni odtud, cestuj. Po roce se vrátíš a budeš jinej člověk. Sice píšeš, že jsi rok žil a pracoval v zahraničí, ale to byla hádám Británie / USA. Chce to vypadnout do exotičtějších kultur a prostě opravdu cestovat. Něco jiného je být někde rok ubytovaný a chodit do práce a něco jiného je být neustále v pohybu (nebo třeba každých pár týdnů měnit lokaci).

Já jsem rok žil v Asii (i když ne Thajsko), akorát je pravda, že jsem tam nevystupoval tolik z té mojí komfortní zóny, kolik bych mohl; pokec jsem cíleně nevyhledával, už jsem byl takový absurdní loser, že mě tam třeba několikrát oslovily náhodně holky (v kavárně, v metru, na výletě) a prostě mi na sebe daly číslo nebo Facebook a já jsem toho nijak nevyužil, protože jsem vlastně nevěděl co a proč... Ale určitě člověku pobyt v zahraničí změní pohled na svět než kdyby celý život žil na maloměstě v partě svých známých od piva. Bavil jsem se tam s řadou zajímavých lidí, akorát jsem se pak zase vrátil a tak nějak zapadl do starých kolejí. No ale tohle léto by šlo něco naplánovat, třeba stopem do Ruska, vlakem do Číny nebo podobnou výpravu. :) Kdyby měl někdo podobné plány, dejte vědět.

Napsal boolk;1297949

Mohu Vám, Dave 1337, zavolat?

Osobně bych v podobné situaci určitě zkusil pár drobných věcí:

- existuje několik jednoduchoučkých metod, jak si před sebe "zobrazit", kudy se můj život ubírá, ev. kam by mohl směřovat

- v současnoti již nejsou psychologové jen doktory, kteří řeší patologické jevy v psychice - čím dál víc se to posouvá k poloze "hele psychologu, potřebuju v této oblasti svého života tomu dát vyšší level, pomoz mi v tom" (a ano, psychology má smysl vybírat jen ty lepší či špičkové, např. takové, co se uživí, i když je musí klienti platit ze svého) - zkusil bych

- resp., jaké máte přátele? Je mezi nimi někdo, kdo si na nic nehraje a dokáže být upřimný?

- kdybych měl víc času a peněz, tak si např. dopřeju několik kurzů soft skills, nějaké ty letní Lipnice apod (mne osobně by třeba zajímala sochařina a animovaný film..) - z jiných akcí mám vyzkoušeno, že člověk tam nejen poznává ten daný předmět, kolem kterého se ta akce točí, ale i fajn lidi a také sám sebe

- jen tak sám si pronajmout na měsíc chatku v horách a chodit po okolí a nechat to na sebe a v sobě působit? Ticho je něco zázračného.

- nebo na jachtě na Středozemním moři, s trochou duchovna a několika málo dalšími (tip doporučím)

- duchovno - jak to máte s duchovnem?

- třeba na dva týdny do nějakého kláštera? na měsíc? na rok? Jestli je Vám bližší budhistický nebo křesťanský je asi jedno...

- a soukromě: co se Vám na dnešek zdálo?

Vše dobré přeje Honza

Zavolat mi bohužel nemůžete. :) Ale díky za komentář, u psychologa jsem byl dvakrát (už před lety) a bylo to docela divné, čekal jsem nějakou radu, ale on to bral spíš tak, že bych se mu měl vypovídat a něco mu vyprávět, že 90% času mluvím já a on pokládá takové "koučovací" otázky. Já jsem naopak čekal nějaké rychlé řešení ve stylu "bod 1, bod 2, bod 3", což ale asi neexistuje, takže to nějak nedopadlo a už jsem tam znovu nešel. Opravdové přátele mám v podstatě tři a to ještě u dvou je to spíš takové jednostranné... Zbytek mojich sociálních interakcí jsou maximálně známí, lidi od vidění a tak no... Docela zoufalý život jak na to koukám no... Jsem ateista, ale někam vyrazit a pročistit si hlavu v létě by šlo - "malá" varianta by byla třeba dva týdny někde v horách, "velká" varianta by byla třeba Svatojakubská pouť. :) Samozřejmě můžete vy nebo kdokoliv jiný napsat (třeba tady do soukromé zprávy), ale telefon určitě uvádět nebudu.

Omlouvám se za prodlevu v odpovědi, tak trochu jsem se bál to téma znovu v prohlížeči otevřít, protože jsem nevěděl, co tady bude... Možná to znáte ten pocit, že byste měli něco udělat/vyřídit, ale bojíte se a odkládáte. Já to mám ad absurdum až tak, že jsem se nedokopal tohle téma několik dní otevřít. :) Zkusím všem rozumným komentářům odpovědět, zdůrazňuji rozumným.

