David Grudl vyhořel, končí s Nette. Jaká je budoucnost frameworku?

Zpětná vazba je především žádná (ze žádné z firem používajících Nette nevím o ničem, co vylepšit) nebo negativní (občas z těch firem prosákne, že je všechno špatně.)

...

Mám spoustu nápadů na nové věci.

Jenže jsem z toho začal mít regulérní deprese. Analyzuji důvody. Asi neustálá nutnost čelit negativitě, nutnost brát ohledy na uživatele, kteří pro framework nehnou ani prstem, to všechno mě vnitřně ničilo a dostalo do velmi divného rozpoložení, ze kterého bych rád unikl.

Za rok 2012 podle statistik můj podíl na kódu Nette krásně klesl pod 90 %. Jenže v loňském roce (2013) se to vrátilo na nějakých 95 %.

...

Byl jsem pozván na večírek jedné firmy, která používá Nette, a poprvé jsem se setkal s jejich vývojáři. Probírali jsme framework a oni mi říkali: “Tohle se nám nelíbí, tohle by chtělo udělat jinak.” A já se ptám, zda to napsali třeba na fórum. Nebo na GitHub? A prý ne. Vyjmenovali X věcí, které by se daly zlepšit, ale nikomu o tom neřekli. Komunikace z jejich strany byla nulová. Chtěl jsem se zeptat jejich šéfa, jak je to možné, ale přitom jsem si uvědomil, že vlastně ani žádný jiný tým mi nikdy nepředal plnohodnotný feedback.

Proč se před rokem na Nette blogu neobjevil článek „Potřebujeme vás!“. Protože neexistuje Nette blog? A proč neexistuje? Protože ho „komunita“ nevytvořila? Měla ho vytvořit? Řekl jí o to někdo? Můj osobní dojem z Nette byl vždycky ten, že David Grudl je něco jako osvícený vládce „království Nette“ a že není problém, který by v tomto království neuměl řešit a že tedy žádný zásadní problém neexistuje. Tak na mě komunikace Nette vždy působila.

Takže budeš dělat code review?

Asi, ale nejspíš to není úplně přesné, protože zároveň bych chtěl i vymýšlet nové věci, které by se mohly v Nette objevovat. Ale už nechci být ten, kdo je bude implementovat.

Napsal David Grudl;1051462

Cože, u nás hořelo? 8-O

Davídek Grudl:

První kroky s rýžovarem. Přítelkyně se ptá, co si dáme na večeři.

„Rýži! V rýžovaru.“ Beru pánev a smažím rýži, to před vařením dělám vždycky. „Mimochodem, všude uvádějí, že je potřeba na jeden šálek rýže dát dva šálky vody. Ale zjistil jsem experimentálně, že to je blbost, chce to čtyři díly vody, jinak se to v rýžovaru připaluje.“

O dvacet minut později, přítelkyně chystá příbory, já otevírám rýžovar „Tyjo, ta rýže je úplně rozvařená. No je to fakt hnus, to vyhodím… Ochutnej… No né, udělám novou. Tentokrát tam dám půlku vody.“

O dvacet minut později: „Týjo, to se úplně chytlo na dně… normální rýžovej škraloup. Hele to nebudeme jíst, udělám novou. Ano! Taky už mám hlad.“

Dávám opět smažit rýži a jdu na internet studovat, jestli i ostatní mají podobné problémy. Cítím, že volá kuchyně: „Týjo, mě se ta rýže normálně spálila. Hele, je úplně černá. To vyhodím, udělám novou.“

„Týjo, došla nám rýže.“

21 minutes ago near Prague