Jak nejlépe postupovat s dlužníkem

po osmi letech podnikání (pot a slzy) se mi osvědčil pouze jeden způsob jak ošetřit to, abych se nedostal sám do problému: Něco chceš, důvěřuješ mi (jinak bys mě neoslovil) tak zaplať dopředu, nebo aspoň zálohu, která kryje moje náklady. Pokud se dotyčný odmlčí nebo se cuká, není to můj partner. Poté co jsem prodrbal svou velkorysostí mraky penězuž bych nic na dluh nedělal, radši budu socka než dělat hejla rádoby podnikatelům.

pokuď to není písemně podložené, tak vymáhatelnost je nula. Mě taky dluží pár stovek tisíc, ale vymahatelnost je skoro nulová. Slovní domlouvání je k ničemu. Od té doby smlouva+sken pasu+občanky. Pracovat za nulu nebo dělat dobročinnost je psychicky vyčerpávajicí.Teď raději proklepávám napřed. Když vidím že jeho podnikání krachne nebo nesměřuje k lepšímu, tak nespolupracovat. Hodně lidí se hrne do podnikání, ale rozumí tomu jako koza houslím. Když máš před sebou takového člověka nešiku, tak buď má platit napřed a nebo nic.2 Morpheus.WalkerPřesně tak. Hodně lidí se začne tvářit jako kamarádi a podobně, ale když dojde na placení, tak začínají objevovat nedostatky a začínají se vymýšlet popř. pravidlo "furt je levnější pochválit než zaplatit". Potom podnikání se mění na dohadování.

Bez zálohy ani prd. Smlouvy, faktury... je to pořád dokola... nedělejte na per hubu, pokud to není dlouhodobý zákazník.