stanovování ceny zboží přes marži

Popíšu zde dva způsoby oceňování/stanovování cen zboží v e-shopu a něco se k tomu zeptám:

1. E-shop buďto nepodporuje nebo nemá/neeviduje nákupní cenu (coby políčko v databázi, do kterého by šla uložit), popřípadě ji má jen pro informaci provozovatele nebo "na okrasu". Vše (včetně slev) se odvíjí od koncové ceny zboží pro zákazníka, kterou musí provozovatel e-shopu určovat pro každý výrobek extra.
   Moje zhodnocení: Je to jednodušší, ale pracné ručně oceňovat větší množství nového zboží.
2. Do e-shopu se naimportuje zboží z nějakého datového souboru (CSV, XML, ...). Ten (povinně) obsahuje nákupní cenu. Provozovatel e-shopu pak nastaví (podle možností: pro každou kategorii, pro každou zákaznickou/cenovou skupinu) faktor marže (například pro 5% marži 1.05, pro 20% 1.2 atd.). Koncová cena zboží se pak vypočítá jako nákupní cena * tento součinitel (nebo součinitele).
   Moje zhodnocení: nemusí se oceňovat výrobek od výrobku, ale všechno najednou, na druhou stranu se tak ztrácí absolutní kontrola nad určováním ceny každého konkrétního výrobku. navíc vyžaduje, aby nákupní ceny byly evidovány v jiném SW, ze kterého se importují.

Otázky:
a) Jak je podle vás který z těch dvou způsobů častý?
b) Co je pro provozovatele přijatelnější popř. co je za jakých podmínek vhodnější?
c) Jak je to podle vás s výhodama a nevýhodama toho kterého způsobu?
d) Jaký způsob oceňování byste si v ideálním případě představovali ve svém e-shopu?

Podle mě záleží na druhu obchodu - například u knihkupectví by byla podle mně vhodnější druhá varianta, u eshopu s nižším počtem položek a zejména u obchodů s hodně unikátním zbožím, kde si prodejce může stanovovat ceny takřka libovolně díky nízké konkurenci bych volil rozhodně první možnost.

zatím díky.
možná k tomu ještě někdo něco řekne...

Nejde to říct obecně. Řídí se to dodavatelem, účetním systémem, sortimentem, ...

u kníh máš často od dodávateľa MOC a rabt. Teda si musíš nákupku vypočítať, alebo sledovať z faktúr. V ceníkoch priamo nákupku nemajú. Ide zase je iba nákupná cena a o MOC sa ani nestarajú a určíš si ju sám. Univerzálne riešenie neexistuje.

Aby to nebylo tak jednoduché tak docela často u některého sortimentu bývá nákupní cena také udávána dodavatelem v eurech.

sam to delam prvnim zpusobem, sortiment se mi sice pomalu rozrusta a zacne to byt asi otravne, ale radeji si dam s tim praci pripadne reknu nekomu jinemu at si s tim da praci... od dodavatelu mam vetsinou k dispozici jak nakupku tak doporucenou malobchodku... i tak radeji hodnotim zbozi pokud mozno rucne... podle toho jak se to vyplati a podle citu... nebojim se nadcenovani zbozi, nemirim na nejnizsi ceny na trhu, to at si delaji jini...

Podle mého názoru je nejlepší kombinace obou. Každý má svá pro a proti, a kombinací získáš všechna pro a proti se vyrušují.
Záleží na tom, jak ten systém používáš a můžeš používat (případně upravovat).

Nejprve použiješ druhý způsob a nahraješ masu výrobků a cen, máš jistotu, že se na ničem neokradeš. Pak zjistíš, že nějaký výrobek je hvězda a stálo by za to dát to o korunu levněji než má konkurence, tak to ručně zedituješ.

Pak záleží na systému, stačí, když si pamatuje výrobky, u kterých nemá automaticky aktualizovat cenu z importu a nepřiděláváš si zbytečnou práci, stejně tak se určitě nechají takové výrobky vypsat, takže máš přehled, kde máš manuálně nastavené ceny.

Co třeba myslím je ještě fajn, násobení marže používat nějak inteligentně. Když nákupku přenásobíš koeficientem, tak z toho padají mnohdy "divná" čísla (12302,60 a pod), je možná lepší si na marži pak trochu ubrat a prodávat třeba za 12300 (12299) vypadá to o moc líp :)

díky všem za odpovědi.