Druhá BarVa po roce a tři čtvrtě: Co mě pronásledovalo od začátků podnikání

Od začátku podnikání jsem slyšel následující výroky, které jsem tehdy považoval za blbost a blbostí to pro mě je i po 9 letech od získání ŽL jako OSVČ, 5 letech s vlastním s.r.o. a dvou letech s s.r.o. se společníkem:1. "To si myslíš, že se někdo bohatý ti prozradí své know-how?" Ano, i po devíti letech se setkávám s bohatými lidmi, prosperujícími podnikateli, kteří vám při obědě nebo večeři řeknou, za co byste jinak museli poradci draze platit a navíc to jsou často praxí prověřené informace či zkušenosti, nikoli jen teorie právníků, daňařů atd.2. "Nikdo ti jen tak za nic peníze nedá!" Nedá ty peníze za nic, ale co by se pro někoho mohlo zdát naprosto nepotřebné, jiný může zaplatit zlatem nebo těmi penězi. Celý život v podnikání budete přemýšlet o tom, za co vám někdo peníze nedá (dá vám to klidně zadarmo) a jiný urve ruce.3. Strašliví úředníci kam se podíváš... nikdy jsem se nesetkal s arogantním úředníkem, většinou jsou paní na úřadech velmi milé, nějaký ředitel na finančáku mi jednou po telefonu dal asi půlhodinový rozbor všech náležitostí faktury, že by mi to daňař líp nevysvětlil. S čím se spíš setkávám je, že úředníci jsou naštvaní na své nadřízené, že po nich chtějí nesmysly a já jsem jen jedním kolečkem v systému padajícího ho*na. Většinu lejster pro ně pak vyplňuju ze soucitu a s dobrým pocitem, že nemám tak strašnou pracovní náplň, i když makám od nevidim do nevidim, nikdo nade mnou mě nebuzeruje.4. "Nedokázal bych nad sebou držet bič." Podnikání není masochismus. Pakliže nad sebou nedokážete držet bič, pravděpodobně nejste ani dobrý zaměstnanec, nebyl jste dobrý student, ani sourozenec nebo rodič... každá z těch rolí potřebuje dávku sebezapření a práce. I takový každotýdenní úklid v domácnosti je něco, přes co nemá jet vlak, jinak člověk shnije v odpadcích. Ale proti gustu...5. "Na mě by to bylo moc složité." Po tom, co jsem zjistil, co musí vše obsáhnout žena na mateřské, je rozjezd podnikání procházka růžovým sadem. Rozhodne vám nehrozí nebezpečí pomočení kterékoliv části těla, nikdo vám nebude v pět ráno vřeštět do ucha, kousat vás prvními zuby do prstů, rukou či prsou, nic nebude smrdět víc, než co musíte po ránu přebalit. Pro vysokoškoláky: I jedno zkouškové a hon za zápočty nejrůznějších neznámých a nezastižitelných docentů je složitější. Pro středoškoláky: Firmu založíte snadněji než opáčko během svaťáku s následnou maturou a nikoho to ani nebude ve výsledku zajímat víc, než vaše známky u maturity. Pro žáky základní školy: Přirovnat se to dá k čtvrtletce a fakturovat navíc můžete na mamku nebo tátu, když vám to povolej.6. "Už se mi ježej vlasy, když slyším slovo podnikatel." Ostatně jako kterékoliv jiné slovo. Během podnikání brzo pochopíte, že ty negativní hlasy ze svého okolí buď přestanete poslouchat úplně nebo vás přestanou bavit nebo se je naučíte pouštět jedním uchem tam, druhým ven. Ve skutečnosti žijeme v části světa, kde přes 70 let nebyla válka, dají se tu vydělat rozumný peníze (a komu to víc pálí, dávno vydělává globálně nebo se šoupne jen trochu na západ, kde se vydělává ještě víc) a máme tu bezplatnou zdravotní péči (a není pravda, že by ji potřebovali jen starší - venerologie je plná atraktivních mladých žen a mužů, kteří poznali na vlastní kůži, v čem může být monogamie výhodná).A dalo by se pokračovat... třeba i vy přijdete na nějakou větu, která vám zní z vašeho okolí v uších a nenechali jste se odradit. Pište.Vašek Bartoš

