Vyhoření a zdravotní problémy (žena)

Milí spoludiskutující, předesílám, že je mi přes 40, pracovala jsem od svých 16 let, momentálně pozice top management (marketing), odkud na vlastní přání odcházím. Bývala jsem workholik, málo času i na rodinu, koníčky, špatná životospráva, a vybralo si to daň ve zdr. problémech.
Osobnímu rozvoji se věnuji řadu let. Když však partner dostal Parkinsonovu nemoc, byly potřeba peníze a hodně jsem se přetížila. Málo jsem vždy myslela na sebe, živila jsem např. bratra na studiích (máma je vdova) a v rozjezdu jeho kariéry (brala jsem to tehdy jako samozřejmost, přitom já se na studiích dvou VŠ živila sama, platila si byt atd. - dnes vidím, že to samozřejmost nebyla - třeba už i proto, že bratr rodině pomoc neoplatil, odpojil se od nás a dělá kariéru, šplhá až do nebes :-) - ještě neví, že peníze a intrikování v práci ve státní správě, kde dělá, nejsou zárukou vnitřního štěstí).
Život mě poučil. Najednou bych ráda nedělala nic. Koukala na nebe, pozorovala let ptáků....Nacestovala jsem se až dost.
Chci rozvíjet rodinný život, pracovat na sobě, věnovat se manželovi, dětem. A nechci už růst do nebe. Ambice jsou pryč.
Prožil někdo něco takového? Dělám charitu, chodím se psem, ráda bych nějaký malý pasivní příjem a pracovala pomalu, až se zase trochu rozjedu, jen s vědomím toho, že už chci vidět ve věcech smysl.
Neptám se na radu. Potěší mě vaše zkušenost, protože sem chodí fajn lidé.
Děkuji

Také se mi před lety stalo, že jsem měl chuť se na vše vykašlat a také sem to udělal. V podstatě jsem si udělal dva roky prázdnin. Jezdil jsem si na výlety, procházel se přírodou a nevšímal si toho stresu kolem. Pak sem se začal nudit a tak sem zase začal pracovat:D

Největší bohatství je volný čas.

Ani dostihový kůň nezávodí celý život a od rána do večera. Takový kůň je trénovaný unikát a dostává nejlepší mňamky, vitamíny a dopřávají mu odpočinku a vůbec péči. Jeho životnost je omezená. Běhá dokolečka po okruhu, nebo na předem připravených tratích.

Pak jsou tu tažní koně. Pomalí dříči. Někdo mu naloží náklad a on s klapkama na očích jede, kam ho vedou. Podle toho, kdo jak potřebuje. Velkou část dne musí takhle tahat.

Co kdybychom zkusili být trochu jako divocí koně. Takový mustang umí letět krajinou i odpočívat. Dělá, co se mu chce, ne co chtějí jiní...nenechá se ochočit a neběhá cestami, které mu někdo nalinkoval.

Původně odeslal Kormik

Ani dostihový kůň nezávodí celý život a od rána do večera. Takový kůň je trénovaný unikát a dostává nejlepší mňamky, vitamíny a dopřávají mu odpočinku a vůbec péči. Jeho životnost je omezená. Běhá dokolečka po okruhu, nebo na předem připravených tratích.

Pak jsou tu tažní koně. Pomalí dříči. Někdo mu naloží náklad a on s klapkama na očích jede, kam ho vedou. Podle toho, kdo jak potřebuje. Velkou část dne musí takhle tahat.

Co kdybychom zkusili být trochu jako divocí koně. Takový mustang umí letět krajinou i odpočívat. Dělá, co se mu chce, ne co chtějí jiní...nenechá se ochočit a neběhá cestami, které mu někdo nalinkoval.

divokého koně občas někdo picne a nacpe do salámu

Původně odeslal cargopro

divokého koně občas někdo picne a nacpe do salámu

Ustrašenýho poníka možná nikdo nepicne...
Chtěl jsem tím příměrem připomenout, jak se ženeme za výkonem, ve stejných kolejích. Neumíme se věnovat sobě a žít trochu přirozeně. Je pro nás normální, když sloužíme a věnujeme čas ostatním (rodina, kolegové, šéfové, kamarádi atd.) a na sebe doslova sereme.

