Co vás naposled pobavilo mimo Webtrh?

to už dávno nejde, kvuli kregion.cz a po tomhle posledním zážitku už tuplem ne, všichni tihle neschopní šéfové si z nějakého důvodu myslí, že ohrožuju jejich pozici svými schopnostmi a rychle se mě zbaví a ještě mě pošpiní a zase to mám těžší při shánění další práce... už tady na to fakt nemám nervy lidem něco vysvětlovat, když poslouchají a neslyší, myslí si, že ví o co jde, dávají rady a přitom nic nechápou... a vlastně ani nemůžou, protože ten celý konec od 25. února (viz screenshoty) nesmím říct... ale do hajzlu jsem ho poslal až v pátek 28. února, kdy se mě jak debil ptal, jestli v pondělí přijdu do práce, jako bych někdy nepřišel... moh jsem mu taky říct "ano majore" to by bylo horší: "čo bolo to bolo..."

Napsal hnidopich;1073046

Toto mi dnes přišlo jako nabídka do mailu,zda si nechci koupit jako UMĚLECKÉ foto !

Předměty uživatele delhop - Aukro - největší obchodní portál

Tož to jsem se fakt pobavil,hlavně tomu názvu umělecké : DDD

Napsal Caesar;1074664

Vytesat do kamene. A všichni, co bojujete s počítači, povinně přečíst!

5 kruhů ajťáckého pekla aneb Ty přece rozumíš těm počítačům | Kýbl mrkve…

Napsal marat;1075266

Typická ukázka toho, proč si zbytek světa o "ajťácích" myslí, že jsou to asociální individua a většinou je to pravda. Nejlepší je být ve 30ti hustej expert na něco, co zvládne 10ti letý dítě.

V kupé vlaku nás sedělo pět a na další zastávce k nám přistoupila mladistvě vypadající dáma s chlapcem, který jak se později ukázalo – nebyl syn, ale vnouček. Spořádaně jsme oba dva pustili na místa, která i navzdory špinavým oknům umožňovala hezký výhled na ubíhající, takřka jarní krajinu.

Chlapec chvíli pozoroval okolní svět. Ten ho ale omrzel, a tak začal očima těkat po kupé, až ho na stěně zaujala sprejem vyvedená kresba, které jsme si my dospělí ani nevšimli. Na umakartovém podkladu se skvěl červený kosočtverec s čárkou uprostřed. K dokonalému provedení měl daleko, ale malba svůj účel splnila, protože každý bezpečně poznal, o co se jedná. Až na malého chlapce.

,, Babí, co je to tam namalovaný?” Pro něj neznámý druh ,,smailika” ho zřejmě zaujal.

“Kde myslíš Kubíku?”

“No přece naproti nám, na stěně.” Ukazal chlapec na nestydatou malůvku. Na čele jí vyskočila ustaraná vráska. I my ostatní zpozorněli a se špatně skrývanou škodolibostí vyčkávali, jak se ta dobrá žena se zapeklitou situací popere. Prala se statečně.

“To je… to je…” přemýšlela usilovně, čím ukojit vnoučkovu zvědavost, až ji osvítil duch svatý. “To je přece dráček!” zašvitořila s líbezným úsměvem a nás, škodolibce, obdařila vítězoslavným pohledem. Zdálo se, že trapas je zažehnán, atmosféra v kupe se opět uvolnila a všichni přitomní se vrátili ke svým myšlenkam.

Ne však chlapec.

“Jakej dráček, babi? Myslíš jako ten na pouštění?” Babička, čelíc další zvídavé otázce,nešťastně vzdychla a očima k nám vyslala signál SOS. Nikdo jí však záchranné lano nehodil.

,,No ano, Kubíku, takovej co ti udělal táta na podzim, pamatuješ?” Improvizovala statečně. Chlapec se zamyslel. Tak dráček, hmmm.

“Hele babi a nepotřebuje ten dráček vocas?” Dvěma spolucestujícím už cukaly koutky úst a paní začala rudnout.

“Tenhle dráček asi ne”, hlesla babička.

“To je divný, každej správnej dráček by si vocas zasloužil,” mudroval vnouček.

“Tak tenhle ho nemá!” odsekla mu babička. Očividně jí docházela trpělivost i fantazie.

Mladý se ale nedal a bezděčně utahoval šrouby.

“Babi a ty máš dráčka?” Babi polil pot a polovina kupé se odebrala na chodbu, odkud se ozývaly salvy dosud zadržovaného smíchu.

“Já už dráčky nepouštím,” odpověděla ta dobrá žena žalostně.

“Protože už dráčka nepotřebuješ!” triumfoval chlapeček a zbylé osazenstvo propuklo v řehot. Babička se blížila infarktu a vnouček dál bezelstně rozvíjel svou ďábelskou teorii:

“Ale když jsi ještě dráčka mívala, tak jsi vocas chtěla, ne?” To uz smíchy slzelo celé kupé i chodba před ním. Na nebohou ženu to ale bylo příliš a bouchly saze.

“Chováte se jako primitivové!” rozječela se na nás. “Čemu se smějete? Jak asi vypadám před tím klukem?!” Nenápadná studentka v brýlích, která seděla naproti, poprvé zvedla hlavu od své učebnice, a do nastalého ticha ke všeobecnému zděšení pravila: “Jako dráček?”

Žena sklapla čelist a chvíli na dívku konsternovaně hleděla. Pak ale pochopila význam sdělení i trapnost svého výstupu a začala se smát. Postupně se k ní přidali i ostatní cestující i s kloučkem, který sice nevěděl, čemu se směje, ale smál se o to upřimněji.

“Máte pravdu, chovala jsem se jako dráček,” soukala ze sebe ta žena, co jí bránice dovolila. Vlak zabrzdil v konečné stanici a lidé začali vystupovat.

Loučili se slovy, tak se mějte paní a ty taky draku….