Jaký měsíční fakturační příjem OSVČ lze považovat za přiměřený v oboru?

Další prodej webtrhu je na spadnutí, panve?

Napsal Sedesatnik;1659732

Doctore97: Jasně, však já s Tebou souhlasím :-) (trochu jsem ještě doplnil přechozí příspěvek, než jsem si přečetl druhou Tvojí reakci).

Potvrzuješ mi co si myslím. A ano, přiznávám, že jsem práci dělal hlavně tak, aby mě bavila, a abych poskytl to, o čem jsem sám přesvědčen, že je technicky nejlepší. Myslím, že své klienty jsem tímhle individualismem nepoškodil.

Zajímala by mě odpověď na otázku: Jak moc je snadné/složité dělat úpravy v trochu složitější webové aplikaci postavené na Wordpressu někým jiným? (neboli - je zastupitelnost vývojářů na Wordpressu tak reálná, jak se zdá?).

Třeba když by měl někdo jiný pokračovat ve vývoji webu, který jsi dělal a doplnil WP přitom vlastními pluginy? Nebo když naopak Ty přebíráš zakázku na WP, kterou původní vývojář "opustil"? Lze v takových situacích snadněji říci "to je pohoda, je to dělané ve Wordpressu, nebudu si  tedy účtovat zbytečně vícepráce za průzkum a úpravy stávajícího kódu, jen plynule navážu tam, kde "kolega" přestal"?

---------- Příspěvek doplněn 12.03.2023 v 11:39 ----------

Mnohé tu už bylo řečeno a je tak snadnější pojmenovat, co všechno jsem dělal špatně a proč jsem v situaci, kdy moje příjmy jsou v závěru "kariéry" podprůměrné.

Když přemýšlím o tom, jak pokračovat dál, jako optimální se mi jeví co zmiňoval TomášX:

Volně přeloženo: Vybrat si ze stávajících klientů jednoho, dva, kteří jsou nejperspektivnější a ekonomicky nejsilnější a těm věnovat maximální pozornost (VIP). Pomoci jim více rozvíjet jejich projekt a od nich tak získat i více práce a lepší peníze. Z hlediska produktivity práce je to rozhodně efektivní - vím kam sáhnout.

K tomu si najít časem, beze spěchu ještě jednoho, dva podobně perpektivní zákazníky a nebrat žádné drobotě.

Vlastně nic dalšího neřešit a jen zalévat nejlépe prosperující kytičky. Být jen dvorním dodavatelem pro několik málo pěčlivě vybraných zákazníků a profitovat na jejich úspěchu. Vytěžit maximum z malého množství. Nevymýšlet kolo. Nepanikařit, netříštit energii.

ale mysli taky na to, že když ti jeden ze dvou nebo oba odejdou budeš v háji.

Mám dotaz? Předpokládám že něco umíte, nejste drahý, netopíte se jen v krátkodobých a zároveň malých zakázkách? Když si to čtu, tak mi připadá, že to snad ani není možné. Je tu přeci spousta firem, které mají určitou velikost a potřebují služby o kterých píšete stále. Oni šetří čas, když nepotřebují neustále někoho shánět a vy když nemusíte stále něco domlouvat. Tak proč neoslovíte někoho, kdo ocení vaše zkušenosti a poměr kvalita/cena a nebudete dělat jen pro pár větších subjektů. Odpadne vám pak neustálé hledání nových klientů, sebepropagace atd. Někteří na pár klientech mají postavenou strategii a jedou jí po desítky let.Třeba já si platím SEO a používám stále roky stejného člověka, dále videa mi dělá stále stejný člověk, v Pardubicích mám fotografa, stále stejného, někteří výrobci pro mě dělají už 10 let, účetní, daňař, deratizér, bezpečák atd. atd. a stejně tak zaměstnanci i ženu mám více jak 10 let stejnou. Já taky služby poskytuji neustále sejným lidem. Nemůže být třeba tohle špatně? Spíš bych oslovil pár firem, které tu jsou dlouho a dá se předpokládat že tu budou dlouho, které stojí o dlouhodobou spolupráci a máte klid.