Napsal Tuttinho;1297608

A myslíš, že ti co dělaj ve fabrice umí něco navíc, nebo dělají něco zajímavějšího než ty, taky umí hovno, ale ty narozdíl od nich aspoň za to hovno máš peníze, v tom je hlavní rozdíl, dnes valnou většinu nekvalifikované práce zvládne skoro každý o tom to opravdu není. Tak si třeba kup nějakej bar, diskoteku, restauraci, kde se budeš potkávat s hodně lidma a budeš ji rozvíjet, aspon tak to planuju já za nějakou dobu, protože mě baví vaření. SI Najdi něco co tě baví mimo online a realizuj se v tom.

Dost dobrý nápad, do restaurace bych asi nešel, to je hodně složitý a nevděčný byznys (ze strany partnerů i zákazníků), ale něco offline by asi prospělo. Myslím, že tenhle problém má dost lidí z IT byznysu, že vlastně nemají dost kontaktu s lidmi a pak to nějak hormonově ovlivňuje mozek nebo nevím co... kamarád se nechal zaměstnat jako číšník a během roku se - alespoň na venek - z těžkého introverta přeměnil na extroverta, který se umí bavit s každým. :)

Napsal malacanek;1297609

Já si myslím, že to bereš ze špatného konce. Jako první bych se snažil alespoň částečně odnaučit to porovnávání. Ono to občas dost člověka motivuje k výkonům, ale občas je to naopak kontraproduktivní a člověku se do toho nechce. A hlavně, nevěř všemu a všem, co říkají. Ne vždy to je pravda.

Pak bych začal od toho, co tě baví, a kterým směrem by jsi se chtěl v budoucnu ubírat. Máš dobrou finanční základu, takže si můžeš opravdu vybírat. Podle toho co píšeš, tak to zaměstnání asi nebude úplně ono. Nevidím to v dnešní době vůbec jako mínus, spíš naopak. Sice je hodně skeptických názorů, jak se v dnešní době nedá podnikat, ale podle mě vzniká hodně zajímavých nápadů od různých podnikavců a pak to stojí za to. Doba už trochu pokročila a lidé jsou ochotni zaplatit i nemalé peníze za různou zábavu atd. Pokud tě baví např. zmíněná automatizace, nebo něco s ní, tak si zkus udělat průzkum trhu a dělej třeba něco s tím.

V dnešní době jsou podle mě ty možnosti velké a pokud nepotřebuješ živit rodinu a generovat nějaké extra peníze, tak začni s tím, co tě teď baví a víš, že můžeš nějak zpeněžit třeba v budoucnu a začni na tom stavět.

To je taky velice rozumný názor. Rodinu nemám a asi radši neplánuju, protože bych byl otec na dvě věci. :/ A lidé jsou ochotni zaplatit i nemalé peníze za různou zábavu to bych tesal do kamene a bude to jenom větší a větší obor. Viz třeba jenom youtubeři, znudění lidé se koukají, jak jiní lidé hrají hry nebo rozbalují výrobky. :) Na jednu stranu jsou lidi, kteří neví, co by roupama dělali, a na druhou stranu je svět každý rok složitější a složitější no...

Napsal cargopro;1297613

je krátkozraké shodit práci ve "fabrice" neboť až tam se zhodnocuje to, co geniální jedinci vymysleli, vyprojektovali. Sám mám kopřivku z průchodu vrátnicí a do fabriky už bych nepáchl, ale strašák z toho udělali zase jenom lidi. Kastování zaměstnanců, šikana a jiné nástrahy, které potlačují individualitu. Přesto se tam stále nachází dost chytrých a samostatných jedinců, kteří nemají odvahu jít s kůží na trh na vlastní triko, riskovat a někdy mají "recht". Zvlášť v našich končinách jsou fabriky důležitý faktor (aktuálně automotiv), neboť nemáme nerosty ani moře, vše musí vytvořit hlavy a ruce. Boužel v našich fabrikách není motivací pro zaměstnace kromě platu i to budovatelské nadšení z doba T. Baťi, ale strach existenční.

Já jsem nikoho neshazoval (snad někdo jiný v topicu), maximálně tak feťáky a těžké alkoholiky nemám rád. Sám jsem potkal dost chytrých a sympatických lidí, kteří třeba pracují v autoprůmyslu a dělají relativně blbou práci na řadové pozici, i když jsou chytří (selský rozum), praktičtí, spolehliví, přátelští, ale prostě v životě se to vyvinulo tak, že třeba vyrostli někde na vesnici, otec jim řekl půjdeš na tuhle školu... a tak oni šli, nechali si vybrat svoji budoucnost někým jiným.

