Proč většina “podnikatelů” nemá šanci uspět? Proč se sami zadupávají drobnostmi?

Zdravíčko, sepsal jsem na blogu článek o tom, co začínajícím podnikatelům brání v úspěchu, věřím, že některým z vás mohou být mé zkušenosti užitečné, zároveň budu rád, pokud zkušení matadoři pomohou mému ustálování myšlenek doplněním chybějícího. Rád do článku doplním vaše zkušenosti. Proč většina “podnikatelů” nemá šanci uspět? Proč se sami zadupávají…

Nepodnikám a ani o tom neuvažuji z jednoho prostého důvodu - nebaví mne povinná rutina, která je u podnikání nutná. Od účetnictví, přes řešení řady problémů napříč firmou/živností. Doslova k tomu mám nepřekonatelnou averzi. Nevadí mi drtivá většina věcí, ale prostě chci se změřit na to, co mne baví a v čem jsem dobrý. A podnikáním musím dělat i spoustu věcí, které pod to nepatří. A díky tomu, že nepodnikám mám více času. Ne více volného času, ale času na to, abych dělal právě to, co mne baví. Samozřejmě i u toho je řada nutností a povinností, které jsou vším, jen ne zábavou, ale minimálně jsem oproštěn od povinné rutiny většiny podnikatelů. Takže za mne - budu vždy špičkový zaměstnanec, velmi dobrý společník, ale mizerný podnikatel. Takže za mne bych tam přidal, pro podnikatele, věci jako: - oproštění se od pocitu, že všechno zvládnu a všemu rozumím (nikdo neumí vše a je lepší se i jako podnikatel zaměřit na řízení firmy + řešení toho v čem jsem dále dobrý a na ostatní věci si případně najít vhodné lidi, kteří v tom budou lepší jak já) - nechtít zisk hned, ale umět si na něj počkat (neplést si s tím, že "nyní budu 10 let v mínusu a pak možná pojedeme na Balaton") - férové jednání se mi vždy vrátí, byť se párkrát spálím - i Apple začínal v garáží - mít řadu cílů. Od těch co jdou dosáhnout brzy a jednoduše až po ty "vzdušné" aby měl člověk průběžně radost, že se mu daří ty sny plnit a přitom měl stále tam vepředu to velké ale možná to jsou jen blbosti

- moc čtou / píšou a málo dělají / zkoušejí / tvoří

myslím, že jedinné, co brání někomu stát se podnikatelem, a Radek O. to naprosto trefil je, že se nenarodili s krví podnikatele (případně to do nich někdo řekněme do věku 6ti let nenarval). Zástupných důvodů je stejně jako lidí, takže ti jich v článku chybí přesně "počet lidí na planetě Zemi - 14"

Podnikání není určitě nic vrozeného, ale naučeného. Nikde v Radkově příspěvku nevidím nic o "krvi podnikatele".Je určitě lehčí začít podnikat, pokud podnikají lidé okolo, ale to hlavně kvůli tomu, že člověk vidí klady a zápory podnikání a spíš ví, na co se má připravit.

Tohle jsou sice hezké body, ale jen málo z nich má nějaký vliv na úspěch. Nečetl jsem to do písmene, ale několik postřehů:1) Většina podnikatelů nemá tolik strach. Pokud má někdo strach z bodů a) - c) tak je na zvážení, jestli se má vůbec smysl bavit o tom, že je podnikatel. Každopádně mě překvapuje, kolik lidí dá na názor ostatních. Poslouchám rady, ale rozhodně ne kritiku a subjektivní názory ostatních lidí. Hezky to vystihuje citát od Steva Jobse: Your time is limited, so don't waste it living someone else's life. Don't be trapped by dogma - which is living with the results of other people's thinking. Don't let the noise of other's opinions drown out your own inner voice. And most important, have the courage to follow your heart and intuition. 8) Asi moc nechápu, v čem jsou paušály tak nebezpečné? Telefon mít musíš a z toho plyne i paušál. Tohle je podle mě přesně to špatné přemýšlení... fixní náklady vždy existují a tohle jsou zdaleka ty nejmenší (co kanceláře, platy, benefity, apod., které jsou narozdíl od telefonu v řádech desítek tisíc nejméně?). Tohle se prostě musí zahrnout do cashflow a obchodní model musí být takový, aby s tím počítal. 9, 12) Plánování cashflow a strategie je určitě častý problém.Mnohem důležitější, což zároveň eliminuje i některé z uvedených bodů:1) Naučit se delegovat, protože sám to člověk nikdy nezvládne.2) Soustředit se jen na jednu věc. Tzv. mít focus. (Imho, velký problém řady webtržníků - desítky malých webů dohromady se ziskem, který ani nestojí za řeč).3) Jednat s chladnou logikou. Zaměstnali jste rodiného příslušníka nebo kamaráda? Nefunguje to? Tak je holt potřeba udělat to správné rozhodnutí. Je to těžké, prošel jsem si tím vícekrát, ale tak to prostě chodí. 4) Investovat. Inovovat.5) Motivace, dělání podřadných prací, rutina, apod. se dá shrnout krásně citátem “When you want to succeed as bad as you want to breathe, then you'll be successful.”, protože potom člověk prostě udělá cokoliv.6) Naučit se prodávat, což současně ovlivňuje i vztahy. Každý správný podnikatel musí být schopen se zvednout ze židle a umět prodat to, co dělá. Vzít telefon a zavolat na blind. Pokud se bojí a neví co má říct... hmm, tak jak chce prodat produkty zákazníkům, vizi firmy zaměstnancům, výhody práce pro něho novým uchazečům? S uměním prodat bude mít nejenom pracovní úspěch, ale dokáže budovat i vztahy. Nicméně - za mě určitě platí, že ve vztazích je důležitějších kvalita před kvantitou. Nepotřebuju desítky povrchních přátel, ale jsem rád, že mám úžasný vztah s manželkou, rodinou a těmi nejbližšími přáteli. K té motivaci bych ještě uvedl, že důležitější je motivace k tomu podnikat - pokud to dělám pro peníze, společenský status, apod. tak mě neúspěch srazí. Pokud to dělám proto, že je to jediná cesta (v tom smyslu, že bych sice mohl být zaměstnanec, ale to pro mě prostě není, neuspokojovalo by mě to a prostě chci dokázat něco víc), tak potom dokážu jít za svým bez ohledu na to, co se mě pokusí zastavit.

