Autor: Kryštof Suchánek
Jak říká dnes již zlidovělé rčení: „Nejsem tak bohatý, abych kupoval levné věci“. Platí však i v případě koupi SSD disku do PC?
Čím se mezi sebou SSD liší
Na první pohled nejpatrnějším rozdílem je konektor. Možnosti u běžných disků pro koncové spotřebitele jsou dnes v podstatě pouze dvě M.2 a SATA. U SATA konektorů je protokol komunikace vždy SATA, dnes z pravidla SATA 3 omezený 6 Gb/s (v praxi je limit okolo 500 MB/s). U M.2 je situace složitější přes rozhraní M.2 může být kromě SATA používáno také NVMe. U NVMe jsou využívány k připojení PCIe linky, jejichž maximální rychlost je dána počtem a verzí těchto linek.
Řádově se jedná o jednotky GB/s, v nejběžnější konfiguraci 4 linek PCIe 3.0 jsou to necelé 4 GB/s. Disk tedy nebývá limitován sběrnicí. Přičemž pokud nemáte specifický důvod (například starou základní desku), tak bych se osobně M.2 SATA disků zcela vyvaroval. V článku se budu věnovat spíše SATA SSD, protože u renomovaných výrobců je prakticky nemožné narazit na zcela špatný NVMe SDD. Výhodou je kromě vyšší rychlosti, také menší latence.
Počet vrstev flash čipů
Počet vrstev použitých flash čipů (SLC, MLC, TLC, QLC) je podstatným rozdílem a objektem debat. První písmeno udává počet bitů, které je jedna buňka schopna uchovat. Argument pro více vrstev je jediný, zato pádný – cena. Nevýhodou je však především pomalejší zápis a nižší výdrž. Pomalejší zápis se projeví, nejvíce pokud dojde tzv. SLC cache. To jsou nepoužívané buňky, které dokud nejsou potřeba fungují, jako SLC i v případě, že se jedná například o TLC disk a z nich se následně přepisuje do jiných buněk s využitím maximální paměťové informace. Takže s rostoucím zaplněním disku klesá, pokud při zápisu dojde zcela, pak uživatel pocítí prudký propad výkonu.
Naproti tomu je dle mého názoru poměrně nepodstatný argument výdrže buněk, ta klesá při běžném používání tak pomalu, že dříve dojde k morálnímu zastarání. Jiná situace je, pokud pracujete s velkými datovými toky, v takovém případě je třeba dívat se na úplně jiné spektrum trhu. Není to tak dávno, co byly TLC čipy zcela zatracovány, přesto se dnes dostávají do čím dál tím vyšších řad a mimo nejdražší profesionální disky se stávají standardem. Zároveň s nimi se začínají objevovat i QLC disky, kterým bych se však v současné situaci vyhnul, protože cenový rozdíl v tuto chvíli není dostatečně velký.
DRAM cache
DRAM cache je dalším z prvků, na kterých se u nejlevnějších disků šetří do té míry, že není vůbec použit. Tento problém je u některých NVMe disků potlačen tím, že používají systémovou RAM, jako svoji cache. Způsob, jak a proč se DRAM využívá, je poměrně složitý a mimo zaměření tohoto článku. Nicméně absence DRAM zhoršuje především rychlosti náhodného čtení, které jsou nejdůležitější. Mimo to dochází k nerovnoměrnému opotřebení jednotlivých čipů. Bohužel často nebývá možné vyčíst ze specifikací na většině e-shopů přítomnost DRAM.
Poslední důležitou komponentou je řadič, která je velmi důležitá je řadič. Problémem je, že pro běžného kupujícího je nemožné odlišit dobrý od špatného, a tak se lze spoléhat jen na recenze. Další komplikací je, že není výjimkou změna použitého řadiče mezi revizemi. Tedy bohužel při výběru nepomůže, ale je jednou z klíčových komponent. Obvykle k horšímu, aby se po vydání pochvalných recenzí nenápadně ušetřilo. Známý tímto jednáním byl v minulosti například Kingston.
Jak se rozdíly projevují v praxi a doporučení
Po přečtení předchozích odstavců vás možná napadá, jak se to vše projevuje při každodenním používání. Klasickým příkladem velmi prodávaného SSD, které bych nedoporučil je Kingston A400 (cena 480GB verze v době vydání článku cca 1760 Kč). Pokud se vám spustí update na Windows, tak si můžete být jistí, že plynule nebude fungovat ani prohlížeč. I občasná editace videa bude zbytečně pomalá stejně tak jako kopírování složek se spousty drobných souborů. Naproti tomu doporučeníhodným kandidátem je WD Blue (500GB – 1890 Kč). Za rozdíl ani ne 150 Kč dostanete nesrovnatelně rychlejší disk, díky čemuž bude práce s PC responzivnější a 2 roky záruky navíc. Nemá smysl platit vysoké ceny za profesionální disky, ale i zde platí, že skutečně není dobré kupovat nejlevnější produkty na trhu.
