Co dělat po upozornění od České obchodní inspekce?

Pro ty, které nebaví dlouhé romány: 1) Mám za to, že článek je nesprávný - zákon počitá s existencí obchodních podmínek. 2) Ačkloliv máte za to, že se řeší slovíčka, myslím si, že ve valné většině případů o slovíčkaření nejde, ale to pramení z (ne)znalosti zákonů A teď vysvětlení: 1. NOZ v § 1827 odst. 2: Uzavírá-li se smlouva za použití elektronických prostředků, poskytne podnikatel spotřebiteli v textové podobě kromě znění smlouvy i znění všeobecných obchodních podmínek.Tzn. dle mého názoru, minimálně eshop (elektronický prostředek) při prodeji spotřebiteli obchodní podmínky mít musí - viz ono znění. Protože pokud by existence obchodních podmínek byla dobrovolná, byla by konstrukce tohoto ustanovení jiná (například "ledaže neexistují", případně "a pro případ existence všeobecných obchodních podmínek i jejich znění". Z toho usuzuji, že zákon s existencí obchodních podmínek počítá. 2. Velice často zde nacházím nářky, jak za jedno špatné slovo dostal podnikatel pokutu. Ve většině případů jsem se zdržela nějaké reakce, protože je mi jasné, že příliš chvály za názor nezískám, ale možná je na čase - alespoň těm, kteří chtějí - trochu otevřít oči. Názorný příklad: "1, kupující má do 14 dnů od převzetí zboží možnost odstoupit od smlouvy. To odstoupení od smlouvy má být nejpozději do 14 dnů od převzetí zboží odesláno, já měl v podmínkách doručeno." Podívejme se na rozdíl v praxi: Správná varianta: 1. 1. zboží převezmu, až do 15. 1. (pozor na počítání denních lhůt) můžu zboží odeslat. Tzn. mám prakticky celých 14 dní k tomu, abych využila svého práva. Nepřesná varianta: 1.1. převezmu, nejpozději 15. 1. musí podnikatel zboží převzít, aby bylo doručeno. Pokud pomineme realitu, tzn. že podnikatel se záměrně může vyhýbat převzetí atp. a použijeme obecné ustanovení v NOZ (§ 573), kdy se má za to, že zásilka zaslaná přes provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Najednou se ze 14 dní dostaneme na maximálně 11 a méně dní. Což je zkrátka krácení práv, které spotřebitel má. Stále máte dojem, že se jedná o slovíčkaření? Obdobných případů je více. Dovolím si tvrdit, že většina provozovatelů eshopů (zejména drobní podnikatelé, studenti atp.) si ani nedali tu práci a nepřečetli si při nejlepším alespoň zákon o ochraně spotřebitele, živnostenský zákon a vybrané části NOZ. Nemají tedy sebemenší tušení, jaké povinnosti mají. Čest výjimkám, případně těm, kteří si jsou vědomi toho, že je lepší se obrátit na právníka a nechat si poradit.