Napsal hor;1297612

Tak já si myslím že se opět pohybujeme na té bázi častých diskuzí nově založených anonymů tázajíc se kam investovat jejich miliony.... zkrátka v rovině "hypotetické" :))

Jak už jsem uvedl, mám tady na fóru účet (500+ příspěvků), ale přesně z důvodů komentářů jako od hor teď píšu jako anonym. Hypotetická rovina to není, je to taková prakticko-filozofická úvaha o (nejen) mém životě.

Napsal hnidopich;1297616

jak to vsechno stihas?

To není zas takové umění, když člověk nemá závazky (rodinu) a nemá 9-to-5 práci nebo práci, kde směňuje svůj čas za peníze. Ve velké části škol si taky můžeš sestavit rozvrh, aby se to dalo kombinovat s jinými věcmi. A v dnešní době je celkem jedno, kde žiješ a odkud pracuješ, pokud děláš online byznys. Myslím, že i tady na webtrhu je pár nomádů, kteři třeba žijí v Thajsku, na Kanárech nebo tak... O tom to opravdu není.

Napsal J.Čakloš;1297625

Urob infoprodukt o tom ako zarobiť milióny pred 30-tkou a potom o tom, ako nájsť stratenú motiváciu. :-))

To bych mohl prodávat tak jenom sám sobě. :) Nejsem moc dobrý v přesvědčování, natož abych vystupoval na kameru jako propagátor nějakého neurorestartu, mozkových vln a podobných blbin.

Napsal hor;1297630

To je zkrátka problém skoro všech affiláků a eshopařů rok po škole..... nahromadí se majetky v desítkách mega, a co pak. Kdo nespadne obklopen harémem prostitutek do drog a hazardu, ten to prostě nedá a ve svém Bentley si pustí výfukový plyn nebo se oddělá v jedné ze svých zahraničních nemovitostí.

Je to smutné, ale takové je prostě drobné podnikání při škole po česku a jeho důsledky. Ale aspoň všichni ti nováčci co si chtějí založit živnost vidí, co je čeká.

Nebudu konkrétní, ale i tady na webtrhu byli lidé, kteří něco rozjeli, je jim do třiceti, uvedený majetek mají v vyšších desítkách či stovkách mega - čili řádově větší než já, i když v jiných ohledech jsou mi celkem podobní. Otázka je co dál. Někdo pak skončí na antidepresivech, někdo se přestěhuje do rozvojové země a tam kritizuje dnešní svět, někdo prošustruje vše na pochybných projektech... Rozdíl mezi těmito lidmi a panem hor je, že tito lidé už na Webtrh několik let nechodí. A když sem chodili, snažili se lidem pomáhat a ne mít blbé kecy. Holt komunita se tu změnila.

Napsal OndrejDyrka;1297636

Charita. Je spousta lidí (hlavně mladých), kteří potřebují popostrčit, nějaký vzor a samozřejmě i finanční pomoc. To budu dělat já, až se dostanu do pozice OP.

Já přispívám přes Dobrý anděl, i když relativně málo... Vzor bych asi moc dobrý nebyl, finančně pomoct ale můžu, to je pravda.

Napsal Barbora Kulichová;1297669

Ideální čas hledat co vás baví, máte na to "neomezeně" času a peněz! Jsem ve stejném stavu ale bez těch peněz :D nemám čas ani peníze na to "hledat se" musím makat ve fabrice kde mne šikanují a tak dále a tak dále to už jsme tu četli. Peníze člověku asi zatemnují mozek, můžete dělat cokoli, od vašeho oboru třeba přes sport po humanitní věci. A můžete začít od začátku učit se od nuly nic vám v tom nebrání.

Téhle situaci rozumím, ale nedokážu se do ní v cítit, tak se to snad zlepší. :) Nejhorší co by se mohlo stát, je zůstat v tomhle krysím kolečku delší dobu, což se bohužel stává často a pak vznikají otrávené prodavačky, tragédi vzpomínající v dobrém na komunismus, důchodci nadávající na svoje vlastní zdraví atd. Myslím, že vždy je nějaká alternativa, nějaká možnost - akorát člověk musí nebát se a udělat ten první krok... a v tom máme evidentně problém oba dva. Nicméně určitě je dobré uvědomit si, že vždy budou lidi, kteří jsou na tom líp a lidi, kteří jsou na tom hůř... Už jenom to, že se člověk narodí v Česku je taková menší výhra v loterii oproti většině světa.

