Co vás zaujalo mimo Webtrh?

Napsal Tomve;1147490

matusy: zrovna včera úspěšně otestovali orion

Orion (spacecraft) - Wikipedia, the free encyclopedia

The Peruvian government has announced that they will take legal action against environmental organization Greenpeace. Activists had entered prohibited ground surrounding the Nazca lines which are believed to be 1,500-2,000 years old.

The lines depict plants, animals, and imaginary figures in the dirt that can be seen from a bird’s eye view. They were believed to be used in ritualistic practices involving astronomy, although their meaning is generally unknown.

Luis Jaime Castillo, a Peruvian deputy culture minister says that the lines are “absolutely fragile… You walk there and the footprint is going to last hundreds or thousands of years. And the line that they have destroyed is the most visible and most recognized of all”

The grounds that Greenpeace activists left footprints on are forbidden even to the highest ranking officials. When an exception must be made, a person entering is required to wear special foot gear to insure that the ground is not altered. But despite this, activists entered and allegedly damaged the grounds, leaving several foot prints behind them.

A giant sign reading: “Time for Change! The Future is Renewable” was placed next to one of the Nazca figures. Greenpeace intended to send the message to the UN delegates discussing climate change in Lima.

Greenpeace spokeswoman Tina Loeffelbein claimed that they were “absolutely careful to protect the Nazca lines.”

“It’s a true slap in the face at everything Peruvians consider sacred,” says Castillo.

This is indeed a slap to the face of Peruvian culture. Greenpeace has been notorious for publicity stunts and carelessness in the past, and the invasion of sacred grounds in the name of a publicity stunt only displays a sense of self-entitlement. To say it was in the name of climate change is simply absurd considering there are virtually limitless locations to put a sign that can be accessed without damaging ancient landmarks.

Castillo states, “Peru has nothing against the message of Greenpeace. We are all concerned about climate change. But the means doesn’t justify the ends.”

I think most of us can agree that activism is a good thing, but not when the core meaning behind it all is bastardized and diluted down to a series of publicity stunts. Climate change is a very real issue that will take time and energy to be addressed. However, having respect and consideration for somebody’s culture seems to be a problem for some, but that doesn’t require picket signs to fix.

Pobavila mě naše kolegyně Klára Čikarová, která před nedávnem nastoupila na mateřskou dovolenou, svou téměř neuvěřitelnou bankovní historkou (viz dále). Podle mě je to čistá esence toho, jak marketing něco vymyslí, ale implementace dopadne zcela jinak. Zkrátka dokonalý rozpor mezi příslibem značky a tím co značka skutečně dělá (nebo reálně může dělat). Vzpomněl jsem si na několik podobných osobních zkušeností s mobilními operátory nebo ČEZem a tak si říkám, je vůbec možné u velkých molochů skutečně sladit, co značka o sobě říká a co dělá?

A teď ta příhoda, která vyšla i v posledním vydání MarketingSalesMedia:

„Česká spořitelna může vynakládat sebevíc peněz za kampaně na službu osobního bankovnictví Blue, realita je ale bohužel stále někde úplně jinde. Šla jsem si takhle jednou do banky vyzvednout novou platební kartu, čtrnáct dní před termínem porodu. Že mi končí platnost té staré, jsem se dozvěděla náhodou při výběru z bankomatu o pár dní dříve (jasně, na kartě je datum napsané, ale kdo z nás to kontroluje). Když se na mě konečně dostala řada, pán na přepážce mi sdělil, že mi bohužel nemůže pomoci, a to s překvapivým odůvodněním: protože patřím k jejich VIP klientům. Tomu říkám VIP přístup! Pro mě to prý znamená vyfunět dvě patra do schodů a tam si na recepci sjednat schůzku se svým osobním bankéřem. Odvětila jsem, že si potřebuji pouze vyzvednout novou kartu. To mi však moc nepomohlo. Slečna nahoře na recepci mi sdělila, že pokud nemám schůzku dohodnutou dopředu telefonicky, jsem bez šance. S vystrčeným pupkem jsem argumentovala, že i zítra může být pozdě, a zda by to nešlo nějak zařídit. Na několik minut zašla dozadu a pak mi sdělila, že tam moje „osobní bankéřka“ sice dnes je, dokonce má i čas, ale sejít že se s ní už nemůžu, protože poslední měsíc jsem na účet dostala méně peněz než obvykle (nastoupila jsem na mateřskou) a tudíž už nemám na osobního bankéře nárok (o tom mě samozřejmě nikdo neinformoval). A že mám opět sejít do spodního patra, vzít si číslo a vyčkat si frontu znovu. To už jsem se opravdu rozčílila. Slečnu to zřejmě trochu vyděsilo, protože si najednou vzpomněla, že mi nakonec tu kartu může vydat i ona sama. Po dvaceti minutách vyplňování formulářů (ve stoje na recepci) jsem konečně odcházela domů s novou kartou. Na chodbě jsem si všimla reklamy na službu osobního bankovnictví Blue: „Budeme při Vás stát v době, kdy se všem daří, a pomáhat Vám v dobách, kdy se nedaří. Budeme při Vás stát ve všech fázích Vašeho života.“ Jasně, fuck off.“

In 1987 a team of German researchers found itch wasn’t simply the weak form of pain it had always been assumed to be. Rather, they concluded that itch has its own separate and dedicated network of nerves. And remarkably sensitive things they turned out to be: whereas a pain nerve has sensory jurisdiction of roughly a millimeter, an itch nerve can pick up disturbances on the skin over seventy-five millimeters away.

Napsal smitka;1148560

Jak je velký vesmír: http://my-soft-blog.net/uploads/files/1328221301_scale_of_universe_enhanced.swf