Jak řešit vrácené zboží – ale použité nebo poškozené.

Jak řešíte vrácené zboží z eshopu, vrácené v zákonné 14. denní lhůtě? Respektive jak na to hledí legislativa. Vím o několika případech, z různých eshopů, a pokaždé je to jinak. Dám příklad: zákazník koupí pekáč, peče v něm, pak se rozhodne ho vrátit. Samozřejmě už ho nepřivede do původního stavu, i kdyby se snažil sebevíce. Zboží pak v tomto případě vypadá použitě, až nevalně, neprodejné ani v bazaru. Prodejce odmítne vrátit peníze, neb zboží je už dále neprodejné. Zákazník vyrukuje s názorem nějaké spotřebitelské poradny, že má právo si zboží vyzkoušet a že je to riziko podnikatele které musí nést. Vyhrožuje ČOI, apod. Prodejce rezignuje, peníze vrátí a je v tomto případě ve ztrátě. Zboží může vyhodit. Případ druhý: zákazník vrátí poškozené nebo rozbité zboží, např. mobil, tiskárnu, apod. Prodejce říká, že nevrátí nic, zákazník říká, že si má odečíst jen to poškození. Kdo určuje míru poškození? Věc je opět absolutně neprodejná. Příklad třetí: zákazník vrátí zboží, ovšem prodejci přijde poškozené nebo rozbité. Zákazník tvrdí, že to poslal v pořádku. Prodejce se obrátí na přepravní službu a ta (v tom dobrém případě) reklamaci uzná. Ovšem prodejci vrátí pouze nákupní cenu (dle faktury) , ovšem on musí zákazníkovi vrátit prodejní cenu. Opět je ve ztrátě. V tomto kontextu připomínám, že ze zákona, má podnikatel právo na zisk, a u každé smlouvy, musí být obě strany v rovnoprávném postavení. Naproti tomu různá spotřebitelská sdružení (a nejen ona), vykládají toto zvýhodnění zákazníka, jako "vyrovnání jeho postavení, jakožto slabší strany smluvního vztahu".

Tady záleží jak moc si troufneš a taky případ od případu. Levné věci asi není třeba hrotit tam je riziko zbytečnýho sporu který se bude táhnout naprosto o ničem. Lepší vrátit peníze a neřešit to. I když je to ztráta ale zase to není každý den. No a pak je zde samozřejmě případ dražší věci kde by takový přístup už finančně bolel. Zde dochází ke sporu prakticky vždy neboť zákazník řádně masírován televizními pořady typu Černé Ovce či šmejdskou rádoby poradnou Dtest nabyl dojmu , že všechno ví lépe než prodejce a tak vám bude házet zhovadilosti o tom jak má právo na vyzkoušení a kdesi cosi. Což o to on to právo skutečně má nicméně je to jen polovina výkladu práva. Druhá hovoří tak , že si prodejce prostě napočítá náklady spjaté s vrácením zboží což může dosáhnout i ceny za zboží celé. Tady už pak prakticky nikdy neni mírové řešení. Zákazník začne hrozit na všechny strany v rodině bude mít minimálně tři právníky a dva policajty a bude vyhrožovat :) zde už se každý musí rozhodnout na co má nervy. Jestli si to napočítá a jednou k němu zavítá ČOI a přesto , že je prodejce v právu tak si ČOI najde chybu jinde a nakonec to celé vyjde na mnoho tisíc. A nebo si nechá líbit od "zákazníka" vše.Nelze tedy paušalizovat. Každý zákazník je jiný každé zboží je za jinou cenu. Kdo bude riskovat ČOIku kvuli 2stovkám? ale když pujde o zboží za pár tisíc ? no to je na každém z nás. Každopádně zákon zní jasně prodejce má právo započíst tyto náklady a strhnout to při vracení peněz.

Takové ty kraviny co se objevují v televizi jako, že si někdo pravidelně kupuje na grilování gril a griluje a pak to vrátí jsou úplné naprosto smyšlené kraviny. Kolik těch lidí je? A kolika jim to někdo toleruje?Normálně něco použitýho vrátěj. Prodejce navrhne srážku a to nevyplatí.

já nic neřeším. Nepoužité zboží vyměňuju i po půl roce, v případě jakéhokoliv problému posílám vlastní svoz. Použité vrácené prodám na bazoši jako krátce vyzkoušené za nákupku.A nakonec zisk se mi zvedá každý rok o 100% takže to asi dělám dobře.Ale je fakt že někteří lidé to opravdu přehánějí :-)

Nejdůležitější je si uvědomit, že prodejce je sice povinen vše vrátit ovšem zákazník je taktéž povinen uhradit způsobenou škodu. Pokud máte dobře udělané VOP máte tam zmínku o tom, že jste oprávněni tyto dva nároky jednostranně započíst. A tím je asi řečeno vše.