Napsal cargopro;1297674

já ho docela chápu, i když nejsem tak odporně bohatý jako Dave, také žádný bič nad sebou nemám, to se pak ráno nechce z postele a každý pohyb je zbytečný výdaj z úspor. Každý den si říkám jak to udělat abych byl šťastný a přitom nepřišel o žádný zlaťák, všude tolik nástrah!

To je pravda. :) Občas čtu nějaké blogy a tam vidím lidi, kteří nadšeně vstávají v 5:30, zaběhnou si patnáct kilometrů, pak šup do práce, kde něco zajímavého budují, večer se ještě věnují rodině. Otázka je, kde berou tu motivaci každý den. Tenhle měsíc je o tom tématu rozhovor ve Forbes s Jaromírem Jágrem, to je docela inspirativní, akorát jak tu inspiraci převést do praxe. :D

Napsal lVlorf3us;1297847

V tvé situaci bych si dal tak rok cestování kolem světa (čím exotičtější krajiny, tím lépe). Přijdeš na jiné myšlenky, změní se ti pohled na svět, získáš spoustu inspirace, ujasníš si své hodnoty a naučíš se toho o sobě a o životě tolik, kolik se nepoštěstí většině lidem za celý život. A nepochybuju o tom, že když budeš denně s někým na cestách kecat o svých a jejich příbezích, tak že dříve či později ti někdo vnukne nějakou myšlenku a dokáže tě vhodně nasměrovat, co dál. Ideálně vycestuj sám, nic tě nikde nebude omezovat / zdržovat / ovlivňovat a můžeš si dělat cokoli a chodit kamkoli se ti zachce.

A pokud o sobě jakožto introvertovi pochybuješ a říkáš si, že nějaké to kecání s cizincema není pro tebe, tak se neboj. Jsem taky introvert, ale jakmile jsem se ocitl v Thajsku, najednou to všechno opadlo. Lidi jsou obvykle introverti protože se bojí, že řeknou / udělají blbost a lidi si pak na ně budou roky prstem ukazovat. Jenže tady ty lidi vidíš obvykle jednou a šmitec (pokud tedy nejde o místní, mluvím teď o turistech), takže nikdo nic nehrotí. Pokecy s dalšíma turistama anebo místníma jsem prakticky cíleně vyhledával a byly to fajn chvíle. Ráno kecáš s novomanželama ze Singapuru, odpoledne s Ruskou, kterou to doma deptalo, tak se odstěhovala na ostrov Phi Phi, kde pomáhá v turistickém centru a večer na lodi hodíš řeč s vdovcem z Norska, který si našel novou lásku v Thajsku.. Prostě to by bylo, aby ty konverzace s tebou něco neudělaly a nějak tě neinspirovaly. :)

Takže opravdu doporučuju – vypadni odtud, cestuj. Po roce se vrátíš a budeš jinej člověk. Sice píšeš, že jsi rok žil a pracoval v zahraničí, ale to byla hádám Británie / USA. Chce to vypadnout do exotičtějších kultur a prostě opravdu cestovat. Něco jiného je být někde rok ubytovaný a chodit do práce a něco jiného je být neustále v pohybu (nebo třeba každých pár týdnů měnit lokaci).

Já jsem rok žil v Asii (i když ne Thajsko), akorát je pravda, že jsem tam nevystupoval tolik z té mojí komfortní zóny, kolik bych mohl; pokec jsem cíleně nevyhledával, už jsem byl takový absurdní loser, že mě tam třeba několikrát oslovily náhodně holky (v kavárně, v metru, na výletě) a prostě mi na sebe daly číslo nebo Facebook a já jsem toho nijak nevyužil, protože jsem vlastně nevěděl co a proč... Ale určitě člověku pobyt v zahraničí změní pohled na svět než kdyby celý život žil na maloměstě v partě svých známých od piva. Bavil jsem se tam s řadou zajímavých lidí, akorát jsem se pak zase vrátil a tak nějak zapadl do starých kolejí. No ale tohle léto by šlo něco naplánovat, třeba stopem do Ruska, vlakem do Číny nebo podobnou výpravu. :) Kdyby měl někdo podobné plány, dejte vědět.

Napsal boolk;1297949

Mohu Vám, Dave 1337, zavolat?

Osobně bych v podobné situaci určitě zkusil pár drobných věcí:

- existuje několik jednoduchoučkých metod, jak si před sebe "zobrazit", kudy se můj život ubírá, ev. kam by mohl směřovat

- v současnoti již nejsou psychologové jen doktory, kteří řeší patologické jevy v psychice - čím dál víc se to posouvá k poloze "hele psychologu, potřebuju v této oblasti svého života tomu dát vyšší level, pomoz mi v tom" (a ano, psychology má smysl vybírat jen ty lepší či špičkové, např. takové, co se uživí, i když je musí klienti platit ze svého) - zkusil bych

- resp., jaké máte přátele? Je mezi nimi někdo, kdo si na nic nehraje a dokáže být upřimný?