Beraniště: Ano, část jich jsou drobnosti pro staré věrné klienty, část vznikala v důsledku obav o dostatek práce v občasných okurkových obdobích. Proto jsem i psal "nepanikařit" a nepřijímat dále "droboť" se kterou je vždy více práce než užitku. Takže souhlas a moc díky za potvrzení. Ty cca dvě další dlouhodobě stabilní firmy pro doplnění "portfolia" si najdu asi raději sám, protože ony samy mě nemohou najít nikdy a mezi inzeráty na webtrhu také asi právě taková poptávka nebude. Topím se ale i v přemíře vlastního experimentování, které je motivováno "touhou" udělat něco "úžasného" - tedy naivitou a pocitem neuspokojenosti. ---------- Příspěvek doplněn 12.03.2023 v 18:02 ----------

Napsal láďa1979;1659748

ale mysli taky na to, že když ti jeden ze dvou nebo oba odejdou budeš v háji.

Ideálně by mojí kapacitu naplnily cca tři až čtyři, dva odpovídající "VIP" myslím mám určitě. Museli by sami zkrachovat, abych je ztratil. Nevzpomínám si, že by ode mně někdo někdy utekl ke "konkurenci" :-)

Jinak "považuji za špičkový" je tvůj názor. Tvůj pohled na věc. Od toho bych se odprostil velmi rychle. Obecně z toho co píšeš mi přijde, že to děláš pro sebe a ne pro klienty. 

Tohle obecně strašně vnímám u živnostníků, že nechápou klienty a dělají věci "pro sebe".  Zákazník kavárny nepozná kvalitu kávy, pro živnostníka je to blb, pro řetězce kaváren je to zákazník kde budou levnější vstupy a přidá kožené křesílko co zákazník chce. Osobně dělám na IČO kontraktora, účtuji si litr na hodinu, řekl bych že vyúčtuji víc hodin než odpracuji, ale tak to je běžné. Zákazník je "kokot" jako všichni, chodím na úplně zbytečné meetingy, kde mám bluetooth handsfree a při tom uklízím nebo doma vařím, díky bohu že nemusím mít zapnutou kameru nebo tam být osobně. Zákazník si udělá nějaké nesmyslné odhady a nesmyslnou představu, tak mu to neberu, nechodím si tam honit ego, vím že žádný odhad nemusí vyjít, všude může nastat problém a následky žádné, tak jsem schopný u věci co bude trvat měsíc udělat zákazníkovi odhad na den, a prodlužovat mu to každý den a nechat ho v to věřit - opět zákazník kokot, nechodím si tam masírovat ego, on žije ve svém snu. Co se týká vztahů, zákazník do toho zainvestovaný emočně není, já také ne. Furt mám v hlavě jako kontraktor, že zítra může říct "tak zítra nechoď", od toho se odvíjí moje emoční investice, držím v hlavě, že zítra můžu jít a hledat si novou zakázku. Po 20 letech v IT jsem vyrostl z toho, že zákazník na mě stojí. Není to prostě pravda, zákazník si vždy nějak poradí, on si to nějak vyřeší, a i kdyby ne, tak primární je řešení mých problémů (moje finance, vztahy, zdraví), a druhotné řešení problémů ostatních. Problém tady šedesátníka je v citové zainvestovanosti v obstarožních technologiích (neschopnost se vzdělávat a jít s dobou a na tom je IT postaveno) a citové zainvestovanosti v zákaznících a hlavně a především, totální pohodlnost a dlouhé, opravdu dlouhé setrvávání v komfortní zóně. Je tady jistá poptávka potom, abysme mu navrhli řešení, kde nevystoupí z komfortní zóny, ale takové není. To řešení je právě v tom nepohodlí, jako všude, to řešení je v tom nepohodlí a zeptat se holky ven i když vím, že budu odmítnut, to nepohodlí je v tom shánět zákazníky, i když vím, že budu odmítnout, to řešení je v tom, učit se nové technologie, i když vím, že zastarají nebo vyjdou z módy. Osobně třeba pošlu za měsíc fakturu na 160k Kč, ale je tam to nepohodlí, že už v hlavě počítám s tím, že zítra můžu být vyhozen, a vůbec to neovlivním, a pozítří můžu jít na pohovor k někomu kdo vyžaduje trošku jiné technologie, jiný časový režím apod. Prostě život je změna, někdo tu změnu zvládá i v 70ti, někdo je starý už ve dvaceti.

