Současná pandemie mění práci čtyřmi způsoby: Masivní ztrátou pracovních míst, obrovskou digitální transformací, prudce rostoucí dluhovou zátěží a obrovskými náklady na uspořádání kanceláří kvůli sociálnímu distancování. Na stránkách VoxEU to tvrdí ekonom Richard Baldwin a zamýšlí se i nad tím, proč vlastně čekat trvalé změny v tom, jak pracujeme a jak funguje naše zaměstnání.
Ekonom píše, že pokud napneme gumu, její tvar se zdeformuje, ale vrátí se zpět do původního tvaru ve chvíli, kdy ji pustíme. Když ale natáhneme kancelářskou sponu, do původního tvaru se již nevrátí. První příklad je obdobný ekonomické situaci, při níž nevzniká efekt hystereze, druhý stavu, kdy hystereze vznikla a věci se nevrací do původních kolejí. Ve vztahu ke COVID-19 je tak otázkou, jak velký efekt hystereze a nevratných změn vyvolá.
Baldwin připomíná, že ve Spojených státech ztratilo zaměstnání asi 40 milionů lidí. V Evropě je to méně, ale řada lidí stejně nepracuje tak, jak byla v minulosti zvyklá. Pro firmu je přitom něco jiného zaměstnance propustit a přijmout jej. Pokud již jsou lidé propuštěni, firmy například více zvažují možnost automatizace. Ekonom v této souvislosti zmiňuje i „roboty s bílým límečkem“, mezi které patří například virtuální asistenti či některé druhy umělé inteligence. I tito roboti se mohou stát kvůli předchozímu propouštění atraktivnější alternativou.