Vesměs s tebou souhlasím, ale body 4 a 5 jsou složité a celkově je u nich diskutabilní, jestli vůbec lidem radit, aby je překonali...Uklidit jednou za týden byt je jednoduché, ale investovat měsíce a roky do budování firmy je úplně o něčem jiném. Stejně tak je subjektivní vnímání toho, co je složité. A ještě jsi nezmínil riziko, které se s podnikáním pojí. Ano, dá se oponovat, že rizikové jsou i další věci, ale jde zase o subjektivní vnímání rizika - lidi jezdí autem bez strachu a bojí se letadel a přitom je větší pravděpodobnost, že umřeš v autě. Být podnikatelem vyžaduje určité schopnosti a určitý charakter a je blbost, že podnikat může každý.Každý teoreticky může být kvantový fyzik... ale není, protože na to musíš mít taky určitý charakter a ideálně i určité predispozice a inteligenci. A to stejné platí pro všechny obory.Pokud má být někdo podnikatel, tak bude a nic ho nezastaví.

1) Potkal jsem za celé roky jen jednu osobu, co se podělila o know how. Zbytek nic neřekne, ani když něco řekneš.2) Nedá ti peníze, ani když je spokojen. Spíše se bude hádat o každou korunu. Ti co dají, bych spočítal na jedné ruce.3) Souhlasím4) Víceméně souhlas5) Každý má jinou úroveň snesitelnosti, nejde globalizovat.

1, potkal jsem jich více, ale pouze tři jsou z CZ ostatní jsou ze zahraničí. U nás se nenosí pochlubit se úspěchem, včetně toho jak jsem toho dosáhl.2, peníze za "nic" asi fakt nikdo nedá, ale nepeněžní plnění ano. Velmi často něco vytvářím pro domestikované cizince a ti když jsou spokojeni tak v rámci své komunity velmi rádi doporučují dále. Týká se to hlavně národů na které je nahlíženo skrz prsty, bulhaři, arabové, rusové atd...3, nemohu si stěžovat. Zažil jsem za ty léta vše, od kontrol až po běžná jednání na úřadech a potvrzuji slova Vaška, všude slušné jednání. 4, chce to cvik, ale nejde to srovnávat. Proti zaměstnaneckému poměru přináší podnikání spousty jiných situací. Úplně jiné uspořádání pracovního života, nebo například neplatiče. Prostě výzvy se kterýma se zaměstnanec nepotká. A nesouhlasím, že automaticky špatný podnikatel = špatný zaměstnanec. Znám spousty lidí co nemají nervy na "nejistotu" kolem podnikání, ale dokážou být skvělý zaměstnanci protože tam naleznou tu jistotu co hledají.5, podnikání (osvč) složité není, ale jako právnický subjekt už to brnkačka není a přináší to určitě starosti navíc.....

Ad Mirek Novotný: Já mám zkušenosti s jinými národy poměrně rozsáhlé a chrakterizoval bych je asi takto:Arabové..lidi z nich mají hrůzu, po vydatné mediální masáži primitivů z médií. Moje zkušenost je taková, že jde v drtivé většině o velmi slušné lidi, ať muslimy nebo nevěřící...ano i Arabové jsou ateisti. :) Jsou poměrně tvrdí obchodníci, ale pokud jsou spokojení, sami vás vyhledávají, doporučují a jejich vstřícnost nezná mezí. Paradox je, že stejně se k vám chová jak Kuvajtský atašé, tak jeho řidič. Žádná arogance, jako je to zvykem u nás.Rusové....někteří bývají arogantní a chladní. Nicméně všichni Rusové mají tendenci rozhazovat peníze. Někdy jsem zažil až absurdní situace, kdy mi Rus dával obří "spropitné" za naprostou blbost a když jsem jej odmítal, pořád zvyšoval částku. Je výrazný rozdíl jednat s Rusem a s Ruskou. Chlapi jsou pragmatický a přímočarý, Rusky jsou často neskutečný slepice.Turci....šílený obchodní praktiky. Zažil jsem i jednu situaci, kdy se dva Turci porvali při běžném meetingu, vyřvali se a jejich sekretář mi úplně vklidu servíroval čaj a zákusky s tím, že je to normál a nemám si toho všímat. :) Jinak naně platí to co na Araby, pouze jsou silně "poevropštění". Hodně podobní jim jsou Syřani, ale pouze z velkých měst.

Diky moc za reakce. Klidne se pridejte i ostatni.Vasek