40 let práce pro společnost nebo podnikat?

Napsal _Nightmare_;1132814

grizly007: koukej, pokud je tvym zivotnim snem mit vlastni penzion, tak jak si na nej vydelavas je tvoje vec (netvrdim, ze clovek nemusi nic obetovat, aby se k tomu, co ho skutecne bude naplnovat, dopracoval - tezko dostanes vsechno "zadarmo"). Lze vic nez jen predpokladat, ze pokud bys vyhral ve Sportce, tak se s temi lidmi o kterych pises davno neotravujes a poridis si mozna i hotel (nebo penzionek nekde v zahranici, v tropech, na horach.... neznam tve predstavy).

Pokud bys ale napsal, ze tvym zivotnim snem je byt uspesnym koncertnim pianistou a misto toho travis cas timhle, tak uz bych si o tom myslel svoje. :)

To ano já spíš mluvim čistě o klasický radě kterou zde čtu pokaždé "dělej to co tě baví" to já nevidim jako podstatný :) jednou jsem slyšel v DEN D dobrou hlášku (teď nechme stranou jak se tam investovalo a žé né vždy měli investoři pravdu) takže jednou tam byl jakýsi pán teď už přesně nevím podrobnosti zkrátka někde chtěl podnikat v surfování v nějakým turistickým ráji. No a jeden ten investor se ho ptal na hlavní důvod proč tohle chce dělat a on na to "Je to můj sen a baví mě surfovat" a investor řekl dle mě trefnou hlášku "Aha..no já myslel že chcete především vydělat peníze" :)

Ono je fajn dělat něco, co člověka baví a zároveň za to brát super peníze. Ale přiznejme si, že to tak má menšina. Třeba já jsem někde na půl cesty. To, co dělám, mi někdy leze na mozek, ale vesměs mě to pořád baví. Ale kdybych měl měnit za práci, která mě bude bavit více, ale vydělám méně, neměnil bych ani za nic. A proč? Mám na to stejný názor jako Grizzly. Jednoho dne se dostanu do bodu, kdy to už nebudu muset dělat. Navíc mám rodinu a ta je zvyklá na určitý standard. Svůj komfort (tedy zábavnější, ale hůře placená práce) bych za ten jejich nevyměnil.

grizly007: ze investora zajima predevsim vydelavani penez mi prijde pochopitelne. Kazdopadne motivaci onoho cloveka shledavam mnohem silnejsi. A ja osobne bych spis zainvestoval do nekoho takoveho, kde bych videl nadseni, elan, zapal (a samozrejme by to nebyla nejaka uplna hloupost) - ze jde fakt o neco pro co zije, cemu rozumi a do ceho pujde na 101%.Penize proste za dobrou motivaci nepokladam. Treba ten projekt nebude vydelavat tak, jak si dotycni mysleli a oni se na to za rok-dva vykaslou. Nebo zjisti, ze na necem jinem vydelaji vic. Atd. Do lidi, kteri maji na prvnim miste penize, bych ja osobne proste neinvestoval, protoze takovi byvaji ochotni "prodat" cokoliv a kohokoliv. A jednou by se mi to tim padem osklive mohlo vymstit.365solutions: vsak nemusis nutne brat "super penize". Proc bys mel? Existuje tolik lidi, ktere vnitrne naplnuje treba delat dobrovolniky nekde v Africe a jsou stastni a s nejakym milionarem by proste nemenili. Osobne jsem nejen cetl ruzne pribehy, ale i osobne zazil slusnou radu jedincu, kterym velke penize znicily do te doby vcelku stastny a pohodovy zivot. A mnozi pozdeji sami priznali, ze kdyz se ohlednou zpet, tak by byli radeji, kdyby nezbohatli (znicene vztahy... a to i v ramci rodiny... zadni skutecni pratele atd.).

