Jaderné elektrárna v Černobylu se stala synonymem nejzávažnější havárie v historii jaderné energetiky. Před 35 lety v ní došlo k tragédii, jakou lidstvo do té doby nepoznalo, ani nezažilo.
V pondělí 26. dubna je tomu 35 let, co došlo k tragické havárii v Černobylu. Výbuch nastal ve čtvrtém bloku elektrárny, která se nachází nedaleko hranic s Běloruskem a jen 120 kilometrů od ukrajinského hlavního města Kyjeva. Svého času patřila tato elektrárna mezi největší na světě, přičemž sloužila jako součást strategického vojenského programu pro sovětskou armádu.
Výstavba Černobylské jaderné elektrárny V. I. Lenina začala v roce 1970 přibližně 20 kilometrů od města Černobyl a 16 kilometrů od ukrajinsko-běloruských hranic. První reaktor byl spuštěn 27. září 1977 a poslední, čtvrtý, byl dokončen v roce 1983. Současně se stavbou atomové elektrárny vyrostlo pro její pracovníky a jejich rodiny město Pripjať. To se mělo stát příkladným městem energetiků, po havárii se však stalo městem duchů.
K tragickému okamžiku došlo v sobotu 26. dubna 1986 krátce po půlnoci, v 1:23 místního času ve čtvrtém reaktoru černobylské elektrárny. Odehrál se necelých 60 vteřin po spuštění zátěžové zkoušky.
Bezprostředně při havárii zahynulo 31 pracovníků elektrárny a hasičů, na následky ozáření. Tisíce dalších lidí však podlehly později kvůli řadě onemocnění souvisejících s radiací.
Příčina havárie
Havárii zapříčinila celá série selhání vícero faktorů – od špatného návrhu reaktoru, přes zatajování mnoha informací o chybách a technických rysů reaktorů až po chyby operátorů, kteří porušili procedury potřebné k zajištění bezpečného chodu elektrárny.
Rozsah tragédie však ještě více zhoršila nekompetentnost místního vedení a nedostatek příslušného vybavení. Krátce po havárii začali hasiči hasit oheň v domnění, že hoří střecha čtvrtého bloku elektrárny. Nikdo jim neřekl, že sutiny a dým jsou radioaktivní. Radioaktivní tavenina jaderného paliva měla teplotu kole 2 000 stupňů Celsia, takže voda se při styku s ní rozkládala na vodík a kyslík, které vzápětí explodovaly.
S evakuací obyvatel z oblasti Černobylu se začalo 36 hodin po havárii. V květnu 1986 přemístily všechny obyvatele, kteří žili v okruhu 30 kilometrů kolem elektrárny, což se týkalo více než 110 tisíc lidí, včetně evakuace téměř padesátitisícového města Pripjať.
Na začátku byl výbuch v Černobylu, který vynesl radioaktivní látky až do výšky jednoho a půl kilometru, utajovanou katastrofou. Počáteční důkazy, že došlo k velké jaderné havárii, nepřinesly sovětské zdroje. Ty totiž pocházely ze Švédska. Vzdušné proudy kontaminované výbuchem přeletěli několikrát i nad územím Československa. Obyvatelé Československa byli vystavení vlivu radioaktivních látek ve dvou vlnách – první dny i týdny po havárii a během zimy 1986/1987.
Vyšetřování katastrofy bylo oficiálně uzavřeno s tím, že pracovníci elektrárny nedodrželi potřebné bezpečnostní předpisy, přičemž ředitel elektrárny a hlavní inženýr byli odsouzení na deset let odnětí svobody.
Ukrajinská vláda vyvíjí v současnosti úsilí, aby se odstavena Černobylská jaderná elektrárna dostala na seznam Světového dědictví UNESCO. Věří, že to přinese jednak více financí, ale i více turistů, kteří navštěvují tuto někdejší pýchu sovětské jaderné energetiky.
