jestli jeden server zvládne poskytovat 100 videí pro přehrávání, potřebují mít 10 000 serverů pro 1m diváků. Provoz neteče přes jeden kabel. To rozdělení již zajišťují peeringové uzly a routování v internetu.
Základem je jednoduchá věc, jedna IP adresa nevede do jednoho serveru, ale každý uzel (poskytovatel internetu, peering, datové centrum atd.) jí směřuje do jiného datacentra podle aktuálního využití peeringových (páteřních) sítí a tam si jí opět převezmě nějaký server, který vyřídí požadavek. Důležité je, že nesmíš přemýšlet o tom, že všechna data, spojení, návštěvníky máš na jedné hromadě, ale že těch hromad jsou tisíce.
Ty spustíš přehrávání videa, tvůj poskytovatel internetu pošle požadavek do nejbližšího a nejdostupnějšího datacentra, tam si ho některý ze serverů převezme a začne ti posílat zpátky video. Routovací trasy do kterého datacentra má tvůj poskytovatel internetu poslat tvůj požadavek na video se mění dynamicky podle vytížení páteřních linek. Jakmile požadavek dorazí do datacentra, to rozhodne kterému serveru ho dá k vyřízení podle toho, který server má třeba video dostupné nebo který není tak vytížený. Může se stát, že dané video není v tomhle datacentru k dispozici, v tom případě si server požádá o video jiné datacentrum a bude ti ho dávat trochu zpožděně a zároveň si ho třeba uloží i k sobě, kdyby někdo další ho chtěl také. Tím se optimalizují toky, aby se vše třeba nemuselo stahovat z USA (k tomu přesně je i tohle datacentrum, slouží jak evropská cache). Třeba youtube má domluveno s O2 a "pár" serverů má schovaných u něho, aby dokázalo u nás nejvíce žádaná videa poskytovat rovnou od operátora a nemuselo je tahat někde z irska.
30. 9. 2016 13:02:39