Nacher: Je neudržitelné, aby celá západní civilizace fungovala jen na službách
Současná krize kolem koronaviru je podle ekonoma a poslance Patrika Nachera příležitostí pro to, aby představitelé státu přehodnotili jeho nastavení. Podle něj se z České republiky musí stát malý, suverénní, dynamický a flexibilní stát, který, když k něčemu takovému znovu dojde, je schopen mít na svém území takovou výrobu a nastavené systémy, že nejzákladnější věci si je schopen zajistit sám.
Místopředseda Svazu průmyslu a dopravy Jan Rafaj pro Idnes.cz uvedl, že máme výrobce roušek a respirátorů, ale že bude trvat, než se přestaví linky. Teprve pak nebudeme závislí na dodávkách z Číny, které se vítají na letišti. V souvislosti s tím, až se situace za nějakou dobu zvládne, vznikne jejich přetlak. To pak řekneme českým firmám, my vaše roušky nechceme, a budeme nakupovat dál v Číně? Co si o tom myslíte?
Myslím si, že to, co se teď odehrálo, v plné nahotě ukázalo, že musíme změnit myšlení, postupy, musíme změnit celou filozofii a strategii západní civilizace, naší ekonomiky, hospodářství. Měli bychom dbát na určitou soběstačnost země. Aby v základních věcech, které se týkají zdravotnictví, výroby léků, potravinářství, jsme se mohli spolehnout sami na sebe. Někde jsem četl, že zhruba 20% léků vyrábíme u nás, 80% dovážíme. V základních věcech je potřeba se vrátit k soběstačnosti a to musí být naše priorita. A bude to, podle mě, priorita každé země.
Není to o kvótách a různých omezeních ve prospěch celku, ty všechny fungují možná v normální době, ale v takto mimořádné chvíli se najednou ukazuje, jak jsme závislí, jak tu některé věci chybí. Jiných jsme se zbavili dobrovolně, některé jsme přesunuli na východ zeměkoule, aby se ušetřily mzdové náklady. Ukazuje se, že je to dlouhodobě neudržitelný stav. Ochranné pomůcky jsou signifikantní ukázkou, ale v principu je to o nastavení úplně nového systému. Jde o nové paradigma. Už jsem to označil u sebe na Facebooku za de facto poválečný stav, kdy se vazby nastavují úplně nově. Protože tohle se ukázalo jako věc zcela zásadní.
Říká se, že mohou být v budoucnu i další viry, které se mohou šířit napříč kontinenty. Neměla by si ČR a Evropa podržet vzniklé výrobní kapacity ochranných zdravotních pomůcek na svém území, aby v případě další mimořádné situace nebyla totálně závislá na dodávkách z Asie, které mohou a nemusí dorazit v požadovaném čase?
Já bych se zaměřil na přesun různých věcí, kterých jsme se zbavili, zpět k nám. Nejsem odborník přes potravinářství a farmacii, ale mám na mysli výrobu léků, cukrovary, chov hospodářských zvířat apod. Když jste zmiňoval, že bude přetlak roušek a respirátorů, tak si myslím, že to nevadí. Právě proto, že se mohou objevit další viry a choroby. Tato situace ukázala slabinu systému a jeho nepřipravenost.
Dlouhodobě je neudržitelné, aby celá západní Evropa, fungovala v zásadě jenom na službách. Zatímco veškerá výroba, kromě automobilového průmyslu, se přesouvala do Asie. Varoval jsem před tím už dávno – třeba v knížce „Konec finančních negramotů v Čechách“. Na tom nemůže vyspělá civilizace stavět, že na svém území bude fungovat jenom ze služeb a výrobu přesune na druhou stranu planety. Teď se navíc ukáže, že když z ekonomického a finančního hlediska půjde do tuhého, tak ty služby budou trpět, lidé budou šetřit, budou řešit jen podstatné věci, tzn. ekonomika postavená na službách, výdajích státního rozpočtu a spotřebě se ukáže jako velmi zranitelná. Ekonomika musí být postavená na přidané hodnotě. Na něčem, co na tom území vzniká, co tam vyrábíte, co vyvážíte. A roušky jsou teď jen učebnicový příklad této situace.
Co konkrétně, bychom měli být schopni vyrobit tady? Řekl jste obnovit cukrovary, vyrábět léky, ještě něco?