- kdybych měl víc času a peněz, tak si např. dopřeju několik kurzů soft skills, nějaké ty letní Lipnice apod (mne osobně by třeba zajímala sochařina a animovaný film..) - z jiných akcí mám vyzkoušeno, že člověk tam nejen poznává ten daný předmět, kolem kterého se ta akce točí, ale i fajn lidi a také sám sebe

- jen tak sám si pronajmout na měsíc chatku v horách a chodit po okolí a nechat to na sebe a v sobě působit? Ticho je něco zázračného.

- nebo na jachtě na Středozemním moři, s trochou duchovna a několika málo dalšími (tip doporučím)

- duchovno - jak to máte s duchovnem?

- třeba na dva týdny do nějakého kláštera? na měsíc? na rok? Jestli je Vám bližší budhistický nebo křesťanský je asi jedno...

- a soukromě: co se Vám na dnešek zdálo?

Vše dobré přeje Honza

Zavolat mi bohužel nemůžete. :) Ale díky za komentář, u psychologa jsem byl dvakrát (už před lety) a bylo to docela divné, čekal jsem nějakou radu, ale on to bral spíš tak, že bych se mu měl vypovídat a něco mu vyprávět, že 90% času mluvím já a on pokládá takové "koučovací" otázky. Já jsem naopak čekal nějaké rychlé řešení ve stylu "bod 1, bod 2, bod 3", což ale asi neexistuje, takže to nějak nedopadlo a už jsem tam znovu nešel. Opravdové přátele mám v podstatě tři a to ještě u dvou je to spíš takové jednostranné... Zbytek mojich sociálních interakcí jsou maximálně známí, lidi od vidění a tak no... Docela zoufalý život jak na to koukám no... Jsem ateista, ale někam vyrazit a pročistit si hlavu v létě by šlo - "malá" varianta by byla třeba dva týdny někde v horách, "velká" varianta by byla třeba Svatojakubská pouť. :) Samozřejmě můžete vy nebo kdokoliv jiný napsat (třeba tady do soukromé zprávy), ale telefon určitě uvádět nebudu.

Vyprdni se na to a rozjed loupárnu brambor

kup si motorku, nějakou tu výbavičku a jeď !

S tou poutí to je podle mě super nápad! :)Když jsi tady u těch zajímavých "alternativ" - někde jsem zaslechl o terapii tmou. Sám bych na to koule asi neměl, ale podle mě to může být hodně proměňující. :)

Napsal dave1337;1298388

Zavolat mi bohužel nemůžete. :) Ale díky za komentář, u psychologa jsem byl dvakrát (už před lety) a bylo to docela divné, čekal jsem nějakou radu, ale on to bral spíš tak, že bych se mu měl vypovídat a něco mu vyprávět, že 90% času mluvím já a on pokládá takové "koučovací" otázky. Já jsem naopak čekal nějaké rychlé řešení ve stylu "bod 1, bod 2, bod 3", což ale asi neexistuje, takže to nějak nedopadlo a už jsem tam znovu nešel. Opravdové přátele mám v podstatě tři a to ještě u dvou je to spíš takové jednostranné... Zbytek mojich sociálních interakcí jsou maximálně známí, lidi od vidění a tak no...

Docela zoufalý život jak na to koukám no... Jsem ateista, ale někam vyrazit a pročistit si hlavu v létě by šlo - "malá" varianta by byla třeba dva týdny někde v horách, "velká" varianta by byla třeba Svatojakubská pouť. :)

Samozřejmě můžete vy nebo kdokoliv jiný napsat (třeba tady do soukromé zprávy), ale telefon určitě uvádět nebudu.

Děkuju za odpověď, určitě se ozvu, zkusím tedy něco sepsat. Ještě návrh: SIM stojí 150 a telefon 400, to byste si mohl dovolit investovat ne? ;-) Podobně jako Vy mám ještě další účet zde na webtrhu; stejně tak mám po ruce ještě další telefonní číslo, než to, které všichni znají (např. někdy potřebujete zavolat ke konkurenci či vyřídit něco podobně citlivého aniž by člověk na druhé straně "upravoval" svou reakci podle toho, co jste za firmu)---------- Příspěvek doplněn 13.06.2016 v 13:26 ----------

Napsal dave1337;1298388

Zavolat mi bohužel nemůžete. :) Ale díky za komentář, u psychologa jsem byl dvakrát (už před lety) a bylo to docela divné, čekal jsem nějakou radu, ale on to bral spíš tak, že bych se mu měl vypovídat a něco mu vyprávět, že 90% času mluvím já a on pokládá takové "koučovací" otázky. Já jsem naopak čekal nějaké rychlé řešení ve stylu "bod 1, bod 2, bod 3", což ale asi neexistuje, takže to nějak nedopadlo a už jsem tam znovu nešel. Opravdové přátele mám v podstatě tři a to ještě u dvou je to spíš takové jednostranné... Zbytek mojich sociálních interakcí jsou maximálně známí, lidi od vidění a tak no...