_Nightmare_ chápu, jak to myslíš. Pro mě osobně ale nejsou motivací peníze. Mám určité sny, ale ty si splním až v momentě, kdy na ně budu mít. Do té doby musím zatnout zuby a dělat i to, co mě nebaví. Chci si koupit loď a celý den trávit na moři, surfovat nebo jen tak lelkovat na pláži. A sem tam se vydat do pralesa na túru. A práci řešit max. dvě tři hodinky denně. Ale čeká mě ještě hodně dlouhá cesta, než to tak bude. Nejde mi o to mít kupu peněz, které se budou válet na účtu. Ale ty sny, které si chci splnit, něco stojí :-)

Hodně lidí tu chápe věci strašně doslova...Nejde dělat jen to, co člověka baví. Tahle rada je myšlena spíše v tom smyslu, že člověk má dělat něco, co dělat chce a v čem on sám vidí smysl. Podnikání je a bude vždy o penězích, ale nejde o tom přemýšlet jen tak, že půjdu dělat tohle, protože tam peníze jsou. Když je to věc, která mě neláká, tak časem o tu motivaci přijdu a peníze jako motivace stačit nebudou.I v tom, co mě baví jsou občas chvíle, kdy člověk musí něco překousknout, musí dělat věci, kterého ho úplně nebaví, atd. ale obecně jde za cílem, za kterým jít chce. Dělá něco, v čem on sám vidí smysl. Někdy jsou chvíle, kdy ho práce tak baví, že nechce jít spát, nechce jíst a je mu jedno, jestli mu další hodina práce něco vydělá nebo ne. Někdy přijdou chvíle, kdy bojuje s tím, aby vůbec pracovat chtěl, protože musí řešit papírování nebo nějakou hloupost, stížnosti, reklamace. Ale překoná to, protože vidí ty světlé chvíle a to, že ty komplikace jsou jenom maličkosti na cestě, kterou si on sám vybral a dobrovolně po ní chce jít. Vynechme totálně zcestné nápady, kraviny a okrajové záležitosti. Vždycky to musí mít parametry podnikání a nesmí to být úplná blbost. Musí to být reálné a musí to umět vydělat peníze. Rozdíl je ovšem v tom, jestli je to věc, která vás dokáže pohltit na celé hodiny, jestli ji chcete dělat, jestli se večer těšíte až ráno vstanete, abyste mohli pokračovat...Možná, že kdo to nezažil, tak nepochopí...

