Na reakci Spojených států na COVID-19, či přesněji řečeno na žalostné nedostatečnosti této reakce, je snadné najít pochybení. Popírání, otálení, politické rozbroje a systémová pochybení vyústily v USA ve více než 100 000 úmrtí a prohloubenou sociální a ekonomickou krizi. Od března se o dávky v nezaměstnanosti přihlásilo přes 40 milionů pracujících – každý čtvrtý. Teď Američané slyší, že ač země není připravená, měla by si pospíšit zpět k „normálu“.
Co na americké reakci selhalo, překračuje dnešní krajně stranickou politiku. Kořeny této americké katastrofy sahají hluboko.
Aby bylo jasno, velká část viny je zaslouženě partajní, vždyť pouze demokraté se pokoušejí – proti republikánské opozici – záplatovat rozedranou záchrannou sociální síť USA pomocí přímé podpory nezaměstnaných, chudých, nemocných a jinak zranitelných. Ani demokraté ale neudělali poslední krok k výzvě vůči vládě USA, aby soukromému sektoru nařídila – a zaplatila – produkci zboží a služeb, jež jsou společensky nezbytné, leč trh sám o sobě je poskytnout neumí a neposkytne.
Říct, že je nutné povolat stát, aby „zajistil zboží“, vyvolává představy evokující sovětské centrální plánovače, kteří rozhodovali, v jakém stylu, tvaru, a dokonce velikosti se mají vyrábět boty. Takovým způsobem stát zjevně nemá co zasahovat do trhů se soukromým zbožím. Intervence tohoto ražení vedou pouze k umělým nedostatkům upomínajícím na centrálně řízené ekonomiky. I v kapitalistických ekonomikách je ale na místě, aby vlády plnily přímou úlohu při zajišťování určitého zboží či statků.