Docela zoufalý život jak na to koukám no... Jsem ateista, ale někam vyrazit a pročistit si hlavu v létě by šlo - "malá" varianta by byla třeba dva týdny někde v horách, "velká" varianta by byla třeba Svatojakubská pouť. :)

Samozřejmě můžete vy nebo kdokoliv jiný napsat (třeba tady do soukromé zprávy), ale telefon určitě uvádět nebudu.

Jedna cesta, jak začít, je, jak to udělal kdysi Antonín zvaný Veliký: odešel sám do pouště. A tam objevil to důležité. Pro většinu z nás je rozumnější nechat se vést. To je např. ten koučink, vedení zkušeným psychologem, duchovní doprovázení, dokonce může pomoct být součástí malé, třeba duchovně zaměřené skupinky (nebo i méně duchovně zaměřené, např. různé silácké skupinky, jako rugby, motorkáři, apod. Vás také mohou výrazně změnit). Křesťanství, a nejen ono, má tradici duchovního vedení. Necháte se prostě vést někým, kdo je na té cestě o několik etap před Vámi (ano, zrovna Antonín Veliký byl vyhledávaným rádcem). Takové vedení patří k podstatě jakékoli duchovní cesty, jakéhokoli náboženství, jakéhokoli osobnostního vývoje. (v současnosti to není tak jasně zřejmé, protože např. církve to úplně nezvládají a naopak jsou tu pokusy o "duchovní sámošku", kde se člověk obslouží sám, vybere si, co se mu líbí, ale asi je zde na první pohled vidět, že to moc nemůže fungovat)Samozřejmě tady je to hledání a zkoušení, kdo by mi mohl vyhovět, komu se mohu svěřit. Může to být dobrý psycholog nebo dobrý zpovědník nebo mnich nebo někdy i někdo úplně obyčejný, ale se zkušenostmi a otevřeným srdcem. Třeba, jakých osobností si vážíte? Dokážu si představit, že člověk několika takovým osobnostem zavolá a zkusí nabídnout, že by u nich chtěl zadarmo v něčem pomáhat, aby mohl být blízko a vidět jak dotyčný/á osobnost žije a co dělá. Napadá Vás něco?

Napsal boolk;1298833

Jedna cesta, jak začít, je, jak to udělal kdysi Antonín zvaný Veliký: odešel sám do pouště. A tam objevil to důležité.

Pro většinu z nás je rozumnější nechat se vést. To je např. ten koučink, vedení zkušeným psychologem, duchovní doprovázení, dokonce může pomoct být součástí malé, třeba duchovně zaměřené skupinky (nebo i méně duchovně zaměřené, např. různé silácké skupinky, jako rugby, motorkáři, apod. Vás také mohou výrazně změnit).

Jsem rád, že se tu rozběhla taková diskuze, některé myšlenky stojí za to. A téma se trochu nechtěně přesunulo od "podnikání vs. práce" k duchovnu. :D Na druhou stranu mi přijde, že spousta těch věcí - koupit si motorku a vyrazit na cestu, odejít do pouště meditovat a tak - je v podstatě utíkání od problémů, utíkání z reality. Někdo utíká k alkoholu a drogám, někdo k počítačovým hrám (taky jsem měl období :)) nebo workoholismu a někdo utíká do jiné země. Ano, každá ta situace je v něčem jiná, ale možná by bylo lepší se problémům postavit čelem a dlouhodobě. Akorát doufám, že tyhle problémy neřeším jenom já. Možná teď mám moc volného času a tak začínám přemýšlet nad kravinami a upadat do deprese. :)