Doma musíme vyrábět základní potraviny a léky, abychom byli soběstační, když je krize a řeší se podstatné věci. Nemůžeme vybít stáda a pak dovážet maso. Soběstačnost se samozřejmě nedá nastolit ve všem. Je to logicky úměrné počtu obyvatel daného území a tomu, co území z hlediska přírodních zdrojů umožňuje. To, co je teď vidět na lécích a ochranných pomůckách, se může v budoucnu ukázat třeba právě v potravinářství.
Druhým velkým tématem je tzv. politická korektnost. Místo abychom řešili tyto životně důležité věci, abychom byli připraveni na výkyvy, byť takto extrémní, tak jsme místo toho řešili záchody pro třetí pohlaví, jestli má ve formulářích být uvedená máma, táta, nebo rodič jedna, rodič dvě a podobné záležitosti. A s tím je teď, doufám, konec. Zabralo to velkou kapacitu politiků, sociologů, psychologů, neziskových organizací a všech, dělaly se průzkumy, utratilo se za to spoustu peněz a neřešily se podstatné věci. Nechci teď být generál po bitvě, ale i toto jsem popsal, a to ve své druhé knize „Šílenosti doby korektní“.
Hlavní náraz bohužel teprve zažijeme, a to paradoxně až se situace vrátí do normálních kolejí. Myslím si, že už nic nebude jako dřív. Budeme řešit, aby byla práce, aby se všechno znovu nastartovalo, aby se obnovila důvěra – to bude nejdůležitější, aby lidé mohli opětovat nakupovat věci a poptávat služby, abychom zabránili kšeftování a vydělávání na této bezprecedentní situaci. Prostě budeme řešit ty nejzákladnější věci, aby se celý systém nezastavil. A to opravdu nebude genderově neutrální výchova, počty pohlaví apod. Půjde podle mě o návrat ke kořenům.
Ale abych zmínil i něco pozitivního. Současná situace paradoxně – a to už vidíme – napomáhá digitalizaci. Ukazuje, že když je to nutné, jede se vše na dálku, distančně, dokonce i úřady tak mohou fungovat. To, co jsme se zde vždy snažili složitě a po částech zavést, najednou jde. Sice nuceně, zásahem vyšší moci, ale jde to. Vše, co si teď vyzkoušíme v době karantény – digitalizace, zrušení zbytečné byrokracie, komunikace na dálku atd., tak tímto způsobem se pak musíme vydat. Jako malý, suverénní, dynamický, moderní stát.
Měl by stát stanovit seznam strategických komodit, které se budou vyrábět? Asi to jinak nepůjde, než aby to stanovil stát, co je třeba zajistit.
To je jedna cesta, druhou je přirozenost. Daňové povinnosti ne posunout, ale zrušit, to je myslím jasné. Všechny ostatní plánované věci, jako EET, je třeba posunout. Mít připravené investiční pobídky, daňová zvýhodnění apod. pro přesun odsunutých výrob zpět do České republiky, definování klíčových a strategických komodit.
Musíme mít cíl, abychom byli sice malá země, ale která funguje digitálně a byť to třeba na začátku může být dražší, je schopná si na svém území udržet výrobu základních surovin, produktů a materiálů, a pro okamžitou úsporu nepřesouvá výrobu někam jinam. Byť je to v soukromých rukách. Je to o větší participaci, komunikaci a kooperaci mezi státem a podnikateli, jako to vidíme nuceně dnes. Pokud stát má možnosti, měl by soběstačnost podporovat. Jasně, je potřeba se připravit na kritiku (až strach opadne a budeme zase v normální době), že toho někdo zneužije, že to není pravicové, liberální atd., ale to bylo a bude.
Ostatně současná situace ukazuje i na samotnou EU, její fungování, akceschopnost či neakceschopnost. Tohle všechno obnažil koronavir. Každý je teď hrozně chytrý, co se mělo, nemělo, nicméně podle mě na tohle recept není a neexistuje. Chybovat je lidské. Je třeba se ale poučit. Podívat se zpět na posledních třicet let. A to se netýká jenom ČR. Ale celé západní civilizace.
Ještě před měsícem, ani ne, jsme řešili úplně vážně problémy, jako je toaleta pro třetí pohlaví. Zrovna jsem si na to vzpomněl, když jsem byl předevčírem v Praze v centru nakoupit potraviny, a najednou se vám chce na toaletu, tak máte velký problém si vůbec někam odskočit. Najednou řešíte úplně jiné, řekl bych, že základní problémy. Tahle příhoda myslím hezky ilustruje to, jak jsme si před tím nevážili toho, jak se máme dobře. A řešili jsme takové kraviny.
