Majitelé lodí odkládají nebo ruší instalaci zařízení, které zajišťuje čištění výfukových plynů, a to z důvodu koronavirové krize. Tyto čistící systémy tzv. scrubbery přitom odebírají škodlivé emise síry, které znečišťují ovzduší.
Limit pro emise síry
Mezinárodní námořní organizace (IMO) zavedla limit pro emise síry na maximálně půl procenta. Tento limit vstoupil v platnost od ledna tohoto roku. Na moři se totiž používá takzvaná námořní nafta, jedná se ale o mazut. Ten má až 3,5 procenta síry, takže z komína pak vychází oxidy síry. Tato regulace je považována za jednu z prvních celosvětových snah o zlepšení životního prostředí. Cílem je snížit emise zdraví škodlivých látek. Německé ministerstvo pro životní prostředí uvedlo, že pokud by se zavedení přísnějších limitů odložilo až na rok 2025, tak by to vedlo k předčasnému úmrtí 570 000 lidí.
Neekologické lodě, které produkují moc síry, nesmí do zón označovaných jako Sulphur Emission Control Area. Tam spadají všechny evropské přístavy, Baltské a Severní moře, dále pobřeží Kalifornie nebo lodě registrované v Evropě, které brázdí evropské vody.
Cílem této regulace bylo přimět lodě, aby používaly palivo s obsahem síry 0,5 procenta ve srovnání s dřívějšími 3,5 procenty. Provozovatelé také měli možnost nainstalovat zařízení – scrubbery – na odstranění této škodlivé látky, která způsobuje plicní problémy u lidí a přispívá také k okyselení oceánů a kyselých dešťů. Síra však není přímo spojena se změnou klimatu, jako uhlík.