Peníze samozřejmě důležité jsou, je až paradoxní jak od lidí co 10 hodin denně obětují společnosti (8 hodin práce, 1 hodina doprava, 1 hodina oběd), což je více času, než který stráví s rodinou, tak mi tvrdí, že peníze nejsou důležité. Nejčastěji ty žvásty o nedůležitosti peněz slyším od lidí, kteří by si kafe ve Starbucks nedali, protože tam stojí kilčo - tak jak to s tou důležitostí mají?Lidé co mají peníze, připouštějí, že je to v životě důležitá věc, i když samozřejmě po čase to pro ně není vše. Je to asi jako s vodou, voda je smrtelně důležitá, ale máme jí kolem sebe tolik, že se to jeví jako ta nejpodstradatelnější věc na světě.Dělat to co mě baví je hezký nápad, a vlastně jsem to tak v začátcích oboru i měl. Děsně mě bavili počítače, kde byla svoboda a člověk objevoval neprobádané. Jenomže obor se změnil, dneska mají sice ajťáci skoro stejné platy jak před lety, ale pracovní morálka je jinde. Už to není tak, že si chladíte šampus a lahváče v serverovně, protože ajťák přeci tolik stojí a firma chce čerpat jeho čas co nejefektivněji co nejvíce pro potřeby společnosti.Ono je rozdíl hledat "řešení problémů s e-mailovým serverem" oproti po sté hledat nepodstatnou zákaznickou chybu v logu, kterou musíte předat dalšímu kolegovi. Ona totiž ta nepodstatná zákaznická chyba v logu je právě to, za co nás společnost platí. A když už to děláte po sté, je to nuda.Myslím, že hodně lidí baví sex, ale opravdu by chtěl být každý pornoherec a "mrdat" 8 hodin denně za prachy. Opravdu je tohle stejná zábava? Asi se shodnete, že ne. Že je něco jiného dělat občasně to co vás baví, a dělat tu samou věc, kdy musíte a opakovaně, ale to je dnešní doba...Co se podnikání týká, tak si pomalu uvědomuji jedno - to kolik já sám udělám věcí, a kolik já sám vydělám má strop. Ajťák možná vydělá pade hrubého, ale stovka už může být problém i pro ty extrémně schopné. Tak to prostě je. Způsob jak se stát vyšší společenskou vrstvou a mít více peněz tkví v tom, že na vás musejí ostatní makat. Čím dál více si tohle začínám uvědomovat, a řekl bych, že je v tom jakési prozření. Není to samozřejmě tak, že by člověk nedělal nic a všichni ho živili, ale jde mi spíše o pákový efekt.Mám svůj cíl, a kdybych ho měl definovat, je to asi tak, aby mě ostatní živili a já se mohl procházet lesem, jezdit na lodi, koupat se atd... Chci pracovat méně a vydělávat více. Vím, že neexistuje cesta, jak bych toho sám dosáhl, strašně se mi líbí ta cesta Toma Sawyera a jeho natírání plotu, kdy kolemjdoucímu klukovi vlastně vysvětlí, že je to zábava a on to udělá zadarmo za něj. Podle mě je tohle to pravé podnikání, ta pravá cesta kdy člověk lidi kolem něho přesvědčí, že makat na něj je pro ně vlastně fajn.Další věc je ta, že je mi 30. Možná se teď o mě společnosti přetahují a můžu dělat téměř cokoliv, přičemž se mi dveře s nabídkami nezavřou, ale co až mi bude 40 nebo 50? To bude jiné co :-) A tohle si už začínám uvědomovat, v těch 50ti to bude podstatně (i když ne nemožné) těžší změnit životní styl než dnes. Důchod a podnikání, rozdíl mezi podnikatelem co si neplatí na důchod a člověkem co si na něj platí bude za 40 let (pokud se toho dožiji) stejně jen tak stovka, protože důchody v té době budou úplně minimální.Sorry, prostě já fakt věřím, že peníze a volný čas mi umožní plnit si moje sny. Trošku mě mrzí, že dnes je jediná cesta k penězům de fakto zotročení někoho jiného, ale beru to tak jak to je. Už mi dávno nejde o to dělat sám hodnoty, já chci prostě mít prachy a volný čas a možná pak bych i v těch 70ti prodal jenom firmu a z toho dožil, zatímco zaměstnanci budou mít naspořeno v bezcenných bankovkách na dnešní poměry pár stokorun. Nemám zatím rodinu, závazky, dluhy, mám jen aktiva, tak nechápu proč se držet práce, která mě jen vysaje a v 50ti zahodí jak použitý pomeranč.

...

Napsal Jiří Šubr;1132529

biggycz: To byl příklad, ale v podnikání seš závislý neustále na něčem - affiláci jsou závislý na affiliate programech, na vyhledávačích, na PPC, eshopy na dodavatelích, není to závislost na zaměstnavateli, ale v podstatě se to nijak neliší.

A máš pravdu, na webtrh chodí uživatelé ve stylu biggycz, kteří počítají každou stovku a každou špetku návštěvnosti, viz: https://webtrh.cz/266482-bauto-320-uip-110-inzeratu , a pak tu mají silácké řeči v diskusi, která se jich vůbec netýká.