Dík za milé příspěvky :-)!

Strašně se mi líbí jeden citát.

"Pracuj na svém životním díle a na tom, abys byl ostatním k užitku a vesmír se postará o vše ostatní."

Myslím, že v tom je to kouzlo. Neoddělovat práci / rodinné štěstí a třeba tu charitu. Jakmile člověk většinu dne/týdne/měsíce maká svém životním díle, což by mělo být něco, čím je ostatním k užitku, tak ho to jednak naplňuje, jednak mu to přinese štěstí, jednak ho to může bavit i živit na plný úvazek a zároveň to trochu supluje charitu, pokud tím životním dílem pomáháte co největšímu počtu lidí s co největším problémem. Stane se z toho tak trochu pozitivní posedlost a nebudeme to vnímat jako, že se ženeme za výkonem. Zkrátka makáme na svém životním díle a na tom, abychom byli ostatním k užitku. Není nic ušlechtilejšího, než být ostatním k užitku. Zároveň to je takový životní odkaz, člověk pak nezmění priority ve stáří, aby tu něco zanechal. Má to v sobě všechno.

Myslím, že citáty jsou na hov**. Většinu z nich vypotili lidi o které se staral někdo jiný nebo měli vlastní psychické problémy.
Třeba o affilu už se ví, že je nanic... :-D


Writer1: Já jsem natom podobně a myslím, že se to v tomhle věku projeví u velkého množství lidí. Zejména v pracovním poměru, kdy si člověk myslí, jak to skvěle šlape a jak je důležitý a oni mu najednou vezmou židli pod zadkem.

Původně odeslal Affilak.cz

Strašně se mi líbí jeden citát.

"Pracuj na svém životním díle a na tom, abys byl ostatním k užitku a vesmír se postará o vše ostat.

Proč se převlíkat (pasovat) do role pomahačů? Já myslím, že pro začátek stačí...pracuj na tom, co tě naplňuje.
Aby to bylo k užitku tobě. Je skvělý, když tím třeba někomu pomůžeš, ale to nech na tom vesmíru, když už to chceš takto ;)

Mně to přijde jako příběh člověka v klasickém moderním pojetí doby - postarat se o všechny ostatní -> sebe neřešit -> všem co jsem pomohla se na mě vysrali -> přišli zdravotní problémy

Být to o 20 let dýl, tak tam přidám ještě jednu šipku -> ležím na LDNce a nikoho nemám

Proto by se měl člověk postarat hlavně o sebe. Aby byl on v pohodě, spokojený, a teprve potom, když ho to bude uspokojovat a uvidí v tom smysl, může začít pomáhat ostatním.

Proto by se měl člověk postarat hlavně o sebe. Aby byl on v pohodě, spokojený, a teprve potom, když ho to bude uspokojovat a uvidí v tom smysl, může začít pomáhat ostatním.

Přesně! V letadle také vždy připomenou, že nejdříve si musíte nasadit dýchací masku sám, než ji začnete nasazovat druhým.

Původně odeslal Kormik

Proč se převlíkat (pasovat) do role pomahačů? Já myslím, že pro začátek stačí...pracuj na tom, co tě naplňuje.
Aby to bylo k užitku tobě. Je skvělý, když tím třeba někomu pomůžeš, ale to nech na tom vesmíru, když už to chceš takto ;)

No to kouzlo je mimo jiné v tom, že když jako podnikatel vymyslíš způsob, jak pomoct co největšímu počtu lidí s co největším problémem, tak na tom klidně i zbohatneš, čiliže to pomůže také ve velké míře tobě. Snažím se popsat, že to může fungovat obojí dohromady. Že nemusí být zvlášť pomoc sobě a zvlášť pomoc ostatním. Pak je člověk happy.