Premiér už řekl, že se uvažuje o rušení armádních zakázek. Tak to by dávalo logiku. Ale neměly by se peníze, které na to byly vyčleněny využít na podporu domácí ekonomiky a dokončit nákupy, kde figurují české firmy? Zase nemůžeme armádu nechat úplně s tím, co má.
Myslím si, že všechny věci, které teď nejsou nejnutnější, je potřeba prověřit novou optikou. Takže teď najednou honit 2% HDP jako povinné odvody do armády, což je závazek v rámci NATO, nejnutnější za mě není. Priority se prostě mění a budou měnit. Když někomu vyhoří byt, tak také změní priority, kdy chtěl původně koupit novou plazmovou televizi a teď bude muset prostředky, které na to měl vyčleněné bokem, dát na renovaci bytu. Tak to prostě je.
Je potřeba to přeskupit a totálně změnit priority. Za mě se to určitě dotkne různých ekologických závazků, například vize Green Deal. To se musí od základů změnit, protože priority budou úplně někde jinde. Stálo by určitě za to, aby součástí všech těch opatření byly státní zakázky pro malé a střední české firmy.
Jinak sbírám podněty od různých podnikatelských asociací a živnostníků, spotřebitelských organizací, lidí v exekucích, aby se to pak mohlo rozjet rychle na legislativní úrovni v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Nemůžeme na sebe měsíc koukat, ale musíme být připraveni, až opadne zdravotní část problému.
Máte nějaký konkrétní příklad?
Veřejné zakázky a podpora malých a středních podniků ve stavebnictví. Malé české firmy ty věci reálně dělají, ale jsou často pouhými subdodavateli velkých nadnárodních firem. Které jim, jako subdodavatelům, tu zakázku stejně dají. Na tyto věci je potřeba se podívat. Možná to změní i pohled na ekonomiku, na roli různých zprostředkovatelů, mezičlánků atd. Bavíme se o nějaké základní bázi, vizi. A budou to tak dělat všechny země.
Pokud se pak zase někdo ozve, že podobné pobídky se dělat nemají, že podpora místních podnikatelů je v rozporu s nějakými pravidly EU atd., tak ho mohu ujistit, že to tak budou dělat všude. Pro svoje vlastní živnostníky a firmy. Spolupráce v rámci Evropy má fungovat v rámci volného pohybu zboží, služeb, osob, kapitálu. To, jak nakynula EU, nedává smysl a nakonec vidíte v praxi, že si to všechny země stejně dělají podle sebe a pomoc si zajišťují samy. Zavřete hranice za tři vteřiny, když jde do tuhého. Udělá to jeden stát, druhý si řekne, že ne, EU řekne, že to je přepálené, ale za tři dny pak doporučí udělat totéž. Nemyslím, že by se mělo vše demontovat, to tím říct nechci, ale dát větší prostor jednotlivým zemím a jejích vlastnímu přirozenému vývoji a rozvoji.
Nemohlo by se třeba s podporou podnikatelů začít tím, že u dopravců, kteří jsou také zasaženi, stát objedná distribuci ochranných roušek ze zahraničí?
V tom jsou Češi dobří, že umíme ty věci vymyslet, obejít, najít originální řešení. To by se nám teď mohlo hodit. Za normálních okolností umíme věci obcházet, tak teď umíme obejít i tu prekérní situaci. A tam, kde se doteď vyrábělo něco z oděvního průmyslu, tak se už vyrábějí roušky, společnosti, které dovážely zboží a teď je nikdo nechce, tak mohou dovážet zásoby, jídlo, jiné objednávky. V tomhle nám, jako národu opravdu věřím. Jde jenom o to, aby vláda a sněmovna dala této lidské iniciativě prostor. To je pak role naše a to se budu snažit prosazovat. Všechny tyto nápady, které třeba nemusí všechno do puntíku dodržovat, nebo nesplňují něco jiného, teď mne nenapadá vhodný příklad, tak aby stát teď dal velký prostor těmto schopným a šikovným lidem, a ne aby to udusil na základě nějakých formálních pochybení a jiných záležitostí.
30.3.2020 | ekonomickydenik.cz | Jiří Reichl
