Foto: centralbanking.com
Podle Andrease Kluths z Bloombergu se rok 2020 může zapsat do historie jako rok, kdy se Evropané proti Číně obrátí zády. Není to proto, že by jako Donald Trump obviňovali Číňany z vytvoření koronaviru, ale proto, že se Čína pokusila na pandemii vydělat pomocí propagandistické kampaně. Nechtěně tak ukázala Evropanům svůj cynismus.
Motivace čínské propagandy je zřejmá. Peking viděl příležitost v tom, že se Americe pod Trumpem nedaří a mohl by se tak konečně stát druhou supervelmocí. Největší geopolitickou výhrou v této soutěži je Evropská unie, která byla v posledních letech kvůli Trumpovi nervóznější a otevřená čínskému obchodu, investicím i vlivu.
Když se epicentrum pandemie přesunulo do evropských zemí, rozesílala Čína velké zásilky obličejových masek a dalšího zdravotnického vybavení s čínskou vlajkou. Ukázalo se, že některá z těchto vybavení byla nekvalitní, ale lidé to považovali za milé gesto.
Čínská propaganda
Čína si tak mohla již díky tomu vybrat své zisky, ale pokračovala dál. Přisluhovači z Pekingu začali šířit dezinformace. Zamýšleli tak vykreslit demokracii EU jako slabou a autoritářskou Čínu naopak jako silnou. Ve Francii zveřejnilo čínské velvyslanectví obvinění, že francouzské domovy pro seniory nechávají staré lidi zemřít. V Itálii zase šířily příběhy o tom, že koronavirus ve skutečnosti pochází z Evropy, nebo upravily videoklip tak, aby Římané z vděčnosti hráli čínskou hymnu. V Německu pak čínští diplomaté (neúspěšně) vyzývali vládní činitele, aby veřejně chválili Čínu.
Diplomatická služba EU v reakci sestavila zprávu o dezinformačních kampaních vedených Čínou a podezíraným Ruskem. Čína se ještě opřela do autorů této publikace a požadovala její zmírnění. Členové Evropského parlamentu se nad tím pohoršovali a požadovali záruky, že EU nebude sama sebe pod tlakem Číny cenzurovat.
Napětí před koronavirem
V některých evropských zemích nejsou tato napětí ničím novým. Ještě před koronavirem byli Švédi pobouření hrozbami čínského velvyslance proti jejich tisku. Někteří politici jej chtěli vyhodit ze země. Jiné země EU se však se zacházením Číny vyrovnaly. Patří mezi ně několik zemí jižní a východní Evropy, například Chorvatsko a Maďarsko, které se připojily ke dvěma velkým geopolitickým snahám Číny. Jednou z nich je čínské fórum s názvem 17+1, na kterém se Peking snaží organizovat hospodářskou spolupráci se 17 evropskými zeměmi. Tou druhou je pak iniciativa nové hedvábné stezky, kterou skeptici vnímají jako čínskou snahu podrobit si asijské, africké a evropské země jako své hospodářské vazaly.
Z jednostranné povahy těchto partnerství však byli Evropané zklamaní. Příkladem může být symbolická roztržka mezi Prahou a Pekingem, které souhlasily s tím, že budou sesterskými městy. Praha souhlasila, že přijme politiku jedné Číny (která popírá, že je Tchaj-wan samostatnou zemí) a Peking, mimo jiné, dodá roztomilé pandy do pražské zoo. Tyto pandy však nikdy nedorazily. Jak mezi oběma partnery eskalovaly další konflikty, Peking se rozzuřil. Primátor Prahy nakonec našel sesterské město v Tchaj-peji na Tchaj-wanu.
Německo jako největší čínský obchodní partner v Evropě se začalo bránit poté, co několik čínských společností získalo podíly v německých technologických firmách od výrobce robotů až po energetiky. V loňském roce Berlín zpřísnil pravidla těchto akvizic. EU tento postup následovala a letos vstoupí v platnost společný přístup ke sledování investic s cílem udržení evropské technologické a průmyslové samostatnosti. Jejím implicitním cílem je držet si Čínu od těla.
Celkové směřování politiky EU vůči Číně ukáže letošní rozšíření telekomunikační sítí páté generace, neboli 5G. Trumpova administrativa se snaží EU bojkotovat největšího čínské výrobce Huawei Technologie. Členové EU se však v této věci rozcházejí. V Německu se nálada zdá být nakloněna proti Huawei.
Příležitost pro Evropu
Čínským představitelům se tak podařilo urazit Evropany na celém kontinentu, kteří se obvykle na ničem nedohodnou. Na začátku roku 2020 byl kalendář naplněn čínsko-evropskými summity, oslavující ještě hlubší vztahy. Místo toho je pandemie naopak pravděpodobně příležitostí, aby se Evropané z tohoto špatného vztahu emancipovali. Za předpokladu, že skutečným cílem čínské propagandistické kampaně je její domácí publikum nebo čínská diaspora, nemůže toto projít jako skvělá strategie. Pokud to tedy odráží kvalitu pekingského státnictví, obavy ze vzestupu Číny mohou být značně přehnané.
Dále čtěte:
Čína má zálusk na oslabené evropské firmy
Roušky budeme nosit i po skončení nouzového stavu
Zdroj: Bloomberg.com