---------- Příspěvek doplněn 18.06.2018 v 10:26 ----------

Původně odeslal marat

Třeba o affilu už se ví, že je nanic... :-D

Princip funguje všude na světě minimálně od středověku a fungovat bude dál, tedy kromě webtrhu, zdá se. To je zvláštní černé místo, kde, jak jsem pochopil, affil nefunguje :D

Něco podobného nyní také prožívám...

Původně odeslal Affilak.cz

No to kouzlo je mimo jiné v tom, že když jako podnikatel vymyslíš způsob, jak pomoct co největšímu počtu lidí s co největším problémem, tak na tom klidně i zbohatneš, čiliže to pomůže také ve velké míře tobě. Snažím se popsat, že to může fungovat obojí dohromady. Že nemusí být zvlášť pomoc sobě a zvlášť pomoc ostatním. Pak je člověk happy.[COLOR="Silver"]

Může být. Já spíš reagoval na ten citát a to s tou "ušlechtilostí" :)

Původně odeslal Writer1

Prožil někdo něco takového?
Děkuji

Bohužel prožil, akorát v jiné podobě.

plus/mínus úplně stejně, jen jsem asi o nějaký rok napřed :-)
barák postavený, děti zabezpečený a teď už si nějaký pátek dělám jen tak na "živobytí" a užívám si života a že toho k užívání je :-)
jo a než jsem si dal zdraví dohromady trvalo to dva roky . . .

Původně odeslal Jiří Šubr

Mně to přijde jako příběh člověka v klasickém moderním pojetí doby - postarat se o všechny ostatní -> sebe neřešit -> všem co jsem pomohla se na mě vysrali -> přišli zdravotní problémy

Být to o 20 let dýl, tak tam přidám ještě jednu šipku -> ležím na LDNce a nikoho nemám

Proto by se měl člověk postarat hlavně o sebe. Aby byl on v pohodě, spokojený, a teprve potom, když ho to bude uspokojovat a uvidí v tom smysl, může začít pomáhat ostatním.

Pomáhat ostatním by měl každý nikdo neví kdy bude potřebovat pomoct on sam. Já osbně to dělám dnes a dene mnohdy i nezistne což některi nemužou, nechtějí nebo se bojí pochopit. Stejně jako nechapou to proč platím za něco když nemusím je to moje poděkovaní za sluzbu kdyz nechci zaplatim kartou tou ostatně platím skoro porad ale na zvlastní ohodnoceni druhych mam vzdy neco v kapse. Rikaji si je jako kupujes rikam ne ja jim dekuji za co vzdyt se tvarila jako píp reknu na mě ne a mám pravdu. Hodně mi pomohlo když jsem prestal mít predsudky. Jak kdo vypada co dela a kdo je vsichni jsme stejný je to o ucte k ostatním a k sobě. Kdo nemá sebeuctu si uctu ostatních nevybuduje. Pomoc potřebuje kazdy babicka vomackova teta z mesta i andrej nebo miloš na hrade. Když hledám odpved na nejaky problém zacinam vzdy u sebe stejne tak z organizací svého casu nebo kdyz hledam sam sebe a své priority. Manzelka se ma az moc dobre a remca deti jeste lip a taky remcaji pratele a rodina taky jen ja jsem v pohodě rano vstanu dam si presso a cigo a oni by mě porazily že nestihaji a vsemu se divej jako kdybych spad z měsíce kdyz reknu uklidnete se máte pred sebou celý den večer sotva melou jak hrozný měli den a co vsechno museli udelat jen se směju a vduchu si rikam tak 10% toho co jsem udelal já. Celý život až na pár blbych vyjimek vstavam bez budika disciplina se mi libi jen pokud nejsem jeji soucasti nebo velim ja zakazy beru jako doporučení a hledam způsob jak ho obejit a jsem happy

---------- Příspěvek doplněn 09.08.2018 v 16:24 ----------

Původně odeslal Aveso

Přesně! V letadle také vždy připomenou, že nejdříve si musíte nasadit dýchací masku sám, než ji začnete nasazovat druhým.

Ja jse asi jinej pokud zadrzim dech tak oblecu masku dvou lidem jeste kolem sebe a az pak soběi presto ze vim kdyz si ji vezmu první pomuzu treba deseti