Kojot6: Tohle je hodně zajímavý příspěvek - pro mě jako z jiného vesmíru, zaujal mě, i když takhle bych uvažovat neuměl (a asi ani nechtěl umět). V zákaznících vidím především živé lidi, až teprve potom snad i zdroj vlastních příjmů. Práce mě baví sama o sobě a peníze za ní jsou jen logický důsledek toho, že na ní někdo profituje. Obojí je možná chybný přístup, kdo ví ;-) (v rámci dodatečné autocenzury jsem tenhle text, podobně jako i některé předchozí, poněkud zkrátil a přeformuloval) Tak jako tak mě Tvůj text připostrčil víc k tomu, abych si začal počítat, jaké KONKRÉTNÍ druhy činností (z toho, co umím, nebo jsem schopen se rychle naučit) mohou realisticky těch cílových 100 tis. během jednoho měsíce (a pak každého dalšího) vydělat. Na to ale otevřu spíš samostatnou diskuzi.

Přeji hezký den. S jistotou to tvrdit nemůžu, ale několik indicií mi nahrává tomu, že by mohlo jít o talent - v jeho pravém slova smyslu, nemyslím teď talent, jak se plošně chápe.  Potýkáte se s klasickými "problémy" lidí s určitou úrovní talentu. Takto na první dobrou z Vašeho způsobu uvažování bych to prozatím nazvala "podezřením",  ale zkuste si vygooglit "Gifted People and their problems/troubles".  S pozdravem, BM

Bára M.: To je od Vás moc milé :-) Slovo talent zní jako něco, co každý přece chce ;-) Pokud byste měla pravdu, tak by bylo praktické vědět, na co (konkrétního) že ten talent vlastně mám :-) Mít talent ovšem nemusí být jen "dar", může to být svým způsobem i "prokletí" :-) Také by se dalo snadněji říci, že jsem prostě jen obyčejný "neurotik", který se jakž takž dokázal adaptovat na normání život. V době, kdy jsem bylo dítě, nikdo nemluvil o ADHD a některé děti (já) prostě jen nosily pravidelně domů poznámky v žákovské za vyrušování při vyučování ;-) 

Já se řídím už pár let pravidlem "průměr je nahovno" a když se zamyslím, jaké projekty jsem v minulosti rozjel a zase zastavil, vždycky to byly průměrné projekty, průměrné produkty, průměrné služby atd. A pokaždé když jsem se moc nemusel snažit a šlo to samo, tak to byly vlastní značky, vývoj a výroba co se týče práce, tak postupy které byly jiné než jinde kombinace nějakých dovedností, které ostatní dohromady neovládali. Docela dobře to vystihuje tato kniha. Kdybych si ji přečetl před deseti lety, tak si řeknu keci, keci, keci, zase další knížka o ničem. Ale naštěstí jsem se k ní dostal až poté, co jsem hromadu věcí zvoral a hromadu věcí zase dovedl ke zdárnému konci. A teď bych vám ji klidně doporučil. Vždy když vykolejím, tak se k ní vrátím. Navážu-li na Báru, tak bych se třeba zamyslel nad tím, co kromě té programovací rutiny děláte lépe než ostatní a jaká kombinace skillu by byla ostatním přínosem a co by nikdo jiný v republice nezvládl.

Beraniště: Jojo, o tom přemýšlím víc než deset let, jakou "mazanou" kombinaci toho, čeho jsem tak nějak schopen, proměnit v cosi unikátního a to pak vyšlechtit k maximální (pro mě dostupné) dokonalosti. Najít jeden "produkt", který by prostě neměl srovnatelnou konkurenci :-) protože by byl výslednicí mých jedinečných vlastností, schopností, světonázoru, duševních zmatků, atp. Po tom asi touží každý, najít takový svůj osobní "svatý grál" :-) Vy jste ho zdá se našel - gratuluji! Za tip na knížku děkuji :-)