Postavit se problémům čelem často vyžaduje odstup a jiný pohled. A ten prostě nezískáš, pokud jsi celý život v nějaké bublině. Kdo nikdy neopustil ČR si třeba neuvědomí, jak negativní a povrchní národ jsme. Až když se vydáš na druhý konec světa a máš ten odstup, tak si to plně uvědomíš. Stejně tak to je s problémama. Pokud jsou součástí tvé denní reality, vnímáš to skoro jako samozřejmost. Až když se z té reality vymaníš, si všimneš, že tam nějaký problém je a začneš přemýšlet, jak ho vyřešit.Svým způsobem může být cestování útěkem od reality, ale co je na tom zlého? Ta dnešní realita není zrovna nic úžasného. :) Když jsi několik desetiletí bombardován a "zušlechťován" okolím a jsou na tebe kladeny obrovské nároky, tak běžný člověk nemá ani minutu času denně na to, aby nějak reflektoval a zhodnotil svůj život, aby měl čas si ujasnit své hodnoty, dát si nějaké cíle, nějakou vizi, najít nějaký smysl života atd. A teď nemyslím jen spirituální cíle / smysl, myslím obecně cokoli.. Žijem v době, kdy jsme zahlceni informacemi – dnes nám do mozku putuje tolik informací, kolik nedoputovalo před pár dekádama lidem za celý rok. Na netu už prakticky nečteme, jen skenujeme, protože prostě není čas. A nějaký seriál, kniha, anebo víkend v přírodě to moc nedožene – určitě to pomáhá, ale pokud chce člověk opravdu projít nějakou změnou a zamyslet se nad vším do hloubky, musí opustit ty své standardní bubliny: lokace (vypadnout co nejdál od ČR), kulturu (čím odlišnější kultura v destinaci bude, tím líp), práce (tím neříkám změnit práci, ale prostě na pár týdnů dočista "vypnout"), a pokud možno tak i internet, mail a sociální sítě (jinak můžem změnit lokaci, ale svým způsobem budem stále duchem přítomni "doma"). Až z těchle bublin člověk vystoupí, třeba na 3-4 týdny, tak to s ním prostě něco provede. Pak se může vrátit do té "reality", ale bude se už prostě chovat a žít jinak, byť třeba jen o trochu jinak./// Ještě jsem zapomněl na jedno velké pozitivum a to je to, že člověk zjistí, co v něm je a čeho je schopen, pokud se vydá třeba na nějaké náročné treky, okusí nové aktivity atd. A třeba najde i nové záliby – mě nikdy nebavilo schorchlování, protože v Chorvatsku jsem prostě pod tou vodou viděl prd, tak jsem to zavrhnul. V Thajsku jsem si to vyzkoušel znovu na Chicken Islandu a bomba, korálové útesy, exotické ryby, mušle.. pak jsem schorchloval už prakticky denně. :) Plus cestování hodně zvýšilo mou hladinu tolerance. Tady jsem dřív brblal, když poprchávalo a pak, když jsem dorazil do Thajska, tak byl takový průtrž mračen, že bylo vidět maximálně na 3 metry. Do toho bylo circa 35 stupňů, takže člověk byl mokrej jak od deště, tak od potu. A v tomhle jsem hledal ubytování (vystoupil jsem z busu asi o 3 km jinde..) s 10 kilama na rameni a 7 kilama na zádech. :) A takových "deštíků" jsem tam zažil hodně, takže když začne lít tady, tak často ani nenasazuju kapucu a usměju se, jak je to proti tomu Thajsku prd. Taktéž tam nikdo neřeší čas.. když ti někdo řekne "za 5 minut", čekáš čtvrthodinu. Když ti někdo řekne, že se na výlet odjíždí v 8:00, přijedou vysmátý v 8:30 anebo později. :) Když k tomu přičtu zážitky z letišť, třeba 16 hodinové noční čekání na přestup v Soulu, tak mě to v tomhle ohledu hodně změnilo a už tak obsesivně neřeším čas, jako dříve... A příkladů by se jistě našlo více. Zkrátka a dobře, kdo může, aspoň jednou si něco takového dopřejte, stojí to za to a sice se říká, že lidi se nemění, ale.. prostě mění, jen je k tomu potřeba ideální prostředí a ideální zážitky.

Napsal dave1337;1300331

Jsem rád, že se tu rozběhla taková diskuze, některé myšlenky stojí za to. A téma se trochu nechtěně přesunulo od "podnikání vs. práce" k duchovnu. :D

Na druhou stranu mi přijde, že spousta těch věcí - koupit si motorku a vyrazit na cestu, odejít do pouště meditovat a tak - je v podstatě utíkání od problémů, utíkání z reality.

Někdo utíká k alkoholu a drogám, někdo k počítačovým hrám (taky jsem měl období :)) nebo workoholismu a někdo utíká do jiné země. Ano, každá ta situace je v něčem jiná, ale možná by bylo lepší se problémům postavit čelem a dlouhodobě.

