Jména hloupých na všech sloupích
Úvodem si připomeneme, kdo to byl Jan Bouchal. Jan Bouchal byl spoluzakladatelem sdružení Auto*Mat. Bouchal také je viníkem dopravní nehody, při které nedal přednost protijedoucímu vozidlu a po vzájemné srážce utrpěl zranění, kterému později v nemocnici podlehl.
Těžko říci, co by Bouchal dělal, kdyby viděl dnešní cykloaktivisty ze sdružení, které sám spoluvytvářel. Nejspíš by zřel ty profesionální píáristy, lízače bruselských prdelí a oblejzače ambasád a ze sdružení by se tiše vytratil podobně jako další jeho zakládající členové. Tohoto hořkého okamžiku se Bouchal nedožil, protože prasil a nezadařilo se. Nicméně na jeho agresívní jízdu nedoplatil nikdo jiný než on sám, pokud pomineme marginální materiální škody. Spíše se tedy jednalo o událost v intencích Darwinovy teorie.
Pro sdružení, které vystavělo svoji propagandu na tom, že auta jsou nebezpečná a zlá, zatímco cyklistika je oázou kytičkovosti, je pochopitelně taková událost dvojnásobnou ranou. Jednak přišlo o duchovního vůdce, ale navíc ještě při nehodě, kterou on sám zavinil. Je zatěžko přesvědčovat veřejnost o šlechetných záměrech a dělat pravý opak, pít víno a kázat vodu. Nadto byly pochybnosti o tom, zda Bouchal měl helmu na hlavě a zda svítil. Rozeběhla se proto kampaň, kdy se někteří členové sdružení snažili svalit vinu tu na policii za nedokonalé vyšetřování, tu na řidiče protijedoucího vozidla Octavia, který projížděl křižovatkou na zelenou. Tato kampaň byla vedena za pomoci roztodivných argumentů (jeden z nich byl, že se jednalo o Octavii RS, tedy vozidlo uzpůsobené pro rychlou a agresívní jízdu) a s důslednou aplikací principu presumpce viny (řidič se podle představ autorů stížnosti měl „vyvinit“, že věnoval dostatečnou pozornost řízení a že netelefonoval). Připomínalo nyní populární lacinizaci. Nicméně to nedoklaplo a Bouchal zůstal jediným a výhradním viníkem a současně i obětí dopravní nehody, což je dosud jistá překážka v kanonizačním procesu.
To samozřejmě A*M nebrání občas kamarádovu smrt zužitkovávat pro píár, jen musejí být opatrní a volit vhodné formulace, jako že „zahynul po střetu s autem“, „kolo se mu stalo osudným“ apod. Taktně ovšem mlčí o tom, že si za to sám mohl a kdyby se choval zodpovědněji nebo alespoň dával více pozor, tak mohl být dosud vzorným cyklistickým dobrokákem.
Ostatní členové Auto*Matu zbudovali poblíž Strossmayerova náměstí v upomínku jejich druha viníka dopravní nehody artefakt, který je již léta tvořen značně omšelým jízdním kolem zavěšeným na sloupu. A*M core se nedokázalo mobilizovat ani natolik, aby si ze svého koupili drátěný kartáč, barvu a štětec a uvedli za hodinu soustavné práce současný artefakt do přijatelného stavu. Budeme slušní a řekneme, že byl od počátku velmi improvizovaný a léta na bez povšimnutí na venkovním povětří mu na kráse nepřidala. Taky byl většině lidí ukradený. Já sám jsem kolem něho opakovaně prošel i projel, aniž bych si ho všiml, a upozornit na něj mě musel až HonzaZZR, který není z Prahy. Po nějaké době si i takoví chrapouni jako členové a příznivci A*M patrně uvědomili, že současný památník je poněkud nedůstojný. Vnímala to dokonce i veřejnost a tak se zrodil záměr, připomenout si význačného dopravního delikventa něčím hodnotnějším. Uvažovalo se o různých nesmyslech, přičemž se sdružení chovalo, jako by jim Praha patřila a mohli umisťovat ve veřejném prostoru cokoli kamkoli. Ve finále zvítězil záměr vztyčit na místě jakýsi artefakt, který pozestával z tuningované dálniční lampy, na které byl nahoře radiálně připevněn otočný bicykl. Zde je jeden ze dvou světlých bod celé tento pochmurné story. Celý artefakt tak, jak byl navržen, totiž není odporný a nikoho by neobtěžoval, čímž vybočuje z řady dalších aktivit Auto*Matu nesoucích právě tyto rysy.
Byl opět trochu problém, jak výstavbu artefaktu komunikovat, aniž by se bylo nutné dotknout se faktu, že viníkem nehody byl sám Bouchal a za to, jak to s ním dopadlo, si sám mohl. Artefakt má tedy být památníkem za všechny oběti dopravních nehod z řad cyklistů. Nedostatkem tohoto pojetí je, že od roku 2007 dále v Praze žádný cyklista nezahynul, jedná se tedy o pomník nemrtvým. (...)
Původně odeslal rooibosman