Napsal Martin Schlemmer;1142402

Podnikání není určitě nic vrozeného, ale naučeného. Nikde v Radkově příspěvku nevidím nic o "krvi podnikatele".

Je určitě lehčí začít podnikat, pokud podnikají lidé okolo, ale to hlavně kvůli tomu, že člověk vidí klady a zápory podnikání a spíš ví, na co se má připravit.

jj, spojil jsem dvě myšlenky do jedný věty..Radek píše, že se chce soustředit jen na jednu věc. Podnikání je ovšem o tom, dělat (alespoň do doby než to můžeš outsourcovat) desítky věcí - od ideje do přijmutí platby za produkt/službu.Vrozené, naučené, hmm...určitě bych přeskočil slovo "určitě". jasně že věci v podnikání se dají naučit a je to nutnost, ale ten drive musí být vrozený, nebo vychovaný.

Napsal Martin Schlemmer;1142402

Podnikání není určitě nic vrozeného, ale naučeného. Nikde v Radkově příspěvku nevidím nic o "krvi podnikatele".

Je určitě lehčí začít podnikat, pokud podnikají lidé okolo, ale to hlavně kvůli tomu, že člověk vidí klady a zápory podnikání a spíš ví, na co se má připravit.

Martine, s tím si dovolím nesouhlasit. Podnikání možná není vrozené, ale určité predispozice mít musíš. Pocházím z prostředí, kde kolem mě nikdo nepodnikal a naopak znám lidi, kteří pochází z prostředí ideálního a jsou naprosto marní. Nejde o vrozené podnikání, ale spíše o určitý set povahových rysů - rozhodně musíš mít takový ten vnitřní motor, že chce něco dokázat, který hodně lidí nemá.

Stejně jako každý může hrát na hudební nástroj, tak každý může podnikat. Jde pouze o to, kolik jej to bude stát sil a jaký bude výsledek. Určité vrozené dispozice výrazně zjednodušují to podnikání. Samozřejmě jsou zde lidé, co nevychodili ani základku a mají velký byznys a jiní maji Harvard a krachují. Už jen to, když člověk nerozumí číslům dělá velké problémy v tom, aby dokázal analyzovat stav firmy apod. Přitom i takový člověk může hravě podnikat, jen to bude mít hodně těžké...

Napsal Radek O.;1142420

Stejně jako každý může hrát na hudební nástroj, tak každý může podnikat. Jde pouze o to, kolik jej to bude stát sil a jaký bude výsledek. Určité vrozené dispozice výrazně zjednodušují to podnikání. Samozřejmě jsou zde lidé, co nevychodili ani základku a mají velký byznys a jiní maji Harvard a krachují. Už jen to, když člověk nerozumí číslům dělá velké problémy v tom, aby dokázal analyzovat stav firmy apod. Přitom i takový člověk může hravě podnikat, jen to bude mít hodně těžké...