Vidis to, ja se chodim na webtrh vetsinou jen pobavit, rypnout si, sehnat programatora na jednorazovku nebo prodat odpadni projekt. Evidentne se ale i diky pocitani navstev a kazdy koruny prodal, byt jsem se o nej nestaral primarne ja.Snazim se lidi jen postavit do reality nebo motivovat v pripadech, kdy uz jsem o kus dal nez oni. Momentalne je proste na WT vetsina zacinajicich online podnikatelu a hodne z nich absolutne nema tuseni o tom, co je profitabilni business mimo temat, ktery popisujes. Tedy mimo affilu, eshopu apod a i v tehle oblastech jsou to maly rybicky. Vlastne ani neni moznost jak popsat svoji zkusenost, aniz by te nekdo shazoval, slepe radil nebo zavidel. Tak jako pokud ti napisu, ze se moje prijmy za kazdy mesic blizi tve zminovane hranici 150 tisic, bez toho abych pracoval denne vic nez 5-6 hodin jen diky tomu, ze mam nekolik klientu v zahranici, kde se da prace delat nezavisle a kdykoliv. Nebo ze jsme vypustili mobilni aplikaci, ktera jede takrka na automat a generuje desitky tisic za pocatecni cca 100 hodin prace v nakladech.Jednoduse tvrdim, ze podnikani je tezky hlavne zezacatku, ale pokud se do nekolika let nepohybujes na takovym levelu, at uz mas nejakej svuj business nebo ne a pokud jsi na nekom zavislej primarne, pak radsi jit zpet do zamestnani.A hovadiny typu, ze ma nekdo zkouset tohle ala podnikani pri zamestnani, to je opravdu spatna motivace, tot vse. Snazil jsem se ho nasmerovat na neco, co mu prinese onu svobodu o ktere se tak casto mluvi a i mnohem lepsi penize. Nicmene se, jak rikam, dockam kritiky celyho prispevku a je to jako bych to napsal na papir a spalil.

Podle mě někdo, kdo má za cíl v budoucnu nemakat, nikdy nemůže úspěšně rozjet svůj byznys.Pokud chceš v podnikání vydělávat hodně peněz, musíš obětovat svůj život. Brát to jako svůj životní styl a naučit se novým zvykům. Musíš se nechat svojí firmou pohltit a stát se její nedílnou součástí. Jenom to ti pomůže překonat krize a nevykašlat se na to třeba po stém neúspěchu.Lidé, kteří toto dovedou se stanou na své práci závislí a už se jim nechce přestat, i když mají v zásobách hodně peněz. Proč třeba nejbohatší lidé světa každý den (mnohdy i o víkendech) pracují?Proto mi přijde jako absolutní hloupost to, že jde někdo podnikat s tím, že nechce pracovat.

Comanch Jenomže někdo zkrátka nemá za cíl, zařadit se mezi nejbohatší lidi. Proč taky? Pokud někoho vlastní byznys baví natolik, že mu dá přednost před vším ostatním (rodina, koníčky...), tak je to pochopitelné. Ale pro většinu lidí jsou peníze jen prostředkem, jak se dostat k tomu, co by opravdu chtěli dělat. Kdybych měl opravdu velké rezervy peněz (např. desítky mil.), neměl bych jediný důvod k tomu, abych práci obětoval víc času, než je nezbytně nutné. Jasně, asi bych nikdy nepřestal pracovat úplně, protože už tam určitá míra workoholismu je, ale určitě bych si našel x jiných věcí, které bych dělal raději. Co z toho, že budu mít na sklonku života nahrabáno fakt hodně, když mi život uteče mezi prsty. Je to o prioritách. Pro někoho je priorita práce a pocit, že má spoustu peněz, pro někoho jiného zase to, že může strávit čas s rodinou, cestovat a je tak nějak zajištěný, i když nepatří mezi top nejbohatší lidi.

Já jsem zaměstnanec, částečně jsem i podnikal, učil jsem externě na VŠ, nyní ještě vedu jednu docela velkou neziskovku. Na tomto fóru očekávám, že bude v názorech převládat volba podnikání, to že to tak úplně jednoznačně není, pouze znamená, že stát se fungujícím a uspokojivě vydělávajícím podnikatelem asi tak jednoduché nebude. Podle mě je to těžká výběrovka, protože poměr těch co uspěje proti těm co živoří (a v zaměstnání by jim vlastně bylo líp) je velmi nízký. Samozřejmě nikdo nechce prohrávat, tak se plácá a "hraje si na podnikatele" a svoji činnost bude pravděpodobně obhajovat svobodou a nezávislostí.Proto máme papírově tolik podnikatelů, těch úspěšných ale řádově daleko méně.

