Jaké překážky jste překonávali při expanzi do zahraničí?

Navážu na zajímavé téma ze včerejšího srazu Webtrhu. Ti z vás, kdo expandovali z domácího trhu do zahraničí, jaké překážky jste museli překonávat a co byste teď udělali lépe? Jaké zkušenosti jste při podnikání v zahraničí získali, které byste tady nezískali?

Snad pár postřehů 'součástky' dříve velkého celku pro nedělní odpoledne: - právní zázemí (legislativa se odlišuje pro zamýšlený předmět podnikání leckdy nepřekonatelným způsobem) - tam, kde máte vychytané administrativní produkční prostředí pro váš styl podnikání v cizí zemi snadno narazíte na nutnost modifikace (nejen měnové, ale třeba klasická stará vazba na identifikátor dle narození či RČ nemá čím být nahrazen, takže je třeba předělat strukturu databází, klíče..., hledat jiné jedinečné ID..., zavést tyto změny do exportních a expertních systémů, podle kterých je odhadován růst produkce...) - kultura podnikání (korupční prostředí, na východě bezskrupulózní, na západě diplomatické, projevuje se například vazbou bankovních půjček ve stylu "my ti půjčíme peníze, když ty od nás začneš odebírat xy, popřípadě nás přibereš do správní rady, představenstva ap.) - jazyk (infiltrace nákupem podniku umožňuje řídit management z místních lidí, ale na středních a nižších úrovních je lépe ponechat řízení přes místní, de facto podle Machiavelliho vladaře..., funguje to a je to levnější než dovoz vlastní prac. síly na dobu po stabilizaci) - lokální patriotismus až nacionalismus, souvisí s předchozím ("my jsme tu budovali firmu a teď přijde nějaký cizák a mluví o fúzi, převzetí značky, zrušení firmy a vzniku pobočky, divize...". Kdo pracoval i v Česku ve firmách vzniklých převzetím či fúzí, ví, co se zhruba děje v hlavách jednotlivých pracovníků v rámci kuloárního života) - zajištění bankovních kont expatům či obecně přístup k bankovnímu účtu v cizí měně v řadě zemí představuje kolikrát osobní horory - určité produkty nalézají odbyt spíše v méně rozvinutých společenstvech, s čímž souvisí komplikované technicko-ekonomické podmínky expanze (potřeba občasných společných jednání zástupců ze všech zahr. poboček, neexistence internetové či telekomunikační infrastruktury, kdy na nějaké skyp-like řešení můžete směle zapomenout, doprava letecky 1-2 dny na místo srazu pro pár hodin jednání..., cena za spojení přes satelit jako jediný zdroj spojení často v začátcích vysaje lokální konto...) Ze zkušeností bych asi zmínil uvědomění si citlivosti stability obchodu na náladě a vztahu velmi malé skupiny všemocně vládnoucí reprezentace k vám (oligarchové v Rusku, čínská vláda versus zahr. investor aj.) Potenciál velkého obchodu vykoupený nezřídka značnou servilitou. Z obecných znalostí přidám japonský zvyk "zachovat tvář za jakoukoli cenu" a oblibu řešit 'boss problémy' nejlépe po půlnoci ve veřejných lázních... ;)