Mít talent je rozhodně více problém, dost se tím zabýváme s Talent Masters. Můžete kouknout sem na jeden z příspěvků, který jsem talentu věnovala  Barbora Matíková on LinkedIn: Co je talent? | 42 comments K adhd je zase zajímavý tento podcast  Studio N: Jak se žije s ADHD A pokud máte obojí, tak se to nazývá 2e neboli dvojí výjimečnost. Na co máte talent, to je snadněji zjistitelné, než potom aplikovatelné do požadavků společnosti. Já sama nedokážu fungovat v malých škatulkách. Respektuji je, ale opačně to moc nefunguje.  Potýkám se vlastně celý život s něčím podobným, jako vy, jen v jiném oboru a ideálně oborech, protože samozřejmě i jen jeden obor je příliš limitující a škatulkující :) Myslím si, že to, co zde líčíte a někteří chápou, jakože se vám nechce učit se nové věci, tak naopak, jen vám se chce je vymýšlet a věci vylepšovat. Problém je, že po tom není moc poptávka a tak své klienty dotujeme svým know how, časem i penězi, protože děláme víc, než nám zaplatí a jsou schopni vidět. Jenže přistupovat ke spolupráci jako k objednávce v určitém rozsahu a férově vůči sobě nám moc přirozeně nejde...  Vidíte se v tom? Bára M.: To je od Vás moc milé :-) Slovo talent zní jako něco, co každý přece chce ;-) Pokud byste měla pravdu, tak by bylo praktické vědět, na co (konkrétního) že ten talent vlastně mám :-) Mít talent ovšem nemusí být jen "dar", může to být svým způsobem i "prokletí" :-) Také by se dalo snadněji říci, že jsem prostě jen obyčejný "neurotik", který se jakž takž dokázal adaptovat na normání život. V době, kdy jsem bylo dítě, nikdo nemluvil o ADHD a některé děti (já) prostě jen nosily pravidelně domů poznámky v žákovské za vyrušování při vyučování ;-) 

Bára: No to jste nečetla to, co jsem sem v noci všechno napsal a ráno zase smazal ;-) Jo, zdá se, že to docela dost sedí (víc než zdrávo), asi přečtu nějaký seriózní zdroj. Psychiatrie mě vždycky bavila... Období diagnostikovaných depresí jsem dávno překonal. Ale už alespoň vím, proč tak zhusta "prokrastinuji", mám blbou paměť, myslím na deset věcí skoro současně, skáču lidem do řeči, protože často vím co chtějí říci po prvních pár slovech a už mě nebaví čekat, až to všechno řeknou nahlas, vidím jim až do žaludku (n vždy pochopitelně ;-), dokážu se pro něco nového nadchnout tak, že pak nedokážu přestat, proč si nevěřím, proč je pro mě jednodušší si něco vymyslet na zelené louce po svém, než chodit po vyšlapaných cestičkách s tutorialem v ruce, atp. Dokonce mám pocit, že někdy před pár měsíci mi žena říkala, že by tak mohlo klidně býti ;-) a já to lehce vyignoroval. Takže ADHD příplatek k fakturám místo expresního ;-D ... jinak dobrá finta říkat tomu "gifted" - to zní mnohem lépe ;-)---------- Příspěvek doplněn 15.03.2023 v 21:17 ----------Ačkoli jsem měl pracovat (a ještě budu, holt zase noc...), proklikal jsem se postupně až na tento článek na LinkedIn a musel jsem se v duchu smát (přečetl jsem to celé). Stačilo by to redukovat tak na 50% a bylo by to skoro jako bych to psal sám ;-) ... no - možná raději na 40%, ať nežeru ;-) Jen jsem mu neodepsal, protože nemám ani ty peníze a ani čas, ale myslím, že bychom si rozuměli ;-))

Napsal Sedesatnik;1659940

Bára: No to jste nečetla to, co jsem sem v noci všechno napsal a ráno zase smazal ;-)

Jo, zdá se, že to docela dost sedí (víc než zdrávo), asi přečtu nějaký seriózní zdroj. Psychiatrie mě vždycky bavila... Období diagnostikovaných depresí jsem dávno překonal.

Ale už alespoň vím, proč tak zhusta "prokrastinuji", mám blbou paměť, myslím na deset věcí skoro současně, skáču lidem do řeči, protože často vím co chtějí říci po prvních pár slovech a už mě nebaví čekat, až to všechno řeknou nahlas, vidím jim až do žaludku (n vždy pochopitelně ;-), dokážu se pro něco nového nadchnout tak, že pak nedokážu přestat, proč si nevěřím, proč je pro mě jednodušší si něco vymyslet na zelené louce po svém, než chodit po vyšlapaných cestičkách s tutorialem v ruce, atp. Dokonce mám pocit, že někdy před pár měsíci mi žena říkala, že by tak mohlo klidně býti ;-) a já to lehce vyignoroval.