ad hra na nástroj: Jasně že každý může hrát na hudební nástroj i podnikat. Ale pokud nemáš hudební talent, tvoje hra se nikdy nedostane na úroveň, aby ses tím mohl živit. To samé IMHO platí pro podnikání. A jelikož vydělávat peníze je princip podnikání, vyplývá mi z toho, že kdo nemá tento talent, jeho podnikatelský schopnosti se nikdy nepřehoupnou přes hodnotu, aby se tím kdo mohl živit. ad druhá půlka: To mi připomíná jeden vtip: Po dvaceti letech od základky je sraz bývalých školáků. Mimo jiné tam je Karlíček, Jiřinka a samozřejmě Pepíček. A bývalá třídní se ptá: Jak se daří, Jiřinko, děláš s dětma? "Jó, pracuju v mateřský školce""A jak se máš ty, Karlíčkuˇ, děláš něco s matematikou, tys byl vždycky na ní takovej šikovnej? Ale to víte, jde to, jójó, s matematikou mám pořád co do činění, jsem na pokladně v obchoďáku. "A co ty pepíčku?" "No já podnikám, zrovna včera jsem si koupil nový Porsche" "Fakt, a jak to přišlo, vždyť jsi měl s odřenejma ušima čtyřku snad ve všech předmětech a ani na učňák tě nevzali?" "Á, tak to víte, za 5 koupim, za 50 prodám a z těch 10ti procent nějak vyžiju"

Zkrátka někdo na to má vlohy někdo ne. Znám mnoho lidí co když se bavíme a přijde řeč na moje podnikání tak jen řeknou "Ježiš to bych vůbec nevěděl kudy kam" a celkově jejich názory jsou značně nepodnikatelské kulantně řečeno. Někdo je rozenej zaměstnanec a někdo zase podnikatel. Nejhorší je ten zkreslený pohled zaměstnanců kteří podnikatele vidí jako líný vykořisťovatelský prase jezdící v nejnovější Audině a okrádající kde se jen dá. Těch bodů je ale mnoho. Někomu vyhovuje krátkej dlouhej tejden v práci nebo , že má ve tři padla a je mu jedno co se ve fabrice děje a někdo zkrátka jede nonstop a nedokáže myslet na nic jiného než abych jeho podnik prosperoval. A ještě na konec naštvu asi pár lidí :) neni asi náhoda, že většina podnikatelů jsou pravičáci tedi ti co nečekají s nataženou ručičkou...

Napsal grizly007;1142451

Zkrátka někdo na to má vlohy někdo ne. Znám mnoho lidí co když se bavíme a přijde řeč na moje podnikání tak jen řeknou "Ježiš to bych vůbec nevěděl kudy kam" a celkově jejich názory jsou značně nepodnikatelské kulantně řečeno. Někdo je rozenej zaměstnanec a někdo zase podnikatel. Nejhorší je ten zkreslený pohled zaměstnanců kteří podnikatele vidí jako líný vykořisťovatelský prase jezdící v nejnovější Audině a okrádající kde se jen dá. Těch bodů je ale mnoho. Někomu vyhovuje krátkej dlouhej tejden v práci nebo , že má ve tři padla a je mu jedno co se ve fabrice děje a někdo zkrátka jede nonstop a nedokáže myslet na nic jiného než abych jeho podnik prosperoval. A ještě na konec naštvu asi pár lidí :) neni asi náhoda, že většina podnikatelů jsou pravičáci tedi ti co nečekají s nataženou ručičkou...

:-) tady asi ne... na novinkách bys to schytal :D

děkuji za vaše názory, s většinou se ztotožnuji, článek dovylepším a hodím odkaz na tuto diskusi :) jsem rád, že jsem rozpoutal plodnou debatu a i když si spoustu ze zmíněného uvědomuji, ne na vše jsem si při psaní vzpomněl

Vetsina lidi neunese stres, rizika, cas ktery je tomu potreba venovat. Planuji kratkodobe, neumi se sami rozhodovat a ptaji se ostatnich o svoleni/pomoc zda to maji delat. Kdyz nevidi vysledky hned, pripadne je nekolik neuspechu, tak ve vetsine pripade to zabali a najdou si miliony duvodu proc to nevyslo a kdo to zapricinil. Casto lidi jsou obklopeni spatnyma lidma, kteri nechapou co se snazi delat a toho jednotlivce demoralizuji.

Podle mě jsou určité vrozené predispozice, které zvyšují šanci na úspěch, ale nakonec je to stejně o těchto věcech:

• Nápad - podnikat jen proto, abych podnikal, nemá smysl. Musíte mít nějakou vizi, buď přijít s něčím novým na trh, nebo vzít něco co už je, jen víte jak v tom být lepší
• Optimismus - žádné podnikání se nerozjede okamžitě, ze začátku to bývá nejtěžší, člověk musí věřit
• Tah na branku - protože překážek je spousta - riziko, nestálé příjmy, formality, papírování, občas je těžký skloubit work-life balance, ale když člověk CHCE, tak jde dál, i přes všechny překážky
• Psychologie, jednání s lidmi - byznys je o lidech, kdo se v lidech vyzná, má výhodu