shorty

Nečekaně jsem se musel tento týden v pondělí sbalit a odjet do Polska sjednat nějaký ten obchod. Dozvěděl jsem se vše již v neděli a už jsem věděl, že celý následující týden bude v Polsku národní smutek za zemřelého pana prezidenta Lecha Kaczynského, jeho manželky a dalších důležitých lidí.

Jelikož jsem ještě v Polsku nebyl, nedokázal jsem si představit jak to tam může vypadat. Nicméně ihned po přejezdu Česko-polských hranic mi hned Polsko ukázalo svou tvář, na které byl rozhodně vidět ten markantní pozůstatek historie, který zde zanechala. Připadal jsem si jako kdybych se vrátil v porovnání s naší republikou v čase o 7-8 let zpátky a možná ještě víc. Viděl jsem zde jen málo luxusních aut, oprýskané omítky budov a to i v městech, staré cedule s nápisy a občas někde něco zářilo novotou.

Je pravda, že v Krakowě měli postaveno docela dost novostaveb jak průmyslových, tak bytových anebo kupříkladu nebytových( firemních ) prostor. Všude bylo však napsáno na prodej.

Co se týče silniční sítě tak je asi něco pravdy na tom, že Polsko má nejhorší silnice v Evropě, protože jsem nadskakoval docela dost vysoko a ve městech to bylo ještě horší. Všude samé kolony aut, jednoduché křižovatky, které se samozřejmě předělávaly takže situace byla ještě o něco horší. Přes město jsem se v průměru přesouval v intervalu 30 - 60 minut. Navíc pokud jsem narazil na semafor tak to byl taky docela šok, protože prodlevy mezi červenou a zelenou byly dvakrát delší než u nás.

Nemohl jsem si samozřejmě nechat ujít Osvětim, chtěl jsem vidět jak se s lidmi zacházelo v jednom z nejhroznějších koncentračních a likvidačních táborů naživo. Byl jsem kolikrát zděšen co nám vyprávěla slovenská průvodkyně. A když jsem viděl to množství pozůstatků, které tam zbylo. Němci například lidem trhaly vlasy a pak je prodávaly fabrikám aby z nich dělaly textilie a koberce. Pokud si dozorce usmyslel, že vás zabije tak vám nakázal abyste přeskočili přes vodní příkop k plotu a pak když jste skákali zpátky tak vás tak dlouho strkal do vody až jste se v ní utopili. A dozorce dostal ještě 4 dny dovolenou, prémie a cenné věci pro svoji manželku za to, že chytil vězně na útěku. A co by se stalo, kdybyste neuposlechli rozkaz přeskočit přes vodní příkop? Neuposlechnutí příkazu znamenalo smrt, takže jste neměli na výběr. Jakmile jste byli slabí tak jste byli mrtví. Prostě hrůza.

Poláci mě ale překvapili v jedné věci a to tím, že držet národní smutek opravdu umí a dávali to jasně najevo. na každé budově jsem viděl vlaječku s černým praporem, V Krakowě byly trhy a samozřejmě každý stánek měl vyvěšenou státní vlaječku s černým praporkem. A samozřejmě pomníček na každém rohu. Takže opravdu smekám a opravdu netuším jestli by takto dokázali držet smutek i češi.