Akorát doufám, že tyhle problémy neřeším jenom já. Možná teď mám moc volného času a tak začínám přemýšlet nad kravinami a upadat do deprese. :)

On život je hlavně o osobnostním růstu, i když v jedné etapě nám připadá, že je to hlavně o penězích, jindy hlavně o tom, co nejvíc zažít a zase jindy si nejvíc ceníme vztahů. Takže, pokud se ptám, kam dál v životě, tak řešení může přijít až na základě nějakého pochopení smyslu mého života - mytady můžeme radit, jaké otázky si klást a co na sebe zkusit - ale odpověď se může objevit jen ve Vašem nitru. A osobnostní růst a duchovno je téměř totéž, i když v Čechách se o tom nesmí mluvit ;-) lVlorf3us nade mnou to popisuje moc hezky. Duchovno (či náboženství) pak pomáhá získávat ten odstup od sebe a od světa každodenně, uvědomovat si základní věci, vracet se k podstatnému a chcete-li, vidět život z úhlu pohledu věčnosti (tento úhel pohledu zmiňuje např. Neviditelný pes v původním podtitulu webu nebo Steve Jobs na Stanfordu (česky např. https://oslik.wordpress.com/2008/11/06/steve-jobs-zachovejte-si-dychtivost-zachovejte-si-posetilost )) A nebo se můžete postavit problémům kolem čelem: jděte pomáhat do misií... někteří mladí, co tam byli, to považují za nutný zážitek pro nás usedlé středoevropany... a je to zase totéž, co říká lVlorf3us. Nebo třeba Orko Vácha (jako autora doporučuju) - zmiňuje odobný typ setkání s realitou z Antakrtidy: nicotný človíček, ztracený mezi ledovci (možná pár minut od smrti) a jeho pohled na "naše české" problémy.

Ahoj.Taky se přidám se svou radou. Já mám sice na účtu čtyřmístné částky, ale šťastnější jsem taky čtyřikrát. Tvůj život mi přijde opravdu vyprázdněný. Myslím, že cestování nepomůže, jak tu všichni radí. Sice vytáhne ze stereotypu ale pak je to už furt podobné...nemám nic proti cestování, ale nepřijde mi to jako vhodná životní náplň, člověk je pak jako sáček ve větru. Já bych řekla, že ty naopak potřebuješ rodinu. Blízkého člověka, pŕítelkyni, posléze manželku, která tě k slzám naštve, ale i k slzám rozesměje. Které někdo ukrade auto, protože ho blbě zamkla, ale která ti nechá milý vzkaz na lednici, který si schováš do peněženky jako talisman. S blízkým člověkem, který ti dává nejen radosti, ale i starosti, přichází do života nový rozměr. A ještě další rozměr přichází s narozením prcka, bezbranného tvorečka, který je na tobě závislý, až z něj vyroste puberťák, který ti při party zdemoluje dům a kterého bys nejradši zabil...žít život emočně naplno i s tím špatným, to je to pravé žití. Jinak je to nuda a strach naplno žít. Říkáš, že tu pomáháš ostatním..kdyby tě moje zpráva zaujala, tak piš do zpráv, ráda to rozvedu.

Jj, pořiď si manželku, přítelkyni. ta už ti od těch peněz pomůže. A zas budeš mít motivaci pokračovat dál.

Napsal onsad;1301194

Jj, pořiď si manželku, přítelkyni. ta už ti od těch peněz pomůže. A zas budeš mít motivaci pokračovat dál.

Možná pomůže, možná nepomůže. Každopádně bude mít v životě lásku, která je nad všechny peníze.Já také svému IT manželovi pomáhám výrazně od peněz, kdyby mne neměl a neměli jsme spolu holčičku a žil by někde vjednopokové servrovně (což by mnoha it lidem dostatečně stačilo), už by měl asi taky sedmimístnou částku na účtě. Ale hold peníze nejsou všechno a láska je nad všechny peníze. Asi jsem romantik, ale tak to vidím. Pŕipadá mi to jako platonova jeskyně. Z první jsem vystoupila, když jsem potkala svého současného manžela, z druhé, když se nám narodila dcera. Myslím, že žádná duchovní cesta by nepřispěla k mému osobnostní u růstu tak, jako manželství a rodičovství. Kde chybí láska, tam jsou peníze na nic...dříve či později k tomudojde každý člověk bez lásky, troufám si říct.

Přečti si Malého Prince :)

Keď už je tu reč o knihách, tak mne sa páčili tieto audiobooky:- Moc přítomného okamžiku- Čtyřhodinový pracovní týden- Konec prokrastinace- Mnich, který prodal své ferrariNehovorím, že sú tutifrutibene úžasné a zmenia tvoj život o 180 stupňov, ale v každej jednej sa vyskytlo niekoľko naozaj zaujímavých myšlienok. A tie za ten čas počúvania/čítania rozhodne stoja.Nech sa darí!