Takže ADHD příplatek k fakturám místo expresního ;-D ... jinak dobrá finta říkat tomu "gifted" - to zní mnohem lépe ;-)

---------- Příspěvek doplněn 15.03.2023 v 21:17 ----------

Ačkoli jsem měl pracovat (a ještě budu, holt zase noc...), proklikal jsem se postupně až na tento článek na LinkedIn a musel jsem se v duchu smát (přečetl jsem to celé). Stačilo by to redukovat tak na 50% a bylo by to skoro jako bych to psal sám ;-) ... no - možná raději na 40%, ať nežeru ;-) Jen jsem mu neodepsal, protože nemám ani ty peníze a ani čas, ale myslím, že bychom si rozuměli ;-))

No, vidíte :) Ono záleží vždy, v jaké míře se to vše děje. ADHD bylo dlouho stigmatizováno a nikdo moc netuší, o co přesně jde, lidé jsou zvyklí, že je to výmluva. Ona není, pokud jde fakt o adhd, fungujete prostě jinak, ale v pracovní oblasti se dá otočit ve váš prospěch, pokud ale například jste spíše u iniciativní části, máte prostor pro uplatnění své kreativity, ta je pro ADHD typická.  A pokud vaše práce nemusí být monotónní, stereotypní, "šablonovitá". Ideálně fázovaná a téma vás musí opravdu zajímat, potom díky hyperfocusům jste schopen doručit skvělé výsledky, až nadprůměrné. Otázka jen, jestli existujete v systému, který to umožňuje. Jako podnikatel můžete využít hyperfocusy, takže potřebujete projekty, které jsou pro vás výzvou a protistranu, která to tak také vidí, nejen vy. Nadání je druhá věc, není to tak, že každý s adhd ho má, ale častěji se vyskytuje u neurodivergentních lidí (adhd, autismus), je tam větší pravděpodobnost. Nebo lépe řečeno talent = neurodivergentní a adhd/autismus také a často tam je obojí. Takže ne určitě, že by se adhd nazývalo gifted :) Ne určitě se vymlouvat, ale pokud to tak je, nezměníte to silou vůle, je dobré se učit vytěžit z plusů a eliminovat situace, které moc nejdou s adhd ruku v ruce :) Potom jsou také jen nadaní lidi, kteří "trpí" jen tímto a za ty mluvit nemůžu, jen vím, že to zdaleka není taková výhra, jak se může zdát a nezapadají také, řeší třeba zase vyšší stupeň nadání namísto adhd. ---------- Příspěvek doplněn 15.03.2023 v 22:43 ----------

Napsal Sedesatnik;1659940

Bára: No to jste nečetla to, co jsem sem v noci všechno napsal a ráno zase smazal ;-)

Jo, zdá se, že to docela dost sedí (víc než zdrávo), asi přečtu nějaký seriózní zdroj. Psychiatrie mě vždycky bavila... Období diagnostikovaných depresí jsem dávno překonal.

Ale už alespoň vím, proč tak zhusta "prokrastinuji", mám blbou paměť, myslím na deset věcí skoro současně, skáču lidem do řeči, protože často vím co chtějí říci po prvních pár slovech a už mě nebaví čekat, až to všechno řeknou nahlas, vidím jim až do žaludku (n vždy pochopitelně ;-), dokážu se pro něco nového nadchnout tak, že pak nedokážu přestat, proč si nevěřím, proč je pro mě jednodušší si něco vymyslet na zelené louce po svém, než chodit po vyšlapaných cestičkách s tutorialem v ruce, atp. Dokonce mám pocit, že někdy před pár měsíci mi žena říkala, že by tak mohlo klidně býti ;-) a já to lehce vyignoroval.