Přidal bych možná ještě jeden pohled. Podnikat v ČR znamená ve špatný čas na špatném místě. Není to jenom o nápadech a chuti. Nedávno psal někdo článek o tom, jak dělal marmelády a chtěl podnikání v ČR zlegalizovat. V cizině (např UK) Vás to baví a druhý den vaříte a prodáváte. Tady je to skoro nerealizovatelné přes byrokratickou zátěž, hygienu atd. Další věcí je přijímání zaměstnanců. V cizině chcete zaměstnance - najmete ho a rozvíjíte business. Chcete ho vyhodit - vyhodíte ho. U nás? A to nemluvím o tom, že Vám 80% dodavatelů nezaplatí, každý den Vám hrozí okradení atd. Tím nechci idealizovat podnikání jinde, ale státní úředníci naházeli tolik klacků pod nohy podnikatelům, aby byli krytí, že se to nikde nevidí. Nedávno jsem slyšel Camerona jak říkal, že podnikání je "krev ekonomiky". U nás je krví ekonomiky daňová úleva nadnárodním kolosům, které zaměstnají levnou pracovní sílu.

Napsal hrodek;1133219

Přidal bych možná ještě jeden pohled...

Zapomněl jsi uvést, že čechům jde dobře shazovat neúspěch na to, že jsou v nesprávný čas na nesprávném místě a na všechny ostatní okolo a ze všeho nejvíce na stát... V jiných státech mají i vyšší daně, nemůžeš zaměstnance vyhazovat jen tak a povolení na výrobu potravin je taky ve většině civilizovaného světa potřeba... Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody...Když je to tu tak špatné, tak jak je možné, že spousta lidí úspěchu dosáhne?

365solutions Tak to je ideální cesta, kterou bych se klidně vydal taky. Je rozhodně příjemnější druhou polovinu života strávit jen s rodinou a třeba cestovat po světě. S tím souhlasím a chápu to. Ale v praxi to tak bohužel není. Buď prostě věnuješ svůj čas rodině už teď = nemáš možnost si nahrabat jmění, protože tě konkurenčně předběhnou ti, kteří na rodinu kašlou. Nebo se dáš na tu druhou stranu, stane se z tebe workoholik a až budeš mít v 50 letech tolik peněz, že nebude potřeba pracovat, tak si uvědomíš, že nemáš rodinu a už nemáš šanci najít si ženu, která tě nechce jen kvůli penězům. Existují sice lidé, kterým se povedlo obojí, ale to je tak malé procento, že nemá smysl o tom diskutovat. Je to prostě jen o tom, zvolit si vlastní poměr mezi užíváním si a prací. A na úkor užívajících si lidí rostou milionáři obětující svůj život práci.

Napsal Comanch;1133380

365solutions Tak to je ideální cesta, kterou bych se klidně vydal taky. Je rozhodně příjemnější druhou polovinu života strávit jen s rodinou a třeba cestovat po světě. S tím souhlasím a chápu to. Ale v praxi to tak bohužel není. Buď prostě věnuješ svůj čas rodině už teď = nemáš možnost si nahrabat jmění, protože tě konkurenčně předběhnou ti, kteří na rodinu kašlou. Nebo se dáš na tu druhou stranu, stane se z tebe workoholik a až budeš mít v 50 letech tolik peněz, že nebude potřeba pracovat, tak si uvědomíš, že nemáš rodinu a už nemáš šanci najít si ženu, která tě nechce jen kvůli penězům. Existují sice lidé, kterým se povedlo obojí, ale to je tak malé procento, že nemá smysl o tom diskutovat. Je to prostě jen o tom, zvolit si vlastní poměr mezi užíváním si a prací. A na úkor užívajících si lidí rostou milionáři obětující svůj život práci.

A nebo prostě zkombinuješ obojí, nekumulovat peníze množstvím práce, ale její cenou nebo efektivitou je lepší ne? Pak se můžeš věnovat i rodině, sem tam si udělat volnej víkend nebo odjet na dovolenou, aniž by ti někdo ustřelil hlavu za to, že někde nejsi. Nechápal bych podnikání jako omezování, ale příležitost ke svobodě, ať pro někoho dřív nebo pro někoho později. Stejně jako někdo říká, že s dětma nejde cestovat, přitom je to spíš výmluva, nějaká záminka k tomu obhajovat svoje nelogický rozhodnutí.