Takže ADHD příplatek k fakturám místo expresního ;-D ... jinak dobrá finta říkat tomu "gifted" - to zní mnohem lépe ;-)

---------- Příspěvek doplněn 15.03.2023 v 21:17 ----------

Ačkoli jsem měl pracovat (a ještě budu, holt zase noc...), proklikal jsem se postupně až na tento článek na LinkedIn a musel jsem se v duchu smát (přečetl jsem to celé). Stačilo by to redukovat tak na 50% a bylo by to skoro jako bych to psal sám ;-) ... no - možná raději na 40%, ať nežeru ;-) Jen jsem mu neodepsal, protože nemám ani ty peníze a ani čas, ale myslím, že bychom si rozuměli ;-))

K tomuto ->  článek na LinkedIn no, já právě tušila, že jste si hodně rozmyslel, co sem do limitovaného prostoru napíšete a že to není vše :) Stačí několikrát vynásobit, potom znovu desetkrát vynásobit a už se blížíme k polovině :)

Bára: jojo, hyperfocusy jsou fajn, jen vydrží tak dva týdny. To se dá sice stihnout spousta práce, ale to je - jak všichni dobře víme - jen začátek. Pak musí přijít ta fáze dlouhodobého vylepšování, ladění, udržování v chodu ... a to už je trochu problém, neboť únava a pak už na dveře klepe nová "výzva" ;-) Musí tedy nastoupit "sebedisciplína", což trochu dře, ale dá se to nějak uhrát. Moje práce fakt nesmí být monotónní, stereotypní ani rutinní ;-) Vzpomínám si, že kdysi jsem měl mít nějakou výstavu a neměl jsem vůbec nic, co bych na ní dal. Během necelého měsíce jsem namaloval tak třicet obrazů a byly ty nejlepší, co jsem kdy udělal. Pak jsem naznal, že malování je k ničemu a nakonec stejně všechny odnesla Vltava (doslova). Nafocené jsem to měl na kinofilmu a ten také skončil pod bahnem i s foťákem. To jen taková epizodka ... pro zasmání ;-) Nevím, že by existoval vůbec nějaký typ klienta, který by ocenil (i finančně) právě tu schopnost vyřešit základní problém v tom stratovním ultrakvapíku (a dokázal tomu příp. sekundovat - ne nezbytně, vystačím si zpravidla sám) a pak měl někoho jiného na to trpělivé ladění, udržování v chodu. A pak už ode mě chtěl třeba jen cosi jako občasný "brainstormig", který by úkol posouval po skocích dál. Nápady nikdo nechce, i když to všichni tvrdí. Klient deleguje práci na dodavatele proto, aby ze sebe sejmul nějaké břímě, ne aby někoho nechal volně preludovat na dané téma :-) P.S: že sem do limitovaného prostoru vůbec něco píšu (veřejně a tak osobního) je jen proto, že profil Šedesátník neobnažuje moje osobní data.

@sedesatník to co napíšu nemyslím to ve zlém, ale ber to prostě jako realitu. Je samozřejmě super mít focus na nějaké ultimátní řešení co zákazníci budou chtít a bude to tvé dílo, tvůj odkaz. Nicméně je nutné si uvědomit realitu. Jestliže děláš pro menší zákazníky tak je to s jejich loajalitou tak jak píše Kojot. Spousty z nich budou jednorázový, popřípadě ti co nedocení ten čas co do toho dáváš. A ti dlouhodobí? Pokud jsou menší tak ti u nich hrozí, že budou často konzervativní. Ostatně proto se rádi obrací na tebe. Ti budou potřebovat časem čím dál tím méně úprav a nových spoluprací. A pak tu máš drajv... Je nutné si přiznat, že dnešní dvacátníci se nové věci či jakékoliv věci prostě učí rychleji. I my jsme takový byli a je to prostě přirozený koloběh života. A prostě komerční programování (neplést si s koníčkem) je omezeno věkem. Prostě je to jako se sportem. Na špičkové úrovni ho můžeš dělat do nějakého věku, pak to samozřejmě také, ale jsou tam ty ale.... Je důležité si to umět přiznat a podle toho zařídit. Já jsem sice o něco mladši, ale postupně jsem začal nahrazovat programování  e-commercí a PM. To jsem si vyhodnotil že mohu dělat do "smrti". Což samozřejmě neznamená, že mne nezajímají současné věci. Dost času věnuji i AI, ale to gro je už prostě jinde.